První Královská 1-10

Bible 21

Šalomoun

Boj o trůn

1 Král David byl už stařec v pokročilém věku. Nemohl se zahřát, ani když ho přikrývali plášti. ² Jeho dvořané mu navrhli: „Když dovolíš, necháme pro pana krále vyhledat nějakou mladou pannu, aby byla králi k službám a pečovala o něj. Bude léhat ve tvé náruči, aby se pan král zahřál.“ ³ A tak po všech izraelských končinách hledali nejkrásnější dívku, až nalezli Šunemitku Abišag, a přivedli ji ke králi. ⁴ Byla to překrásná dívka. Obsluhovala krále, pečovala o něj, ale král s ní nic neměl.

⁵ Tehdy se začal pozvedat Chagitin syn Adoniáš. „Kralovat budu já,“ prohlašoval. Opatřil si vozy a jízdu a běhalo před ním padesát mužů. ⁶ Jeho otec ho ale nikdy nepokáral, neptal se: „Co to provádíš?“ Adoniáš se narodil hned po Abšalomovi a byl velmi krásný, podobně jako on. ^{[a] 7} Domlouval se s Joábem, synem Ceruji, a s knězem Abiatarem. Ti Adoniáše podporovali. ⁸ Kněz Sádok, Jojadův syn Benajáš, prorok Nátan a Šimei, Rei ani Davidovi přední bojovníci ale za Adoniášem nestáli.

⁹ Adoniáš odešel obětovat ovce, býky a vykrmená telata ke kameni Zochelet nedaleko pramene En-rogel a sezval tam všechny své bratry, královské syny, i všechny královské dvořany z kmene Juda. ¹⁰ Proroka Nátana, Benajáše, přední bojovníky, ba ani svého bratra Šalomouna ale nepozval.

¹¹ Nátan tehdy promluvil s Šalomounovou matkou Batšebou: „Už jsi to slyšela? Chagitin syn Adoniáš kraluje, a náš pán David o tom ani neví! ¹² Pojď tedy, poradím ti, jak zachráníš život sobě i svému synu Šalomounovi. ¹³ Jdi hned ke králi Davidovi a řekni: ‚Můj pane a králi, nepřísahal jsi své služebnici: „Po mně bude kralovat tvůj syn Šalomoun; na můj trůn usedne on“? Jak to, že tedy kraluje Adoniáš?‘ ¹⁴ Zatímco budeš mluvit s králem, přijdu tam za tebou a tvá slova potvrdím.“

¹⁵ Batšeba tedy vešla ke králi do ložnice. Král už byl velmi starý a pečovala o něj Šunemitka Abišag. ¹⁶ Batšeba padla na kolena a poklonila se králi.

"Co si přeješ?" zeptal se.

¹⁷ „Pane můj,“ odpověděla mu, „ty jsi své služebnici přísahal při Hospodinu, svém Bohu: ‚Po mně bude králem tvůj syn Šalomoun. Na můj trůn usedne on.‘ ¹⁸ A hle, teď kraluje Adoniáš, a ty, můj královský pane, o tom ani nevíš. ¹⁹ Obětoval ovce, vykrmená telata a množství skotu a sezval tam všechny královské syny i kněze Abiatara a velitele vojska Joába, ale tvého služebníka Šalomouna nepozval. ²⁰ Oči celého Izraele teď vzhlíží k tobě, můj pane a králi, abys jim oznámil, kdo usedne na královský trůn po mém pánovi. ²¹ Jinak, až můj královský pán ulehne ke svým otcům, já i můj syn Šalomoun dopadneme jako zločinci.“

²² Ještě hovořila s králem, když vtom přišel prorok Nátan. ²³ „Je zde prorok Nátan,“ ohlásili králi.

Když Nátan předstoupil před krále, poklonil se mu tváří k zemi ²⁴ a řekl: „Můj pane a králi, prohlásil jsi snad: ‚Po mně bude kralovat Adoniáš; na můj trůn usedne on‘? ²⁵ Dnes totiž odešel obětovat skot, vykrmená telata a množství ovcí a sezval všechny královské syny i vojenské velitele a také kněze Abiatara. Ti s ním hodují, pijí a volají: ‚Ať žije král Adoniáš!‘ ²⁶ Mě, tvého služebníka, ani kněze Sádoka, ani Benajáše, syna Jojadova, ba ani tvého služebníka Šalomouna ale nepozval. ²⁷ Je to snad nařízení od mého královského pána? Můj pán a král nesdělil svému služebníkovi, kdo usedne na trůn po něm.“

Šalomoun králem

²⁸ „Zavolejte mi Batšebu,“ odpověděl král David. Když přišla ke králi a postavila se před ním, ²⁹ král jí přísahal: „Jakože je živ Hospodin, který vykoupil můj život z každého soužení, ³⁰ dnes ti splním, co jsem přísahal při Hospodinu, Bohu Izraele: Po mně bude králem tvůj syn Šalomoun; po mně na můj trůn usedne on.“

³¹ Batšeba padla na kolena a poklonila se králi tváří k zemi se slovy: „David, můj pán a král, ať žije navěky!“

³² Král David potom řekl: „Zavolejte mi kněze Sádoka, proroka Nátana a Benajáše, syna Jojadova.“ Když přišli ke králi, ³³ řekl jim: „Vezměte s sebou služebníky svého pána, posaďte mého syna Šalomouna na moji mulu a dovezte ho k prameni Gíchon. ³⁴ Tam ať ho kněz Sádok a prorok Nátan prohlásí za krále nad Izraelem. Potom trubte na beraní roh a volejte: ‚Ať žije král Šalomoun!‘ ³⁵ Pak ho doprovodíte zpět. Až přijde, usedne na můj trůn a bude kralovat místo mě. Jeho určuji za vůdce nad Izraelem i Judou.“

³⁶ „Amen,“ odpověděl králi Benajáš, syn Jojadův. „Tak promluvil Hospodin, Bůh mého pána a krále. ³⁷ Jako býval Hospodin s mým královským pánem, tak ať je i s Šalomounem. Ať jeho trůn zvelebí ještě více než trůn mého pána, krále Davida!“

³⁸ Kněz Sádok, prorok Nátan a Benajáš, syn Jojadův, se tedy vydali s gardou Kréťanů a Pléťanů na cestu. Šalomouna posadili na mulu krále Davida a odvedli ho ke Gíchonu. ³⁹ Kněz Sádok vzal z Hospodinova stánku roh s olejem a pomazal Šalomouna. Pak zatroubili na beraní roh a všichni přítomní zvolali: „Ať žije král Šalomoun!“ ⁴⁰ Celý ten zástup ho pak doprovázel zpět, pískali na píšťaly a radovali se tak nadšeně, až se tím hlukem otřásala zem.

⁴¹ Zaslechl to Adoniáš i všichni jeho hosté. Právě když končili hostinu, Joáb uslyšel zvuk beraního rohu. „Co je to ve městě za hluk?“ ptal se.

⁴² Ještě to ani nedořekl, když vtom přišel Jonatan, syn kněze Abiatara. Adoniáš ho vyzval: „Pojď blíž. Jsi ctihodný muž, jistě neseš dobré zprávy.“

⁴³ „Nenesu,“ odpověděl mu Jonatan. „Náš pán, král David, ustanovil za krále Šalomouna. ⁴⁴ Poslal s ním kněze Sádoka, proroka Nátana a Benajáše, syna Jojadova, s gardou Kréťanů a Pléťanů. Posadili ho na královu mulu ⁴⁵ a kněz Sádok s prorokem Nátanem ho u Gíchonu pomazali za krále. Vraceli se odtamtud s veselím a celé město teď oslavuje. To byl ten hluk, který jste slyšeli. ⁴⁶ Šalomoun usedl na královský trůn. ⁴⁷ Královi dvořané přišli našemu pánu a králi Davidovi blahopřát. Říkali: ‚Kéž tvůj Bůh zvelebí Šalomounovo jméno ještě více než tvé a kéž jeho trůn pozvedne ještě více než tvůj.‘ Nato se král na loži poklonil ⁴⁸ a řekl: ‚Požehnán buď Hospodin, Bůh Izraele, který dnes před mýma očima dosadil následníka na můj trůn.‘“

⁴⁹ Mezi Adoniášovými hosty zavládlo zděšení. Všichni přítomní se zvedli a rozprchli se každý svou cestou. ⁵⁰ Adoniáš vstal a ze strachu před Šalomounem se běžel chytit rohů oltáře. ⁵¹ Šalomounovi bylo oznámeno: „Hle, Adoniáš má z krále Šalomouna strach. Drží se rohů oltáře a říká: ‚Ať mi dnes král Šalomoun odpřisáhne, že svého služebníka nenechá popravit!‘“

⁵² „Ukáže-li se jako čestný muž,“ prohlásil Šalomoun, „nespadne mu z hlavy ani vlásek. Zjistí-li se však na něm něco zlého, zemře.“ ⁵³ S tím ho Šalomoun nechal odvést od oltáře. Adoniáš pak přišel a poklonil se Šalomounovi jakožto králi. „Jdi domů,“ řekl mu na to Šalomoun.

Davidova smrt

2 Když se přiblížil čas Davidovy smrti, dal svému synu Šalomounovi tyto pokyny:

² „Já odcházím jako všechno pozemské, ty ale jednej statečně a mužně ³ a zachovávej, co ti svěřil Hospodin, tvůj Bůh. Choď po jeho cestách, dodržuj jeho ustanovení, přikázání, pravidla i svědectví zapsaná v Mojžíšově zákoně, aby se ti dařilo vše, co podnikneš, všude, kam se obrátíš. ^{[b] 4} Potom Hospodin splní slovo, které mi dal: ‚Budou-li tví synové dbát na svou cestu a budou-li věrně, z celého srdce a ze vší duše žít přede mnou, pak na izraelském trůnu nikdy nebude chybět tvůj potomek.‘ ^[c]

⁵ Víš také, co mi provedl Joáb, syn Ceruji – co provedl dvěma izraelským vojevůdcům – Abnerovi, synu Nerovu, a Amasovi, synu Jeterovu. Zavraždil je, prolil jejich krev jako ve válečné řeži, ačkoli byl mír. Prolitou krví potřísnil pás na svých bedrech i obuv na svých nohou. ⁶ Zachovej se tedy podle své moudrosti, ale nenech ho v šedinách pokojně ulehnout do hrobu.

⁷ Synům Barzilaje Gileádského ale prokaž přízeň – přijmi je mezi své spolustolovníky, neboť se ke mně zachovali jako přátelé, když jsem prchal před tvým bratrem Abšalomem.

⁸ Hle, máš u sebe také Šimeiho, syna Gerova, Benjamínce z Bachurim. Tenkrát, když jsem šel do Machanajim, zlořečil mi hroznými kletbami. Potom mi vyšel vstříc k Jordánu a já jsem mu přísahal při Hospodinu, že ho nezabiji. ⁹ Ty ho ale nenech bez trestu. Však jsi moudrý a budeš vědět, jak s ním máš naložit, abys jeho šediny poslal do hrobu v krvi.“

¹⁰ Poté David ulehl ke svým předkům a byl pohřben ve Městě Davidově. ¹¹ David kraloval nad Izraelem celkem čtyřicet let. Sedm let kraloval v Hebronu a třiatřicet let kraloval v Jeruzalémě. ¹² Na trůn svého otce Davida usedl Šalomoun a vzal královskou vládu pevně do rukou.

Vláda pevné ruky

¹³ Za Šalomounovou matkou Batšebou přišel Adoniáš, syn Chagity. „Přicházíš v pokoji?“ otázala se ho.

„Ano," odvětil. ¹⁴ „Rád bych s tebou promluvil.“

„Mluv,“ vybídla ho.

¹⁵ „Ty víš, že následnictví bylo na mně a celý Izrael očekával, že budu kralovat. To se ale změnilo a království z Hospodinovy vůle připadlo mému bratrovi. ¹⁶ Teď tedy mám k tobě jedinou prosbu, neodmítni mě.“

„Mluv,“ odpověděla.

¹⁷ „Požádej prosím krále Šalomouna – tebe přece neodmítne – ať mi dá za ženu Šunemitku Abišag.“

¹⁸ „Dobrá,“ odpověděla Batšeba, „promluvím o tobě s králem.“

¹⁹ Potom šla za králem Šalomounem, aby mu řekla o Adoniášovi. Král vstal a vykročil jí vstříc, poklonil se jí a posadil se na trůn. Také své matce dal král přistavit trůn a ona zasedla po jeho pravici.

²⁰ „Chci tě požádat o jednu maličkost,“ řekla. „snad mě neodmítneš.“

„Žádej, matko, tebe neodmítnu,“ odpověděl král.

²¹ Tehdy řekla: „Mohl by tvůj bratr Adoniáš dostat za ženu Šunemitku Abišag?“

²² „Proč žádáš pro Adoniáše Šunemitku Abišag?“ odpověděl jí král Šalomoun. „To už pro něj rovnou žádej království! Vždyť je to můj starší bratr a navíc má na své straně kněze Abiatara i Joába, syna Ceruji.“ ²³ A král Šalomoun tehdy přísahal při Hospodinu: „Ať mě Bůh potrestá a ještě mi přidá, jestli Adoniáš za ta slova nezaplatí životem! ²⁴ Jakože je živ Hospodin, který mě pevně usadil na trůnu mého otce Davida a který mi podle svého slova vybudoval dům – Adoniáš zemře ještě dnes!“ ²⁵ Král Šalomoun pak poslal Benajáše, syna Jojadova, a ten ho popravil.

²⁶ Kněze Abiatara král vykázal do Anatotu. „Odejdi ke svým polím. Zasloužíš si smrt, ale dnes tě nenechám zemřít, protože jsi před mým otcem Davidem nosil Truhlu Panovníka Hospodina a snášel jsi všechna strádání mého otce.“ ²⁷ Tak Šalomoun Abiatarovi odebral Hospodinovo kněžství, aby se naplnilo slovo, které Hospodin v Šílu promluvil o domu Elího. ^[d]

²⁸ Zpráva o tom se donesla i k Joábovi, který se také přiklonil k Adoniášovi (ačkoli k Abšalomovi se předtím nepřidal). Joáb proto utekl k Hospodinovu stánku a chytil se rohů oltáře. ²⁹ Králi Šalomounovi bylo oznámeno, že Joáb utekl k Hospodinovu stánku a že je u oltáře. Šalomoun poslal Benajáše, syna Jojadova, se slovy: „Jdi ho zabít.“

³⁰ Benajáš přišel k Hospodinovu stánku a řekl Joábovi: „Král nařizuje: Vyjdi ven!“

On ale odpověděl: „Ne. Raději umřu tady.“

Benajáš tedy vyřídil králi: „Joáb mi odpověděl tak a tak.“

³¹ Král na to prohlásil: „Udělej, jak řekl – zabij ho. Pak ho pohřbíš a sejmeš tak ze mě i z domu mého otce krev, kterou Joáb bezdůvodně prolil. ³² Hospodin obrátí jeho krev na jeho hlavu, protože napadl dva muže spravedlivější a lepší, než je sám, a zavraždil je mečem. Můj otec David přece o vraždě izraelského vojevůdce Abnera, syna Nerova, ani o vraždě judského vojevůdce Amasy, syna Jeterova, nevěděl. ³³ To krveprolití provždy padne na hlavu Joába a jeho potomků. Na Davida a jeho símě, na jeho dům i jeho trůn ať ale přijde Hospodinův pokoj až navěky.“

³⁴ Benajáš, syn Jojadův, tedy šel a popravil ho. Potom ho pohřbili u něj doma na venkově. ³⁵ Král místo něj ustanovil vrchním velitelem Benajáše, syna Jojadova, a knězem namísto Abiatara ustanovil Sádoka.

³⁶ Potom král poslal pro Šimeiho a řekl mu: „Postav si dům v Jeruzalémě a bydli v něm. Nebudeš ale odtud nikam odcházet. ³⁷ Buď si jist, že v den, kdy bys přece jen odešel a překročil potok Kidron, jistě zemřeš. Tvá krev pak padne na tvou hlavu.“

³⁸ Šimei králi odpověděl: „Můj pán a král rozhodl dobře. Tvůj služebník udělá, jak jsi řekl.“ Šimei pak dlouho bydlel v Jeruzalémě.

³⁹ Po třech letech utekli dva Šimeiho otroci ke gatskému králi Achišovi, synu Maaky. Šimei dostal zprávu: „Víš, že tví otroci jsou v Gatu?“ ⁴⁰ A tak vstal, osedlal osla a vydal se do Gatu k Achišovi hledat své otroky. Když odcházel z Gatu, vedl si otroky s sebou.

⁴¹ Když se Šalomoun dozvěděl, že Šimei odešel z Jeruzaléma do Gatu a zase se vrátil, ⁴² dal si ho zavolat a řekl mu: „Nezapřísahal jsem tě při Hospodinu? Nevaroval jsem tě: ‚Buď si jist, že v den, kdy odejdeš a někam se vydáš, jistě zemřeš‘? Ještě jsi mi na to řekl: ‚Rozhodl jsi dobře. Poslechnu.‘ ⁴³ Proč jsi tedy nedodržel Hospodinovu přísahu ani můj příkaz?“ ⁴⁴ Král tehdy Šimeimu řekl: „Sám v srdci dobře víš, jak zle jsi mému otci Davidovi ublížil. Hospodin tvé zlo obrátil na tvou hlavu! ⁴⁵ Král Šalomoun ale bude požehnaný a trůn Davidův bude před Hospodinem pevný navěky.“ ⁴⁶ Potom král přikázal Benajášovi, synu Jojadovu, a ten šel a popravil ho.

A tak vzal Šalomoun královskou vládu pevně do rukou.

Dej mi moudrost

3 Šalomoun se spříznil s faraonem, vládcem Egypta. Vzal si totiž faraonovu dceru a přivedl si ji do Města Davidova. Tam bydlela, než dostavěl svůj palác, Hospodinův chrám a hradby okolo Jeruzaléma. ² Lid ovšem v té době obětoval na různých výšinách, neboť ještě nebyl postaven chrám jménu Hospodinovu.

³ Šalomoun miloval Hospodina a řídil se vším, co mu přikázal jeho otec David, až na to, že obětoval a pálil kadidlo na výšinách. ⁴ Král chodil obětovat na výšinu v Gibeonu, která z nich byla nejvýznamnější. Na tamním oltáři Šalomoun obětoval na tisíc zápalných obětí.

⁵ Jednou v noci se Šalomounovi v Gibeonu zjevil Hospodin. „Žádej mě o cokoli a dám ti to,“ řekl mu Bůh ve snu.

⁶ Šalomoun odpověděl: „Prokázal jsi mému otci Davidovi velikou přízeň, neboť žil před tebou věrně a spravedlivě a s upřímným srdcem stál při tobě. Tuto velikou přízeň jsi mu zachoval, když jsi dal, aby jeho syn seděl na jeho trůnu, jak tomu dnes je. ⁷ Hospodine, Bože můj, ty jsi učinil svého služebníka králem po mém otci Davidovi. Já jsem ale velmi mladý a nezkušený ve vedení. ⁸ Tvůj služebník je přitom obklopen tvým vyvoleným lidem, lidem tak velikým, že ho nelze sepsat ani spočítat. ⁹ Dej tedy svému služebníku chápavé srdce, aby dokázal soudit tvůj lid a rozlišovat dobro od zla. Kdo by jinak mohl soudit tento tvůj nesmírný lid?“

¹⁰ Hospodinu se líbilo, že Šalomoun žádal právě o to. ¹¹ Bůh mu řekl: „Protože jsi žádal právě o to – nežádal jsi dlouhý život, nežádal jsi bohatství, nežádal jsi ani smrt svých nepřátel, ale žádal jsi rozum schopný soudu – ¹² proto udělám, co jsi řekl. Dám ti moudré a rozumné srdce, takže ti nebude rovného v minulosti ani v budoucnu. ¹³ K tomu ti přidám i to, oč jsi nežádal: bohatství a slávu, takže ti po všechny tvé dny nebude mezi králi rovného. ¹⁴ A budeš-li chodit po mých cestách a dbát na mé zákony a nařízení, jako to dělal tvůj otec David, dám ti dlouhý život.“

¹⁵ Šalomoun se pak probudil a hle – byl to sen. Přišel tedy do Jeruzaléma a postavil se před Truhlu Panovníkovy smlouvy. Obětoval zápalné a pokojné oběti a všem svým dvořanům vystrojil hostinu.

Šalomounův soud

¹⁶ Jednou přišly ke králi dvě nevěstky a postavily se před ním. ¹⁷ „Prosím, pane můj!“ promluvila jedna z nich. „Já a tahle žena bydlíme v jednom domě. A když jsme byly spolu doma, porodila jsem. ¹⁸ Tři dny po mně pak porodila i ona. Byly jsme doma jen my dvě, kromě nás tam nebyl nikdo cizí. ¹⁹ V noci ale syn téhle ženy umřel, protože ho zalehla. ²⁰ A tak ještě tu noc vstala a vzala mi mého syna, když tvá služebnice spala. Vzala si ho do náručí a toho svého mrtvého syna dala do náručí mně. ²¹ Nad ránem vstanu, že svého syna nakojím – a on je mrtvý! Pak jsem se ale na něj podívala v ranním světle a vidím – to není můj syn; tohohle jsem neporodila!“

²² Ta druhá žena ale tvrdila:

„Ne, ne! Ten živý syn je můj a ten mrtvý tvůj!“ „Ne, ne,“ bránila se ta první. „Ten mrtvý je tvůj a ten živý můj!“ Tak se před králem hádaly.

²³ Král je přerušil: „Takže jedna tvrdí: ‚Ten živý syn je můj a ten mrtvý tvůj,‘ a druhá tvrdí: ‚Ne, ne, ten mrtvý je tvůj a ten živý můj.‘“ ²⁴ Tehdy král rozkázal: „Přineste mi meč.“ Přinesli mu tedy meč. ²⁵ „Rozsekněte to živé dítě vedví,“ řekl král. „Polovinu dejte jedné a polovinu druhé.“

²⁶ Vtom ale žena, které patřil ten živý syn, zvolala ke králi: „Prosím, pane můj! Dejte jí to živé dítě! Jen ho nezabíjejte!“ Srdce se jí totiž sevřelo soucitem nad jejím synem.

Ta druhá ale řekla: „Nebude moje ani tvoje. Sekejte!“

²⁷ Král tehdy rozhodl: „Nezabíjejte ho! Dejte to živé dítě té první ženě – to je jeho matka.“

²⁸ Když se v celém Izraeli doslechli o rozsudku, který král vynesl, pojala je před králem bázeň. Viděli totiž, že má v sobě Boží moudrost, aby vynášel soud.

Správa království

4 Tak tedy král Šalomoun kraloval nad celým Izraelem.

² Toto jsou jeho hodnostáři: Azariáš, syn Sádokův, byl knězem; ³ Elichoref a Achiáš, synové Šišovi, byli písaři; Jošafat, syn Achiludův, byl kancléřem; ⁴ Benajáš, syn Jojadův, byl velitelem vojska; Sádok a Abiatar byli kněžími; ⁵ Azariáš, syn Nátanův, byl vrchním správcem; kněz Zábud, syn Nátanův, byl královým důvěrníkem; ⁶ Achišar byl správcem paláce; Adoniram, syn Abdův, velel nuceným pracím.

⁷ Šalomoun měl nad celým Izraelem dvanáct správců, kteří zásobovali krále a jeho palác. Každý měsíc v roce se o zásobování staral jeden z nich. ⁸ Toto jsou jejich jména: Ben-hur spravoval pohoří Efraim; ⁹ Ben-deker spravoval Makac, Šaalbim, Bet-šemeš, Elon a Bet-chanan; ¹⁰ Ben-chesed spravoval Arubot, což zahrnovalo Socho a kraj Chefer; ¹¹ Ben-abinadab (který měl za ženu Šalomounovu dceru Táfat) spravoval celý Náfot-dor; ¹² Baana, syn Achiludův, spravoval Taanach, Megido a celý Bet-šean u Caretánu pod Jizreelem a od Bet-šeanu po Abel-mecholu a až za Jokmeam; ¹³ Ben-geber spravoval Rámot-gileád, což zahrnovalo vesnice Manasesova syna Jaira v Gileádu a argobský kraj v Bášanu – šedesát velkých hrazených měst s bronzovými závorami; ¹⁴ Achinadab, syn Idův, spravoval Machanajim; ¹⁵ Achimaac (který měl za ženu Šalomounovu dceru Basemat) spravoval kraj Neftalí; ¹⁶ Baana, syn Chušaje, spravoval kraj Ašer a Alot; ¹⁷ Jošafat, syn Paruachův, spravoval kraj Isachar; ¹⁸ Šimei, syn Elův, spravoval kraj Benjamín; ¹⁹ Geber, syn Uriho, spravoval zemi Gileád, zemi emorejského krále Sichona a bášanského krále Oga; celou zemi pak spravoval jeden místodržící. ²⁰ Judy a Izraele bylo takové množství, jako je písku v moři, a tak jedli, pili a veselili se.

Šalomounovo bohatství a moudrost

5 Šalomoun vládl nade všemi královstvími od řeky Eufrat po filištínskou zem až k hranici s Egyptem. Ti všichni Šalomounovi přinášeli dary a sloužili mu po celý jeho život.

² Denní dávka potravin pro Šalomounův dvůr představovala:

30 korů jemné mouky,

60 korů hrubé mouky, ^[e]

³ 10 kusů krmného dobytka,

20 kusů dobytka z pastvin,

100 kusů bravu

a mimo to jelení, gazelí a srnčí maso a tu nejlepší drůbež.

⁴ Panoval totiž nad celým územím a nad všemi králi na západ od Eufratu od Tifsachu po Gazu a se všemi okolními zeměmi žil v míru. ⁵ Po celý Šalomounův život žil Juda a Izrael od Danu až po Beer-šebu v bezpečí, každý ve stínu své révy a svého fíkoví.

⁶ Šalomoun měl také 4 000 ^[f] stájí pro koně ke svým vozům a 12 000 jezdců.

⁷ Správcové se střídali po měsíci v zásobování krále Šalomouna i všech, kdo byli pozváni k jeho stolu, a starali se o to, aby nic nechybělo. ⁸ Každý ve svém pořadí také dodávali ječmen a slámu pro tažné a jezdecké koně, kdekoli byli rozmístěni.

⁹ Bůh obdařil Šalomouna nesmírnou moudrostí a důvtipem a dal mu tolik rozumu, jako je písku na břehu moře. ¹⁰ Šalomounova moudrost převyšovala moudrost všech východních národů i veškerou moudrost Egypta. ¹¹ Moudrostí předčil všechny lidi, dokonce i Etana Ezrachejského a Macholovy syny Hemana, Kalkola a Dardu. Jeho jméno proslulo po všech okolních národech. ¹² Složil tři tisíce přísloví a jeho písní bylo tisíc a pět.

¹⁴ Králové všech zemí slyšeli o jeho moudrosti, a tak přicházeli vyslanci ze všech národů, aby si poslechli Šalomounovu moudrost.

Přípravy na stavbu chrámu

¹⁵ Také týrský král Chíram poslal své služebníky k Šalomounovi, jakmile uslyšel, že byl pomazán za krále po svém otci. Chíram byl totiž vždy Davidovým přítelem. ¹⁶ Šalomoun pak Chíramovi poslal zprávu:

¹⁷ „Jak sám víš, můj otec David nemohl postavit chrám jménu Hospodina, svého Boha. Musel bojovat s nepřáteli na všech stranách, dokud mu je Hospodin nepoložil pod nohy. ¹⁸ Mně ale Hospodin, můj Bůh, dal odpočinutí ze všech stran. Nezbyl žádný protivník, žádná hrozba. ¹⁹ Proto mám teď v úmyslu postavit chrám jménu Hospodina, svého Boha, jak to Hospodin pověděl mému otci Davidovi: ‚Tvůj syn, jehož dosadím na tvůj trůn po tobě, ten postaví chrám mému jménu.‘ ^{[g] 20} Prosím, nech tedy pro mě v Libanonu kácet cedry. Moji služebníci budou pomáhat tvým a mzdu tvých služebníků ti uhradím, jak si řekneš. Jak sám víš, nikdo u nás neumí kácet stromy tak jako Sidonci.“

²¹ Když Chíram uslyšel Šalomounova slova, byl velmi potěšen a prohlásil: „Ať je dnes požehnán Hospodin, který dal Davidovi moudrého syna, aby vládl tomuto velikému lidu.“ ²² Potom poslal Šalomounovi tuto odpověď:

„Tvou zprávu jsem dostal. Postarám se o všechno cedrové i cypřišové dříví podle tvého přání. ²³ Mí služebníci je z Libanonu svezou ke Středozemnímu moři, kde z něj nadělám vory a přepravím je, kam mi určíš. Tam je dám rozebrat a ty si je vyzvedneš. Jistě také vyhovíš mému přání a postaráš se o stravu pro můj dvůr.“

²⁴ Tak tedy Chíram dodal Šalomounovi veškeré cedrové a cypřišové dřevo podle jeho přání. ²⁵ Šalomoun dal Chíramovi na oplátku 20 000 korů ^[h] pšenice jako stravu pro jeho dvůr a 20 000 batů ^{[i] [j]} panenského oleje. To pak Šalomoun dával Chíramovi rok co rok. ²⁶ Hospodin dal Šalomounovi moudrost, jak mu slíbil. Mezi Chíramem a Šalomounem vládl mír a stali se spojenci.

²⁷ Král Šalomoun zavedl v celém Izraeli nucené práce. Nasazených bylo celkem 30 000 ²⁸ a do Libanonu jich posílal 10 000 v měsíčních směnách; měsíc bývali v Libanonu, dva měsíce doma. Nuceným pracím velel Adoniram. ²⁹ Šalomoun měl v horách 70 000 nosičů a 80 000 lamačů kamene. ³⁰ Kromě toho Šalomoun ustanovil 3 300 dozorců, kteří veleli pracím a dohlíželi na dělníky. ³¹ Král nechal navézt veliké ušlechtilé kameny, neboť chtěl, aby chrám měl základy z otesaných kvádrů. ³² Šalomounovi kameníci je otesávali spolu s kameníky od Chírama a z Gebalu.

Tak tedy bylo připraveno dřevo i kameny ke stavbě chrámu.

Hospodinův chrám

6 Čtyřstého osmdesátého roku po vyjití synů Izraele z Egypta, v měsíci ziv (což je druhý měsíc), ^[k] totiž čtvrtého roku své vlády nad Izraelem, Šalomoun zahájil stavbu Hospodinova chrámu.

² Chrám, který král Šalomoun postavil Hospodinu, byl 60 loktů dlouhý, 20 loktů široký a 30 loktů vysoký. ^{[l] 3} Před chrámovou lodí stála přes celou šířku chrámu předsíň. Byla 20 loktů široká a vystupovala před chrám na 10 loktů. ⁴ Šalomoun nechal v chrámu udělat také zužující se okénka s mřížovím.

⁵ Po celém obvodu vnější chrámové stěny, která obepínala chrámovou loď a vnitřní svatyni, vybudoval přístavbu, která měla po celé délce postranní komory. ⁶ Její spodní patro bylo široké 5 loktů, prostřední 6 loktů a horní 7 loktů. Podél obvodu vnější chrámové stěny totiž udělal stupňovité římsy, aby nosníky ochozů nezasahovaly do samotných stěn chrámu. ⁷ (Chrám se stavěl z kamenů již opracovaných v lomu, takže se v chrámu během stavby neozývalo kladivo, dláto ani jiné železné nářadí.) ⁸ Vstup do spodního ^[m] patra byl z jižní strany chrámu; po točitých schodech se stoupalo do prostředního patra a z něj pak do horního. ⁹ Když Šalomoun dokončil stavbu chrámu, zastřešil ho kazetovým stropem připevněným na cedrových trámech. ¹⁰ Přístavbu vybudoval okolo celého chrámu; každé její patro bylo 5 loktů vysoké a k chrámu byla připojena cedrovými trámy.

¹¹ Tehdy Šalomoun dostal slovo Hospodinovo: ¹² „Pokud jde o chrám, který stavíš: Budeš-li dodržovat mé zákony, vykonávat mé úsudky a věrně plnit mé příkazy, potvrdím ti slovo, které jsem dal tvému otci Davidovi. ¹³ Budu přebývat uprostřed synů Izraele a svůj lid Izrael nikdy neopustím.“

¹⁴ Když Šalomoun dokončil stavbu chrámu, ¹⁵ obložil zdi chrámu zevnitř cedrovými deskami – od podlahy až ke stropu obložil vnitřek chrámu dřevem. Podlahu chrámu pak vyložil cypřišovými deskami. ¹⁶ Ve vzdálenosti 20 loktů od zadní strany chrámu postavil od podlahy ke stěnám přepážku z cedrových desek a postavil uvnitř chrámu svatostánek pro nejsvětější svatyni. ¹⁷ Přední část chrámu, totiž chrámová loď, tedy měřila 40 loktů. ¹⁸ Na vnitřním cedrovém obložení chrámu byla vyřezávaná poupata a rozvité květy – vše bylo z cedru; kámen nebylo vidět.

¹⁹ V nejvnitřnější části chrámu Šalomoun zřídil svatostánek pro umístění Truhly Hospodinovy smlouvy. ²⁰ Tento 20 loktů dlouhý, 20 loktů široký a 20 loktů vysoký svatostánek pokryl ryzím zlatem, kterým pokryl také cedrový oltář před ním. ²¹ Šalomoun pokryl celý vnitřek chrámu ryzím zlatem. Také svatostánek pokryl zlatem a natáhl před ním zlaté řetězy. ²² Celý chrám byl tedy úplně pokryt zlatem a stejně tak byl zlatem pokryt i celý oltář před svatostánkem.

²³ Pro svatostánek zhotovil dva cheruby z olivového dřeva. Každý byl 10 loktů vysoký. ²⁴ Jedno i druhé cherubovo křídlo měřilo 5 loktů, a tak bylo rozpětí jeho křídel celkem 10 loktů. ²⁵ Také druhý cherub měl rozpětí křídel 10 loktů. Oba cherubové měli stejný rozměr a stejný tvar. ²⁶ Jeden i druhý cherub byl 10 loktů vysoký. ²⁷ Tyto cheruby umístil do nejvnitřnější části chrámu. Měli rozprostřená křídla, a tak se křídlo jednoho dotýkalo jedné stěny a křídlo druhého se dotýkalo druhé stěny, zatímco uprostřed chrámu se jejich křídla dotýkala navzájem. ²⁸ I tyto cheruby pokryl zlatem.

²⁹ Ve vnitřní i vnější části chrámu nechal na všech stěnách kolem dokola vyřezat rytiny cherubů, palem a rozvitých květů. ³⁰ Podlahu obou částí chrámu pokryl zlatem.

³¹ Do vchodu svatostánku zavěsil dveře z olivového dřeva na pětihranných zárubních. ³² Na tyto dvojité dveře z olivového dřeva vyřezal rytiny cherubů, palem a rozvitých květů a pokryl je zlatem. Zlato nanesl i na cheruby a palmy. ³³ Podobně zhotovil čtverhranné zárubně z olivového dřeva pro vchod do chrámové lodi ³⁴ a k nim dvojité dveře z cypřišového dřeva. Každé dveře měly dvě křídla, která se otáčela v závěsech. ³⁵ Vyřezal na nich cheruby, palmy a rozvité květy a řezbu pokryl po celé ploše zlatem.

³⁶ Kolem vnitřního nádvoří pak postavil zeď – po třech vrstvách tesaných kvádrů následovala vrstva cedrových trámů.

³⁷ Základy Hospodinova chrámu byly položeny čtvrtého roku v měsíci ziv. ^{[n] 38} Jedenáctého roku v měsíci bul (což je osmý měsíc) ^[o] byl chrám dokončen se všemi podrobnostmi a podle všech plánů. Šalomoun ho stavěl sedm let.

7 Svůj vlastní palác ovšem stavěl třináct let – tak dlouho mu trvalo dokončit celý palác.

Šalomounův palác

² Vystavěl si palác zvaný Libanonský les. Ten byl 100 loktů dlouhý, 50 loktů široký a 30 loktů vysoký, ^[p] s cedrovými trámy na čtyřech řadách cedrových sloupů. ³ Zastřešen byl cedrovým kazetovým stropem připevněným na trámech spočívajících na sloupech – pětačtyřicet trámů, patnáct v každé řadě. ⁴ Palác měl tři řady okenic, takže leželo okno proti oknu, třikrát nad sebou. ⁵ Všechny vchody i zárubně byly tvořeny čtverhrannými rámy; i zepředu bylo okno proti oknu, třikrát nad sebou.

⁶ Postavil také Sloupovou síň, 50 loktů dlouhou a 30 loktů širokou. Před ní byla předsíň a před ní sloupy s římsou.

⁷ Dále postavil Trůnní sál, neboli Soudní síň, kde soudil; ta byla od podlahy ke stropu obložená cedrovým dřevem. ⁸ Podobně byl postaven i palác, v němž bydlel; ten stál na zvláštním nádvoří za Síní. Podobně jako Síň postavil Šalomoun také palác pro faraonovu dceru, kterou si vzal za ženu.

⁹ To vše bylo ze samých ušlechtilých kamenů, na míru otesaných, pilami přiřezaných zepředu i zezadu, od základů po střechu, zvenku až po Velké nádvoří. ¹⁰ Základy byly z velikých kvádrů ušlechtilého kamene měřících 8 i 10 loktů. ¹¹ Nad nimi byly na míru přitesané kusy ušlechtilého kamene a cedrové dřevo. ¹² Velké nádvoří bylo kolem dokola obklopeno zdí ze třech řad tesaných kvádrů a jedné vrstvy cedrových trámů tak jako vnitřní nádvoří Hospodinova chrámu s jeho předsíní.

Vybavení chrámu

¹³ Král Šalomoun poslal pro Churama ^[q] z Týru. ¹⁴ Byl to syn jedné vdovy z pokolení Neftalí a jeho otec byl týrský měditepec. Byl nadán moudrostí, znalostí i dovedností k veškeré práci s mědí. Ten tedy přišel ke králi Šalomounovi a dal se do všeho svěřeného díla.

¹⁵ Vytvořil dvojici bronzových sloupů. Jeden sloup měřil 18 loktů na výšku a 12 loktů po obvodu; stejně tak i ten druhý. ¹⁶ Na vrch těch sloupů odlil z bronzu dvě hlavice; každá z nich byla vysoká 5 loktů. ¹⁷ Hlavice na vrchu sloupů byly ozdobeny proplétaným mřížováním a věnci z řetězů. Na jedné i druhé hlavici jich bylo po sedmi. ¹⁸ Udělal sloupy tak, že okolo mřížování pokrývajícího hlavici na vrchu sloupu byly dvě řady granátových jablek. Totéž udělal i s druhou hlavicí. ¹⁹ Hlavice na vrcholu sloupů stojících v předsíni měly tvar lilií o rozměru čtyř loktů. ²⁰ Na hlavicích obou sloupů byly nahoře pod vydutím k mřížování připevněny řady granátových jablek. Těch bylo kolem obou hlavic dohromady dvě stě. ²¹ Sloupy postavil v chrámové předsíni. Jeden sloup vztyčil vpravo a druhý vlevo a pojmenoval je Jachin, Opora, a Boáz, Posila. ²² Vrchol sloupů měl tvar lilie. Tak byla dokončena práce na sloupech.

²³ Poté odlil kulatou nádrž zvanou Moře. Napříč od okraje k okraji měřila 10 loktů, na výšku 5 loktů a po obvodu 30 loktů. ²⁴ Pod okrajem lemovaly nádrž po celém obvodu dvě řady ozdobných poupat odlitých zároveň s ní. ²⁵ Moře spočívalo na dvanácti býcích: tři byli obráceni k severu, tři k západu, tři k jihu a tři k východu. Leželo na nich tak, že je všechny zezadu přikrývalo. ²⁶ Bylo na dlaň silné a jeho okraje byly vytvarovány do liliového květu jako okraj poháru. Mohlo pojmout 2 000 batů. ^[r]

²⁷ Dále vyrobil deset bronzových stojanů na umyvadla. Každý stojan byl 4 lokte dlouhý, 4 lokte široký a 3 lokte vysoký. ²⁸ Byl proveden takto: Sestával z postranic, které spojovaly rámy. ²⁹ Na postranicích mezi rámy byly rytiny lvů, býků a cherubů a na rámech nad lvy a býky i pod nimi byly zavěšeny věnce. ³⁰ Každý stojan měl čtyři bronzová kola na bronzových nápravách. Z jeho čtyř rohových sloupků vybíhala ramena pod umyvadlo. Každé odlité rameno mělo po stranách věnce. ³¹ Ze stojanu vyčnívalo na loket vysoké prstencové ústí. Toto ústí bylo kruhové, o průměru jeden a půl lokte. Podobně jako na stojanu, i na ústí byly rytiny. Postranice ovšem nebyly do kruhu, ale do čtverce. ³² Pod postranicemi byla čtyři kola s ojnicemi zapuštěnými do stojanu. Každé kolo bylo jeden a půl lokte vysoké. ³³ Kola byla provedením stejná jako kola od vozu: jejich osy, loukotě, paprsky i náboje, vše bylo odlité. ³⁴ Ke čtyřem rohům každého stojanu vedla čtyři ramena jednolitá se stojanem. ³⁵ Na vrcholu měl stojan kolem dokola půl lokte hlubokou obrubu. K vrcholu stojanu byla připevněna držadla a postranice. ³⁶ Plochy držadel i postranic pokryl na každém volném místě rytinami cherubů, lvů a palem a kolem dokola je vroubily věnce. ³⁷ Takto vyrobil deset stojanů. Všechny byly stejně odlité, stejných rozměrů a stejného tvaru.

³⁸ Vyrobil také deset bronzových umyvadel, každé o objemu 40 batů. ^[s] Každé umyvadlo měřilo 4 lokte a spočívalo na jednom z deseti stojanů. ³⁹ Pět stojanů postavil po pravé straně chrámu a pět po levé. Moře postavil po pravé straně v jihovýchodním rohu.

⁴⁰ Dále Churam vyrobil kotlíky, lopatky a mísy.

Tak Churam završil veškeré dílo, které pro krále Šalomouna konal na Hospodinově chrámu:

⁴¹ dva sloupy,

dvě kulovité hlavice na vrcholech sloupů,

dvoje mřížování pokrývající obě kulovité hlavice na vrcholech sloupů,

⁴² čtyři sta granátových jablek ke dvěma mřížováním (dvě řady granátových jablek ke každému mřížování pokrývajícímu obě kulovité hlavice sloupů),

⁴³ deset podstavců,

deset umyvadel na podstavce,

⁴⁴ jedno Moře,

dvanáct býků nesoucích Moře,

⁴⁵ kotlíky, lopatky a mísy.

Všechny předměty, které Churam zhotovil králi Šalomounovi pro Hospodinův schrám, byly z leštěného bronzu. ⁴⁶ Král je nechal odlévat na jordánské rovině v jílovité půdě mezi Sukotem a Caretánem. ⁴⁷ Bylo jich dohromady tolik, že je Šalomoun kvůli tomu množství ani nevážil. Váha bronzu nebyla nikdy zjištěna.

⁴⁸ Šalomoun také nechal zhotovit veškeré vybavení pro Hospodinův chrám:

zlatý oltář,

zlatý stůl pro chleby předložení,

⁴⁹ pět svícnů z ryzího zlata napravo a pět nalevo před svatostánek,

k nim květy, kahany a kleště ze zlata,

⁵⁰ misky, kratiknoty, nádobky, pohárky a pánvice z ryzího zlata

a zlaté panty ke dveřím do nejsvětější svatyně v nejvnitřnější části chrámu i ke dveřím do chrámové lodi.

⁵¹ Tak bylo završeno veškeré dílo, které král Šalomoun konal na Hospodinově chrámu. Šalomoun pak přinesl zasvěcenou kořist svého otce Davida, ^[t] totiž stříbro, zlato a další předměty, a uložil je do pokladnice Hospodinova chrámu.

Vnesení truhly

8 Tehdy Šalomoun shromáždil k sobě do Jeruzaléma všechny stařešiny Izraele, kmenové náčelníky a vůdce izraelských rodů, aby přenesli Truhlu Hospodinovy smlouvy ze Sionu, z Města Davidova. ² Všichni izraelští muži se tedy shromáždili ke králi Šalomounovi o svátcích v měsíci etanim, ^[u] což je sedmý měsíc.

³ Když přišli všichni izraelští stařešinové, kněží zvedli Truhlu Hospodinovu ⁴ a vynesli ji i Stan setkávání se vším jeho posvátným vybavením. Zatímco to kněží a levité vynášeli, ⁵ král Šalomoun s celým shromážděním Izraele, jež se k němu dostavilo před Truhlu, obětoval tolik bravu i skotu, že nešlo spočítat ani sledovat, kolik ho bylo.

⁶ Kněží pak vnesli Truhlu Hospodinovy smlouvy na její místo do chrámového svatostánku, do nejsvětější svatyně pod křídla cherubů. ⁷ Cherubové totiž rozprostírali svá křídla nad Truhlou, takže svrchu přikrývali Truhlu i její tyče. ⁸ Ty byly tak dlouhé, že jejich konce bylo vidět ze svatyně před svatostánkem. Zvenku je ovšem vidět nebylo. Jsou tam až dodnes. ⁹ V Truhle nebylo nic než dvě kamenné desky, které tam uložil Mojžíš na Orébu, když Hospodin se syny Izraele uzavřel smlouvu po jejich odchodu z Egypta.

¹⁰ Když potom kněží vycházeli ze svatyně, naplnil Hospodinův chrám oblak. ¹¹ Kněží se kvůli tomu oblaku nemohli postavit ke službě, protože Hospodinův chrám naplnila Hospodinova sláva. ^[v]

¹² Tehdy Šalomoun prohlásil:

¹⁴ Potom se král otočil a požehnal celému stojícímu shromáždění Izraele:

¹⁵ „Požehnán buď Hospodin, Bůh Izraele, který vlastními ústy mluvil k mému otci Davidovi a vlastní rukou naplnil, co řekl: ¹⁶ ‚Ode dne, kdy jsem svůj lid Izrael vyvedl z Egypta, jsem ze žádného izraelského kmene nevyvolil město k postavení chrámu, v němž by zůstávalo mé jméno. Vyvolil jsem však Davida, aby vedl Izrael.‘ ^[x]

¹⁷ Můj otec David toužil postavit chrám jménu Hospodina, Boha Izraele. ¹⁸ Hospodin mu ale řekl: ‚Je dobře, že chceš mému jménu postavit chrám. ¹⁹ Nepostavíš ho však ty, ale tvůj syn, který vzejde ze tvých beder. Ten vystaví chrám mému jménu.‘ ^[y]

²⁰ A Hospodin dodržel slovo, které dal. Nastoupil jsem po svém otci Davidovi, usedl jsem na izraelský trůn, jak řekl Hospodin, a postavil jsem chrám jménu Hospodina, Boha Izraele. ²¹ V něm jsem připravil místo pro Truhlu, v níž je Hospodinova smlouva, kterou uzavřel s našimi otci, když je vyvedl z Egypta.“

Vyslýchej na nebi!

²² Poté se Šalomoun postavil před Hospodinův oltář. Před očima celého izraelského shromáždění vztáhl ruce k nebi ²³ a řekl:

„Hospodine, Bože Izraele! Nahoře na nebi ani dole na zemi není bůh podobný tobě, jenž by zachovával smlouvu a milosrdenství svým služebníkům, kteří před tebou žijí s oddaným srdcem. ²⁴ Svému služebníku Davidovi, mému otci, jsi dodržel svůj slib. Vlastními ústy jsi promluvil a vlastní rukou jsi to, jak vidíme, splnil.

²⁵ Nuže, Hospodine, Bože Izraele, dodrž, co jsi slíbil, když jsi svému služebníku Davidovi, mému otci, řekl: ‚Postarám se, aby na izraelském trůnu nikdy nechyběl tvůj potomek, budou-li jen tví synové dbát na svou cestu a žít přede mnou, jako jsi přede mnou žil ty.‘ ^{[z] 26} Nyní tedy, Bože Izraele, kéž se prosím potvrdí slovo, které jsi dal svému služebníku Davidovi, mému otci.

²⁷ Bude snad Bůh opravdu přebývat na zemi? Nebesa, ba ani nebesa nebes tě nemohou obsáhnout – čím méně tento chrám, který jsem postavil! ²⁸ Shlédni však na modlitbu svého služebníka a na jeho prosby, Hospodine, Bože můj; vyslyš toto volání a modlitbu, kterou ti tvůj služebník dnes předkládá. ²⁹ Kéž jsou tvé oči dnem i nocí upřeny k tomuto chrámu, k místu, o němž jsi řekl: ‚Tam bude mé jméno.‘ Kéž nasloucháš modlitbě, již se tvůj služebník bude modlit směrem k tomuto místu. ³⁰ Kéž vyslyšíš prosbu svého služebníka i svého lidu Izraele, kdykoli se budou modlit směrem k tomuto místu. Vyslýchej na nebesích, kde přebýváš, vyslýchej a odpouštěj.

³¹ Kdyby se někdo provinil proti svému bližnímu a měl by se zapřisáhnout slibem, kdyby pak přišel a složil přísahu před tvým oltářem v tomto chrámu, ³² vyslýchej na nebesích. Zasáhni a rozsuď své služebníky tak, abys viníka označil za vinného a odplatil mu jeho skutky, a spravedlivého abys ospravedlnil a odplatil mu jeho spravedlnost.

³³ Kdyby tvůj lid Izrael hřešil proti tobě, a utrpěl by proto porážku od svých nepřátel, kdyby se pak ale vrátili k tobě, chválili tvé jméno, modlili se a prosili tě v tomto chrámu, ³⁴ vyslýchej na nebesích. Odpusť hřích svého lidu Izraele a přiveď je zpátky do země, kterou jsi dal jejich otcům.

³⁵ Kdyby hřešili proti tobě, a zavřela by se proto nebesa a nebyl déšť, kdyby se pak ale modlili směrem k tomuto místu, chválili tvé jméno a po svém potrestání by se odvrátili od svých hříchů, ³⁶ vyslýchej na nebesích. Odpusť svým služebníkům, svému lidu Izraeli, jejich hřích. Vyuč je správné cestě, kterou mají jít, a sešli déšť na svou zem, kterou jsi dal svému lidu za dědictví.

³⁷ Kdyby v zemi nastal hlad nebo mor, plíseň nebo sněť, kobylky nebo housenky nebo kdyby tvůj lid v zemi až u samých bran utlačoval nepřítel nebo jakákoli rána či nemoc – ³⁸ kdyby si pak ale kdokoli ze všeho tvého lidu Izraele připustil, že jde o ránu, a vzepjal by ruce k tomuto chrámu, pak každou modlitbu, každou prosbu, kterou by přednesl, ³⁹ vyslýchej na nebesích, kde přebýváš. Odpusť, zasáhni a odplať každému jeho skutky, neboť znáš jeho srdce – jen ty sám přece znáš srdce všech lidí – ⁴⁰ aby tě měli v úctě po všechny dny svého života v zemi, kterou jsi dal našim otcům.

⁴¹ Rovněž kdyby cizinec, ačkoli nepatří k tvému lidu Izraeli, přišel z daleké země kvůli tvému jménu ⁴² (neboť uslyšel o tvém velikém jménu, o tvé mocné ruce a vztažené paži), kdyby přišel a modlil se směrem k tomuto chrámu, ⁴³ vyslýchej na nebesích, kde přebýváš. Učiň vše, oč by tě ten cizinec prosil, aby všechny národy země poznaly tvé jméno a měly tě v úctě tak jako tvůj lid Izrael a aby věděly, že tvé jméno je vzýváno nad tímto chrámem, který jsem postavil.

⁴⁴ Kdyby tvůj lid vytáhl do války proti nepříteli, kamkoli bys je poslal, a modlili by se k Hospodinu směrem k městu, jež jsi vyvolil, a k chrámu, který jsem postavil tvému jménu, ⁴⁵ vyslýchej na nebesích jejich modlitbu a prosbu a zjednej jim právo.

⁴⁶ Kdyby zhřešili proti tobě – vždyť není člověka, který by nehřešil – a ty by ses na ně rozhněval a vydal je nepříteli a jejich uchvatitelé by je odvedli jako zajatce do nepřátelské země, daleké či blízké, ⁴⁷ kdyby si to však potom v zemi svého zajetí vzali k srdci, obrátili by se a prosili tě o milost v zemi svých věznitelů se slovy: ‚Zhřešili jsme, zkazili se, jednali jsme zle!‘ ⁴⁸ a kdyby se v zemi svých nepřátelských věznitelů celým srdcem a celou duší vrátili k tobě a modlili by se k tobě směrem ke své zemi, kterou jsi dal jejich otcům, k městu, které jsi vyvolil, a k chrámu, který jsem postavil tvému jménu, ⁴⁹ vyslýchej na nebesích, kde přebýváš, jejich modlitbu a prosbu a zjednej jim právo. ⁵⁰ Odpusť svému lidu jejich hřích i všechny jejich vzpoury proti tobě a daruj jim milost u jejich věznitelů, aby se nad nimi slitovali. ⁵¹ Vždyť jsou tvůj lid, tvé vlastní dědictví! Vyvedl jsi je z Egypta, zprostřed té tavicí pece!

⁵² Kéž tedy jsou tvé oči upřeny k modlitbě tvého služebníka i k modlitbě tvého lidu Izraele, a kdykoli k tobě budou volat, vyslýchej. ⁵³ Vždyť ty jsi je, Hospodine, Pane můj, oddělil ze všech národů země jako své vlastní dědictví, jak jsi to řekl skrze svého služebníka Mojžíše, když jsi naše otce vyvedl z Egypta.“ ^[aa]

⁵⁴ Jakmile Šalomoun dokončil tuto modlitbu a prosbu k Hospodinu, vstal od Hospodinova oltáře, kde klečel na kolenou s rukama vztaženýma k nebi, ⁵⁵ postavil se a mocným hlasem požehnal celému shromáždění Izraele:

⁵⁶ „Požehnán buď Hospodin, který svému lidu Izraeli dopřál odpočinutí, jak zaslíbil. Ani jediné ze všech těch dobrých slov, která promluvil skrze svého služebníka Mojžíše, neselhalo. ⁵⁷ Kéž je Hospodin, náš Bůh, s námi, jako byl s našimi otci. Kéž nás neopustí, kéž nás nezanechá, ⁵⁸ kéž naklání naše srdce k sobě, abychom chodili po všech jeho cestách a dodržovali jeho přikázání, ustanovení i pravidla, která dal našim otcům. ⁵⁹ A tato má slova, jimiž jsem Hospodina prosil o milost, kéž jsou Hospodinu, našemu Bohu, blízká dnem i nocí, aby zjednával právo svému služebníku i svému lidu Izraeli den co den, ⁶⁰ aby všechny národy země poznaly, že Hospodin je Bůh a není žádného kromě něj. ⁶¹ Kéž vaše srdce cele patří Hospodinu, našemu Bohu, abyste žili podle jeho ustanovení a dodržovali jeho přikázání tak jako dnes.“

Zasvěcení chrámu

⁶² Král a s ním celý Izrael pak před Hospodinem slavili obětní hody. ⁶³ Šalomoun obětoval jako pokojnou oběť 22 000 býků a 120 000 ovcí. Takto král a všichni synové Izraele zasvětili Hospodinův chrám.

⁶⁴ Toho dne král posvětil střed nádvoří před Hospodinovým chrámem. Tam totiž obětoval zápalnou a moučnou oběť i tuk pokojných obětí, neboť bronzový oltář před Hospodinem byl příliš malý, než aby mohl pojmout onu zápalnou a moučnou oběť i tuk oněch pokojných obětí.

⁶⁵ Šalomoun tehdy slavil slavnost ^[ab] a s ním všechen Izrael od Lebo-chamátu po Egyptský potok, jedno veliké shromáždění před Hospodinem, naším Bohem, po sedm dní a dalších sedm dní, celkem čtrnáct dní. ⁶⁶ Následujícího dne pak lid propustil. Dobrořečili králi a vraceli se domů s veselím a radostí ze všeho dobrodiní, které Hospodin prokázal svému služebníku Davidovi a svému lidu Izraeli.

9 Tak Šalomoun dokončil stavbu Hospodinova chrámu i královského paláce a uskutečnil všechno, co si přál. ² Šalomounovi se tehdy znovu ukázal Hospodin, tak jako se mu předtím ukázal v Gibeonu. ^{[ac] 3} Hospodin mu řekl:

„Vyslyšel jsem tvou modlitbu a tvou prosbu, kterou jsi mi předložil. Posvětil jsem tento chrám, který jsi vystavěl, aby tam navěky zůstávalo mé jméno. Mé oči i mé srdce tam zůstanou navždy.

⁴ Budeš-li žít přede mnou s ryzím srdcem a poctivě tak jako tvůj otec David a budeš-li konat vše, co jsem ti přikázal, a dodržovat má ustanovení i má pravidla, ⁵ potvrdím trůn tvého království nad Izraelem navěky, jak jsem slíbil tvému otci Davidovi: ‚Na izraelském trůnu nikdy nebude chybět tvůj potomek.‘ ^[ad]

⁶ Pokud se však ode mě ty a tvoji synové odvrátíte a nebudete dodržovat má přikázání a ustanovení, jež jsem vám svěřil, ale půjdete sloužit cizím bohům a budete se jim klanět, ⁷ pak vyhladím Izrael ze země, kterou jsem jim dal, a z chrámu, který jsem posvětil pro své jméno. Vyženu Izrael ze své přítomnosti, takže bude mezi národy za pořekadlo a posměšek. ⁸ A tento chrám, kdysi tak vznešený? Každý, kdo půjde kolem, strne a zašeptá: ‚Proč to Hospodin této zemi a tomuto chrámu provedl?‘ ⁹ A dostanou odpověď: ‚Protože opustili Hospodina, svého Boha, který vyvedl jejich otce z Egypta, a chytili se cizích bohů, jimž se klaněli a jimž sloužili – to proto na ně Hospodin uvedl všechno to zlo!‘“ ^[ae]

Šalomounovy úspěchy

¹⁰ Šalomoun vystavěl oba domy, Hospodinův chrám i královský palác, během dvaceti let. Po jejich uplynutí ¹¹ dal král Šalomoun týrskému králi Chíramovi dvacet měst v galilejském kraji za to, že mu Chíram dodával cedrové i cypřišové dřevo a zlata, kolik si jen přál. ¹² Chíram se tedy vypravil z Týru, aby si ta města, která mu dal Šalomoun, prohlédl. Ale nelíbila se mu. ¹³ Řekl: „Cos mi to, bratře, dal za města?“ A tak se ten kraj až dodnes jmenuje Kabul (to jest: Nanic). ¹⁴ Chíram totiž králi poslal 120 talentů ^[af] zlata.

¹⁵ Důvodem, proč král Šalomoun zavedl nucené práce, bylo, aby vystavěl:

Hospodinův chrám,

svůj palác,

terasu Milo,

jeruzalémské hradby,

města Chacor, Megido a Gezer ¹⁶ (egyptský vládce farao totiž vytáhl, dobyl Gezer a vypálil ho, pobil jeho kanaánské obyvatele a město dal věnem své dceři, Šalomounově manželce; ¹⁷ proto Šalomoun stavěl Gezer),

dále Dolní Bet-choron,

¹⁸ Baalat a Tadmor v judské zemi,

¹⁹ všechna Šalomounova zásobovací města,

města pro vozy,

města pro jízdu,

a cokoli se Šalomounovi zlíbilo stavět v Jeruzalémě, v Libanonu nebo kdekoli po celé zemi pod jeho vládou.

²⁰ Všechno obyvatelstvo pozůstalé z Emorejců, Chetejců, Perizejců, Hivejců a Jebusejců, kteří nepatřili k synům Izraele, ²¹ totiž jejich potomky, kteří po nich zůstali v zemi a které synové Izraele nedokázali vyhladit, Šalomoun podrobil nuceným pracím, a tak otročí dodnes. ²² Syny Izraele ovšem Šalomoun nebral do otroctví, ale jako vojáky, úředníky, velitele, pobočníky, vozataje a jezdce. ²³ Dozorců, kteří veleli Šalomounovým pracím, bylo 550. Ti měli na starosti veškerou pracovní sílu.

²⁴ Jakmile se faraonova dcera přestěhovala z Města Davidova do paláce, který pro ni vystavěl, začal budovat terasu Milo.

²⁵ Třikrát ročně ^[ag] přinášel Šalomoun zápalné i pokojné oběti na oltáři, který postavil Hospodinu, a nechal z něj stoupat dým před Hospodinem. Tak završil budování chrámu.

²⁶ Král Šalomoun v Ecjon-geberu u Eilatu na pobřeží Rudého moře v edomské zemi vybudoval loďstvo. ²⁷ Chíram pak se Šalomounovými služebníky vyslal na lodích také své služebníky, zkušené námořníky. ²⁸ Vypravili se do Ofiru, naložili tam 420 talentů ^[ah] zlata a přivezli je králi Šalomounovi.

Královna ze Sáby

10 Také královna ze Sáby se doslechla o Šalomounově proslulosti (kterou měl díky jménu Hospodinovu), a tak přijela, aby ho vyzkoušela v hádankách. ² Když dorazila do Jeruzaléma s početnou družinou a s velbloudy nesoucími vonné balzámy, velké množství zlata i drahokamů, přišla k Šalomounovi a hovořila s ním o všem, co měla na srdci. ³ Šalomoun všechny její otázky zodpověděl; žádná z nich nebyla pro krále tak těžká, aby na ni neodpověděl.

⁴ Když královna ze Sáby viděla všechnu Šalomounovu moudrost i palác, který vystavěl, ⁵ pokrmy na jeho stole, zasedání jeho dvořanů, práci jeho služebníků a jejich roucha, jeho číšníky i to, jaké oběti král přináší v Hospodinově chrámu, byla naprosto ohromena ⁶ a řekla mu: „To, co jsem u nás slyšela o tvých slovech a o tvé moudrosti, je pravda. ⁷ Dokud jsem nepřijela a neuviděla to na vlastní oči, nevěřila jsem tomu. Teď ale vidím, že mi neřekli ani polovinu! Moudrostí a dobrotou jsi překonal pověst, kterou jsem slyšela. ⁸ Blaze tvým mužům, blaze těmto tvým služebníkům, kteří stále stojí před tebou a naslouchají tvé moudrosti. ⁹ Požehnán buď Hospodin, tvůj Bůh, který si tě oblíbil a dosadil tě na izraelský trůn! Hospodin miluje Izrael navěky, a tak tě učinil králem, abys zjednával právo a spravedlnost.“

¹⁰ Poté darovala králi 120 talentů ^[ai] zlata a veliké množství balzámů a drahokamů. Už nikdy se pak nedovezlo tolik vonných balzámů, jako dala králi Šalomounovi královna ze Sáby. ¹¹ (K tomu ještě Chíramovo loďstvo, které jelo do Ofiru pro zlato, dovezlo odtud veliké množství santálového dřeva a drahokamů. ¹² Král z toho santálového dřeva vyrobil schody pro Hospodinův chrám i pro královský palác a také lyry a citery pro zpěváky. Dodnes se nedovezlo, ba ani nevidělo, tolik santálového dřeva.)

¹³ Král Šalomoun pak královně ze Sáby splnil každé přání, které vyslovila, a dal jí mnohem více darů, než králi Šalomounovi přinesla ona. Královna se pak se svým služebnictvem vydala zpět na cestu do vlasti.

Sláva a bohatství

¹⁴ Král Šalomoun ročně získával 666 talentů ^[aj] zlata, ¹⁵ nepočítaje příjmy od pocestných, z obchodování kupců i ode všech arabských králů a krajských hejtmanů.

¹⁶ Král Šalomoun nechal zhotovit 200 pavéz z tepaného zlata (na jednu pavézu vynaložil 600 šekelů ^[ak] zlata) ¹⁷ a 300 štítů z tepaného zlata (na jeden štít vynaložil 3 hřivny ^[al] zlata). Král je umístil v Paláci libanonského lesa.

¹⁸ Král také pořídil veliký trůn ze slonoviny a pokryl ho čistým zlatem. ¹⁹ K trůnu vedlo šest stupňů. Opěradlo měl okrouhlé, po obou stranách sedadla područky a vedle područek stáli lvi. ²⁰ Na šesti stupních po obou stranách stálo dvanáct dalších lvů. Nic takového nebylo vyrobeno v žádném království.

²¹ Také všechny nádoby na pití měl král Šalomoun zlaté a stejně tak všechno vybavení Paláce libanonského lesa bylo z ryzího zlata. Nic nebylo ze stříbra – to nebylo v Šalomounových dobách vůbec považováno za cenné. ²² Král totiž měl na moři vedle Chíramova loďstva také zámořské lodě, které připlouvaly jednou za tři roky a přivážely zlato a stříbro, slonovinu, opice a pávy.

²³ Král Šalomoun co do bohatství i co do moudrosti předčil všechny krále světa. ²⁴ Ti všichni se ucházeli o přijetí u Šalomouna, aby slyšeli jeho moudrost, kterou mu do srdce vložil Bůh. ²⁵ Všichni mu přinášeli dary, stříbrné a zlaté předměty, oděvy, zbraně, balzámy, koně i mezky – a tak tomu bylo rok co rok.

²⁶ Šalomoun nashromáždil vozy i koně, takže měl 1 400 vozů a 12 000 koní, které umístil do vozových měst i k sobě do Jeruzaléma. ²⁷ Za jeho vlády bylo v Jeruzalémě stříbra jako kamení a cedrů jako planých fíků v podhůří. ²⁸ Koně si král nechával dovážet z Egypta a Kilikie. Královští obchodníci je v Kilikii nakupovali za dohodnuté ceny. ²⁹ Vozy dováželi z Egypta za 600 šekelů ^[am] stříbra a koně za 150. ^[an] Také je vyváželi dál pro všechny chetitské a aramejské krále.