Add parallel Print Page Options

První kniha

Blaze člověku, který nechodí, jak radí ničemní,
na cestě hříšných nestojí,
ve spolku posměvačů nesedí.
Zákon Hospodinův je jeho radostí –
o tomto Zákoně dnem i nocí přemýšlí.

Bude jako strom
na břehu řeky vsazený,
který své ovoce ve svůj čas přináší,
kterému nikdy neuvadne listí –
cokoli činí, se podaří!

Jinak se ale povede ničemným:
budou jak pleva, již vítr unáší.
Ničemní na soudu neobstojí,
stejně tak hříšní uprostřed poctivých.
Cestu poctivých dobře zná Hospodin,
cesta ničemných se vniveč obrátí.

Proč vzbouřily se národy
a lidé vymýšlejí marnosti?
Králové světa povstali,
vládcové strojí spiknutí
proti Hospodinu a jeho Pomazanému:
„Pojďme rozlámat jejich okovy,
shoďme ze sebe jejich provazy!“

Směje se Ten, jenž trůní v nebesích,
vysmívá se jim Hospodin.
Jednou k nim ale v hněvu promluví,
ve svém rozlícení je vyděsí:
„Já sám jsem ustanovil svého krále
na Sionu – své svaté hoře!“

Povím, co prohlásil Hospodin.
Řekl mi: „Jsi můj syn,
já jsem ode dneška Otcem tvým!
Požádej mě a já učiním
národy země tvým dědictvím,
nejzazší končiny tvým vlastnictvím.
Železnou holí je rozdrtíš,
roztříštíš je jak hliněné nádoby.“

10 Proto, králové, buďte rozumní,
soudcové země, nechte se poučit.
11 Služte Hospodinu s posvátnou bázní
a veselte se s třesením.
12 Líbejte „syna“! Kdyby se rozlítil,
na cestě byste zhynuli –
jeho hněv může vzplanout ve chvíli!

Blaze všem, kdo v něho doufají.