Nehemjáš 1-13

Bible 21

Obnova Jeruzaléma

Modlitba královského číšníka

1 Slova Nehemiáše, syna Chakaliášova.

V měsíci kislev dvacátého roku ^[a] jsem byl v královském paláci v Súsách. ² Tehdy přišel Chanani, jeden z mých bratří, s dalšími muži z Judska, a tak jsem se zeptal na pozůstatek Židů, kteří unikli vystěhování, a na Jeruzalém. ³ Odpověděli mi: „Pozůstalí, kteří unikli vystěhování, jsou v tom kraji ve veliké bídě a potupě. Hradby Jeruzaléma jsou pobořeny a brány spáleny.“

⁴ Jakmile jsem ta slova uslyšel, usedl jsem a celé dny plakal a naříkal. Postil jsem se a modlil se k Bohu nebes ⁵ těmito slovy:

„Ach, Bože nebes, Bože veliký a hrozný, jenž zachováváš smlouvu a milosrdenství těm, kdo tě milují a dodržují tvá přikázání, ⁶ nakloň mi prosím své ucho! Upři své oči k modlitbě svého služebníka, kterou se před tebou modlím dnem i nocí za tvé služebníky, syny Izraele! Vyznávám hříchy synů Izraele, jimiž jsme proti tobě zhřešili; i já a můj otcovský dům jsme zhřešili! ⁷ Zachovali jsme se k tobě hrozně – nedodrželi jsme přikázání, pravidla a zákony, jež jsi vydal svému služebníku Mojžíšovi.

⁸ Vzpomeň si prosím na slovo, jež jsi dal svému služebníku Mojžíšovi: ‚Budete-li mi nevěrní, rozptýlím vás mezi národy. ⁹ Pokud se ale ke mně navrátíte a budete zachovávat a plnit má přikázání, pak i kdybyste byli zahnáni na sám konec světa, i odtamtud vás shromáždím a přivedu na místo, jež jsem si vyvolil za příbytek pro své jméno.‘ ^{[b] 10} Vždyť to jsou tví služebníci, tvůj lid, který jsi vykoupil svou velikou mocí a silnou paží!

¹¹ Ach, Pane, nakloň prosím své ucho k modlitbě svého služebníka i k modlitbě svých služebníků, kteří s potěšením ctí tvé jméno. Dej, ať tvůj služebník dnes uspěje a dojde slitování u toho člověka.“

Byl jsem totiž královským číšníkem.

Vyslán do Jeruzaléma

2 V měsíci nísanu dvacátého roku Artaxerxova ^[c] jsem obsluhoval krále. Když jsem králi nosil víno, nikdy jsem před ním nebýval zasmušilý. ² Proto se mě král zeptal: „Proč se tváříš ztrápeně? Nejsi přece nemocný. Asi tě něco tíží.“

Ve velikém úleku ³ jsem králi odpověděl: „Král nechť žije navěky! Jak nemám mít ztrápenou tvář, když město, v němž jsou hroby mých předků, je rozbořeno a jeho brány zničil oheň.“

⁴ „Co tedy žádáš?“ zeptal se král.

Modlil jsem se tedy k Bohu nebes ⁵ a odpověděl jsem králi takto: „Kdyby král ráčil a prokázal svému služebníku laskavost, pošli mě do Judska, do města, v němž jsou hroby mých předků, abych ho znovu vystavěl.“

⁶ Král, po boku s chotí, se mě zeptal: „Jak dlouho tvá cesta potrvá? Kdy se vrátíš?“ Když jsem mu udal dobu, král se rozhodl, že mě vyšle.

⁷ „Kdyby král ráčil,“ řekl jsem ještě králi, „mohl bych dostat doporučující listy pro místodržící za Eufratem, aby mi zajistili bezpečný průchod do Judska? ⁸ Mohl bych dostat také dopis pro Asafa, královského lesmistra, aby mi poskytl trámové dříví na brány chrámové pevnosti, na městské hradby a na dům, kde bych bydlel?“ A král svolil, neboť můj Bůh nade mnou držel svou laskavou ruku.

⁹ Když jsem přišel k zaeufratským místodržícím, předal jsem jim královské listy. Král se mnou poslal vojenské velitele a jízdu. ¹⁰ Jakmile se to doslechl Sanbalat Choronský a úředník Tobiáš Amonský, popadla je strašná zlost, že přišli lidé, kteří se snaží o dobro synů Izraele.

Pojďme stavět

¹¹ Tak jsem dorazil do Jeruzaléma. Když jsem tam pobyl tři dny, ¹² vstal jsem v noci a vzal s sebou jen několik mužů. Nikomu jsem neřekl, co mi můj Bůh položil na srdce, abych vykonal pro Jeruzalém. Ani zvířata jsem nevzal kromě toho, na němž jsem jel sám. ¹³ Tu noc jsem se vydal Údolní branou kolem Dračího pramene a k Hnojné bráně. Přitom jsem prohlížel pobořené jeruzalémské hradby a brány poničené ohněm. ¹⁴ Došel jsem ke Studniční bráně a až ke Královskému rybníku, tam už ale zvíře pode mnou nemělo kudy projít. ¹⁵ Pokračoval jsem tedy vzhůru do noci podél potoka a prohlížel hradby. Pak jsem se obrátil zpět, prošel Údolní bránou a vrátil se.

¹⁶ Hodnostáři netušili, kde jsem byl a co jsem dělal, neboť jsem do té doby Židům nic neprozradil, a to ani kněžím, knížatům, hodnostářům ani jiným úředníkům. ¹⁷ Teď jsem jim ale řekl: „Sami vidíte, jak bídně na tom jsme. Jeruzalém je zpustošený a jeho brány spálené. Pojďme znovu vystavět jeruzalémské hradby, ať skončí naše potupa!“ ¹⁸ Potom jsem jim vyprávěl, jak nade mnou můj Bůh držel svou laskavou ruku a jaká slova ke mně pronesl král.

„Pojďme stavět!“ řekli na to a sebrali odvahu k tomu dobrému dílu.

¹⁹ Když se to doslechli Sanbalat Choronský, úředník Tobiáš Amonský a Gešem Arabský, začali se nám posmívat. Uráželi nás: „Co to tam provádíte za věci? Chcete se protivit králi?“

²⁰ „Bůh nebes nám pomůže,“ odpověděl jsem jim na to. „My jsme jeho služebníci a začali jsme stavět. Vy ale v Jeruzalémě nemáte žádný podíl, právo ani nárok!“

Obnova hradeb

3 Velekněz Eliašib se svými bratry kněžími se dal do práce a postavili Ovčí bránu. Upevnili trámy a osadili vrata. Pokračovali dál k věži Mea, a když ji zasvětili, postupovali až k věži Chananel. ² Vedle nich stavěli muži z Jericha a vedle nich Zakur, syn Imriho.

³ Rybnou bránu stavěli synové Senaovi. Upevnili trámy a osadili vrata, zámky a závory. ⁴ Vedle nich opravoval Meremot, syn Uriáše, syna Kocova. Vedle nich opravoval Mešulam, syn Berechiáše, syna Mešezabelova. Vedle nich opravoval Sádok, syn Baanův. ⁵ Vedle nich opravovali muži z Tekoje, urození mezi nimi ale nesklonili šíji k práci pro svého Pána.

⁶ Ješanskou bránu opravovali Jojada, syn Paseachův, a Mešulam, syn Besodiášův. Upevnili trámy a osadili vrata, zámky a závory. ⁷ Vedle nich opravoval Melatiáš Gibeonský a Jadon Meronotský, muži z Gibeonu a z Micpy, kde bylo sídlo zaeufratského místodržitele. ⁸ Vedle něj opravoval zlatník Uziel, syn Charhajášův, a vedle něj mastičkář Chananiáš. Opevňovali Jeruzalém až k Široké hradbě. ⁹ Vedle nich opravoval Refajáš, syn Churův, správce poloviny jeruzalémského okresu. ¹⁰ Vedle nich opravoval Jedajáš, syn Charumafův, naproti svému domu. Vedle něj opravoval Chatuš, syn Chašabnejášův. ¹¹ Další část včetně Pecné věže opravoval Malkiáš, syn Charimův, a Chašub, syn Pachat-moábův. ¹² Vedle nich opravoval se svými dcerami Šalum, syn Lochešův, správce poloviny jeruzalémského okresu.

¹³ Údolní bránu opravoval Chanun a obyvatelé Zanoachu. Když ji vystavěli, osadili vrata, zámky a závory; opravili také na tisíc loktů ^[d] hradby až k Hnojné bráně.

¹⁴ Hnojnou bránu opravil Malkiáš, syn Rechabův, správce okresu Bet-kerem. Když ji vystavěl, osadil vrata, zámky a závory.

¹⁵ Studniční bránu opravoval Šalun, syn Kol-chozeho, správce okresu Micpa. Když ji postavil a zastřešil, osadil vrata, zámky a závory. Opravil také hradbu u rybníka Šelach poblíž Královské zahrady až ke schodům dolů z Města Davidova. ¹⁶ Za ním opravoval Nehemiáš, syn Azbukův, správce poloviny okresu Bet-cur; skončil naproti Davidovu hřbitovu až u vodní nádrže a Domu hrdinů.

¹⁷ Za ním opravovali levité: Rechum, syn Baniho; vedle něj opravoval za svůj okres Chašabiáš, správce poloviny okresu Keíla; ¹⁸ za nimi opravovali jejich bratři vedení Binuim, ^[e] synem Chenadadovým, správcem poloviny okresu Keíla. ¹⁹ Vedle něj Ezer, syn Ješuúv, správce Micpy, opravoval další část od stupňů ke zbrojnici až do rohu hradby. ²⁰ Za ním Baruch, syn Zabajův, horlivě opravoval další část od rohu hradby ke vchodu do domu nejvyššího kněze Eliašiba. ²¹ Za ním Meremot, syn Uriáše, syna Kocova, opravoval další část od vchodu do Eliašibova domu až po místo, kde dům končil.

²² Za ním opravovali kněží z blízkého okolí. ²³ Za nimi opravovali naproti svým domům Benjamín a Chašub. Za nimi opravoval u svého domu Azariáš, syn Maasejáše, syna Ananiášova. ²⁴ Za ním opravoval další část Binui, syn Chenadadův, od Azariášova domu až k baště v rohu hradby. ²⁵ Palal, syn Uzajův, opravoval naproti rohové baště a horní věži vysunuté před královským palácem u strážního nádvoří. Za ním opravoval Pedajáš, syn Parošův. ²⁶ Chrámoví sluhové bydlící na Ofelu opravovali na východě naproti Vodní bráně a předsunuté věži. ²⁷ Další část za ním opravovali Tekojští naproti velké předsunuté věži až ke zdi Ofelu.

²⁸ Od Koňské brány vzhůru opravovali zeď kněží, každý naproti svému domu. ²⁹ Za nimi opravoval naproti svému domu Sádok, syn Imerův. Za ním opravoval Šemajáš, syn Šekaniášův, strážce východní brány. ³⁰ Další část za ním opravoval Chananiáš, syn Šelemiášův, a Chanun, šestý syn Calafův. Za ním opravoval Mešulam, syn Berechiášův. ³¹ Za ním opravoval naproti své komoře zlatník Malkiáš až k budově chrámových sluhů a kupců naproti Strážné bráně a až k rohové terase. ³² Od rohové terasy k Ovčí bráně opravovali zlatníci a kupci.

Nepřátelské úklady

³³ Jakmile se Sanbalat doslechl, že stavíme hradby, rozhněval se, přímo zuřil, a začal Židy urážet. ³⁴ „Co to ti bídní Židé provádějí?“ vykřikoval před svými soukmenovci a před samařským vojskem. „Chtějí opevňovat?! Chtějí obětovat? Chtějí to dnes dodělat? Chtějí křísit z prachu ty ohořelé sutiny?“

³⁵ Tobiáš Amonský, který mu stál po boku, řekl: „Jen ať klidně stavějí. Ta jejich kamenná zeď spadne, jen co po ní liška přeběhne!“

³⁶ Slyš, Bože náš, jak námi pohrdají, a obrať tu pohanu na jejich hlavu! Ať se sami stanou kořistí v zemi vyhnanství. ³⁷ Nepřikrývej jejich hanebnosti, jejich hříchy ať nejsou před tebou smazány, neboť brojili proti stavitelům.

³⁸ A tak jsme stavěli hradby. Už byly z poloviny zaceleny a lid pracoval celým srdcem.

4 Když se Sanbalat a Tobiáš spolu s Araby, Amonci a Ašdoďany doslechli, že obnovené hradby Jeruzaléma rostou do výšky a že to, co bylo pobořeno, se začíná zacelovat, nesmírně je to rozhněvalo. ² Ti všichni se společně spikli, že vytáhnou do boje proti Jeruzalému a vyvolají nepokoj. ³ Modlili jsme se tedy ke svému Bohu a na obranu proti nim jsme ve dne i v noci stavěli stráž.

⁴ Tehdy se v Judsku začalo říkat: „Ubývá síla nosit, sutin je příliš; ty hradby nezvládneme postavit.“ ⁵ Naši nepřátelé si říkali: „Než si něčeho všimnou, než se rozhlédnou, vpadneme mezi ně. Pobijeme je a dílo se zastaví.“ ⁶ Kdykoli přicházeli Židé bydlící v jejich sousedství, desetkrát nám vykládali: „Kam se obrátíte, odevšad jdou na vás.“

⁷ Proto jsem dole za hradbami a na otevřená místa rozestavil lid podle jejich rodů s meči, kopími a luky. ⁸ Po obhlídce jsem knížatům, hodnostářům a ostatním z lidu řekl: „Nebojte se jich! Pamatujte na Pána velikého a hrozného. Bojujte za své bratry, syny a dcery, za své ženy a své domy!“

⁹ Když se naši nepřátelé dozvěděli, že o jejich plánech víme a že je Bůh zmařil, mohli jsme se všichni vrátit ke hradbám, každý ke svému dílu. ¹⁰ Od toho dne polovina mých mužů pracovala na díle a druhá polovina byla ve zbroji. Velitelé s kopími, štíty, luky a pancíři střežili celý rod Judův, ¹¹ který stavěl hradby. Nosiči jednou rukou přenášeli stavební náklad a druhou svírali zbraň. ¹² Všichni, kdo pracovali na stavbě, byli po boku opásáni mečem a vedle mě stál trubač na beraní roh.

¹³ Řekl jsem totiž knížatům, hodnostářům a ostatním z lidu: „Dílo je veliké a rozsáhlé a my jsme na hradbách od sebe daleko. ¹⁴ Kdekoli uslyšíte troubení rohu, tam se seběhněte. Bůh bude bojovat za nás!“

¹⁵ Pracovali jsme tedy na díle a polovina třímala kopí od svítání, až dokud nevyšly hvězdy. ¹⁶ Tehdy jsem řekl lidu: „Všichni ať přespávají se svými mládenci v Jeruzalémě, aby mohli v noci hlídat a ve dne pracovat.“ ¹⁷ Já ani mí bratři a mládenci a strážní, kteří mě provázeli, jsme se nesvlékali a neodkládali zbraň ani u vody.

Odíráte své bratry!

5 Prostí lidé a zvláště ženy tehdy velmi naříkali na své židovské bratry. ² Jedni říkali: „Máme tolik synů a dcer, že za ně pořizujeme obilí, abychom měli co jíst a přežili.“ ³ Jiní říkali: „Musíme svá pole, vinice i domy dávat do zástavy, abychom v tom hladu pořídili obilí.“ ⁴ Další říkali: „Musíme si půjčovat peníze na královskou daň z našich polí a vinic. ⁵ Nejsme snad stejní jako naši bratři? Nejsou naše děti jako jejich děti?! Vždyť budeme muset prodat své syny a dcery do otroctví! Některé z našich dcer už jsou v porobě a my jsme bezmocní; vždyť naše pole a vinice už nám nepatří.“

⁶ Když jsem uslyšel jejich křik a jejich slova, velmi mě to rozhněvalo. ⁷ Rozhodl jsem se, že to knížatům a hodnostářům vytknu. „Vy všichni odíráte své bratry!“ řekl jsem jim a svolal kvůli nim veřejné shromáždění. ⁸ Tam jsem jim řekl: „Kdykoli jsme mohli, vykoupili jsme své židovské bratry, kteří se museli prodat pohanům. A vy jim teď své bratry prodáváte, aby je zase prodali nám?!“ Nato zmlkli a neměli co říci.

⁹ „Co děláte, není správné,“ pokračoval jsem. „Nemáte raději žít v bázni před naším Bohem, aby nás nepřátelské národy neměly proč hanět? ¹⁰ I já se svými bratry a mládenci jsem jim půjčil peníze a obilí. Nechme už toho odírání! ¹¹ Vraťte jim ještě dnes jejich pole, vinice, olivy a domy a také úrok z peněz, z obilí, vína i oleje, za který jim půjčujete!“

¹² „Všechno vrátíme,“ odpověděli na to. „Už od nich nebudeme nic požadovat. Uděláme, jak říkáš.“

Svolal jsem tedy kněze a zavázal knížata i hodnostáře přísahou, že se tak zachovají. ¹³ Pak jsem vytřásl kapsu svého pláště a prohlásil: „Každého, kdo nedodrží své slovo, ať Bůh takto vytřese z jeho domu i z jeho vlastnictví. Takto ať zůstane vytřesen a prázdný.“

Celé shromáždění na to odpovědělo: „Amen,“ a chválili Hospodina. Lid se pak zachoval podle tohoto slova.

¹⁴ Celých těch dvanáct let ode dne, kdy jsem byl jmenován místodržícím v Judsku, od dvacátého do dvaatřicátého roku krále Artaxerxe, ^[f] jsem se svými bratry nepobíral místodržitelské dávky. ¹⁵ Všichni místodržící přede mnou přitom od lidu vymáhali denní dávku 40 šekelů ^[g] stříbra na jídlo a víno. Také jejich mládenci lid utiskovali. Já jsem ale z úcty k Bohu nic takového nedělal. ¹⁶ Osobně jsem pomáhal s opravou hradeb. Neskupovali jsme pozemky, naopak, všichni mí muži se zapojili do díla. ¹⁷ U mého stolu sedávalo 150 židovských hodnostářů a k tomu všichni návštěvníci z okolních národů. ¹⁸ Každý den se na můj účet podával jeden býk, šest vybraných ovcí a množství drůbeže. Každých deset dní se podávala hojnost veškerého vína. Přesto jsem ale nepožadoval místodržitelské dávky, protože lid tížily jiné povinnosti.

¹⁹ Pamatuj na mě, Bože můj, v dobrém. Pamatuj na vše, co jsem pro tento lid vykonal.

Další úklady

6 Když se Sanbalat, Tobiáš, Arab Gešem a ostatní naši nepřátelé dozvěděli, že jsme dostavěli hradby a že v nich nezůstala jediná trhlina (ačkoli tou dobou jsem ještě brány neosadil vraty), ² tehdy mi Sanbalat s Gešemem poslali vzkaz: „Pojď, setkáme se v některé vesnici na pláni Ono.“ Zamýšleli mi totiž provést něco zlého.

³ Vyslal jsem k nim posly s odpovědí: „Pracuji na velikém díle. Nemohu se uvolnit. Proč bych měl to dílo zpozdit, když bych ho opustil a sešel k vám?“

⁴ Podobné vzkazy mi posílali čtyřikrát a já jsem jim podobně odpovídal. ⁵ Když mi Sanbalat posílal takový vzkaz popáté, jeho služebník měl s sebou otevřený dopis. ⁶ V něm stálo:

„Mezi národy se proslýchá a Gešem to potvrzuje, že s Židy plánuješ vzpouru. Proto stavíš ty hradby. Podle těch zpráv prý chceš být jejich králem. ⁷ Dokonce jsi ustanovil proroky, aby o tobě v Jeruzalémě hlásali: ‚Judsko má krále!‘ Král se o tom všem určitě dozví, proto přijď a poradíme se spolu.“

⁸ Vzkázal jsem mu toto: „Nic z toho, o čem mluvíš, se neděje. Jen sis to vymyslel.“ ⁹ Ti všichni se nás snažili zastrašit. Mysleli si, že ochabneme a necháme dílo nedokončené, ale já jsem se modlil: „Dej mi sílu!“

¹⁰ Když jsem vešel do domu Šemajáše, syna Delajáše, syna Mehetabelova, byl zaražený a řekl mi: „Pojďme se sejít v Božím domě, uvnitř v chrámě. Chrámové dveře musíme zavřít. Chtějí tě totiž zavraždit. V noci tě přijdou zavraždit!“

¹¹ „Člověk jako já by měl utíkat?“ řekl jsem na to. „A copak někdo jako já může jít do svatyně a přežít? Nepůjdu tam.“ ¹² Poznal jsem totiž, že ho neposlal Bůh. Takhle mi prorokoval, protože mu zaplatil Tobiáš a Sanbalat. ¹³ Zaplatili mu, abych se polekal, poslechl ho a zhřešil. Tak bych jim dal příležitost k pomluvám, aby očernili mé jméno.

¹⁴ Pamatuj, Bože můj, na Tobiáše a Sanbalata i na jejich činy. Pamatuj také na prorokyni Noadiu a na další proroky, kteří mě chtěli zastrašit.

Hradby dokončeny

¹⁵ Hradby byly dokončeny během dvaapadesáti dnů, pětadvacátého dne měsíce elul. ^{[h] 16} Když se to doslechli všichni naši nepřátelé ve všech okolních národech, byli zděšeni a zdrceni. Poznali, že to dílo pochází od našeho Boha.

¹⁷ Mezi judskou šlechtou a Tobiášem celou tu dobu odcházelo a přicházelo množství dopisů. ¹⁸ Mnozí v Judsku s ním byli spojeni přísahou, protože byl zetěm Šekaniáše, syna Arachova, a jeho syn Jochanan si vzal dceru Mešulama, syna Berechiášova. ¹⁹ Vychvalovali ho přede mnou a donášeli mu na mě. Tobiáš pak psal dopisy, aby mě zastrašil.

7 Když byly hradby dostavěny a osadil jsem vrata, byli ustanoveni strážní, zpěváci a levité. ² Velení nad Jeruzalémem jsem svěřil svému bratru Chananimu a veliteli pevnosti Chananiášovi, což byl důvěryhodný muž, jenž měl více Boží bázně než kdo jiný. ³ Řekl jsem jim: „Ať jeruzalémské brány nezůstávají během poledního odpočinku otevřené. Ti, kdo konají službu, ať vrata zavřou a zajistí. Obyvatelé Jeruzaléma pak ať drží hlídky; každý ať hlídá naproti svému domu.“

Osídlení Jeruzaléma

⁴ Město bylo prostorné a veliké, ale obyvatel v něm bylo málo a chyběly obnovené domy. ⁵ Můj Bůh mi proto položil na srdce, abych shromáždil urozené, hodnostáře i prostý lid k rodovému soupisu. Nalezl jsem rodopis prvních navrátilců a v něm bylo zapsáno následující: ^[i]

⁶ Toto jsou krajané, kteří se vrátili ze zajetí, kam byli jako vyhnanci zavlečeni babylonským králem Nabukadnezarem. ^[j] Vrátili se domů do Jeruzaléma a do ostatních měst v Judsku ⁷ pod vedením Zerubábela, Jošuy, Nehemiáše, Azariáše, Raamiáše, Nachmaniho, Mordechaje, Bilšana, Mispereta, Bigvaje, Nechuma a Baany.

Toto je soupis izraelského lidu:

⁸ synové Parošovi 2 172

⁹ synové Šefatiášovi 372

¹⁰ synové Arachovi 652

¹¹ synové Pachat-moábovi, totiž Ješuovi a Joábovi, 2 818

¹² synové Elamovi 1 254

¹³ synové Zatuovi 845

¹⁴ synové Zakajovi 760

¹⁵ synové Binuiho 648

¹⁶ synové Bebajovi 628

¹⁷ synové Azgadovi 2 322

¹⁸ synové Adonikamovi 667

¹⁹ synové Bigvajovi 2 067

²⁰ synové Adinovi 655

²¹ synové Aterovi, totiž Chizkiášovi, 98

²² synové Chašumovi 328

²³ synové Becajovi 324

²⁴ synové Charifovi 112

²⁵ obyvatelé Gibeonu 95

²⁶ muži z Betléma a Netofu 188

²⁷ muži z Anatotu 128

²⁸ muži z Bet-azmavetu 42

²⁹ muži z Kiriat-jearimu, Kefiry a Beerotu 743

³⁰ muži z Rámy a Geby 621

³¹ muži z Michmasu 122

³² muži z Bet-elu a Aje 123

³³ muži z Nebó ^[k] 52

³⁴ obyvatelé jiného Elamu 1 254

³⁵ obyvatelé Charimu 320

³⁶ obyvatelé Jericha 345

³⁷ obyvatelé Lodu, Chadidu a Onu 721

³⁸ obyvatelé Senay 3 930.

³⁹ Kněží:

synové Jedajášovi z domu Ješuova 973

⁴⁰ synové Imerovi 1 052

⁴¹ synové Pašchurovi 1 247

⁴² synové Charimovi 1 017.

⁴³ Levité:

synové Ješuovi, totiž Kadmielovi, ze synů Hodevjášových 74

⁴⁴ zpěváci, synové Asafovi 148

⁴⁵ strážní, synové Šalumovi, Aterovi, Talmonovi, Akubovi, Chatitovi a Šobajovi 138.

⁴⁶ Chrámoví sluhové:

synové Cichovi, synové Chasufovi, synové Tabaotovi,

⁴⁷ synové Kerosovi, synové Siaovi, synové Fadonovi,

⁴⁸ synové Lebanovi, synové Chagabovi, synové Šalmajovi,

⁴⁹ synové Chananovi, synové Gidelovi, synové Gacharovi,

⁵⁰ synové Reajovi, synové Recinovi, synové Nekodovi,

⁵¹ synové Gazamovi, synové Uzovi, synové Paseachovi,

⁵² synové Besajovi, synové Meunitů, synové Nefušsitů,

⁵³ synové Bakbukovi, synové Chakufovi, synové Charchurovi,

⁵⁴ synové Baclitovi, synové Mechidovi, synové Charšovi,

⁵⁵ synové Barkosovi, synové Siserovi, synové Tamachovi,

⁵⁶ synové Neciachovi, synové Chatifovi.

⁵⁷ Synové Šalomounových služebníků:

synové Sotajovi, synové Soferetovi, synové Peridovi,

⁵⁸ synové Jaelovi, synové Darkonovi, synové Gidelovi,

⁵⁹ synové Šefatiášovi, synové Chatilovi, synové Pochereta Cebajimského, synové Amona;

⁶⁰ Chrámových sluhů a potomků Šalomounových služebníků bylo celkem 392.

⁶¹ Další přišli z Tel-melachu, z Tel-charši, z Kerubu, Adonu a Imeru, ale nemohli prokázat, že jsou rodem a původem z Izraele:

⁶² Synové Delajášovi, Tobiášovi a Nekodovi: 642.

⁶³ Z kněží pak:

synové Chobajáše, Koce a Barzilaje (který se oženil s jednou z dcer Barzilaje Gileádského a přijal jejich jméno).

⁶⁴ Snažili se najít svůj rodokmen, ale marně, a tak byli z kněžství odsvěceni. ⁶⁵ Guvernér jim proto zakázal jíst ze svatosvatých věcí, dokud se kněz nepostaví k urim a tumim. ^[l]

⁶⁶ Celé shromáždění dohromady čítalo 42 360 osob. ⁶⁷ Bylo s nimi také 7 337 otroků a otrokyň a 245 zpěváků a zpěvaček. ⁶⁸ Měli 736 koní, 245 mezků, ^{[m] 69} 435 velbloudů a 6 720 oslů.

⁷⁰ Někteří vůdcové otcovských rodů přispěli na dílo. Guvernér daroval do pokladnice 1 000 drachem ^[n] zlata, 50 mis a 530 kněžských suknic. ⁷¹ Ostatní vůdcové otcovských rodů darovali do pokladnice díla 20 000 drachem ^[o] zlata a 2 200 hřiven ^[p] stříbra. ⁷² Zbytek lidu daroval 20 000 drachem zlata, 2 000 hřiven ^[q] stříbra a 67 kněžských suknic.

⁷³ Kněží, levité, strážní, zpěváci, někteří z lidu, chrámoví sluhové a všechen Izrael se usadili ve svých městech.

Obnova bohoslužby

Čtení zákona

S příchodem sedmého měsíce už synové Izraele bydleli ve svých městech.

8 Tehdy se všechen lid jako jeden muž shromáždil na prostranství před Vodní bránou a žádali učeného Ezdráše, aby přinesl Knihu Mojžíšova zákona, který Hospodin přikázal Izraeli.

² Tohoto prvního dne sedmého měsíce ^[r] tedy kněz Ezdráš přinesl Zákon před shromážděné muže, ženy a vůbec každého, kdo mohl slyšenému rozumět. ³ Četl z něj na prostranství u Vodní brány od svítání až do poledne všem mužům i ženám, každému, kdo mohl rozumět. Všechen lid pozorně naslouchal Knize Zákona.

⁴ Učenec Ezdráš stál na dřevěném podiu zvlášť k tomu zhotoveném. Vpravo od něj stál Matitiáš, Šema, Anajáš, Uriáš, Chilkiáš, Maasejáš, vlevo Pedajáš, Mišael, Malkiáš, Chašum, Chašbadana, Zachariáš a Mešulam. ⁵ Ezdráš otevřel knihu před očima všech (stál totiž výše než všechen lid), a jakmile ji otevřel, všechen lid povstal. ⁶ Ezdráš pak dobrořečil Hospodinu, velikému Bohu, a všechen lid zvedal ruce a odpovídal: „Amen, amen!“ Padli před Hospodinem na kolena a klaněli se mu tváří k zemi.

⁷ Když se lid znovu postavil, levité Ješua, Bani, Šerebiáš, Jamin, Akub, Šabetaj, Hodiáš, Maasejáš, Kelita, Azariáš, Jozabad, Chanan a Pelajáš vysvětlovali lidu Zákon. ⁸ Četli v Knize Božího zákona, vykládali a objasňovali smysl, aby tomu, co se čte, bylo rozumět.

⁹ Když lid uslyšel slova Zákona, všichni plakali. Guvernér Nehemiáš jim proto s učeným knězem Ezdrášem a s levity, kteří vyučovali lid, říkal: „Netruchlete a neplačte, vždyť dnes je svátek Hospodina, vašeho Boha! ^{[s] 10} Jděte,“ řekl jim, „jezte a pijte lahodné věci a dělte se s těmi, kdo nemají nic připraveno. Dnes je svátek našeho Pána. Netrapte se, vždyť Hospodinova radost je vaše síla!“

¹¹ Podobně lid těšili také levité: „Přestaňte. Dnes je svátek, netrapte se.“ ¹² A tak šli všichni jíst a pít a dělit se s ostatními. Nesmírně se radovali, protože porozuměli slovům, která slyšeli číst.

¹³ Druhého dne se všichni rodoví vůdcové lidu s kněžími a levity shromáždili k učenému Ezdrášovi, aby lépe porozuměli slovům Zákona. ¹⁴ V Zákoně, který Hospodin přikázal skrze Mojžíše, našli zapsáno, že synové Izraele mají sedmého měsíce slavit Svátek stánků a bydlet v přístřešcích. ¹⁵ Proto po všech svých městech i v Jeruzalémě rozhlásili tuto zprávu: „Vyjděte do hor a přineste ratolesti z ušlechtilých i planých oliv, z myrt, palem a listnatých stromů a postavte si přístřešky, jak je předepsáno.“ ^[t]

¹⁶ Lidé tedy šli, přinesli větve a všichni si postavili přístřešky – na střechách, na dvorcích, na nádvořích Božího chrámu i na prostranstvích u Vodné a Efraimské brány. ¹⁷ Celé shromáždění navrátilců ze zajetí si postavilo stánky a bydlelo v nich. Do toho dne synové Izraele nic takového nedělali už od dob Jozuy, syna Nunova. Byla to obrovská radost. ¹⁸ Každý den od začátku slavnosti až do konce se četlo z Knihy Božího zákona. Sedm dní slavili svátek a osmý den měli sváteční shromáždění, jak je předepsáno. ^[u]

Kajícná modlitba

9 Čtyřiadvacátého dne téhož měsíce ^[v] se synové Izraele shromáždili k postu, zahaleni pytlovinou a posypáni hlínou. ² Ti, kdo byli izraelského původu, se tehdy oddělili ode všech cizozemců. Stáli a vyznávali své hříchy i nepravosti svých předků. ³ Čtvrt dne četli vestoje z Knihy zákona Hospodina, svého Boha, a dalšího čtvrt dne vyznávali a klaněli se Hospodinu, svému Bohu. ⁴ Na levitských stupních stál Ješua, Binui, ^[w] Kadmiel, Šebaniáš, Buni, Šerebiáš, Bani a Kenani a hlasitě volali k Hospodinu, svému Bohu.

⁵ Levité Ješua, Kadmiel, Bani, Chašabnejáš, Šerebiáš, Hodiáš, Šebaniáš a Petachiáš pak zvolali: „Vstaňte a dobrořečte Hospodinu, svému Bohu:

Požehnaný jsi, Hospodine, Bože náš, ^[x] od věků až na věky! Tvé slavné jméno ať je požehnané, nad všechno požehnání i chválu vyvýšené. ⁶ Ty sám jsi Hospodin, ty jsi nebe učinil, nebesa nebes i všechny jejich zástupy, zemi i se vším, co je na ní, všechna moře i se vším, co je v nich. Ty sám všemu dáváš život, tobě se klaní zástup nebeský!

⁷ Ty jsi Hospodin, Bůh, který vybral Abrama, z chaldejského Uru jej vyvedl a dal mu jméno Abraham. ⁸ Když jsi poznal, že je ti v srdci věrný, uzavřel jsi s ním smlouvu o zemi Kananejců, Chetejců, Emorejců, Perizejců, Jebusejců a Girgašejců a sice, že tu zemi dáš jeho semeni. A své slovo jsi splnil, neboť jsi spravedlivý.

⁹ Viděl jsi trápení našich otců v Egyptě, u Rudého moře jsi slyšel jejich křik. ¹⁰ Seslal jsi divy a zázraky na faraona, na jeho dvořany i na všechen jeho lid, neboť jsi věděl, jak je krutě trápili. Získal sis jméno, jaké dodnes máš. ¹¹ Moře jsi před nimi rozdělil, prostředkem moře prošli po souši. Jejich pronásledovatele jsi však smetl do hlubin; jako kámen v těch mocných vodách zmizeli! ¹² Ve dne jsi je vodil sloupem oblakovým, v noci pak sloupem ohnivým svítils jim na cestu, po které měli jít.

¹³ Na horu Sinaj jsi sestoupil, z nebe jsi s nimi promlouval. Dal jsi jim poctivá pravidla a spravedlivé zákony, dobrá nařízení a příkazy. ¹⁴ Dal jsi jim poznat svou svatou sobotu, skrze svého služebníka Mojžíše jsi jim vydal příkazy, nařízení a zákony. ¹⁵ Chléb z nebe jsi jim dal, když hladověli, a když žíznili, vyvedl jsi vodu ze skály. Řekl jsi jim, ať jdou obsadit zemi, o níž jsi přísahal, že jim ji dáš.

¹⁶ Oni však se svými otci pyšně zatvrdili šíji a odmítli poslouchat tvé příkazy. ¹⁷ Odmítli poslouchat, nepomysleli na divy, které jsi pro ně vykonal. Zatvrdili šíji, zvolili si vůdce, aby se ve vzpouře vrátili do poroby! Ty jsi ale Bůh odpuštění, milostivý a soucitný, nesmírně trpělivý a velmi laskavý. ^[y] Neopustil jsi je, ¹⁸ když si odlili tele a řekli: ‚To je tvůj Bůh, který tě vyvedl z Egypta.‘ Jak velice se rouhali!

¹⁹ Ty jsi je ale ve svém nesmírném slitování nenechal samotné tehdy na poušti. Oblakový sloup je nikdy neopouštěl, ve dne je vodil po cestě; ohnivý sloup byl s nimi v noci, svítil jim na cestu, po které měli jít. ²⁰ Svého laskavého Ducha jsi jim udělil, aby je učil. Jejich ústům jsi neodepřel svou manu, dal jsi jim vodu, když žíznili. ²¹ Čtyřicet let ses o ně na poušti staral; nic jim nechybělo, oděv nechátral, nohy neotekly.

²² Vydal jsi jim království a národy, každý kout jsi jim přidělil. Získali zemi Sichona, krále Chešbonu, i zemi Oga, krále Bášanu. ²³ Rozmnožil jsi jejich syny jako hvězdy na nebi a uvedl jsi je do země, o níž jsi řekl jejich otcům, ať ji obsadí. ²⁴ Synové pak do té země vešli a obsadili ji; Kananejce, kteří tam bydleli, jsi před nimi porazil. Do rukou jsi jim vydal krále i národy země, takže s nimi naložili podle libosti. ²⁵ Dobyli hrazená města i úrodnou zemi, obsadili domy plné cenností, už vykopané studny, vinice, olivy i ovocné sady. Jedli až do sytosti, tukem se obalili, s rozkoší užívali tvé velké dobroty.

²⁶ Tehdy se vzbouřili, tobě se postavili, tvůj Zákon zahodili za hlavu! Tvé proroky vraždili, když je vyzývali, aby se k tobě vrátili. Jak velice se rouhali! ²⁷ Vydával jsi je proto krutým nepřátelům, a tehdy k tobě volali v dobách soužení. Tys je pak vyslýchal z nebe v nesmírném slitování, dával jsi jim zachránce z rukou nepřátel. ²⁸ Když si však vydechli, znovu tě popouzeli, a proto jsi je nechával v područí nepřátel. Když potom k tobě volali znovu, tys je vyslýchal z nebe v nesmírném slitování a vždy znovu jsi je zachránil.

²⁹ Varoval jsi je, ať se vrátí k tvému Zákonu, oni však zpychli a nechtěli poslouchat tvé příkazy. Provinili se proti tvým řádům, z nichž ten, kdo je plní, bude žít. Zády se obraceli, zatvrzovali šíji, slyšet nechtěli. ³⁰ Tolik let ses s nimi trpělivě vláčel! Svým Duchem jsi je varoval skrze proroky, když ale přesto odmítali slyšet, vydal jsi je národům světa do rukou. ³¹ V nesmírném slitování jsi ale s nimi neskoncoval, neopustil jsi je, neboť jsi Bůh milostivý a soucitný.

³² A tak, Bože náš, Bože veliký, mocný a hrozný, zachovávající smlouvu a milosrdenství, nepovažuj za nicotné všechny ty útrapy, které nás potkaly – naše krále i hodnostáře, naše kněze i proroky, naše otce i všechen lid. Od doby asyrských králů až dodnes ³³ jsi byl spravedlivý ve všem, co nás postihlo. Ty jednáš věrně, to my jsme se provinili ³⁴ i naši králové, hodnostáři, kněží a otcové. Tvůj Zákon neplnili, nedbali na tvé příkazy ani na výstrahy, jimiž jsi je varoval. ³⁵ Když ještě měli své království a hojnost tvé dobroty, kterou jsi jim prokazoval, když ještě měli tu širou, úrodnou zemi, kterou jsi jim dal, nesloužili ti a od svých zlých skutků se nechtěli odvrátit.

³⁶ A hle, dnes jsme otroci v zemi, kterou jsi daroval našim otcům, aby jedli její plody a užívali její dobroty – v té zemi jsme dnes otroci! ³⁷ Její hojná úroda připadá králům, jimž jsi nás pro naše hříchy podmanil. S námi i s naším dobytkem dělají, co se jim zlíbí – ocitli jsme se ve velkém soužení!“

Smlouva poslušnosti

10 „Kvůli tomu všemu teď sepisujeme závaznou smlouvu stvrzenou pečetěmi našich hodnostářů, levitů a kněží.“

² Svou pečeť připojili:

Guvernér Nehemiáš, syn Chakaliášův.

Cidkiáš, ³ Serajáš, Azariáš, Jeremiáš,

⁴ Pašchur, Amariáš, Malkiáš,

⁵ Chatuš, Šebaniáš, Maluk,

⁶ Charim, Meremot, Obadiáš,

⁷ Daniel, Gineton, Baruch,

⁸ Mešulam, Abiáš, Mijamin,

⁹ Maaziáš, Bilgaj a Šemajáš.

To byli kněží.

¹⁰ Levité:

Ješua, syn Azaniášův, Binui ze synů Chenadadových, Kadmiel

¹¹ a jejich bratři:

Šebaniáš, Hodiáš, Kelíta, Pelajáš, Chanan,

¹² Míka, Rechob, Chašabiáš,

¹³ Zakur, Šerebiáš, Šebaniáš,

¹⁴ Hodiáš, Bani a Beninu.

¹⁵ Vůdcové lidu:

Paroš, Pachat-moáb, Elam, Zatu, Bani,

¹⁶ Buni, Azgad, Bebaj,

¹⁷ Adoniáš, Bigvaj, Adin,

¹⁸ Ater, Chizkiáš, Azur,

¹⁹ Hodiáš, Chašum, Becaj,

²⁰ Charif, Anatot, Nebaj,

²¹ Magpiaš, Mešulam, Chezir,

²² Mešezabel, Sádok, Jadua,

²³ Pelatiáš, Chanan, Anajáš,

²⁴ Hošea, Chananiáš, Chašub,

²⁵ Halocheš, Pilcha, Šobek,

²⁶ Rechum, Chašabna, Maasejáš,

²⁷ Achiáš, Chanan, Anan,

²⁸ Maluk, Charim a Baana.

²⁹ Také ostatní z lidu, kněží, levité, strážní, zpěváci, chrámoví sluhové a každý, kdo se oddělil od okolních národů pro Boží zákon, jejich ženy, synové a dcery, každý, kdo byl schopen rozumět, ³⁰ ti všichni se připojovali ke svým urozeným bratřím a skládali přísežný slib, že budou žít podle Božího zákona, vydaného skrze Božího služebníka Mojžíše. Slibovali, že budou dodržovat a plnit všechna přikázání Hospodina, našeho Pána, i jeho zákony a pravidla:

³¹ „Nebudeme vdávat své dcery do cizích národů a s jejich dcerami nebudeme ženit své syny.

³² Když k nám z okolních národů přivezou zboží nebo obilí, aby je prodávali v den odpočinku, nebudeme je kupovat v sobotu ani ve svátek. Sedmého roku ustaneme a zrušíme každý dluh.

³³ Zavazujeme se odevzdávat třetinu šekelu ^[z] ročně na dílo Božího domu: ³⁴ na chleby předložení, na pravidelné oběti moučné i zápalné o sobotách, novoluních a slavnostech, na svaté dary, na smírčí oběti za hřích Izraele a na veškeré dílo při domě našeho Boha.

³⁵ Dávky dřeva pro chrám našeho Boha si rozdělujeme losem. Kněží, levité i lid je budou přinášet každoročně podle svých otcovských rodů v určený čas, aby na oltáři Hospodina, našeho Boha, plál oheň, jak je psáno v Zákoně. ^[aa]

³⁶ Zavazujeme se každoročně přinášet do Hospodinova domu své prvotiny z půdy a z veškerého ovoce všech stromů. ³⁷ Jak je psáno v Zákoně, budeme přinášet prvorozené ze svých synů i ze svého dobytka, ze svého skotu i bravu do domu našeho Boha ke kněžím sloužícím v jeho domě. ^{[ab] 38} Prvotiny ze svého těsta a ze svých obětních příspěvků, z ovoce všech stromů, z vína i oleje budeme přinášet kněžím do komor v domě našeho Boha.

Levitům budeme přinášet desátek ze svých pozemků a oni budou vybírat desátky ve všech městech, kde pracujeme. ³⁹ Při vybírání desátků s nimi bude kněz, syn Áronův, a levité pak přinesou desátek z desátků do domu našeho Boha, do komor ve skladu.

⁴⁰ Synové Izraele včetně synů Leviho budou přinášet tyto obětní příspěvky z obilí, vína a oleje do komor, kde je uloženo náčiní svatyně a kde jsou i sloužící kněží, strážní a zpěváci.

Dům svého Boha nebudeme zanedbávat.“

Osidlování Jeruzaléma

11 Vůdcové lidu se usadili v Jeruzalémě. Ostatní lid losoval: každého desátého vybrali, aby bydlel ve svatém městě Jeruzalémě, a zbylých devět zůstalo v ostatních městech. ² Lidé žehnali všem, kdo se sami nabídli, že budou bydlet v Jeruzalémě.

³ Toto jsou přední obyvatelé provincie, kteří se usadili v Jeruzalémě. V judských městech přebýval každý na svém majetku, ve vlastních městečkách, Izrael, kněží, levité, chrámoví sluhové i synové služebníků Šalomounových. ⁴ Někteří ze synů Judy a Benjamína se ale usadili v Jeruzalémě.

Ze synů Judy:

Atajáš, syn Uziáše, syna Zachariáše, syna Amariáše, syna Šefatiáše, syna Mahlalelova ze synů Perecových, ⁵ a Maasejáš, syn Baruka, syna Kol-chozeho, syna Chazajáše, syna Adajáše, syna Jojariba, syna Zachariáše, syna Šílonského. ⁶ Ze synů Perecových bydlelo v Jeruzalémě celkem 468 udatných mužů.

⁷ Ze synů Benjamínových:

Salu, syn Mešulama, syna Joedova, syna Pedajášova, syna Kolajášova, syna Maasejášova, syna Itielova, syna Ješajášova. ⁸ Po něm Gabaj a Salaj, tedy 928 mužů. ⁹ Jejich velitelem byl Joel, syn Zikriho. Druhým velitelem města byl Juda, syn Senuy.

¹⁰ Z kněží:

Jedajáš, syn Jojaribův, Jakin, ¹¹ Sarajáš, syn Chilkiáše, syna Mešulamova, syna Sádokova, syna Merajotova, syna Achitubova, správce Božího chrámu. ¹² Dále 822 jejich bratří, konajících službu v chrámu. Dále Adajáš, syn Jerochamův, syna Pelaliášova, syna Amciho, syna Zachariášova, syna Pašchurova, syna Malkiášova, ¹³ a 242 jeho bratří, vůdců otcovských rodů. Dále Amašsaj, syn Azarela, syna Achzajova, syna Mešilemotova, syna Imerova. ¹⁴ S ním ^[ac] bylo 128 jeho bratrů, udatných hrdinů. Jejich velitelem byl Zabdiel, syn Gedolimův.

¹⁵ Z levitů:

Šemajáš, syn Chašuba, syna Azrikamova, syna Chašabiášova, syna Buniho. ¹⁶ Dva z předních levitů Šabetaj a Jozabad, zodpovědní za vnější záležitosti Božího chrámu. ¹⁷ Vedoucí levita Mataniáš, syn Míky, syna Zabdiho, syna Asafova, který zahajoval chvály modlitbou. Dále Bakbukiáš, druhý po něm, a Abda, syn Šamuy, syna Galalova, syna Jedutunova. ¹⁸ Celkem bylo ve svatém městě 284 levitů.

¹⁹ Strážní:

Akub, Talmon a 172 jejich bratrů, strážců bran.

²⁰ Ostatní Izraelci, kněží a levité bydleli každý na svém vlastnictví ve všech judských městech.

²¹ Chrámoví sluhové pod vedením Cichy a Gišpy bydleli na Ofelu.

²² Levité v Jeruzalémě byli pod vedením Uziho, syna Baniho, syna Chašabiášova, syna Mataniášova, syna Míkova ze synů Asafových, což byli zpěváci zodpovědní za službu Božího chrámu. ²³ Platil pro ně královský výnos určující den po dni, co mají zpěváci dělat.

²⁴ Petachiáš, syn Mešezabelův ze synů Zeracha, syna Judova, byl k ruce králi ve všech záležitostech lidu.

²⁵ Pokud jde o venkovské usedlosti, synové Judovi bydleli v Kirjat-arbě a jejích vesnicích, v Dibonu a jeho vesnicích, v Jekabceelu a jeho usedlostech, ²⁶ v Ješuovi, Moladě, Bet-peletu, ²⁷ Chacar-šualu, v Beer-šebě a jejích vesnicích, ²⁸ v Ciklagu, v Mekoně a jejích vesnicích, ²⁹ v En-rimonu, Coreji, Jarmutu, ³⁰ Zanoachu, v Adulamu a jeho usedlostech, v Lachiši a jeho polnostech, v Azece a jejích vesnicích. Sídlili od Beer-šeby až k údolí Hinom.

³¹ Synové Benjamínovi byli v Gebě, Michmasu, Aji, v Bet-elu a jeho vesnicích, ³² v Anatotu, Nobu, Ananji, ³³ v Chacoru, Rámě, Gitajimu, ³⁴ v Chadidu, Ceboimu, Nebalatu, ³⁵ v Lodu, Onu a v údolí řemeslníků. ³⁶ K Benjamínovi byly přičleněny také některé levitské oddíly z Judy.

Kněží a levité

12 Toto jsou kněží a levité, kteří se navrátili se Zerubábelem, synem Šealtielovým a s Jošuou: ^[ad]

Serajáš, Jeremiáš, Ezdráš, ² Amariáš, Maluk, Chatuš, ³ Šekaniáš, Rechum, Meremot, ⁴ Ido, Gineton, ^[ae] Abiáš, ⁵ Mijamin, Mahadiáš, Bilga, ⁶ Šemajáš a Jojarib, Jedajáš, ⁷ Salu, Amok, Chilkiáš, Jedajáš – to jsou přední kněží a jejich bratři za dnů Jošuových.

⁸ Dále levité: Ješua, Binui, Kadmiel, Šerebiáš, Juda, Mataniáš. Ten se svými bratry odpovídal za písně díkuvzdání. ⁹ Jejich bratři Bakbukiáš a Uni během služeb stáli naproti nim.

¹⁰ Jošua zplodil Joakima,

Joakim zplodil Eliašiba,

Eliašib zplodil Jojadu,

¹¹ Jojada zplodil Jonatana,

Jonatan zplodil Jaduu.

¹² Toto byli vůdcové kněžských otcovských rodů za dnů Joakimových:

v Serajášově rodu Merajáš,

v Jeremiášově rodu Chananiáš,

¹³ v Ezdrášově rodu Mešulam,

v Amariášově rodu Jochanan,

¹⁴ v Melukiho rodu Jonatan,

v Šekaniášově ^[af] rodu Josef,

¹⁵ v Charimově rodu Adna,

v Meremotově ^[ag] rodu Chelkaj,

¹⁶ v Idově rodu Zachariáš,

v Ginetonově rodu Mešulam,

¹⁷ v Abiášově rodu Zikri,

v Minjaminově rodu,

v Moadiášově rodu Piltaj,

¹⁸ v Bilgově rodu Šamua,

v Šemajášově rodu Jonatan,

¹⁹ v Jojaribově rodu Matenaj,

v Jedahiášově rodu Uzi,

²⁰ v Salajově rodu Kalaj,

v Amokově rodu Eber,

²¹ v Chilkiášově rodu Chašabiáš,

v Jedahiášově rodu Netanel.

²² Levité za dnů Eliašiba, Jojady, Jochanana a Jaduy v čele otcovských rodů jakož i kněží byli zapsáni během kralování Dareia Perského. ²³ Vůdcové levitských otcovských rodů jsou zapsáni v Knize letopisů až do doby Jochanana, syna Eliašibova.

²⁴ Přední levité: Chašabiáš, Šerebiáš, Ješua, syn Kadmielův, a jejich bratři, kteří podle příkazu Davida, muže Božího, měli chválit a vzdávat díky naproti nim střídavě sbor po sboru.

²⁵ Mataniáš i Bakbukiáš, Obadiáš, Mešulam, Talmon i Akub drželi stráž při branách a hlídky při skladech v branách. ²⁶ Ti působili za dnů Joakima, syna Jošuova, syna Jocadakova, a za dnů místodržitele Nehemiáše a učeného kněze Ezdráše.

Zasvěcení hradeb

²⁷ Když se posvěcovaly hradby Jeruzaléma, byli vyhledáni levité ze všech míst, kde bydleli, a byli přivedeni do Jeruzaléma, aby radostně oslavovali zasvěcení hradeb zpěvy díků a hraním na činely, lyry a citery. ²⁸ Zpěváci byli shromážděni ze širokého okolí Jeruzaléma – z netofských usedlostí, ²⁹ z Bet-gilgalu a z okolí Geby a Azmavetu. Zpěváci si totiž vystavěli usedlosti v okolí Jeruzaléma. ³⁰ Kněží a levité se očistili a očistili také lid, brány a hradby.

³¹ Judské hodnostáře jsem vyvedl na hradby a postavil dva veliké děkovné průvody. Průvod na jih mířil po hradbách ke Hnojné bráně. ³² Šel s nimi Hošajáš a polovina judských hodnostářů, ³³ Azariáš, Ezdráš a Mešulam, ³⁴ Juda, Benjamín, Šemajáš a Jeremiáš. ³⁵ Z kněžských synů s trubkami tu byl Zachariáš, syn Jonatana, syna Šemajášova, syna Mataniášova, syna Mikajášova, syna Zakurova, syna Asafova; ³⁶ a rovněž jeho bratři Šemajáš, Azarel, Milalaj, Gilalaj, Mahaj, Netanel, Juda a Chanani s hudebními nástroji Davida, muže Božího. V čele průvodu šel učenec Ezdráš. ³⁷ Prošli Studniční bránou naproti nim, stoupali po schodech Města Davidova vzhůru ke hradbám, podél Davidova paláce a na východ k Vodní bráně.

³⁸ Druhý děkovný průvod šel opačným směrem. Šel jsem s ním i já s polovinou lidu: po hradbě směrem k Pecné věži a až k Široké hradbě, ³⁹ podél Efraimovy brány přes Ješanskou bránu, přes Rybnou bránu, věž Chananel, věž Mea až k Ovčí bráně. Zastavili jsme u Strážní brány.

⁴⁰ Oba děkovné průvody stanuly na nádvoří Božího chrámu, také já a se mnou polovina hodnostářů ⁴¹ a rovněž kněží: Eliakim, Maasejáš, Minjamin, Míka, Eljoenaj, Zachariáš a Chananiáš s trubkami, ⁴² dále Maasejáš, Šemajáš, Eleazar, Uzi, Jochanan, Malkiáš, Elam a Ezer. Zpěváci pozvedli hlas, vedeni Jizrachiášem. ⁴³ Toho dne se obětovaly veliké oběti a všichni se radovali, neboť je Bůh rozveselil velikou radostí. Radovaly se i ženy a děti a jeruzalémské veselí se rozléhalo široko daleko.

Chrámové odvody

⁴⁴ Toho dne byli ustanoveni muži zodpovědní za komory, pokladnice, obětiny, prvotiny a desátky, aby shromažďovali zákonné příděly obecních polností pro kněze a levity. Všechen Juda se radoval z toho, že kněží a levité byli postaveni do služby. ⁴⁵ Ti konali službu svému Bohu a dbali na očišťování podle příkazů Davida a jeho syna Šalomouna stejně jako zpěváci a strážní. ⁴⁶ (Již dávno, za dnů Davidových a Asafových, totiž byli ustanoveni vedoucí zpěváků, chval a díkůvzdání Bohu.) ⁴⁷ Všechen Izrael tedy za dnů Zerubábela a Nehemiáše odevzdával příspěvky na zpěváky a strážné, jak bylo stanoveno den po dni. Také levitům zasvěcovali odvody a levité zasvěcovali odvody synům Áronovým.

13 Onoho dne se veřejně předčítalo z Knihy Mojžíšovy. Našlo se tam zapsáno: „Do Božího shromáždění nesmí vejít nikdo z Amonců ani z Moábců, ² protože synům Izraele nevyšli naproti s chlebem a vodou. Namísto toho si najali Balaáma, aby je proklel. Náš Bůh ale obrátil kletbu v požehnání.“ ^{[ah] 3} Jakmile ten zákon uslyšeli, vyloučili z Izraele všechny, kdo se mezi ně přimísili.

⁴ Ještě předtím se ale kněz Eliašib, přidělený ke komorám chrámu našeho Boha, spříznil s Tobiášem ⁵ a poskytl mu velikou komoru, kde předtím ukládali obětiny, kadidlo, nádoby a desátky z obilí, vína i oleje, předepsaného pro levity, zpěváky a strážné, jakož i obětiny pro kněze.

⁶ V té době jsem nebyl v Jeruzalémě, protože jsem ve dvaatřicátém roce ^[ai] babylonského krále Artaxerxe musel odcestovat ke králi. Potom jsem krále znovu požádal o svolení ⁷ a vrátil se do Jeruzaléma. Tehdy jsem se dozvěděl, jakou špatnost Eliašib provedl, když Tobiášovi poskytl komoru na nádvoří Božího chrámu. ⁸ Nesmírně rozhněván jsem všechny Tobiášovy rodinné věci vyházel ven z komory. ⁹ Pak jsem nařídil komory očistit a nechal tam nanosit věci Božího domu, obětiny a kadidlo.

¹⁰ Také jsem zjistil, že se neodváděly příděly pro levity, takže se všichni levité i zpěváci konající bohoslužbu uchýlili ke svým polím. ¹¹ Vytkl jsem to hodnostářům. „Jak to že je zanedbáván Boží dům?!“ ptal jsem se. Povolal jsem je tedy zpět a poslal je na jejich místa. ¹² Všechen judský lid pak přinášel do pokladnic desátky z obilí, vína i oleje.

¹³ Pokladnice jsem svěřil knězi Šelemiášovi, písaři Sádokovi a levitovi Pedajášovi a k ruce jsem jim dal Chanana, syna Zakurova, syna Mataniášova. Byli spolehliví lidé, a tak dostali za úkol rozdělovat příděly svým bratřím.

¹⁴ Pamatuj za to na mě, Bože můj, a nevymaž mou oddanost, kterou jsem prokazoval domu svého Boha a jeho službám!

Další reformy

¹⁵ V těch dnech jsem v Judsku viděl, jak v sobotu šlapou vinný lis, jak snášejí obilí na hromady, nakládají na osly a převážejí do Jeruzaléma víno, hrozny, fíky a všemožné náklady. Ještě téhož sobotního dne, kdy ty potraviny prodávali, jsem je varoval. ¹⁶ Zdržovali se tam také Tyřané a přiváželi ryby a všemožné zboží, které v sobotu prodávali Židům přímo v Jeruzalémě.

¹⁷ Vytýkal jsem to judské šlechtě. „Co to děláte za špatnost?!“ ptal jsem se jich. „Vždyť znesvěcujete sobotu! ¹⁸ Právě tohle dělali vaši otcové, a náš Bůh pak na nás a na toto město dopustil všechno to zlo! Když poskvrňujete sobotu, znovu rozněcujete jeho hněv proti Izraeli!“ ¹⁹ Když se tedy v jeruzalémských branách začínalo šeřit před sobotou, přikázal jsem, ať zavřou vrata. Zakázal jsem je otevírat, dokud neskončí sobota. Do bran jsem postavil některé ze svých mužů, aby se v sobotu nemohl přivážet náklad. ²⁰ Jednou nebo dvakrát museli obchodníci a prodavači veškerého zboží přenocovat venku před Jeruzalémem. ²¹ Já jsem je ale varoval. „Co tady nocujete před hradbami?“ říkal jsem jim. „Ještě jednou, a vztáhnu na vás ruku!“ Od té doby už v sobotu nechodili. ²² Levitům jsem nařídil, aby se očistili a přišli hlídat brány, aby sobotní den zůstal svatý.

I za to na mě pamatuj, Bože můj, a ve své veliké lásce se slituj nade mnou.

²³ V té době jsem také viděl, jak si Židé berou ženy z Ašdodu a také Amonky a Moábky. ²⁴ Jejich děti místo židovsky mluvily napůl ašdodsky anebo jazyky ostatních národů.

²⁵ Vytýkal jsem jim to, zlořečil jim, některé muže jsem i bil a rval jim vlasy. Zapřísahal jsem je při Bohu: „Nedávejte své dcery jejich synům a nežeňte své syny ani sebe s jejich dcerami! ²⁶ Copak právě kvůli nim nezhřešil izraelský král Šalomoun?! Mezi tolika národy nebylo krále jako on – Boží miláček, jehož Bůh učinil králem celého Izraele. I jeho zavedly cizí ženy do hříchu. ^{[aj] 27} Co teprve vás? Je neslýchané, abyste prováděli takovou hanebnost, zrazovali našeho Boha a ženili se s cizinkami!“

²⁸ Jeden ze synů Jojady, syna velekněze Eliašiba, byl zetěm Sanbalata Choronského. Proto jsem ho vykázal ze své blízkosti.

²⁹ Pamatuj na ně, Bože můj, že poskvrnili kněžství a smlouvu kněžskou i levitskou.

³⁰ Tak jsem je očistil ode všeho cizího. Stanovil jsem kněžské i levitské služby, každému jeho úkol. ³¹ Určil jsem také pravidelné dávky dřeva a prvotin.

Pamatuj na mě, Bože můj, v dobrém.