Římanům 1-2

Bible 21

1 Pavel služebník Krista Ježíše, povolaný apoštol, oddělený pro Boží evangelium, ² které Bůh skrze své proroky již dávno zaslíbil ve svatých Písmech. ³ Toto evangelium je o jeho Synu – který tělem pocházel z Davidova semene, ⁴ Duchem svatým však byl Boží Syn, jak se mocně ukázalo jeho vzkříšením z mrtvých – o našem Pánu Ježíši Kristu. ⁵ Skrze něj a pro jeho jméno se nám dostalo této milosti, totiž apoštolství, aby lidé ze všech národů došli k poslušnosti víry; ⁶ k nim patříte i vy, povolaní Ježíšem Kristem.

⁷ Všem Bohem milovaným povolaným svatým v Římě:

Milost vám a pokoj od Boha, našeho Otce, a od Pána Ježíše Krista.

Nestydím se za evangelium

⁸ Především za vás všechny děkuji svému Bohu skrze Ježíše Krista – vždyť o vaší víře mluví celý svět! ⁹ Bůh, jemuž sloužím svým duchem v evangeliu jeho Syna, je mi svědkem, že se o vás neustále zmiňuji ¹⁰ ve svých modlitbách. Stále prosím za to, aby se mi konečně už někdy podařilo přijít z Boží vůle k vám. ¹¹ Toužím se s vámi setkat, abych se s vámi podělil o nějaký duchovní dar k vašemu posílení, ¹² to jest, abychom se navzájem povzbudili: vy mojí vírou a já vaší.

¹³ Nechci, bratři, abyste nevěděli, že jsem vás už mnohokrát chtěl navštívit (ale dosud mi v tom vždy bylo zabráněno), abych přinesl užitek i mezi vámi tak jako mezi ostatními národy. ¹⁴ Jsem dlužníkem Řeků i barbarů, vzdělaných i prostých, ¹⁵ takže pokud jde o mě, jsem odhodlán kázat evangelium i u vás v Římě.

¹⁶ Nestydím se za evangelium – vždyť je to Boží moc ke spasení každého, kdo věří, předně Žida, ale i Řeka. ¹⁷ V něm se totiž zjevuje Boží spravedlnost z víry k víře, jak je psáno: „Spravedlivý pak bude žít z víry.“ ^[a]

Lidská zvrácenost

¹⁸ Z nebe se zjevuje Boží hněv proti každé bezbožnosti a nepravosti lidí, kteří svévolně potlačují pravdu. ¹⁹ Co se dá o Bohu poznat, je jim zřetelné, neboť jim to Bůh odhalil. ²⁰ Jeho neviditelné znaky – jeho věčnou moc a božství – lze už od stvoření světa rozumem postřehnout v jeho díle. Nemají tedy výmluvu. ²¹ Ačkoli Boha poznali, nectili ho jako Boha. Místo aby byli vděční, propadli ve svých myšlenkách marnosti a jejich nerozumné srdce se ocitlo ve tmě. ²² Prohlašují se za moudré, ale jsou blázni. ²³ Slávu nesmrtelného Boha vyměnili za pouhé obrazy smrtelného člověka, ptáků, zvěře i plazů. ²⁴ Bůh je proto vydal nečistotě, po níž v srdci toužili, aby si navzájem prznili těla, ²⁵ když vyměnili Boží pravdu za lež a ctili stvoření a sloužili mu raději nežli Stvořiteli, který je požehnaný navěky. Amen.

²⁶ Bůh je proto vydal hanebným vášním. Jejich ženy vyměnily přirozené obcování za to, které je proti přírodě. ²⁷ Stejně tak muži opustili přirozené obcování se ženou a vzpláli touhou k sobě navzájem; muži páchají nestydatost s muži a za svou zvrácenost na sebe přivádějí nevyhnutelnou odplatu. ²⁸ Když jim známost Boha nebyla dost dobrá, Bůh je vydal jejich zvrácené mysli, aby dělali, co není správné. ²⁹ Jsou prolezlí nepravostí, podlostí, chamtivostí a záští; jsou plní závisti, vraždychtivosti, svárlivosti, lsti a zlomyslnosti; ³⁰ štváči a pomlouvači, odpůrci Boha, zpupní, arogantní, vychloubační, vynalézaví ve zlu, vzpurní k rodičům; ³¹ nerozumní, nespolehliví, bezcitní a nemilosrdní. ³² Přestože znají Boží rozsudek smrti nad pachateli těchto věcí, nejenže je sami dělají, ale ještě to ostatním schvalují.

Bůh nikomu nestraní

2 Chceš-li však někoho soudit, člověče, věz, že sám nemáš výmluvu, ať jsi kdokoli. Tím, že soudíš druhého, odsuzuješ sám sebe – vždyť sám děláš to, co soudíš! ² Víme, že Boží soud nad pachateli těch věcí se zakládá na pravdě. ³ Myslíš si snad, člověče, že unikneš Božímu soudu, když soudíš druhé, ale sám děláš totéž? ⁴ Anebo snad podceňuješ bohatství jeho laskavosti, shovívavosti a trpělivosti? Nechápeš, že tě Boží dobrota vede k pokání?

⁵ Ty si ale svou tvrdostí a nekajícím srdcem proti sobě hromadíš hněv, který se zjeví v den hněvu a Božího spravedlivého soudu. ⁶ On „odplatí každému podle jeho skutků“ ^[b] – ⁷ těm, kdo vytrvale konají dobro a hledají slávu, čest a nesmrtelnost, věčným životem; ⁸ těm, kdo ve svém sobectví odmítají pravdu a řídí se nepravostí, však odplatí zuřivým hněvem. ⁹ Soužení a úzkost čeká duši každého člověka, který koná zlo, předně Žida, ale i Řeka. ¹⁰ Každého, kdo koná dobro, předně Žida, ale i Řeka, pak čeká sláva, čest a pokoj. ¹¹ Bůh totiž nestraní nikomu.

¹² Všichni, kdo hřešili bez Zákona, bez Zákona také zahynou; všichni, kdo hřešili pod Zákonem, budou souzeni Zákonem. ¹³ Před Bohem totiž nejsou spravedliví ti, kdo Zákon slyší, ale ti, kdo Zákon plní. ¹⁴ Pohané nemají Zákon, ale když sami přirozeně dělají, co Zákon žádá, pak jsou Zákonem sami sobě. Nemají sice Zákon, ¹⁵ ale prokazují působení Zákona zapsaného v jejich srdcích. Dosvědčuje to i jejich svědomí: jejich vlastní myšlenky je někdy obviňují a jindy obhajují. ¹⁶ Takto bude podle mého evangelia v onen den Bůh soudit lidská tajemství skrze Krista Ježíše.

Má Žid výhodu?

¹⁷ Ty si ovšem říkáš Žid, spoléháš na Zákon a chlubíš se Bohem. ¹⁸ Znáš jeho vůli a víš, co je správné, neboť se učíš ze Zákona. ¹⁹ Pokládáš se za vůdce slepých a světlo zatemněných, ²⁰ vychovatele nevědomých a učitele nedospělých, neboť máš Zákon za ztělesnění poznání a pravdy. ²¹ Když poučuješ druhého, proč se nepoučíš sám? Kážeš: „Nekraď,“ ^[c] a přitom sám kradeš? ²² Říkáš: „Necizolož,“ ^[d] a sám cizoložíš? Štítíš se model, a přitom pácháš svatokrádež? ²³ Chlubíš se Zákonem, a přitom zneuctíváš Boha porušováním Zákona? ²⁴ Jak je psáno, „Pohané pohrdají Božím jménem kvůli vám“. ^[e]

²⁵ Obřízka má totiž cenu, jen pokud dodržuješ Zákon. Pokud Zákon porušuješ, z tvé obřízky nic nezbylo. ²⁶ Kdyby neobřezaný člověk dodržoval ustanovení Zákona, nebude se mu to počítat za obřízku? ²⁷ Není tělesně obřezán, ale plní Zákon, a tak odsoudí tebe, který i s literou a obřízkou Zákon porušuješ.

²⁸ Pravý Žid totiž není ten, kdo je jím zjevně, a pravá obřízka není ta zjevná na těle. ²⁹ Skutečným Židem je ten, kdo je jím v nitru a má srdce obřezané Duchem, ne literou. Takový dojde chvály, nikoli od lidí, ale od Boha.