Římanům 6-7

Bible 21

Mrtví hříchu a živí Bohu

6 Co na to řekneme? Budeme pokračovat v hříchu, aby se rozmnožila milost? ² V žádném případě! Jak bychom mohli nadále žít v hříchu my, kdo jsme mu zemřeli? ³ Nevíte snad, že když jsme byli pokřtěni do Krista Ježíše, byli jsme všichni pokřtěni do jeho smrti? ⁴ Křtem jsme s ním pohřbeni do smrti, abychom – tak jako byl Kristus vzkříšen z mrtvých Otcovou slávou – i my vkročili do nového života.

⁵ Jsme-li s ním ztotožněni ve smrti, jistě s ním budeme ztotožněni i v jeho vzkříšení. ⁶ Víme přece, že naše staré já bylo ukřižováno s ním, aby hříšné tělo pozbylo moci, abychom již dále nesloužili hříchu. ⁷ (Kdo zemřel, je přece zbaven hříchu.) ⁸ Když jsme s Kristem zemřeli, věříme, že s ním také budeme žít. ⁹ Víme, že Kristus vstal z mrtvých a už nikdy nezemře – smrt nad ním už nemá moc. ¹⁰ Svou smrtí jednou provždy zemřel hříchu, ale teď žije a jeho život patří Bohu. ¹¹ Stejně tak se i vy považujte za mrtvé hříchu a živé Bohu v Kristu Ježíši.

¹² Nenechte proto ve svých smrtelných tělech vládnout hřích, nepodléhejte jeho žádostem. ¹³ Své údy už nevydávejte hříchu za nástroje nepravosti, ale jako zmrtvýchvstalí vydejte sami sebe i své údy Bohu za nástroje spravedlnosti! ¹⁴ Hřích už nebude vaším pánem, protože nejste pod Zákonem, ale pod milostí.

Odměna hříchu a Boží dar

¹⁵ Nuže, budeme hřešit, když nejsme pod Zákonem, ale pod milostí? V žádném případě! ¹⁶ Nevíte, že když někomu sloužíte, musíte ho poslouchat? Stáváte se služebníky toho, koho posloucháte, ať už hříchu ke smrti anebo poslušnosti ke spravedlnosti. ¹⁷ Ano, byli jste služebníci hříchu, ale díky Bohu, že jste celým srdcem uposlechli to učení, do něhož jste byli uvedeni. ¹⁸ Tak jste byli osvobozeni od hříchu a stali se služebníky spravedlnosti. ¹⁹ S ohledem na vaši lidskou slabost to řeknu ještě názorněji: Jako jste své údy vydávali do služby nečistoty a nepravosti k páchání nepravosti, tak teď vydávejte své údy do služby spravedlnosti k posvěcení.

²⁰ Jako služebníci hříchu jste byli svobodní od spravedlnosti. ²¹ Co jste měli z toho všeho, za co se teď stydíte? Vedlo to jen ke smrti. ²² A co teď máte z toho, že jste svobodní od hříchu a sloužíte Bohu? Výsledkem vašeho posvěcení je věčný život! ²³ Odměnou hříchu je totiž smrt, ale Božím darem je věčný život v Kristu Ježíši, našem Pánu.

Duch a litera

7 Nevíte snad, bratři (mluvím přece k těm, kdo znají Zákon), že Zákon panuje nad člověkem jen po dobu jeho života? ² Vždyť i manželka je zákonem vázána ke svému muži, jen dokud dotyčný žije. Jakmile manžel zemře, je manželského zákona zproštěna. ³ Oddá-li se jinému muži, dokud její manžel žije, bude označena za cizoložnici. Pokud však její muž zemře, je od toho zákona svobodná a může se oddat jinému muži, aniž by cizoložila.

⁴ Právě tak je tomu s vámi, bratři moji. Skrze Kristovo tělo jste pro Zákon mrtví a můžete se oddat jinému, totiž Tomu, který byl vzkříšen z mrtvých. Konečně tedy můžeme nést ovoce Bohu. ⁵ Dokud jsme žili tělesně, Zákon v nás probouzel hříšné vášně, které působily v našich údech tak, že jsme nesli ovoce smrti. ⁶ Teď však, když jsme zemřeli tomu, co nás drželo, jsme Zákona zproštěni, abychom sloužili Bohu novou cestou Ducha namísto staré cesty litery.

Zákon hříchu

⁷ Co na to řekneme? Že Zákon je hřích? V žádném případě! Avšak nebýt Zákona, nebyl bych hřích poznal. Například o dychtivosti bych nevěděl, kdyby Zákon neříkal: „Nedychti!“ ^{[a] 8} Hřích se chopil příležitosti, kterou mu to přikázání skýtalo, a vzbudil ve mně všemožnou dychtivost. Bez Zákona je ovšem hřích mrtvý. ⁹ Sám jsem kdysi žil bez Zákona, ale jakmile přišlo přikázání, hřích ožil ¹⁰ a já jsem zemřel. Přikázání, které mělo být k životu, je mi tedy nakonec ke smrti. ¹¹ Hřích se totiž chopil příležitosti, kterou mu to přikázání skýtalo, oklamal mě a jeho pomocí mě zabil. ¹² Zákon je ovšem svatý, přikázání je svaté, spravedlivé a dobré.

¹³ Přineslo mi tedy to dobré smrt? V žádném případě! Hřích se však projevil jako hřích: tím, co bylo dobré, mi způsobil smrt. Díky přikázání se tedy ukázalo, jak je hřích nevýslovně hrozný.

¹⁴ Víme, že Zákon je duchovní, ale já jsem tělesný, zaprodaný hříchu. ¹⁵ Sám nerozumím tomu, co dělám; vždyť nedělám to, co chci, ale to, co nenávidím. ¹⁶ Jelikož dělám to, co nechci, souhlasím s tím, že Zákon je dobrý. ¹⁷ Nedělám to tedy už já, ale spíše hřích, který je ve mně. ¹⁸ Vím totiž, že ve mně (to jest v mé tělesnosti) není nic dobrého. Chtít dobro, to umím, ale konat je už ne. ¹⁹ Nekonám totiž dobro, které chci, ale zlo, které nechci. ²⁰ Jelikož tedy dělám to, co nechci, nedělám to už já, ale hřích, který je ve mně.

²¹ Objevuji tedy zákon, že když chci konat dobro, je mi nablízku zlo. ²² Ve svém nitru radostně souhlasím s Božím Zákonem, ²³ ale ve svých údech vidím jiný zákon, který bojuje proti zákonu mé mysli a činí mě zajatcem zákona hříchu, který je v mých údech. ²⁴ Jak ubohý jsem člověk! Kdo mě vysvobodí z tohoto smrtelného těla? ²⁵ Díky Bohu – on to udělá skrze Ježíše Krista, našeho Pána!

Sám o sobě tedy svou myslí sloužím Zákonu Božímu, ale tělem zákonu hříchu.