Beginning
Hledej Boha
8 Bildad Šuchský mu na to řekl:
2 „Jak dlouho budeš takhle mluvit?
Tvé řeči jsou podobné vichřici!
3 Copak Bůh spravedlnost poruší?
Copak Všemohoucí právo převrací?
4 Pokud tvé děti proti němu zhřešily,
vydal je moci jejich vin.
5 Budeš-li ale pilně hledat Boha
a Všemohoucího prosit o milost,
6 budeš-li čistý a poctivý,
hned zase začne nad tebou bdít,
rozkvět tvých statků znovu obnoví.
7 Tvé počátky budou nicotné
oproti hojnosti, jež čeká tě.
8 Předchozích pokolení zeptej se,
na jejich otce dej.
9 My jsme jen včerejší, nevíme nic,
naše dny na zemi jsou pouhý stín.
10 Oni však poučí tě, oni ti povědí,
z hloubi svého srdce ti toto vyjeví:
11 Roste papyrus, kde nejsou bažiny?
Daří se rákosí bez vody?
12 Ještě se zelená, není posekán,
rychleji než tráva však náhle usychá.
13 Tak se povede těm, kdo na Boha nemyslí,
takto se vytratí doufání bezbožných.
14 Chatrnou mají naději,
na pavučinu se spolehli.
15 Opřít se o ni znamená pád,
kdo se jí drží, ten nezůstane stát.
16 Jiný však bují na slunci,
po celé zahradě rozpíná výhonky,
17 kořeny vplétá mezi kameny,
drží se skalnatého podloží.
18 Když je pak ze svého místa vytržen
a to místo řekne: ‚Neznám tě,‘
19 vida ho – jemu se šťastně povede,
vždyť jinde z prachu vykvete.
20 Bůh se bezúhonných nezříká,
nepodpoří však ruku bídáka.
21 Tvá ústa smíchem nakonec naplní,
písničku vloží na tvé rty.
22 Tví nepřátelé však budou mít plášť z ostudy,
ze stanu ničemů nezbude vůbec nic.“
Jak bych se obhájil?
9 Job na to řekl:
2 „Vím, je to tak, jistě máš pravdu.
Může snad člověk být před Bohem v právu?
3 Kdyby s ním někdo snad chtěl jít k soudu,
z tisíce otázek by nezodpověděl jednu.
4 Má hlubokou moudrost a nesmírnou sílu –
uspěl snad někdy, kdo stanul proti němu?
5 On hory přenáší, než se kdo naděje,
poráží je, když hněvá se.
6 I zemí z místa pohnout dokáže,
tak že se třesou její pilíře.
7 Řekne slunci, a nevyjde,
svou pečetí hvězdy zakryje.
8 On sám roztahuje nebesa,
přes moře kráčí po vlnách.
9 Učinil Oriona i Velký vůz,
Plejády i souhvězdí na jihu.
10 On koná věci veliké a tajemné,
jeho zázraky jsou nesčetné.
11 Když projde kolem, já ho nespatřím,
půjde dál, i když to netuším.
12 Když něco vezme, kdo mu zabrání?
Kdopak mu řekne: ‚Co to provádíš?‘
13 Svůj hněv Bůh omezovat nijak nehodlá –
před ním se musí sklonit i pomocníci netvora!
14 Jak bych se tedy já před ním obhájil?
Jak najdu slova, abych ho obvinil?
15 Neobhájím se, i když jsem nevinný,
u svého Soudce bych musel o milost žadonit.
16 I kdyby se dostavil, když ho předvolám,
nevěřím, že by mi vůbec naslouchal.
17 Rozdrtil by mě vichřicí,
pro nic za nic by mé rány rozmnožil.
18 Nenechal by mě ani nadechnout,
nasytil by mě samou útrapou.
19 Přemoci ho? Hle – je nejsilnější!
Jít s ním na soud? Kdo ho [a] předvolá?
20 I kdybych byl nevinný, má ústa mě odsoudí;
i kdybych byl bezúhonný, řekne, že jsem zvrácený.
21 Jsem bezúhonný, co ale na tom záleží –
už se mi nechce žít!
22 Všechno je jedno, proto řekl jsem:
On hubí bezúhonného spolu s bídákem!
23 Když zhoubná rána náhle dopadne,
zoufalství nevinných on se zasměje.
24 Když země padne do rukou bídáka,
zrak jejích soudců on sám zakrývá –
a když ne on, kdo pak?
25 Rychleji než běžec utekly mé dny,
šťastné nebyly, teď jsou pryč.
26 Jak rákosové čluny kolem propluly,
jak orel řítící se za svou kořistí.
27 Mohl bych říci: ‚Přestanu s nářkem,
zarmoucenou tvář nahradím úsměvem!‘
28 Jenže se děsím všech svých trápení –
neosvobodíš mě, to dobře vím.
29 Jsem předem odsouzen –
proč bych se snažil zbytečně?
30 I kdybych se ve sněhu vykoupal,
i kdybych si dlaně louhoval,
31 stejně mne shodíš do žumpy,
že i svému plášti budu odporný.
32 On není člověk jako já,
abych se mu postavil, abychom společně k soudu šli.
33 Kéž by mezi nás vstoupil prostředník,
který by na nás oba ruku položil!
34 Ten by snad jeho hůl ode mě odvrátil,
abych nebyl zastrašen jeho hrůzami.
35 To bych pak promluvil a neměl bych z něj strach,
se mnou to ale není tak!
10 Už se mi hnusí žít,
proto teď svému nářku povolím,
z hořkosti duše promluvím.
2 Neodsuzuj mě předem – tak Boha oslovím –
z čeho mě obviňuješ, prozraď mi.
3 Dělá ti dobře, že mě sužuješ?
Proč pohrdáš vlastnoručním výtvorem
a záměry ničemů vítáš s úsměvem?
4 Copak máš oči tělesné?
Pohledem smrtelníka díváš se?
5 Copak jsou tvé dny lidským podobné,
připomínají tvé roky lidský věk,
6 že na mně hledáš nějaký přestupek
a po mém hříchu pídíš se?
7 Víš přece, že jsem nevinen
a že mě z tvé ruky nikdo nevyrve!
8 Tvé ruce mne hnětly a tvořily –
teď ses obrátil a chceš mě zahubit?
9 Vzpomeň si, že jsi mne z hlíny vytvořil –
to mě chceš znovu na prach obrátit?
10 Což jsi mě kdysi jak mléko nenalil,
nenechal jsi mě zhoustnout jako sýr?
11 Kůží a masem jsi mě přioděl,
kostmi a šlachami spojils mě.
12 Z lásky jsi mě obdaroval životem,
tvá péče střežila můj každý dech.
13 Toto však v srdci skrýval jsi,
teď už jsem poznal tvé úmysly:
14 Abys mě hlídal, zda nezhřeším,
abys mi neodpustil žádné přestupky.
15 Pokud jsem vinen, běda mi,
nezvednu ale hlavu, i když jsem nevinný;
přesycen jsem hanbou, zpitý trápením.
16 Kdybych se narovnal, budeš mě honit jako lev,
svou úžasnou sílu na mě znovu prokážeš.
17 Postavíš další svědky proti mně,
tvůj hněv proti mně se ještě rozmůže,
tvá vojska mě zas a znovu vezmou útokem.
18 Proč jsi mě vůbec z lůna vyváděl?
Kéž bych byl zhynul, než mě kdo uviděl!
19 Jako bych nikdy nebyl, tak bych na tom byl,
z klína do hrobu by mě přenesli.
20 Copak mi nezbývá už jen pár dnů?
Nech mě být, ať pookřeji aspoň na chvilku,
21 dříve než bez návratu odejdu
do země příšeří a stínu,
22 do země černé jako tma,
kde vládne stín a není řád,
kde i sám rozbřesk je temnota.“
21st Century Translation (Bible21). Copyright © 2009 by BIBLION, o.s.