První Mojžíšova 1-11

Bible 21

Na počátku

Příběh nebe a země

1 Na počátku Bůh stvořil nebe a zemi. ² Země pak byla pustá a prázdná, nad propastí byla tma a nad vodami se vznášel Boží Duch.

³ Bůh řekl: „Ať je světlo!“ – a bylo světlo. ⁴ Bůh viděl, že světlo je dobré, a Bůh oddělil světlo od tmy. ⁵ Bůh nazval světlo „den“ a tmu nazval „noc“. Byl večer a bylo ráno, den první.

⁶ Bůh řekl: „Ať je uprostřed vod obloha, aby oddělovala vody od vod!“ ⁷ Bůh učinil oblohu a oddělil vody pod oblohou od vod nad oblohou – a stalo se. ⁸ Bůh nazval oblohu „nebe“ a byl večer a bylo ráno, den druhý.

⁹ Bůh řekl: „Ať se vody pod nebem shromáždí na jedno místo a ať se ukáže souš!“ – a stalo se. ¹⁰ Bůh nazval souš „země“ a shromáždění vod nazval „moře“. A Bůh viděl, že je to dobré.

¹¹ Tehdy Bůh řekl: „Ať země zplodí zeleň: byliny nesoucí semeno a různé druhy plodných stromů nesoucích ovoce, v němž je jejich semeno na zemi!“ – a stalo se. ¹² Země vydala zeleň: různé druhy bylin nesoucích semeno a různé druhy stromů nesoucích ovoce, v němž je jejich semeno. A Bůh viděl, že je to dobré. ¹³ Byl večer a bylo ráno, den třetí.

¹⁴ Bůh řekl: „Ať jsou na nebeské obloze svítilny, aby oddělovaly den od noci; budou znameními k určování období, dnů a let; ¹⁵ budou na nebeské obloze svítilnami k osvětlování země!“ – a stalo se. ¹⁶ Bůh učinil dvě veliké svítilny: větší, aby vládla dni, a menší, aby vládla noci; učinil rovněž hvězdy. ¹⁷ Bůh je umístil na nebeské obloze, aby osvětlovaly zemi, ¹⁸ aby panovaly nade dnem a nocí a aby oddělovaly světlo od tmy. A Bůh viděl, že je to dobré. ¹⁹ Byl večer a bylo ráno, den čtvrtý.

²⁰ Bůh řekl: „Ať se vody zahemží množstvím živočichů a nad zemí pod nebeskou oblohou ať létají ptáci!“ ²¹ Bůh tedy stvořil velké mořské obludy a všemožné druhy čilých živočichů, jimiž se zahemžily vody, i všemožné druhy okřídlených ptáků. A Bůh viděl, že je to dobré. ²² Bůh jim požehnal a řekl: „Ploďte a množte se a naplňte vody v mořích; také ptáci ať se rozmnožují na zemi.“ ²³ Byl večer a bylo ráno, den pátý.

²⁴ Bůh řekl: „Ať země vydá různé druhy živočichů: různé druhy dobytka, drobné havěti i polní zvěře!“ – a stalo se. ²⁵ Bůh učinil různé druhy polní zvěře a dobytka i všemožné druhy zemské havěti. A Bůh viděl, že je to dobré.

²⁶ Tehdy Bůh řekl: „Učiňme člověka k našemu obrazu, podle naší podoby! Ať panují nad mořskými rybami, nad nebeským ptactvem, nad dobytkem, nade vší zemí i nad veškerou havětí lezoucí po zemi.“

²⁸ A Bůh jim požehnal. Bůh jim řekl: „Ploďte a množte se, naplňte zem, podmaňte si ji a panujte nad mořskými rybami, nad nebeským ptactvem i nad každým živočichem lezoucím po zemi.“

²⁹ Bůh také řekl: „Hle, dal jsem vám všechny byliny vydávající semeno na celém povrchu země i každý strom, na němž je ovoce vydávající semeno. To vám bude za pokrm. ³⁰ Také veškeré polní zvěři, všem nebeským ptákům i všemu, co leze po zemi, zkrátka všemu, co má v sobě život, jsem dal za pokrm všechny zelené byliny“ – a stalo se. ³¹ Bůh viděl všechno, co učinil, a hle, bylo to velmi dobré! Byl večer a bylo ráno, den šestý.

2 Tak bylo dokončeno nebe a země s veškerou jejich rozmanitostí.

² Sedmého dne Bůh dokončil dílo, na němž pracoval; sedmého dne odpočinul od veškeré práce, kterou dělal. ³ Bůh sedmý den požehnal a posvětil jej, neboť v něm Bůh odpočinul od všeho díla, jež vykonal, když tvořil.

⁴ To je příběh nebe a země, o jejich stvoření.

V Boží zahradě

Tenkrát, když Hospodin Bůh učinil zemi a nebe, ⁵ na zemi ještě nebylo žádné polní křoví a nerostly žádné polní byliny. Hospodin Bůh na zem ještě nesesílal déšť a nebyl ani člověk, který by obdělával půdu. ⁶ Ze země však vystupovala pára a zavlažovala celý zemský povrch.

⁷ Hospodin Bůh pak z prachu země zformoval člověka ^[a] a do jeho chřípí vdechl dech života. Tak se člověk stal živou bytostí.

⁸ Hospodin Bůh vysázel v Edenu ^[b] na východě zahradu a do ní postavil člověka, jehož zformoval. ⁹ Hospodin Bůh nechal ze země vyrůst všelijaké stromy lákavé na pohled a dobré k jídlu, včetně stromu života uprostřed zahrady a stromu poznání dobra i zla.

¹⁰ Z Edenu vycházela řeka, aby zavlažovala zahradu, a odtud se rozdělovala do čtyř hlavních toků. ¹¹ První se jmenuje Píšon. Obtéká celou zemi Chavílu, kde je zlato, ¹² a zlato té země je výborné. Je tam i vonná pryskyřice bdelium a kámen onyx. ¹³ Druhá řeka se jmenuje Gíchon; ta obtéká celou zemi Habeš. ¹⁴ Třetí řeka se jmenuje Tigris a teče na východ od Asýrie. A čtvrtá řeka je Eufrat.

¹⁵ Hospodin Bůh tedy vzal člověka a usadil ho do zahrady Eden, aby ji obdělával a střežil. ¹⁶ Hospodin Bůh člověku přikázal: „Z každého stromu v zahradě můžeš svobodně jíst, ¹⁷ kromě stromu poznání dobra i zla. Z toho nejez, neboť v den, kdy bys z něj jedl, jistě zemřeš.“

¹⁸ Hospodin Bůh také řekl: „Není dobré, aby člověk byl sám; opatřím mu rovnocennou oporu.“

¹⁹ (Hospodin Bůh totiž zformoval ze země všechnu polní zvěř i všechno nebeské ptactvo a přivedl je k Adamovi, aby viděl, jak je pojmenuje. Jakkoli pak Adam nazval kterého živočicha, tak se jmenoval. ²⁰ Adam tedy pojmenoval všechen dobytek, nebeské ptactvo i všechnu polní zvěř. Pro Adama se ale nenašla rovnocenná opora.)

²¹ Hospodin Bůh tedy na Adama přivedl hluboký spánek. Když usnul, vzal jedno z jeho žeber a zaplnil to místo tělem. ²² Z onoho žebra, které vzal z Adama, pak Hospodin Bůh vytvořil ženu a přivedl ji k Adamovi.

²³ Adam tenkrát řekl:

²⁴ To proto muž opouští otce i matku – aby přilnul ke své manželce a stali se jedním tělem. ²⁵ Oba dva, muž i jeho žena, byli nazí a nestyděli se.

První hřích

3 Nejchytřejší ze všech polních zvířat, která Hospodin Bůh učinil, byl had. Ten řekl ženě: „Opravdu vám Bůh zakázal jíst ze všech stromů v zahradě?“

² „Ovoce stromů v zahradě jíst smíme,“ odpověděla žena hadovi. ³ „Ale o ovoci stromu uprostřed zahrady Bůh řekl: ‚Nejezte z něj, ani se ho nedotýkejte, jinak zemřete.‘“ ^[c]

⁴ Na to had ženě řekl: „Určitě nezemřete! ⁵ Bůh ale ví, že jakmile pojíte z toho stromu, otevřou se vám oči a budete jako Bůh: budete znát dobro i zlo.“

⁶ Když tedy žena viděla, že onen strom je dobrý k jídlu a lákavý na pohled, strom žádoucí k nabytí rozumu, vzala z jeho ovoce a jedla. Dala i svému muži, který byl s ní, a také on jedl. ⁷ Tehdy se jim oběma otevřely oči a poznali, že jsou nazí. Svázali tedy fíkové listí a udělali si zástěrky.

⁸ Vtom ale uslyšeli hlas Hospodina Boha procházejícího se zahradou za denního vánku. Tehdy se Adam a jeho žena skryli před Hospodinem Bohem uprostřed stromů zahrady.

⁹ „Kde jsi?“ volal Hospodin Bůh na Adama.

¹⁰ Ten odpověděl: „Slyšel jsem v zahradě tvůj hlas a dostal jsem strach, protože jsem nahý. Proto jsem se skryl.“

¹¹ „Kdo ti řekl, že jsi nahý?“ tázal se Bůh. „Nejedl jsi z toho stromu, z něhož jsem ti zakázal jíst?“

¹² Adam odpověděl: „Žena, kterou jsi mi dal, aby byla se mnou, ta mi dala z toho stromu, a tak jsem jedl.“

¹³ „Cos to udělala?“ řekl Hospodin Bůh ženě.

„Had mě podvedl, a tak jsem jedla,“ odpověděla.

¹⁴ Hospodin Bůh tehdy řekl hadovi:

¹⁶ Ženě řekl:

¹⁷ Adamovi řekl:

²⁰ Adam pak dal své ženě jméno Eva (to jest Živa), neboť ona byla matkou všech živých.

²¹ Hospodin Bůh udělal Adamovi a jeho ženě kožený oděv a oblékl je. ²² Hospodin Bůh si tehdy řekl: „Hle, člověk se stal jakoby jedním z nás, neboť zná dobro i zlo. Nyní se tedy postarám, aby nevztáhl ruku, nevzal také ze stromu života a nežil navěky.“ ²³ Proto Hospodin Bůh člověka vyhnal ze zahrady Eden, aby obdělával zemi, z níž byl vzat. ²⁴ Vyhostil člověka a na východní straně zahrady Eden umístil cheruby s míhajícím se plamenným mečem, aby střežili cestu ke stromu života.

Kain a Abel

4 Adam se miloval se svou ženou Evou a ta počala a porodila Kaina. Tehdy řekla: „Získala jsem od Hospodina muže!“ ^{[d] 2} Porodila také Ábela, jeho bratra. Ábel se pak stal pastýřem ovcí, ale Kain obdělával půdu.

³ Po nějaké době se stalo, že Kain přinesl Hospodinu oběť z plodů země, ⁴ zatímco Ábel ji přinesl z prvorozených ovcí svého stáda a z jejich tuku. Hospodin našel zalíbení v Ábelovi a v jeho oběti, ⁵ ale v Kainovi a jeho oběti zalíbení nenašel. Kaina to rozlítilo, až se mu zkřivila tvář.

⁶ Hospodin tedy Kainovi řekl: „Proč se zlobíš? Proč máš zkřivenou tvář? ⁷ Copak tě nepřijmu, když budeš jednat dobře? Když ale nebudeš jednat dobře, pak ve dveřích číhá hřích a dychtí po tobě. Ty ale máš nad ním panovat.“

⁸ Kain svému bratru řekl: „Pojďme na pole!“ ^[e] A když byli na poli, Kain se na svého bratra Ábela vrhl a zabil ho.

⁹ „Kde je tvůj bratr Ábel?“ zeptal se Kaina Hospodin.

"Nevím," odpověděl. „Jsem snad strážcem svého bratra?“

¹⁰ „Cos to udělal?“ řekl mu Bůh. „Slyš, krev tvého bratra ke mně volá ze země! ¹¹ Teď budeš zlořečenější než země, která otevřela ústa, aby vpila krev tvého bratra, kterou jsi prolil! ¹² Když budeš obdělávat zem, už ti nedá svoji sílu. Budeš na zemi tulákem a štvancem.“

¹³ „Můj trest je větší, než lze unést,“ odpověděl Kain Hospodinu. ¹⁴ „Pohleď, dnes mě vyháníš ze vší úrodné země a budu se před tebou muset skrývat. Budu na zemi tulákem a štvancem a kdokoli mě najde, ten mě zabije!“

¹⁵ Hospodin mu řekl: „Kdokoli zabije Kaina, ponese sedminásobnou pomstu.“ Hospodin pak na Kaina vložil znamení, aby ho nikdo, kdo ho najde, nezabil. ¹⁶ Kain tedy odešel od Hospodinovy tváře a usadil se v zemi Nód ^[f] na východ od Edenu.

¹⁷ Kain se miloval se svou ženou a ta počala a porodila Chanocha. Postavil město a pojmenoval ho po svém synovi Chanoch. ¹⁸ Chanochovi se pak narodil Irad, Irad zplodil Mechujaele, Mechujael zplodil Metušaele a Metušael zplodil Lámecha.

¹⁹ Lámech si vzal dvě ženy: jedna se jmenovala Ada, druhá Cila. ²⁰ Ada porodila Jábala, jenž se stal otcem těch, kdo žijí ve stanech a pasou stáda. ²¹ Jeho bratr jménem Jubal se stal otcem všech, kdo hrají na citery a píšťaly. ²² Cila také porodila, a to Tubal-kaina, mistra všech kovářů bronzu a železa. A Tubal-kainova sestra byla Naama.

²³ Lámech řekl svým ženám:

²⁵ Adam se znovu miloval se svou ženou a ta porodila syna a dala mu jméno Set (to jest Náhrada). Řekla si totiž: „Bůh mi dal jiného potomka náhradou za Ábela, kterého zabil Kain.“ ²⁶ Také Setovi se pak narodil syn a dostal jméno Enoš, Člověk. Tehdy začalo vzývání Hospodinova jména.

Adamovo potomstvo

5 Toto je kniha Adamova příběhu.

Tenkrát, když Bůh stvořil člověka, učinil jej podle své podoby. ^{[g] 2} Stvořil je jako muže a ženu, požehnal jim a v den, kdy byli stvořeni, jim dal jméno Adam, Člověk.

³ Když bylo Adamovi 130 let, zplodil syna podle své podoby, ke svému obrazu, a dal mu jméno Set. ⁴ Po zplození Seta žil Adam ještě 800 let a plodil syny a dcery. ⁵ Adam žil celkem 930 let a potom zemřel.

⁶ Když bylo Setovi 105 let, zplodil Enoše. ⁷ Po zplození Enoše žil Set ještě 807 let a plodil syny a dcery. ⁸ Set žil celkem 912 let a potom zemřel.

⁹ Když bylo Enošovi 90 let, zplodil Kénana. ¹⁰ Po zplození Kénana žil Enoš ještě 815 let a plodil syny a dcery. ¹¹ Enoš žil celkem 905 let a potom zemřel.

¹² Když bylo Kénanovi 70 let, zplodil Mahalalela. ¹³ Po zplození Mahalalela žil Kénan ještě 840 let a plodil syny a dcery. ¹⁴ Kénan žil celkem 910 let a potom zemřel.

¹⁵ Když bylo Mahalalelovi 65 let, zplodil Járeda. ¹⁶ Po zplození Járeda žil Mahalalel ještě 830 let a plodil syny a dcery. ¹⁷ Mahalalel žil celkem 895 let a potom zemřel.

¹⁸ Když bylo Járedovi 162 let, zplodil Enocha. ¹⁹ Po zplození Enocha žil Járed ještě 800 let a plodil syny a dcery. ²⁰ Járed žil celkem 962 let a potom zemřel.

²¹ Když bylo Enochovi 65 let, zplodil Metuzaléma. ²² Po zplození Metuzaléma žil Enoch s Bohem ještě 300 let a plodil syny a dcery. ²³ Enoch žil celkem 365 let. ²⁴ Enoch žil s Bohem, až jednou zmizel, neboť ho Bůh vzal.

²⁵ Když bylo Metuzalémovi 187 let, zplodil Lámecha. ²⁶ Po zplození Lámecha žil Metuzalém 782 let a plodil syny a dcery. ²⁷ Metuzalém žil celkem 969 let a potom zemřel.

²⁸ Když bylo Lámechovi 182 let, zplodil syna ²⁹ a dal mu jméno Noe, Úleva, neboť řekl: „Ten nám přinese úlevu od těžké dřiny našich rukou, kterou máme se zemí, jíž Hospodin zlořečil.“ ³⁰ Po zplození Noema žil Lámech 595 let a plodil syny a dcery. ³¹ Lámech žil celkem 777 let a potom zemřel.

³² A když bylo Noemovi 500 let, zplodil Sema, Chama a Jáfeta.

Zkažená země

6 Když se lidstvo na zemi začalo množit a rodily se jim dcery, ² Boží synové viděli, jak jsou lidské dcery krásné, a brali si za ženy všechny, jichž se jim zachtělo. ³ Tehdy si Hospodin řekl: „Můj Duch nezůstane v člověku navěky – je to koneckonců smrtelník! Ať jeho život trvá jen sto dvacet let.“

⁴ (V oněch dnech, a také později, se na zemi vyskytovali zrůdní obři. Boží synové totiž přicházeli k lidským dcerám a ty jim je rodily. To jsou ti dávní hrdinové, ti muži slavné pověsti.)

⁵ Hospodin viděl, jak se na zemi množí lidské zlo a že všechny myšlenky, jež spřádají v srdcích, jsou den co den jen zlé. ⁶ Hospodin litoval, že vůbec učinil člověka, a trápil se v srdci. ⁷ Tehdy si řekl: „Člověka, jehož jsem stvořil, smetu z povrchu země a s ním i dobytek, drobnou havěť a nebeské ptactvo! Je mi líto, že jsem je učinil.“

⁸ Noe však u Hospodina nalezl milost.

Postav si archu

⁹ Toto je Noemův příběh.

Noe byl mezi svými současníky spravedlivý a poctivý člověk. Noe žil s Bohem. ¹⁰ Noe zplodil tři syny: Sema, Chama a Jáfeta.

¹¹ Země však byla v Božích očích zkažená a plná násilí. ¹² Bůh pohlédl na zemi a hle, byla zkažená! Každý smrtelník na zemi žil zkaženě.

¹³ Bůh Noemovi řekl: „Se všemi smrtelníky je konec. Země je plná jejich násilí, a tak je zničím i se zemí. ¹⁴ Postav si archu z cypřišového dřeva. Archu propleteš rákosím a zevnitř i zvenčí ji vymažeš smolou. ¹⁵ Uděláš ji takto: archa bude 300 loktů dlouhá, 50 loktů široká a 30 loktů vysoká. ^{[h] 16} V arše necháš průzor a o loket výše ji zastřešíš; do boku archy také vsadíš dveře. Uděláš v ní spodní, druhé a třetí patro. ¹⁷ Hle, já sám způsobím na zemi záplavu vody, jež zničí všechny živé tvory pod nebem. Vše, co je na zemi, zahyne. ¹⁸ S tebou však uzavřu smlouvu, a tak vejdeš do archy – ty a s tebou tví synové, tvá žena a ženy tvých synů. ¹⁹ Ze všeho živého, z veškerého tvorstva, přivedeš do archy po páru od každého druhu, aby přežili s tebou. Bude to samec a samice ²⁰ z různých druhů ptáků, z různých druhů dobytka i z všemožných druhů zemské havěti. Z toho všeho k tobě přijde po páru, abys je zachoval naživu. ²¹ Proto si opatři veškerou potravu, která se jí, a připrav zásoby jídla pro sebe i pro ně.“

²² Noe tak učinil; učinil všechno přesně tak, jak mu Bůh přikázal.

7 Hospodin potom Noemovi řekl: „Vejdi s celou svou domácností do archy. Viděl jsem totiž, že jsi přede mnou v tomto pokolení jediný spravedlivý. ² Ze všech čistých zvířat vezmeš k sobě po sedmi párech, vždy samce a samici; ze všech nečistých zvířat však jen po páru, samce a samici. ³ Také z nebeského ptactva vezmeš po sedmi párech, vždy samce a samici, pro zachování jejich semene na zemi. ⁴ Už za sedm dní totiž na zem sešlu déšť, jenž potrvá čtyřicet dní a čtyřicet nocí. Vše, co jsem učinil, smetu z povrchu země.“

⁵ A Noe učinil všechno tak, jak mu Hospodin přikázal.

Potopa

⁶ Země byla zaplavena vodou, když bylo Noemovi šest set let. ⁷ Kvůli té vodní záplavě vešel Noe do archy a s ním jeho synové, jeho žena a ženy jeho synů. ⁸ Ze všech čistých i nečistých zvířat, ze všech ptáků i ze všeho, co leze po zemi, ⁹ vešli k Noemovi do archy vždy dva a dva, samec a samice, jak to Noemovi přikázal Bůh.

¹⁰ Po sedmi dnech pak byla země zaplavena vodou. ¹¹ Stalo se to šestistého roku Noemova života, sedmnáctého dne druhého měsíce. Ten den vytryskly všechny prameny veliké propasti a nebeské průduchy se otevřely. ¹² Průtrž vod trvala na zemi čtyřicet dní a čtyřicet nocí.

¹³ Noe, jeho synové Sem, Cham a Jáfet, Noemova žena a tři ženy jeho synů vešli onoho dne do archy. ¹⁴ Oni i všemožné druhy zvěře, dobytka, havěti lezoucí po zemi i ptactva, všichni ptáci a okřídlenci ¹⁵ přišli k Noemovi do archy. Ze všeho, v čem je duch života, přišli po jednom páru. ¹⁶ Z veškerého tvorstva přišel samec a samice, jak jim Bůh přikázal. A Hospodin za ním zavřel.

¹⁷ Na zemi pak během čtyřiceti dní nastala potopa. Vody přibývalo, až nadnesla archu, takže se zvedla od země. ¹⁸ Voda se na zemi mohutně vzdouvala, rychle jí přibývalo a archa plula po vodní hladině. ¹⁹ Voda se na zemi vzdouvala stále mohutněji, až přikryla všechny vysoké hory pode vším nebem. ²⁰ A když byly hory přikryty, vzedmula se voda ještě o patnáct loktů. ^[i]

²¹ Veškeré tvorstvo na zemi, vše, co se hýbe, zahynulo – ptactvo i dobytek, zvěř i veškerá havěť hemžící se po zemi, i všichni lidé. ²² Vše, co mělo v chřípí dech života, vše, co žilo na souši, pomřelo. ²³ Bůh smetl všechny živé tvory z povrchu země. Vše od člověka až po dobytek, drobnou havěť i nebeské ptactvo bylo smeteno ze země. Zůstal jen Noe a ti, kdo s ním byli v arše.

²⁴ Voda se na zemi vzdouvala sto padesát dní.

Nový začátek

8 Bůh však pamatoval na Noema i na všechnu zvěř a dobytek, který s ním byl v arše. Nechal nad zemí vát vítr a voda se utišila. ² Prameny propasti i nebeské průduchy se zavřely a průtrž z nebe přestala. ³ Voda začala ze země zvolna ustupovat a po sto padesáti dnech konečně opadla.

⁴ Sedmnáctého dne sedmého měsíce archa spočinula na pohoří Ararat. ⁵ Voda zvolna opadala až do desátého měsíce. Prvního dne desátého měsíce se ukázaly vrcholky hor.

⁶ Po čtyřiceti dnech Noe otevřel okno, jež v arše udělal, ⁷ a vypustil havrana. Ten vylétal a zase se vracel, dokud voda na zemi nevyschla. ⁸ Potom vypustil holubici, kterou měl s sebou, aby zjistil, zda voda ustoupila z povrchu země. ⁹ Holubice však nenašla místo, kde by mohla nohama spočinout, a vrátila se k němu do archy, neboť voda ještě pokrývala celý povrch země. Noe tedy vystrčil ruku, chytil ji a vzal ji k sobě do archy. ¹⁰ Počkal ještě sedm dní a znovu vypustil holubici z archy. ¹¹ Večer se k němu holubice vrátila a hle, v zobáku měla čerstvý olivový lístek! Tak Noe poznal, že voda ustoupila ze země. ¹² Počkal tedy dalších sedm dní, vypustil holubici znovu a už se k němu nevrátila.

¹³ Šestistého prvního roku Noemova života, prvního dne prvního měsíce, začala voda na zemi vysychat. Noe tedy odsunul příklop archy, podíval se ven a hle, zemský povrch osychal. ¹⁴ Dvacátého sedmého dne druhého měsíce byla země suchá.

¹⁵ Tehdy Bůh k Noemovi promluvil: ¹⁶ „Vyjdi z archy – ty a s tebou tví synové, tvá žena a ženy tvých synů. ¹⁷ Vyveď s sebou všechno živé, co máš u sebe – veškeré tvory z ptactva, dobytka i havěti lezoucí po zemi. Ať se hemží na zemi a ať se na zemi plodí a množí.“

¹⁸ Noe tedy vyšel ven a s ním i jeho synové, jeho žena a ženy jeho synů. ¹⁹ Všechna zvěř, všechna havěť, každý pták, všechno, co se hýbe po zemi, vyšlo z archy podle svých čeledí.

²⁰ Noe tehdy postavil Hospodinu oltář a vzal ze všech čistých zvířat a ze všeho čistého ptactva a obětoval na oltáři zápalné oběti. ²¹ Když Hospodin ucítil příjemnou vůni, řekl si v srdci: „Už nikdy kvůli člověku neprokleji zem, i když jsou myšlenky lidského srdce už od mládí zlé. Nikdy už nepobiji vše živé, jako jsem to učinil.

Boží smlouva se stvořením

9 Bůh tehdy Noemovi i jeho synům požehnal a řekl jim: „Ploďte a množte se, naplňte zem. ² Ať z vás má strach a hrůzu všechna polní zvěř, všechno nebeské ptactvo, všechno, co se hýbe po zemi, i všechny mořské ryby: jsou vám vydáni do rukou. ³ Všechno živé, co se hýbe, vám bude za pokrm; to všechno vám dávám tak jako dříve zelené byliny.

⁴ Nesmíte však jíst maso, dokud je v něm život, totiž krev. ⁵ Krev vašeho života budu rozhodně mstít. Každé zvíře i člověka za ni budu volat k odpovědnosti. Za lidský život budu volat k odpovědnosti každého jeho bratra.

⁸ Potom Bůh k Noemovi a jeho synům promluvil: ⁹ „Hle, já uzavírám smlouvu s vámi, s vaším budoucím semenem ¹⁰ i s každou živou bytostí, jež je s vámi – s ptactvem, dobytkem i se vší polní zvěří – se vším živým, co vyšlo z archy. ¹¹ Uzavírám s vámi tuto smlouvu: Veškeré tvorstvo už nikdy nebude vyhubeno záplavou vody. Už nikdy nenastane potopa, jež by zničila zemi.“

¹² Tehdy Bůh řekl: „Toto je znamení smlouvy, kterou uzavírám s vámi i s každou živou bytostí, jež je s vámi, pro všechna příští pokolení: ¹³ Na oblak pokládám duhu, aby byla znamením smlouvy mezi mnou a zemí. ¹⁴ Kdykoli zahalím zemi oblakem a na oblaku se ukáže duha, ¹⁵ připomenu si svou smlouvu s vámi i s každou živou bytostí, a už nikdy nepřijde záplava vody, aby vyhubila veškeré tvorstvo. ¹⁶ Když bude na oblaku duha, pohlédnu na ni, abych si připomněl věčnou smlouvu mezi Bohem a každou živou bytostí na zemi.“

¹⁷ Bůh Noemovi řekl: „Toto je znamení smlouvy, kterou jsem učinil s veškerým tvorstvem na zemi.“

Sem, Cham a Jáfet

¹⁸ Noemovi synové, kteří vyšli z archy, byli Sem, Cham a Jáfet (onen Cham byl otcem Kanaána). ¹⁹ Tito tři byli Noemovi synové; z nich se zalidnila celá země.

²⁰ Zemědělec Noe byl první, kdo vysadil vinici. ²¹ Napil se vína, opil se a ležel obnažen ve svém stanu. ²² Cham, otec Kanaána, spatřil nahotu svého otce a pověděl o tom oběma svým bratrům venku. ²³ Sem a Jáfet tedy vzali plášť a oba si ho dali na ramena. Pak šli pozpátku a přikryli nahotu svého otce. Byli obráceni čelem nazpátek, a tak nahotu svého otce nespatřili.

²⁴ Když se Noe probral z opilosti a dozvěděl se, co mu jeho nejmladší syn provedl, ²⁵ řekl:

²⁶ Řekl také:

²⁸ Po potopě žil Noe ještě 350 let. ²⁹ Noe žil celkem 950 let a potom zemřel.

Původ národů země

10 Toto jsou rody Noemových synů Sema, Chama a Jáfeta. Po potopě se jim narodili synové.

² Synové Jáfetovi jsou: Gomer, Magog, Madaj, Javan, Tubal, Mešek a Tiras.

³ Synové Gomerovi: Aškenáz, Rifat a Togarma.

⁴ Synové Javanovi: Eliša a Taršiš, Kitejští a Rodanští. ^{[j] 5} Z nich se rozdělily přímořské národy podle svých zemí, jazyků, rodů a národností.

⁶ Synové Chamovi jsou: Habeš, ^[k] Egypt, Put a Kanaán.

⁷ Synové Habeše: Seba, Chavíla, Sabta, Raema a Sabteka.

Synové Raemovi: Šeba a Dedan.

⁸ Habeš také zplodil Nimroda, jenž se stal prvním bojovníkem na zemi. ⁹ Byl to před Hospodinem udatný lovec, a proto se říká: „Jako Nimrod, udatný lovec před Hospodinem.“ ¹⁰ Hlavními městy v jeho království byly Bábel, Uruk, Akkad a Kalne v zemi Šineár. ^{[l] 11} Z té země pak šel do Asýrie, kde vystavěl Ninive, Rechobot-ír, Kelach ¹² a Resen, jež leží mezi Ninive a Kelachem, oním velikým městem.

¹³ Egypt zplodil Ludské, Anamské, Lehabské, Naftuchské, ¹⁴ Patruské, Kasluchské (z nichž pocházejí Filištíni) a Kaftorské.

¹⁵ Kanaán zplodil Sidona, svého prvorozeného, dále Cheta, ¹⁶ Jebusejce, Emorejce, Girgašejce, ¹⁷ Hivejce, Arkejce, Sinejce, ¹⁸ Arvadejce, Semarejce a Chamatejce. Kanaánské rody se později rozšířily, ¹⁹ takže hranice Kanaánu vedly od Sidonu směrem přes Gerar až ke Gaze a směrem přes Sodomu, Gomoru, Admu a Cebojim až k Leše.

²⁰ To jsou synové Chamovi podle svých rodů, jazyků, zemí a národností.

²¹ Semovi, otci všech Heberových synů, bratru staršího Jáfeta, se také rodili potomci.

²² Semovi synové jsou: Elam, Ašur, Arpakšad, Lud a Aram.

²³ Synové Aramovi: Úc, Chul, Geter a Mešek. ^[m]

²⁴ Arpakšad zplodil Šelacha a Šelach zplodil Hebera.

²⁵ Heberovi se narodili dva synové: jeden se jmenoval Peleg, Rozdělení, neboť za jeho dnů byla země rozdělena, a jeho bratr se jmenoval Joktan.

²⁶ Joktan zplodil Almodada, Šelefa, Chasarmaveta, Jeracha, ²⁷ Hadorama, Uzala, Diklu, ²⁸ Obala, Abimaele, Šebu, ²⁹ Ofira, Chavílu a Jobaba; všichni tito jsou synové Joktanovi. ³⁰ Jejich bydliště se prostíralo od Mešy směrem k hoře Sefar na východě.

³¹ To jsou synové Semovi podle svých rodů, jazyků, zemí a národností.

³² To jsou rody Noemových synů podle svých pokolení a národností; z nich se po potopě rozdělily národy země.

Bábel

11 Celá země mluvila jednou řečí, jedněmi slovy. ² Když lidé putovali na východ, našli planinu v zemi Šineár ^[n] a usadili se na ní.

³ Tehdy si spolu řekli: „Pojďme, udělejme cihly a vypalme je v ohni.“ A tak měli cihly místo kamene a asfalt místo malty. ⁴ Řekli si totiž: „Pojďme, postavme si město a věž, jejíž vrchol dosáhne až k nebi. Tak si uděláme jméno, abychom nebyli rozptýleni po celé zemi!“

⁵ Hospodin však sestoupil, aby spatřil to město a tu věž, kterou lidští synové stavěli. ⁶ Hospodin si řekl: „Hle, lid je zajedno a všichni mají jednu řeč. A toto je jen začátek jejich díla. Nic jim už nezabrání vykonat, cokoli si předsevzali. ⁷ Nuže, sestoupíme a zmateme tam jejich řeč, aby jeden nerozuměl řeči druhého.“

⁸ Hospodin je odtud rozptýlil po celé zemi, a tak to město přestali stavět. ⁹ Proto se to město jmenuje Bábel, Zmatek, neboť tam Hospodin zmátl řeč všech obyvatel země. Hospodin je odtud rozptýlil po celé zemi.

Semovo potomstvo

¹⁰ Toto je Semův rod.

Dva roky po potopě zplodil Sem ve věku 100 let Arpakšada. ¹¹ Sem žil po zplození Arpakšada ještě 500 let a plodil syny a dcery.

¹² Arpakšad ve věku 35 let zplodil Šelacha. ¹³ Po zplození Šelacha žil Arpakšad ještě 403 let a plodil syny a dcery.

¹⁴ Šelach ve věku 30 let zplodil Hebera. ¹⁵ Po zplození Hebera žil Šelach ještě 403 let a plodil syny a dcery.

¹⁶ Heber ve věku 34 let zplodil Pelega. ¹⁷ Po zplození Pelega žil Heber ještě 430 let a plodil syny a dcery.

¹⁸ Peleg ve věku 30 let zplodil Reúa. ¹⁹ Po zplození Reúa žil Peleg ještě 209 let a plodil syny a dcery.

²⁰ Reú ve věku 32 let zplodil Seruga. ²¹ Po zplození Seruga žil Reú ještě 207 let a plodil syny a dcery.

²² Serug ve věku 30 let zplodil Náchora. ²³ Po zplození Náchora žil Serug ještě 200 let a plodil syny a dcery.

²⁴ Náchor ve věku 29 let zplodil Teracha. ²⁵ Po zplození Teracha žil Náchor ještě 119 let a plodil syny a dcery.

²⁶ Terach ve věku 70 let zplodil Abrama, Náchora a Hárana.

Terachovo potomstvo

²⁷ Toto je Terachův rod.

Terach zplodil Abrama, Náchora a Hárana; Háran pak zplodil Lota. ²⁸ Háran však zemřel ve své vlasti, v chaldejském Uru, dříve než jeho otec Terach. ²⁹ Abram a Náchor se oženili. Abramova žena se jmenovala Saraj a Náchorova žena Milka, dcera Hárana, otce Milky a Jisky. ³⁰ Saraj však byla neplodná, neměla děti.

³¹ Terach vzal svého syna Abrama, Háranova syna Lota a svou snachu Saraj, ženu svého syna Abrama, a vydali se spolu na cestu z chaldejského Uru do kanaánské země. Když však přišli do Cháranu, usadili se tam.

³² Terach žil 205 let a zemřel v Cháranu.