1 Už mnozí se pokusili sepsat vyprávění o věcech, které se mezi námi udály, ² tak jak nám je předali ti, kdo byli od počátku očitými svědky a služebníky Slova. ³ I já jsem se proto rozhodl po pořádku ti o tom napsat, vznešený Teofile, neboť jsem to všechno znovu pečlivě prozkoumal, ⁴ abys poznal, jak spolehlivé je učení, které jsi přijal.

Radostná novina

⁵ Za dnů judského krále Heroda ^[a] byl jeden kněz, jménem Zachariáš, z Abiášova kněžského oddílu. Jeho manželka byla z dcer Áronových a jmenovala se Alžběta. ⁶ Ačkoli byli oba v Božích očích spravedliví a žili bezúhonně podle všech Hospodinových přikázání a ustanovení, ⁷ neměli dítě. Alžběta byla neplodná a oba už byli v pokročilém věku.

⁸ Jednou, když přišla řada na jeho oddíl, Zachariáš konal před Bohem kněžskou službu. ⁹ Podle zvyku kněžského úřadu na něj padl los, aby vešel do Hospodinova chrámu a obětoval kadidlo. ¹⁰ V čase zapalování kadidla se venku sešlo veliké množství lidí k modlitbě.

¹¹ Vtom se Zachariášovi ukázal Hospodinův anděl; stál vpravo od kadidlového oltáře. ¹² Když ho Zachariáš spatřil, byl ohromen a přemožen strachem. ¹³ Anděl mu však řekl: „Neboj se, Zachariáši! Tvá prosba byla vyslyšena. Tvá manželka Alžběta ti porodí syna a dáš mu jméno Jan. ¹⁴ Budeš se z toho radovat a veselit a z jeho narození budou mít radost mnozí, ¹⁵ neboť bude v Hospodinových očích veliký. Nebude pít víno ani opojný nápoj a už z lůna své matky bude naplněn Duchem svatým. ¹⁶ Mnohé ze synů Izraele obrátí k Hospodinu, jejich Bohu. ¹⁷ Před jeho tváří půjde v duchu a moci Eliášově, aby obrátil srdce otců k synům ^[b] a nepovolné k moudrosti spravedlivých, aby přichystal Pánu připravený lid.“

¹⁸ „Podle čeho to poznám?“ zeptal se anděla Zachariáš. „Vždyť jsem stařec! I moje manželka je v pokročilém věku.“

¹⁹ Anděl mu odpověděl: „Já jsem Gabriel, který stojí před Boží tváří! Byl jsem poslán, abych k tobě promluvil a oznámil ti tu radostnou novinu. ²⁰ Protože jsi neuvěřil mým slovům, která se ve svůj čas naplní, hle, budeš němý a nepromluvíš až do dne, kdy se ty věci stanou.“

²¹ Lidé zatím čekali na Zachariáše a divili se, že se tak dlouho zdržuje v chrámu. ²² Když konečně vyšel, nemohl s nimi mluvit, a tak poznali, že musel mít v chrámu vidění. Zůstával totiž němý a dorozumíval se s nimi posunky.

²³ Po uplynutí své týdenní služby se pak vrátil domů. ²⁴ Jeho manželka Alžběta zanedlouho počala, ale pět měsíců to tajila. Říkala si: ²⁵ „Takto se ke mně zachoval Hospodin – přišel čas, kdy na mě pohlédl a zbavil mě veřejné pohany!“

Nic není nemožné

²⁶ Když byla Alžběta v šestém měsíci, poslal Bůh anděla Gabriela do galilejského města jménem Nazaret ²⁷ k panně zasnoubené muži jménem Josef, z domu Davidova. Ta panna se jmenovala Marie. ²⁸ Když k ní přišel, řekl: „Zdravím tě, milostí obdařená, Hospodin s tebou!“ ^[c]

²⁹ Ta slova ji rozrušila. Co to bylo za pozdrav? přemýšlela. ³⁰ Anděl jí ale řekl: „Neboj se, Marie, vždyť jsi nalezla milost u Boha! ³¹ Hle, počneš, porodíš syna a dáš mu jméno Ježíš. ³² Bude veliký, bude nazýván Synem Nejvyššího a Hospodin, náš Bůh, mu dá trůn jeho otce Davida. ³³ Bude navěky kralovat nad domem Jákobovým a jeho kralování bude bez konce.“

³⁴ „Jak se to stane?“ zeptala se Marie anděla. „Vždyť jsem ještě nepoznala muže.“

³⁵ „Sestoupí na tebe Duch svatý a zastíní tě moc Nejvyššího,“ odpověděl jí anděl. „To svaté dítě, které se narodí, proto bude nazýváno Syn Boží. ³⁶ A hle, tvá příbuzná Alžběta, o níž se říkalo, že je neplodná, i ona přes své stáří počala syna a je v šestém měsíci. ³⁷ U Boha přece není nic nemožné.“

³⁸ Marie řekla: „Hle, jsem služebnice Páně. Ať se mi stane podle tvého slova!“ Tehdy od ní anděl odešel.

Má duše velebí Hospodina

³⁹ V těch dnech pak Marie vstala a spěšně odešla do hor, do města Judova. ⁴⁰ Vešla do Zachariášova domu a pozdravila Alžbětu. ⁴¹ Jakmile Alžběta uslyšela Mariin pozdrav, děťátko v jejím lůnu poskočilo. Alžběta byla naplněna Duchem svatým ⁴² a hlasitě zvolala: „Požehnaná jsi mezi ženami a požehnaný plod tvého lůna! ⁴³ Jaká čest, že ke mně přišla matka mého Pána! ⁴⁴ Hle, jakmile tvůj pozdrav došel k mým uším, děťátko v mém lůnu poskočilo radostí. ⁴⁵ Blaze té, která uvěřila, neboť se naplní, co jí Hospodin slíbil.“

⁴⁶ Marie na to řekla:

⁵⁶ Marie pak u ní zůstala asi tři měsíce a potom se vrátila domů.

Janovo narození

⁵⁷ Alžbětě se tehdy naplnil čas k porodu a porodila syna. ⁵⁸ Když její sousedé a příbuzní uslyšeli, jak jí Hospodin prokázal své veliké milosrdenství, radovali se spolu s ní.

⁵⁹ Osmého dne, když přišli dítě obřezat, chtěli mu dát jméno podle jeho otce, Zachariáš. ⁶⁰ Jeho matka jim na to řekla: „Ne, bude se jmenovat Jan.“

⁶¹ Namítli jí: „Vždyť se tak ve tvém příbuzenstvu nikdo nejmenuje!“

⁶² Ptali se tedy posunky jeho otce, jak by ho chtěl pojmenovat. ⁶³ Požádal o tabulku a napsal: „Jmenuje se Jan.“ Všichni se podivili ⁶⁴ a vtom se mu otevřela ústa, rozvázal se mu jazyk a on dobrořečil Bohu.

⁶⁵ Na všechny jejich sousedy přišla bázeň a lidé si o tom všem povídali po celých judských horách. ⁶⁶ Všichni, kdo o tom slyšeli, si to uchovávali v srdci a říkali: „Co to bude za dítě?“ A ruka Hospodinova byla s ním.

⁶⁷ Jeho otec Zachariáš byl naplněn Duchem svatým a prorokoval:

⁸⁰ Chlapec pak rostl a sílil v duchu a žil na poušti až do dne, kdy vystoupil před Izrael.

Jeď na hlubinu

5 Jednou, když stál na břehu Genezaretského jezera a lidé se na něj tlačili, aby slyšeli Boží slovo, ² uviděl poblíž stát dvě lodi. Vystoupili z nich rybáři a prali sítě. ³ Do jedné z těch lodí, která patřila Šimonovi, nastoupil a poprosil ho, aby poodjel kousek od břehu. Potom se posadil a učil zástupy z lodi.

⁴ Když domluvil, řekl Šimonovi: „Jeď na hlubinu. Tam roztáhněte sítě k lovu.“

⁵ „Mistře,“ řekl mu na to Šimon, „dřeli jsme celou noc a nic jsme nechytili. Ale když to říkáš ty, spustím sítě.“ ⁶ Jakmile to udělali, nabrali takové množství ryb, že se jim sítě začaly trhat. ⁷ Zamávali proto na své společníky na druhé lodi, ať jim jedou na pomoc. A když připluli, naplnili obě lodi, až se ponořovaly.

⁸ Když to Šimon Petr uviděl, padl před Ježíšem na kolena. „Odejdi ode mě, Pane!“ zvolal. „Jsem jen hříšný člověk!“ ⁹ Spolu s ostatními byl totiž přemožen úžasem nad tím úlovkem ryb; ¹⁰ stejně tak i Šimonovi společníci, Zebedeovi synové Jakub a Jan.

Ježíš ale Šimonovi řekl: „Neboj se. Od nynějška budeš lovit lidi.“ ¹¹ Jakmile s loděmi přirazili ke břehu, všechno opustili a šli za ním.

Kdybys jen chtěl

¹² Jednou byl v jednom městě a hle, byl tam muž plný malomocenství. Když uviděl Ježíše, padl na tvář a prosil ho: „Pane, kdybys jen chtěl, můžeš mě očistit.“

¹³ Ježíš vztáhl ruku, dotkl se ho se slovy: „Já to chci. Buď čistý!“ a malomocenství ho hned opustilo.

¹⁴ Potom mu nařídil: „Nikomu to neříkej, ale na svědectví pro ně se jdi ukázat knězi a obětuj za své očištění, jak přikázal Mojžíš.“ ^[a]

¹⁵ Zpráva o něm se ale šířila stále více a lidé se scházeli v ohromných zástupech, aby ho slyšeli a byli od něj uzdraveni ze svých nemocí. ¹⁶ On pak odcházel do pustin a modlil se.

Co je snadnější?

¹⁷ Jednoho dne, když vyučoval, seděli tam farizeové a vykladači Zákona, kteří se sešli ze všech galilejských i judských vesnic i z Jeruzaléma, a Hospodinova moc byla přítomna, aby je uzdravoval. ¹⁸ A hle, nějací muži nesli na lehátku ochrnutého člověka. Snažili se ho vnést dovnitř a položit před něj, ¹⁹ ale když kvůli davu nenašli jinou možnost, vylezli na střechu a spustili ho skrze hliněné tašky i s lehátkem rovnou před Ježíše.

²⁰ Když Ježíš uviděl jejich víru, řekl: „Člověče, tvé hříchy jsou ti odpuštěny.“

²¹ Znalci Písma a farizeové se ale začali dohadovat: „Co je zač, že se tak rouhá? Kdo jiný může odpustit hříchy než samotný Bůh?“

²² Ježíš poznal, co si myslí, a odpověděl jim: „Jak to přemýšlíte? ²³ Co je snadnější? Říci: ‚Tvé hříchy jsou ti odpuštěny,‘ anebo: ‚Vstaň a choď‘? ²⁴ Ale abyste věděli, že Syn člověka má na zemi moc odpouštět hříchy“ – tehdy pověděl ochrnutému – „říkám ti, vstaň, vezmi si lehátko a jdi domů.“

²⁵ A ten muž před nimi hned vstal, vzal, na čem ležel, odešel domů a cestou chválil Boha. ²⁶ Všichni začali v naprostém ohromení oslavovat Boha. Naplněni bázní říkali: „Dnes jsme viděli něco neuvěřitelného!“

Nové víno

²⁷ Ježíš šel dál. Když uviděl v celnici sedět výběrčího daní jménem Levi, řekl mu: „Pojď za mnou.“ ²⁸ A on všechno opustil, vstal a šel za ním. ²⁹ Levi mu pak ve svém domě vystrojil velikou hostinu a byla tam spousta výběrčích daní i jiných hostů. ³⁰ Farizeové a jejich znalci Písma si kvůli tomu jeho učedníkům stěžovali: „Jak to, že jíte a pijete s výběrčími daní a hříšníky?“

³¹ Ježíš jim odpověděl: „Lékaře nepotřebují zdraví, ale nemocní. ³² Nepřišel jsem volat k pokání spravedlivé, ale hříšné.“

³³ Tehdy mu řekli: „Janovi učedníci se často postí a modlí, stejně jako učedníci farizeů, ale tvoji jedí a pijí.“

³⁴ Odpověděl jim: „Můžete snad nutit ženichovy přátele k půstu, dokud je ženich ještě s nimi? ³⁵ Přijdou dny, kdy jim bude ženich vzat, a tehdy, v těch dnech, se budou postit.“

³⁶ Řekl jim ještě další podobenství: „Nikdo nepřišívá záplatu z nového pláště na starý. Musel by trhat nový plášť a záplata z nového se ke starému stejně nehodí. ³⁷ Nikdo nelije nové víno do starých měchů. Jinak to nové víno měchy roztrhne, víno se rozlije a nádoby se zničí. ³⁸ Nové víno se má lít do nových měchů. ³⁹ Nikdo, kdo pil staré, ovšem nechce nové. Říká totiž: ‚Staré je dobré.‘“