Poslední pomazání

26 Když Ježíš domluvil všechna tato slova, řekl svým učedníkům: ² „Víte, že za dva dny jsou Velikonoce. Tehdy bude Syn člověka zrazen a ukřižován.“

³ Na dvoře velekněze jménem Kaifáš se zatím sešli vrchní kněží se staršími lidu, ⁴ aby se poradili, jakou lstí by se mohli Ježíše zmocnit a zabít ho. ⁵ Dohodli se jen, že to nebude o svátcích, aby mezi lidmi nevypuklo povstání.

⁶ Když pak byl Ježíš v Betanii a stoloval v domě Šimona Malomocného, ⁷ přistoupila k němu žena s alabastrovou nádobkou velmi vzácné masti a vylila mu ji na hlavu. ⁸ Když to uviděli učedníci, rozhořčili se: „K čemu taková ztráta? ⁹ Mohlo se to draze prodat a rozdat chudým!“

¹⁰ Ježíš si toho všiml. „Proč tu ženu trápíte?“ řekl jim. „Udělala pro mě něco krásného. ¹¹ Chudé tu budete mít vždycky, ^[a] ale mě vždycky mít nebudete. ¹² Když mi tato žena polila tělo mastí, připravila mě na pohřeb. ¹³ Amen, říkám vám, že kdekoli na celém světě bude kázáno toto evangelium, bude se mluvit také o tom, co udělala ona, na její památku.“

¹⁴ Jeden z Dvanácti – jmenoval se Jidáš Iškariotský – tehdy odešel k vrchním kněžím. ¹⁵ „Co mi dáte, když vám ho zradím?“ zeptal se. Odpočítali mu třicet stříbrných. ^{[b] 16} Od té chvíle pak hledal příležitost, aby jim ho vydal.

Poslední večeře

¹⁷ Prvního dne Svátku nekvašených chlebů přišli za Ježíšem učedníci s otázkou: „Kde ti máme připravit velikonoční večeři?“

¹⁸ Odpověděl jim: „Jděte k jistému člověku ve městě a řekněte: ‚Mistr vzkazuje: Můj čas nadešel. U tebe budu se svými učedníky slavit Hod beránka.‘“ ^{[c] 19} Učedníci tedy udělali, jak jim Ježíš uložil, a připravili beránka.

²⁰ Večer, když byl za stolem s Dvanácti, ²¹ uprostřed jídla řekl: „Amen, říkám vám, že jeden z vás mě zradí.“

²² Zcela zdrceni se jeden po druhém ptali: „Snad to nejsem já, Pane?“

²³ „Zradí mě ten, kdo se mnou smočil ruku v míse,“ odpověděl jim. ²⁴ „Syn člověka sice odchází, jak je o něm psáno, ale běda tomu, kdo Syna člověka zrazuje. Bylo by pro něj lepší, kdyby se vůbec nenarodil.“

²⁵ Jeho zrádce Jidáš na to řekl: „Jsem to snad já, Rabbi?“

„Sám jsi to řekl,“ odpověděl mu Ježíš.

²⁶ Když jedli, Ježíš vzal chléb, požehnal, lámal a dal učedníkům se slovy: „Vezměte a jezte; toto je mé tělo.“ ²⁷ Potom vzal kalich, vzdal díky a podal jim ho se slovy: „Pijte z něj všichni; ²⁸ toto je má krev nové smlouvy, ^[d] která se prolévá za mnohé na odpuštění hříchů. ²⁹ Říkám vám, že od této chvíle už neokusím plod vinné révy až do dne, kdy ho s vámi budu pít nový v království svého Otce.“

³⁰ A když zazpívali žalm, odešli na Olivetskou horu.

Getsemane

³¹ Tehdy jim Ježíš řekl: „V tuto noc ode mě všichni odpadnete. Je přece psáno: ‚Budu bít pastýře a stádo ovcí se rozprchne.‘ ^{[e] 32} Až ale vstanu z mrtvých, předejdu vás do Galileje.“

³³ „I kdyby od tebe všichni odpadli,“ prohlásil Petr, „já neodpadnu nikdy!“

³⁴ Ježíš mu odpověděl: „Amen, říkám ti, že ještě dnes v noci, než zakokrhá kohout, mě třikrát zapřeš.“

³⁵ Petr se ale dušoval: „I kdybych měl s tebou zemřít, nikdy tě nezapřu!“ A podobně mluvili i všichni ostatní učedníci.

³⁶ Když Ježíš s učedníky dorazil na místo zvané Getsemane, řekl jim: „Posaďte se tu. Já se zatím půjdu tamhle modlit.“ ³⁷ Vzal s sebou Petra a oba Zebedeovy syny a vtom na něj začala padat úzkost a tíha. ³⁸ „Je mi úzko až k smrti,“ řekl jim. „Zůstaňte tu a bděte se mnou!“

³⁹ Kousek poodešel, padl na tvář a modlil se: „Otče můj, je-li to možné, ať mě ten kalich mine! Ať se však nestane má vůle, ale tvá.“

⁴⁰ Když se vrátil k učedníkům, zjistil, že spí. „Nemohli jste se mnou bdít ani hodinu?“ řekl Petrovi. ⁴¹ „Bděte a modlete se, abyste nepodlehli pokušení. Duch je odhodlaný, ale tělo malátné.“

⁴² Odešel podruhé a modlil se: „Otče můj, nemůže-li mě tento kalich minout, ale musím ho vypít, ať se stane tvoje vůle!“

⁴³ A když se vrátil, zjistil, že zase spí. Víčka jim ztěžkla únavou. ⁴⁴ Nechal je tedy, znovu odešel a potřetí se modlil stejnými slovy.

⁴⁵ Potom se vrátil k učedníkům a řekl jim: „Ještě pořád spíte a odpočíváte? Pohleďte, přišla chvíle, kdy je Syn člověka vydáván do rukou hříšníků. ⁴⁶ Vstávejte, pojďme! Můj zrádce už je blízko.“

⁴⁷ Ještě to ani nedořekl, když vtom přišel Jidáš, jeden z Dvanácti, a s ním veliký zástup s meči a holemi, poslaný od vrchních kněží a starších lidu. ⁴⁸ Jeho zrádce si s nimi domluvil znamení: „Je to ten, kterého políbím. Toho se chopte.“ ⁴⁹ Ihned přistoupil k Ježíši a políbil ho se slovy: „Buď zdráv, Rabbi!“

⁵⁰ Ježíš mu řekl: „Příteli, tak proto jsi přišel?“

Vtom Ježíše obstoupili, vrhli se na něj a zajali ho. ⁵¹ Jeden z těch, kdo byli s Ježíšem, náhle vytasil meč, rozmáchl se, zasáhl veleknězova sluhu a usekl mu ucho.

⁵² Ježíš mu ale řekl: „Vrať svůj meč na místo. Všichni, kdo meč berou, mečem padnou. ⁵³ Myslíš, že nemohu požádat svého Otce, aby mi hned dal aspoň dvanáct legií andělů? ⁵⁴ Jak by se pak ale naplnila Písma, že to musí takhle být?“

⁵⁵ V oné chvíli řekl Ježíš zástupům: „Jsem snad zločinec, že jste se mě vypravili zatknout s meči a holemi? Když jsem s vámi denně sedával v chrámu a učil vás, nezatkli jste mě. ⁵⁶ Ale to všechno se děje, aby se naplnila prorocká Písma.“

Tehdy ho všichni učedníci opustili a utekli.

Před Veleradou

⁵⁷ Ti, kdo Ježíše zatkli, ho pak odvedli k veleknězi Kaifášovi, kde se shromáždili znalci Písma a starší. ⁵⁸ Petr ho ale zpovzdálí následoval až na veleknězův dvůr. Vešel dovnitř a sedl si mezi sluhy, aby viděl konec.

⁵⁹ Vrchní kněží i celá Velerada pak proti Ježíšovi hledali falešné svědectví, aby ho mohli odsoudit k smrti. ⁶⁰ Nic ale nenašli, ačkoli předstupovalo mnoho falešných svědků. Nakonec předstoupili dva, ⁶¹ kteří řekli: „Tento muž prohlásil: ‚Mohu zbořit Boží chrám a za tři dny ho postavit!‘“

⁶² Tehdy vstal velekněz a tázal se ho: „Nic neodpovíš na svědectví těch mužů?“

⁶³ Ježíš ale mlčel.

„Zapřísahám tě při živém Bohu, abys nám řekl, zda jsi Mesiáš, Boží Syn!“ naléhal velekněz.

⁶⁴ „Sám jsi to řekl,“ odpověděl mu Ježíš. „Říkám vám ale, že napříště uvidíte Syna člověka sedět po pravici Moci a přicházet na nebeských oblacích.“ ^[f]

⁶⁵ Tehdy si velekněz roztrhl roucho a zvolal: „Rouhal se! K čemu ještě potřebujeme svědky? Právě jste slyšeli rouhání! ⁶⁶ Co o tom soudíte?“

„Ať zemře!“ vykřikli.

⁶⁷ Pak mu začali mu plivat do tváře a bít ho pěstmi. Jiní ho tloukli holemi ⁶⁸ a říkali: „Prorokuj nám, Mesiáši, kdo tě udeřil?“

Neznám ho!

⁶⁹ Petr zatím seděl venku na dvoře. Přistoupila k němu jedna služka a řekla: „Ty jsi byl také s tím Ježíšem z Galileje.“

⁷⁰ On to ale přede všemi zapřel: „Nevím, o čem mluvíš!“

⁷¹ Zamířil k bráně, ale tam ho uviděla jiná a řekla ostatním: „Tenhle byl také s tím Ježíšem z Nazaretu.“

⁷² Petr ho však znovu zapřel. „Toho člověka neznám!“ dušoval se.

⁷³ Po malé chvíli ho obklopili kolemstojící a řekli: „Určitě k nim patříš. I tvé nářečí tě prozrazuje!“

⁷⁴ Tehdy se začal zaklínat a přísahat: „Toho člověka neznám!“

A vtom zakokrhal kohout. ⁷⁵ Petr si vzpomněl na Ježíšova slova: „Než zakokrhá kohout, třikrát mě zapřeš.“ Vyšel ven a hořce se rozplakal.

Mesiášův rodokmen

1 Kniha rodu Ježíše Krista, ^[a] syna Davidova, syna Abrahamova:

² Abraham zplodil Izáka, Izák zplodil Jákoba, Jákob zplodil Judu a jeho bratry, ³ Juda zplodil Perese a Zeracha z Támar, Peres zplodil Checrona, Checron zplodil Rama, ⁴ Ram zplodil Aminadaba, Aminadab zplodil Nachšona, Nachšon zplodil Salmona, ⁵ Salmon zplodil Boáze z Rachab, Boáz zplodil Obéda z Rút, Obéd zplodil Jišaje, ⁶ Jišaj pak zplodil krále Davida.

David zplodil Šalomouna z manželky Uriášovy, ⁷ Šalomoun zplodil Rechoboáma, Rechoboám zplodil Abiáše, Abiáš zplodil Asu, ⁸ Asa zplodil Jošafata, Jošafat zplodil Jehorama, Jehoram zplodil Uziáše, ⁹ Uziáš zplodil Jotama, Jotam zplodil Achaze, Achaz zplodil Ezechiáše, ¹⁰ Ezechiáš zplodil Menašeho, Menaše zplodil Amona, Amon zplodil Jošiáše, ¹¹ Jošiáš zplodil Jekoniáše a jeho bratry a pak přišlo babylonské zajetí.

¹² Po odvlečení do Babylonu Jekoniáš zplodil Šealtiela, Šealtiel zplodil Zerubábela, ¹³ Zerubábel zplodil Abihuda, Abihud zplodil Eliakima, Eliakim zplodil Azora, ¹⁴ Azor zplodil Sádoka, Sádok zplodil Achima, Achim zplodil Eliuda, ¹⁵ Eliud zplodil Eleazara, Eleazar zplodil Matana, Matan zplodil Jákoba ¹⁶ a Jákob zplodil Josefa, muže Marie, z níž se narodil Ježíš zvaný Kristus.

¹⁷ Celkem tedy bylo čtrnáct pokolení od Abrahama po Davida, čtrnáct pokolení od Davida po babylonské zajetí a čtrnáct pokolení od babylonského zajetí po Krista.

Bůh je s námi

¹⁸ Narození Ježíše Krista se událo takto: Jeho matka Marie byla zasnoubena Josefovi, ale předtím, než se vzali, se ukázalo, že je těhotná z Ducha svatého. ¹⁹ Její muž Josef byl spravedlivý, a protože ji nechtěl veřejně zostudit, rozhodl se, že se s ní rozejde v tichosti. ²⁰ Když však o tom přemýšlel, hle, ve snu se mu ukázal Hospodinův anděl a řekl: „Josefe, synu Davidův, neboj se vzít si Marii za manželku, neboť to, co v ní bylo počato, je z Ducha svatého. ²¹ Porodí syna a dáš mu jméno Ježíš, ^[b] neboť on zachrání svůj lid od jejich hříchů.“

²² To vše se stalo, aby se naplnilo, co Hospodin řekl ústy proroka: ²³ „Hle, panna počne a porodí syna a dají mu jméno Immanuel,“ ^[c] což se překládá: Bůh je s námi.

²⁴ Když se Josef probudil, zachoval se, jak mu přikázal Hospodinův anděl, a vzal si Marii za manželku. ²⁵ Nespal s ní ale až do doby, kdy porodila syna, jemuž dal jméno Ježíš.

Mudrcové z Východu

2 Ježíš se narodil v judském Betlémě za dnů krále Heroda. ^[d] Tehdy do Jeruzaléma přišli mudrcové z Východu. ² „Kde je ten narozený židovský král?“ ptali se. „Spatřili jsme na Východě jeho hvězdu a přišli jsme se mu poklonit.“

³ Když se to doslechl král Herodes, velmi se rozrušil a celý Jeruzalém s ním. ⁴ Svolal všechny vrchní kněze a učitele lidu a ptal se jich, kde se má narodit Mesiáš.

⁵ „V judském Betlémě,“ odpověděli mu. „Neboť tak je psáno skrze proroka:

⁷ Tehdy Herodes tajně povolal mudrce a vyptával se jich, kdy přesně se jim ta hvězda ukázala. ⁸ Potom je poslal do Betléma se slovy: „Jděte a pečlivě vyhledejte to dítě. Jakmile je najdete, oznamte mi to, abych se mu mohl jít poklonit i já.“

⁹ Jakmile vyslechli krále, vyrazili na cestu. A hle, hvězda, kterou viděli na východě, je předcházela, až se zastavila nad místem, kde bylo to dítě. ¹⁰ Když tu hvězdu spatřili, zmocnila se jich nesmírná radost. ¹¹ Vešli do domu, a když tam uviděli dítě s jeho matkou Marií, padli na kolena a klaněli se mu. Otevřeli své poklady a obětovali mu dary: zlato, kadidlo a myrhu. ¹² Když potom od Boha dostali ve snu pokyn, aby se nevraceli k Herodovi, vrátili se do své země jinudy.

Útěk do Egypta

¹³ A hle, po jejich odjezdu se Josefovi ve snu ukázal Hospodinův anděl a řekl: „Vstaň, vezmi dítě i jeho matku, uteč do Egypta a zůstaň tam, dokud ti nepovím. Herodes totiž bude to dítě hledat, aby ho zabil.“

¹⁴ Ještě tu noc tedy vstal, vzal dítě i jeho matku a odešel do Egypta, ¹⁵ kde zůstal až do Herodovy smrti. Tak se naplnilo, co Hospodin promluvil ústy proroka: „Povolal jsem svého Syna z Egypta.“ ^[f]

¹⁶ Když Herodes poznal, že ho mudrci oklamali, nesmírně se rozhněval a dal v Betlémě a v celém okolí povraždit všechny chlapce mladší dvou let, podle času, na který se vyptal mudrců. ¹⁷ Tehdy se naplnilo slovo proroka Jeremiáše:

¹⁹ Když potom Herodes zemřel, hle, Hospodinův anděl se ve snu ukázal Josefovi v Egyptě ²⁰ a řekl: „Vstaň, vezmi dítě i jeho matku a jdi do izraelské země. Ti, kdo usilovali o život dítěte, jsou již mrtví.“

²¹ Josef tedy vstal, vzal dítě i jeho matku a přišel do izraelské země. ²² Uslyšel ale, že v Judsku místo svého otce Heroda kraluje Archelaos, ^[h] a tak se tam bál jít. Když potom od Boha dostal ve snu pokyn, obrátil se do galilejského kraje. ²³ Přišel tam a bydlel ve městě zvaném Nazaret. Tak se naplnila slova proroků, že bude nazýván Nazaretský. ^[i]

Hlas volajícího

3 V těch dnech začal Jan Křtitel kázat v judské poušti: ² „Čiňte pokání! Nebeské království je blízko!“ ³ To je ten, o kterém mluvil prorok Izaiáš, když říkal:

⁴ Ten Jan nosil oděv z velbloudí srsti, kolem boků měl kožený pás a jeho pokrmem byly kobylky a lesní med. ⁵ Jeruzalém, celé Judsko i celý jordánský kraj tehdy vycházel k němu, ⁶ vyznávali své hříchy a on je křtil v řece Jordán.

⁷ Když ale uviděl, že se k němu přichází pokřtít mnoho farizeů a saduceů, řekl jim: „Plemeno zmijí, kdo vám ukázal, jak utéct před přicházejícím hněvem? ⁸ Začněte nést ovoce odpovídající vašemu pokání. ⁹ A nemyslete, že si můžete říkat: ‚Máme otce Abrahama.‘ Říkám vám, že Bůh je schopen Abrahamovi vzbudit potomky z tohoto kamení! ¹⁰ Sekera je už napřažena ke kořeni stromů. Každý strom, který nenese dobré ovoce, bude vyťat a vhozen do ohně.

¹¹ Jistě, já vás křtím vodou k pokání, ale ten, který přichází po mně, je silnější než já. Jemu nejsem hoden ani zout sandály. On vás bude křtít Duchem svatým a ohněm. ¹² Už má lopatu v ruce a vyčistí svůj mlat. Svou pšenici shromáždí do obilnice, ale plevy bude pálit neuhasitelným ohněm!“

Milovaný Syn

¹³ Tehdy přišel Ježíš z Galileje za Janem k Jordánu, aby se od něj nechal pokřtít. ¹⁴ Jan mu v tom ale velmi bránil: „Já potřebuji být pokřtěn od tebe, a ty přicházíš za mnou?“

¹⁵ „Nebraň tomu,“ odpověděl mu Ježíš. „Takto máme naplnit veškerou spravedlnost.“ A tak mu nebránil.

¹⁶ Jakmile byl Ježíš pokřtěn, vystoupil hned z vody a hle, otevřela se mu nebesa a spatřil Božího Ducha, jak sestupuje z nebe jako holubice a přichází na něj. ¹⁷ Vtom se z nebe ozval hlas: „Toto je můj milovaný Syn, kterého jsem si oblíbil.“ ^[k]

Je psáno

4 Tehdy byl Ježíš veden Duchem na poušť, aby tam byl pokoušen od ďábla. ² Postil se čtyřicet dní a čtyřicet nocí, až nakonec vyhladověl. ³ Vtom k němu přistoupil Pokušitel a řekl mu: „Jsi-li Boží Syn, řekni tomuto kamení, ať se promění v chleby.“

⁴ On však odpověděl: „Je psáno: ‚Nejen chlebem bude člověk živ, ale každým slovem vycházejícím z Božích úst.‘“ ^[l]

⁵ Tehdy ho ďábel vzal do svatého města a postavil ho na vrcholek chrámu. ⁶ „Jsi-li Boží Syn,“ řekl, „vrhni se dolů! Je přece psáno:

⁷ Ježíš mu řekl: „Také je psáno: ‚Nepokoušej Hospodina, svého Boha.‘“ ^[n]

⁸ Poté ho ďábel vzal na velmi vysokou horu a ukázal mu všechna království světa a jejich slávu. ⁹ „To všechno ti dám,“ řekl mu, „když padneš na kolena a pokloníš se mi.“

¹⁰ „Odejdi, satane!“ řekl mu na to Ježíš. „Je přece psáno: ‚Hospodinu, svému Bohu, se budeš klanět a jemu jedinému sloužit.‘“ ^{[o] 11} Tenkrát ho ďábel opustil a hle, přistoupili andělé a sloužili mu.

Světlo v Galileji

¹² Když Ježíš uslyšel, že Jan byl uvězněn, vrátil se do Galileje. ¹³ Opustil Nazaret a přišel bydlet do pobřežního města Kafarnaum v krajinách Zabulon a Neftalí. ¹⁴ Tak se naplnilo slovo proroka Izaiáše:

¹⁷ Od té doby začal Ježíš kázat: „Čiňte pokání! Nebeské království je blízko!“ ^[q]

¹⁸ Jednou se procházel podél Galilejského jezera a uviděl dva bratry, jak házejí síť do vody. Byli to rybáři Šimon (později zvaný Petr) a jeho bratr Ondřej. ¹⁹ Řekl jim: „Pojďte za mnou a udělám z vás rybáře lidí!“ ²⁰ Oni hned opustili sítě a šli za ním. ²¹ Poodešel dál a uviděl jiné dva bratry – Jakuba Zebedeova a jeho bratra Jana – jak na lodi se svým otcem Zebedeem spravují sítě. Zavolal je ²² a oni hned opustili loď i svého otce a šli za ním.

²³ Ježíš pak procházel celou Galileu, učil v jejich synagogách, kázal evangelium o Království a uzdravoval každou nemoc a každý neduh mezi lidmi. ²⁴ Zpráva o něm se roznesla i po celé Sýrii, a tak k němu přiváděli všechny nemocné, sužované různými neduhy a bolestmi, posedlé, trpící padoucnicí i ochrnuté a on je uzdravoval. ²⁵ A šly za ním veliké zástupy nejen z Galileje, ale i z Dekapole, Jeruzaléma, Judska a Zajordánska.

Blaze vám

5 Když Ježíš uviděl zástupy, vystoupil na horu. Posadil se, a když k němu přistoupili jeho učedníci, ² začal je učit:

¹¹ Blaze vám, když vám budou zlořečit a pronásledovat vás a šířit o vás všelijaké zlé a lživé řeči kvůli mně. ¹² Radujte se a jásejte, protože vaše odplata v nebesích je veliká. Takto totiž pronásledovali proroky, kteří byli před vámi.

¹³ Vy jste sůl země. Kdyby sůl ztratila svou chuť, čím se zas osolí? Nebude už k ničemu, jen se vyhodí ven a lidé ji pošlapou. ¹⁴ Vy jste světlo světa. Město ležící na hoře nemůže být skryto. ¹⁵ Stejně tak se nerozsvěcí lampa, aby ji postavili pod vědro, ale na svícen a tehdy svítí všem, kdo jsou v domě. ¹⁶ Tak ať vaše světlo září před lidmi, aby viděli vaše dobré skutky a vzdali slávu vašemu Otci v nebesích.“

Naplnění zákona

¹⁷ „Nemyslete si, že jsem přišel zrušit Zákon nebo Proroky. Nepřišel jsem je zrušit, ale naplnit. ¹⁸ Amen, říkám vám: Dokud nepomine nebe a země, nepomine ani nejmenší písmenko, ani jediná čárka ze Zákona, než se to všechno naplní. ¹⁹ Kdokoli by zrušil jedno z těchto nejmenších přikázání a tak by učil lidi, bude v nebeském království považován za nejmenšího. Ale kdokoli by je plnil a učil, ten bude v nebeském království považován za velikého. ²⁰ Říkám vám, že pokud vaše spravedlnost nebude o mnoho převyšovat spravedlnost znalců Písma a farizeů, nikdy nevstoupíte do nebeského království.

²¹ Slýchali jste, že předkům bylo řečeno: ‚Nezabíjej,‘ ^[r] a kdokoli by někoho zabil, bude vydán soudu. ²² Já vám však říkám, že každý, kdo se hněvá na svého bratra, bude vydán soudu. Kdokoli by svému bratru řekl: ‚Tupče!‘ ^[s] bude vydán veleradě, a kdokoli by mu řekl: ‚Blázne!‘ bude vydán pekelnému ohni. ²³ Proto když bys přinášel na oltář svůj dar a tam si vzpomněl, že tvůj bratr má něco proti tobě, ²⁴ nech svůj dar tam před oltářem a jdi se nejprve smířit se svým bratrem. Teprve potom přijď obětovat svůj dar. ²⁵ Se svým odpůrcem se dohodni rychle, dokud jsi s ním na cestě, aby tě tvůj odpůrce nevydal soudci a soudce zřízenci a byl bys vsazen do vězení. ²⁶ Amen, říkám ti: Určitě odtamtud nevyjdeš, dokud nevrátíš poslední haléř.

²⁷ Slýchali jste, že bylo řečeno: ‚Necizolož.‘ ^{[t] 28} Já vám však říkám, že každý, kdo by se chtivě podíval na ženu, už s ní zcizoložil ve svém srdci. ²⁹ Svádí-li tě tvé pravé oko, vyloupni je a zahoď pryč. Je pro tebe lepší, aby zahynul jeden tvůj úd, než aby celé tvé tělo bylo uvrženo do pekla. ³⁰ Svádí-li tě tvá pravá ruka, usekni ji a zahoď pryč. Je pro tebe lepší, aby zahynul jeden tvůj úd, než aby celé tvé tělo přišlo do pekla.

³¹ Také bylo řečeno: ‚Kdo chce zapudit svou manželku, musí jí dát rozlukový list.‘ ^{[u] 32} Já vám však říkám, že každý, kdo zapudí svou manželku (kromě případu smilstva), přivádí ji k cizoložství; a každý, kdo si zapuzenou vezme, cizoloží.

³³ Slýchali jste také, že předkům bylo řečeno: ‚Nebudeš křivě přísahat‘ ^[v] a ‚Své sliby Hospodinu splň.‘ ^{[w] 34} Já vám však říkám, abyste vůbec nepřísahali, ani při nebi, protože to je Boží trůn, ³⁵ ani při zemi, protože to je podnož jeho nohou, ani při Jeruzalému, protože to je město toho velikého Krále. ³⁶ Nepřísahej ani na svou hlavu. Nemůžeš přece jediný svůj vlas udělat bílým nebo černým. ³⁷ Ať je tedy vaše slovo ‚Ano‘ ano a ‚Ne‘ ne. Co je nad to, je od zlého.

³⁸ Slýchali jste, že bylo řečeno: ‚Oko za oko, zub za zub.‘ ^{[x] 39} Já vám však říkám, abyste neodporovali zlému člověku. Když tě někdo udeří do pravé tváře, nastav mu i druhou. ⁴⁰ Když se s tebou někdo chce soudit, aby tě připravil o košili, nech mu i plášť. ⁴¹ Když tě někdo nutí jít s ním jednu míli, jdi dvě. ⁴² Tomu, kdo tě prosí, dej a od toho, kdo si od tebe chce půjčit, se neodvracej.

⁴³ Slýchali jste, že bylo řečeno: ‚Miluj svého bližního ^[y] a svého nepřítele měj v nenávisti.‘ ⁴⁴ Já vám však říkám: Milujte své nepřátele a modlete se za ty, kdo vás pronásledují. ⁴⁵ Tak budete synové svého Otce v nebesích. On přece dává svému slunci vycházet na dobré lidi i na zlé a posílá déšť na spravedlivé i nespravedlivé. ⁴⁶ Jakou máte odplatu, když milujete jen ty, kdo milují vás? Nedělají snad totéž i výběrčí daní? ⁴⁷ A co mimořádného děláte, když zdravíte jen své bratry? Nedělají to snad i pohané? ⁴⁸ Buďte tedy dokonalí, jako je dokonalý váš nebeský Otec.“

Skrytá zbožnost

6 „Dávejte si pozor, abyste nepředváděli své dobré skutky lidem na odiv. Jinak totiž nemáte odměnu u svého Otce v nebesích. ² Když dáváš chudým, nevytrubuj před sebou, jako to dělají pokrytci v synagogách a na ulicích, aby sklízeli chválu od lidí. Amen, říkám vám, že už mají svou odměnu. ³ Raději, když dáváš chudým, ať tvá levice neví, co dělá pravice. ⁴ Tak tvé dobrodiní zůstane vskrytu a tvůj Otec, který vidí vskrytu, tě odmění.

⁵ Také když se modlíte, nebuďte jako pokrytci. Ti totiž při modlitbě rádi postávají v synagogách a na nárožích ulic, aby se ukazovali před lidmi. Amen, říkám vám, že už mají svou odměnu. ⁶ Raději, když se modlíš, vejdi do svého pokojíku, zavři dveře a modli se ke svému Otci, který je vskrytu. Tvůj Otec, který vidí vskrytu, tě odmění.

⁷ Když se tedy modlíte, neříkejte prázdná slova jako pohané, kteří si myslí, že budou vyslyšeni pro množství svých slov. ⁸ Nebuďte jako oni. Váš Otec ví, co potřebujete, ještě předtím, než ho poprosíte. ⁹ Proto se modlete takto:

¹⁴ Odpustíte-li totiž lidem jejich prohřešky, odpustí také váš nebeský Otec vám. ¹⁵ Ale když lidem jejich prohřešky neodpustíte, neodpustí ani váš Otec vaše prohřešky vám.

¹⁶ A když se postíte, nebuďte zasmušilí jako pokrytci, kteří hyzdí své tváře, aby ukázali lidem, že se postí. Amen, říkám vám, že už mají svou odměnu. ¹⁷ Když se postíš, raději si pomaž hlavu olejem a umyj si tvář, ¹⁸ aby tvůj půst nebyl zjevný lidem, ale tvému Otci, který je vskrytu. A tvůj Otec, který vidí vskrytu, tě odmění.“

Bůh, nebo mamon?

¹⁹ „Nehromaďte si poklady na zemi, kde je ničí mol a rez a kde zloději vykopávají a kradou. ²⁰ Raději si hromaďte poklady v nebi, kde je mol a rez neničí a zloději nevykopávají ani nekradou. ²¹ Vždyť tam, kde máš poklad, budeš mít i srdce.

²² Oko je lampou těla. Je-li tvé oko štědré, celé tvé tělo bude jasné. ²³ Je-li však tvé oko lakomé, celé tvé tělo bude temné. Jestliže je světlo v tobě tmou, jak veliká bude sama tma?!

²⁴ Nikdo nemůže sloužit dvěma pánům. Buď totiž bude jednoho nenávidět a druhého milovat, nebo se bude toho jednoho držet a tím druhým pohrdne. Nemůžete sloužit Bohu i mamonu.“

Nemějte starosti

²⁵ „Proto vám říkám: Nemějte starost o svůj život ani o své tělo – co budete jíst a pít a co si oblečete. Není snad život víc než jídlo a tělo víc než oblečení? ²⁶ Podívejte se na ptáky na obloze. Nesejí, nesklízejí, neshromažďují do stodol, ale váš nebeský Otec je živí. Nejste snad vy mnohem dražší? ²⁷ Copak si někdo z vás samými starostmi prodlouží život o jediný den? ²⁸ A proč si děláte starosti s oblečením? Pomyslete na polní lilie, jak rostou. Nepracují ani nepředou, ²⁹ ale říkám vám, že ani Šalomoun ve vší své slávě nebyl oblečen jako jedna z nich. ³⁰ Jestliže tedy Bůh takto obléká polní trávu, která dnes je a zítra bude hozena do pece, neoblékne snad mnohem spíš vás, vy malověrní?

³¹ Nemějte tedy starosti. Neříkejte: ‚Co budeme jíst? Co budeme pít? Co si oblečeme?‘ ³² Všechny ty věci vyhledávají pohané, ale váš nebeský Otec ví, že to všechno potřebujete. ³³ Hledejte nejprve Boží království a jeho spravedlnost, a toto vše vám bude přidáno. ³⁴ Nemějte starost o zítřek; zítřek bude mít své vlastní starosti. Den má dost svého trápení.“

Jak chcete, aby se chovali k vám…

7 „Nesuďte, abyste nebyli souzeni. ² Jakým soudem totiž soudíte, takovým budete souzeni, a jakou mírou měříte, takovou vám bude odměřeno. ³ Proč vidíš třísku v oku svého bratra, ale trámu ve vlastním oku si nevšímáš? ⁴ Jak můžeš říci svému bratru: ‚Nech mě, ať ti vytáhnu z oka třísku,‘ a přitom máš sám v oku trám! ⁵ Pokrytče, vytáhni nejdříve trám z vlastního oka, a tehdy prohlédneš, abys vytáhl třísku z oka svého bratra.

⁶ Nedávejte svaté věci psům a neházejte své perly prasatům; jinak je zašlapou, otočí se a roztrhají vás.

⁷ Proste a bude vám dáno, hledejte a naleznete, tlučte a bude vám otevřeno. ⁸ Neboť každý, kdo prosí, dostává; kdo hledá, nalézá, a tomu, kdo tluče, bude otevřeno. ⁹ Kdo z vás je takový člověk, že podá svému synu kámen, když tě prosí o chléb? ¹⁰ Nebo když prosí o rybu, dáš mu snad hada? ¹¹ Jestliže tedy vy, kteří jste zlí, umíte svým dětem dávat dobré dary, čím spíše váš Otec v nebesích dá dobré věci těm, kdo ho prosí?

¹² Chovejte se k lidem přesně tak, jak chcete, aby se oni chovali k vám. Právě v tom spočívá Zákon i Proroci.“

Poznáte je po ovoci

¹³ „Vcházejte těsnou branou. Prostorná brána a široká cesta vede do záhuby a kdekdo tudy kráčí. ¹⁴ Těsná brána a úzká cesta však vede k životu a málokdo ji nachází.

¹⁵ Dávejte si pozor na falešné proroky, kteří k vám přicházejí v ovčím rouše, ale uvnitř jsou to draví vlci. ¹⁶ Poznáte je po jejich ovoci. Sklízejí se snad hrozny z trní a fíky z bodláčí? ¹⁷ Tak tedy každý dobrý strom nese dobré ovoce a špatný strom nese zlé ovoce. ¹⁸ Dobrý strom nemůže nést zlé ovoce, stejně jako špatný strom nemůže nést dobré ovoce. ¹⁹ Každý strom, který nenese dobré ovoce, bývá vyťat a vhozen do ohně. ²⁰ A tak tedy: poznáte je po jejich ovoci.

²¹ Ne každý, kdo mi říká ‚Pane, Pane‘, vejde do nebeského království, ale ten, kdo koná vůli mého Otce v nebesích. ²² Mnozí mi v onen den řeknou: ‚Pane, Pane, copak jsme ve tvém jménu neprorokovali? Nevymítali jsme ve tvém jménu démony? Nedělali jsme ve tvém jménu mnoho zázraků?‘ ²³ A tehdy jim jasně řeknu: ‚Nikdy jsem vás neznal. Odejděte ode mě vy, kdo pácháte zlo!‘

²⁴ Každý, kdo slyší tato má slova a plní je, bude podobný moudrému muži, který postavil svůj dům na skále. ²⁵ Pak padl déšť, přišly záplavy, strhly se vichřice a udeřily na ten dům, ale ten nespadl, protože byl založen na skále. ²⁶ Každý, kdo slyší tato má slova a neplní je, bude však podobný bláznu, který svůj dům postavil na písku. ²⁷ Pak padl déšť, přišly záplavy, strhly se vichřice a udeřily na ten dům, a ten spadl a jeho pád byl hrozný.“

²⁸ Když Ježíš dokončil tuto řeč, zástupy žasly nad jeho učením. ²⁹ Učil je totiž jako ten, kdo má zmocnění, a ne jako znalci Písma.

Naše neduhy sňal

8 Když pak sestupoval z hory, šly za ním veliké zástupy. ² Vtom přišel jeden malomocný a klaněl se mu se slovy: „Pane, kdybys jen chtěl, dokážeš mě očistit.“

³ On vztáhl ruku a dotkl se ho se slovy: „Já to chci. Buď čistý!“ A jeho malomocenství bylo ihned očištěno. ⁴ Potom mu Ježíš řekl: „Dej pozor, abys to nikomu neříkal. Jdi ale, ukaž se knězi a obětuj Bohu dar, který přikázal Mojžíš ^[aa] – na svědectví pro ně.“

⁵ Když vcházel do Kafarnaum, přistoupil k němu římský setník a prosil ho: ⁶ „Pane, můj služebník leží doma raněn mrtvicí a strašně trpí.“

⁷ Ježíš mu řekl: „Já přijdu a uzdravím ho.“

⁸ Setník však odpověděl: „Pane, nezasloužím si, abys vešel pod mou střechu. Řekni jen slovo, a můj služebník bude uzdraven. ⁹ Sám jsem přece člověk, který podléhá velení a velí vojákům. Když někomu řeknu ‚Jdi,‘ jde; když řeknu jinému ‚Přijď,‘ přijde; když řeknu svému otroku ‚Udělej to,‘ udělá to.“

¹⁰ Ježíš, překvapen tím, co uslyšel, řekl těm, kdo šli za ním: „Amen, říkám vám, takovou víru jsem nikde v Izraeli nenašel! ¹¹ Říkám vám, že mnozí přijdou od východu i od západu a budou stolovat s Abrahamem, Izákem a Jákobem v nebeském království, ¹² ale synové království budou vyvrženi do té venkovní tmy. Tam bude pláč a skřípění zubů.“

¹³ Tomu setníkovi pak Ježíš řekl: „Jdi. Ať se ti stane, jak jsi uvěřil.“ A v tu chvíli byl jeho služebník uzdraven.

¹⁴ Když potom Ježíš přišel do Petrova domu, uviděl tam jeho tchyni, jak leží s horečkou. ¹⁵ Dotkl se její ruky, horečka ji opustila a ona vstala a začala ho obsluhovat. ¹⁶ Večer k němu přivedli mnoho lidí posedlých démony a on ty duchy vymítal slovem a všechny nemocné uzdravil. ¹⁷ Tak se naplnilo slovo proroka Izaiáše: „Naše neduhy sňal a naše nemoci nesl.“ ^[ab]

Kdo to vůbec je?

¹⁸ Když Ježíš viděl, kolik je kolem něj lidí, přikázal učedníkům, ať se přeplaví na druhý břeh. ¹⁹ Tehdy k němu přistoupil jeden znalec Písma se slovy: „Mistře, budu tě následovat, kamkoli půjdeš.“

²⁰ Ježíš mu odpověděl: „Lišky mají doupata a ptáci hnízda, ale Syn člověka nemá, kde by hlavu složil.“

²¹ Jiný z jeho učedníků mu řekl: „Pane, dovol mi nejdřív odejít a pochovat svého otce.“

²² Ježíš mu odpověděl: „Pojď za mnou a nech mrtvé pochovávat své mrtvé.“

²³ Potom nastoupil na loď a jeho učedníci za ním. ²⁴ Na jezeře se náhle strhla veliká bouře, takže se vlny valily přes loď. On ale spal.

²⁵ Přistoupili tedy a vzbudili ho: „Pane, zachraň nás, vždyť umíráme!“

²⁶ „Proč se bojíte, malověrní?“ řekl jim Ježíš. Potom vstal, okřikl vítr i vlny, a nastal naprostý klid.

²⁷ Učedníci byli ohromeni. „Kdo to vůbec je?“ ptali se. „Vždyť ho poslouchá i vítr a vlny!“

Stádo prasat

²⁸ Když se pak přeplavil na druhou stranu do gadarenského ^[ac] kraje, střetli se s ním dva posedlí, kteří vyšli z hrobů. Byli tak nebezpeční, že tou cestou ani nemohl nikdo chodit. ²⁹ Začali křičet: „Co je ti po nás, Boží Synu? Přišel jsi nás předčasně trýznit?“

³⁰ Opodál se páslo veliké stádo prasat. ³¹ Démoni ho tedy prosili: „Když nás vymítáš, pošli nás do toho stáda prasat.“

³² „Jděte!“ řekl jim, a tak vyšli, vstoupili do toho stáda prasat a celé to stádo se rozeběhlo ze srázu dolů do jezera, kde utonulo. ³³ Pasáci prasat tehdy utekli, a když přišli do města, všechno to o těch posedlých vyprávěli. ³⁴ Celé město hned vyšlo Ježíšovi naproti, a jakmile ho uviděli, žádali ho, ať opustí jejich kraj.

Co je snadnější

9 Nastoupil tedy na loď, přeplavil se a přišel do svého města. ² Vtom k němu přinesli ochrnutého člověka na nosítkách. Když Ježíš uviděl jejich víru, řekl ochrnutému: „Vzchop se, synu. Tvé hříchy jsou odpuštěny.“

³ Někteří znalci Písma si řekli: „Ten člověk se rouhá!“

⁴ Ježíš ale znal jejich myšlenky, a tak se jich zeptal: „Proč si hned myslíte něco zlého? ⁵ Co je podle vás snadnější říci: ‚Jsou ti odpuštěny hříchy,‘ anebo: ‚Vstaň a choď‘? ⁶ Ale abyste věděli, že Syn člověka má na zemi moc odpouštět hříchy“ – tehdy pověděl ochrnutému – „Vstaň, vezmi si lehátko a jdi domů.“

⁷ A on vstal a odešel domů. ⁸ Když to uviděly zástupy, zmocnil se jich úžas a vzdaly slávu Bohu, který dal lidem takovou moc.

Nové víno

⁹ Cestou odtud Ježíš uviděl člověka jménem Matouš, jak sedí v celnici. Řekl mu: „Pojď za mnou,“ a on vstal a šel za ním. ¹⁰ Když pak Ježíš stoloval v jeho domě, přišlo tam mnoho výběrčích daní a různých hříšníků a stolovali s Ježíšem a jeho učedníky.

¹¹ Uviděli to farizeové a řekli jeho učedníkům: „Jak to, že váš mistr jí s výběrčími daní a hříšníky?“

¹² Ježíš to uslyšel a odpověděl jim: „Lékaře nepotřebují zdraví, ale nemocní. ¹³ Jděte a přemýšlejte, co znamená: ‚Chci milosrdenství, ne oběti.‘ ^[ad] Nepřišel jsem volat spravedlivé, ale hříšníky.“

¹⁴ Potom k němu přišli učedníci Jana Křtitele. „Jak to, že my a farizeové se postíme často, ale tvoji učedníci se nepostí?" ptali se.

¹⁵ Ježíš jim odpověděl: „Mohou ženichovi přátelé truchlit, dokud je ženich ještě s nimi? Přijdou dny, kdy jim bude ženich vzat, a tehdy se budou postit.

¹⁶ Nikdo nepřišívá na starý plášť záplatu z nové látky. Taková výplň odtrhne i kus roucha a díra bude ještě horší. ¹⁷ Také se nelije nové víno do starých měchů. Jinak se měchy roztrhnou, víno se rozlije a měchy se zničí. Nové víno se lije do nových měchů, a tak se obojí zachová.“

Každou nemoc, každý neduh

¹⁸ Zatímco k nim takto mluvil, náhle k němu přistoupil představený synagogy a klaněl se mu se slovy: „Moje dcera právě zemřela. Pojď ale, vlož na ni ruku, a bude žít!“

¹⁹ Ježíš tedy vstal a šel za ním a jeho učedníci také. ²⁰ Náhle se zezadu přiblížila žena, která dvanáct let trpěla krvácením, a dotkla se cípu jeho roucha. ²¹ Řekla si totiž: „Jestli se jen dotknu jeho roucha, budu uzdravena.“

²² Ježíš se otočil, a když ji uviděl, řekl: „Vzchop se, dcero. Tvá víra tě uzdravila.“ A od té chvíle byla zdravá.

²³ Když Ježíš dorazil k domu představeného synagogy a uviděl hudebníky a hlučný zástup kvílících, ²⁴ řekl: „Odejděte! Ta dívka neumřela, jenom spí.“ Jen se mu ale vysmívali. ²⁵ Když byl zástup konečně pryč, Ježíš vešel dovnitř, vzal ji za ruku a ta dívka vstala. ²⁶ Zpráva o tom se roznesla po celé zemi.

²⁷ Cestou odtud šli za Ježíšem dva slepci a křičeli: „Smiluj se nad námi, synu Davidův!“

²⁸ Když došel domů, slepci přišli za ním. „Věříte, že to dokážu?“ zeptal se jich Ježíš.

„Ano, Pane,“ odpověděli.

²⁹ Dotkl se tedy jejich očí a řekl: „Ať se vám stane podle vaší víry!“ ³⁰ Vtom se jim otevřely oči. Ježíš je přísně napomenul: „Dejte pozor, ať se to nikdo nedozví.“ ³¹ Ale oni šli a roznesli zprávu o něm po celé zemi.

³² Sotva odešli, vtom k němu lidé přivedli němého člověka posedlého démonem. ³³ Když pak byl ten démon vyhnán a němý začal mluvit, zástupy užasly a říkaly: „Něco takového je v Izraeli nevídáno!“

³⁴ Farizeové ale říkali: „Vymítá démony knížetem démonů.“

³⁵ Takto Ježíš obcházel všechna města a vesnice, vyučoval v jejich synagogách, kázal evangelium o Království a uzdravoval každou nemoc a každý neduh. ³⁶ Když se díval na zástupy, byl pohnut soucitem k nim, protože byli ztrápení a zmatení jako ovce bez pastýře. ³⁷ Tehdy řekl svým učedníkům: „Žeň je obrovská, ale dělníků málo. ³⁸ Proste Pána žně, ať vypudí dělníky na svou žeň.“

Jako ovce mezi vlky

10 Potom svolal svých dvanáct učedníků a dal jim moc nad nečistými duchy, aby je vymítali a aby uzdravovali každou nemoc a každý neduh. ² A toto jsou jména dvanácti apoštolů:

Nejprve Šimon zvaný Petr a jeho bratr Ondřej, Jakub Zebedeův a jeho bratr Jan, ³ Filip a Bartoloměj, Tomáš a výběrčí daní Matouš, Jakub Alfeův a Tadeáš, ⁴ Šimon Horlivec ^[ae] a Jidáš Iškariotský, který ho potom zradil.

⁵ Těchto dvanáct Ježíš vyslal s těmito pokyny: „Nechoďte na cestu pohanů, nevstupujte do města Samaritánů, ⁶ ale raději jděte ke ztraceným ovcím z lidu Izraele. ⁷ Jděte a ohlašujte: ‚Nebeské království je blízko!‘ ^{[af] 8} Nemocné uzdravujte, mrtvé křiste, malomocné očišťujte, démony vymítejte. Zdarma jste dostali, zdarma dejte. ⁹ Neberte si s sebou do opasků zlato, stříbro ani peníze ¹⁰ ani mošnu ani náhradní košile ani obuv ani hůl – dělník si přece zaslouží svůj pokrm.

¹¹ Když přijdete do města nebo vesnice, najděte tam hodného člověka a zůstaňte u něj, dokud neodejdete. ¹² Když budete vcházet do něčího domu, popřejte mu pokoj. ¹³ Bude-li toho ten dům hoden, pak ať váš pokoj přejde na něj. Nebude-li hoden, ať se váš pokoj vrátí k vám. ¹⁴ Pokud vás někdo nepřijme a nebude poslouchat vaše slova, vyjděte z toho domu nebo města a setřeste si z nohou i jeho prach. ¹⁵ Amen, říkám vám, že v soudný den bude sodomskému a gomorskému kraji lehčeji než takovému městu.

¹⁶ Posílám vás jako ovce mezi vlky, proto buďte chytří jako hadi a nevinní jako holubice. ¹⁷ Dejte si pozor na lidi, protože vás budou vydávat soudům a bičovat vás ve svých shromážděních. ¹⁸ Kvůli mně vás povedou i před vládce a krále na svědectví pro ně a pro národy. ¹⁹ Když vás jim vydají, nestarejte se, jak a co máte říkat. Co máte říci, vám bude dáno v tu chvíli. ²⁰ Nejste to totiž vy, kdo mluví, ale Duch vašeho Otce, který mluví ve vás.

²¹ Bratr bratra i otec syna tehdy vydá na smrt, děti povstanou proti svým rodičům a zabijí je. ²² Kvůli mému jménu vás budou všichni nenávidět, ale kdo vytrvá až do konce, bude zachráněn. ²³ Když vás budou pronásledovat v jednom městě, utečte do jiného. Amen, říkám vám, že neprojdete izraelská města, než přijde Syn člověka.

²⁴ Není učedník nad mistra ani služebník nad svého pána. ²⁵ Pro učedníka je dost na tom, když bude jako jeho mistr a služebník jako jeho pán. Jestliže hospodáře nazvali Belzebubem, čím spíše jeho domácí?

²⁶ Nebojte se jich. Není totiž nic skrytého, co nebude zjeveno, ani nic tajného, co nebude poznáno. ²⁷ Co vám říkám ve tmě, mluvte na světle; co slyšíte šeptat do ucha, hlásejte ze střech! ²⁸ Nebojte se těch, kdo zabíjejí tělo, ale duši zabít nemohou. Raději se bojte Toho, který může duši i tělo zahubit v pekle. ²⁹ Neprodávají se snad dva vrabci za haléř? Přitom ani jeden z nich nepadne na zem bez vědomí vašeho Otce. ³⁰ Vám jsou ale spočítány i všechny vlasy na hlavě! ³¹ Proto se nebojte. Jste dražší než mnoho vrabců.

³² Kdokoli mě vyzná před lidmi, toho i já vyznám před svým Otcem v nebesích. ³³ Kdo by mě ale před lidmi zapřel, toho i já zapřu před svým Otcem v nebesích.

³⁴ Nemyslete si, že jsem přišel, abych na zem přinesl pokoj. Nepřišel jsem přinést pokoj, ale meč. ³⁵ Přišel jsem, abych rozdělil člověka proti jeho otci, dceru proti matce a snachu proti tchyni. ³⁶ Člověk bude mít nepřátele ve vlastní rodině. ^[ag]

³⁷ Kdo má rád otce nebo matku více než mě, není mě hoden. Kdo má rád syna nebo dceru více než mě, není mě hoden. ³⁸ Kdo nebere svůj kříž a nenásleduje mě, není mě hoden. ³⁹ Kdo nalezne svou duši, ten ji ztratí, a kdo ztratí svou duši kvůli mně, ten ji nalezne.

⁴⁰ Kdo vás přijímá, ten přijímá mě, a kdo přijímá mě, přijímá Toho, který mě poslal. ⁴¹ Kdo přijímá proroka jakožto proroka, dostane odplatu proroka. Kdo přijímá spravedlivého jakožto spravedlivého, dostane odplatu spravedlivého. ⁴² Kdo by třeba jen podal pohár studené vody jednomu z těchto maličkých, protože je to můj učedník, amen, říkám vám, že nepřijde o svou odplatu.“

11 Když Ježíš dokončil tyto pokyny svým dvanácti učedníkům, odešel odtud, aby učil a kázal v jejich městech.

Více než prorok

² Jan se ve vězení doslechl o Kristových skutcích a poslal za ním své učedníky ³ s otázkou: „Jsi Ten, který má přijít, anebo máme čekat jiného?“

⁴ Ježíš jim odpověděl: „Jděte a vyprávějte Janovi, co tu slyšíte a vidíte: ⁵ slepí vidí, chromí chodí, malomocní jsou čistí, hluší slyší, mrtví se křísí a chudým se káže evangelium. ⁶ A blaze tomu, kdo se nade mnou nepohoršuje.“

⁷ Když pak ti muži odešli, Ježíš promluvil k zástupům o Janovi: „Co jste si přišli do pouště prohlédnout? Třtinu větrem se klátící? ⁸ Na co jste se šli podívat? Na člověka v nádherných šatech? Ti, kdo nosí nádherné šaty, jsou k vidění v královských domech. ⁹ Na co jste se tedy šli podívat? Na proroka? Ano, říkám vám, a více než na proroka. ¹⁰ Toto je ten, o kterém je psáno:

¹¹ Amen, říkám vám, žádné ženě se nenarodil nikdo nad Jana Křtitele, ale kdo je nejmenší v nebeském království, je větší než on. ¹² Ode dnů Jana Křtitele až dosud nebeské království snáší násilí a násilníci je uchvacují. ¹³ Až po Jana o tom prorokovali všichni Proroci i Zákon. ¹⁴ Jste-li to ochotni přijmout, on je ten Eliáš, který měl přijít. ¹⁵ Kdo má uši, slyš!

¹⁶ Ke komu mám ale přirovnat toto pokolení? Podobá se dětem, které sedí na návsi a volají na druhé:

¹⁸ Jan totiž přišel, nejedl a nepil a oni říkají: ‚Je posedlý!‘ ¹⁹ Přišel Syn člověka, jí a pije – a oni říkají: ‚Podívejte, žrout a pijan vína, přítel výběrčích daní a hříšníků!‘ Moudrost je ale potvrzena svými skutky.“

Pojďte ke mně

²⁰ Městům, ve kterých se stalo nejvíce jeho zázraků, tehdy začal vyčítat, že nečinila pokání: ²¹ „Běda tobě, Korozaim, běda tobě, Betsaido! Kdyby se zázraky, které se dějí u vás, staly v Týru a Sidonu, dávno by činili pokání v pytlovině a popelu. ²² Říkám vám: Týru a Sidonu bude v soudný den lehčeji než vám! ²³ A ty, Kafarnaum, budeš snad vyvýšeno až do nebe? Až do pekla se propadneš! Vždyť kdyby se zázraky, které se dějí v tobě, staly v Sodomě, zůstala by stát až dodnes. ²⁴ Říkám vám: Sodomské zemi bude v soudný den lehčeji než tobě.“

²⁵ V té době Ježíš řekl: „Chválím tě, Otče, Pane nebe i země, že jsi tyto věci skryl před moudrými a rozumnými a zjevil jsi je nemluvňatům. ²⁶ Jistě, Otče, neboť tak se ti zalíbilo. ²⁷ Všechno je mi dáno od mého Otce a nikdo nezná Syna, jedině Otec, a ani Otce nikdo nezná, jedině Syn a ten, komu by ho Syn chtěl zjevit.

²⁸ Pojďte ke mně, všichni upracovaní a obtěžkaní, a já vám dám odpočinout. ²⁹ Vezměte na sebe mé jho a učte se ode mě, neboť jsem mírný a pokorný v srdci, a vaše duše najdou odpočinutí. ³⁰ Mé jho je totiž příjemné a mé břemeno lehké.“

Pán soboty

12 Jednou v sobotu Ježíš procházel obilím. Jeho učedníci dostali hlad, a tak začali trhat klasy a jíst. ² Když to uviděli farizeové, řekli mu: „Podívej se, tvoji učedníci dělají, co se v sobotu nesmí!“

³ On jim však řekl: „Copak jste nečetli, co udělal David, když se svými muži dostal hlad? ⁴ Jak vešel do Božího domu a jedl posvátné chleby předložení, které nesměl jíst on ani jeho muži, ale pouze samotní kněží? ⁵ A nečetli jste v Zákoně ani to, že kněží svou sobotní prací v chrámu znesvěcují sobotu, a jsou nevinní? ⁶ Říkám vám ale, že zde je někdo větší nežli chrám. ⁷ Kdybyste věděli, co znamená: ‚Chci milosrdenství, ne oběti,‘ ^[ai] neodsuzovali byste nevinné. ⁸ Syn člověka je totiž pánem i nad sobotou.“

⁹ Odešel odtud a přišel do jejich synagogy. ¹⁰ Byl tu jeden člověk s ochrnutou rukou, a tak se Ježíše vyptávali: „Smí se v sobotu uzdravovat?“ Chtěli ho totiž z něčeho obvinit.

¹¹ On jim však řekl: „Je snad mezi vámi takový člověk, že kdyby měl jednu ovci a ta by mu v sobotu spadla do jámy, nevzal by ji a nevytáhl? ¹² O co cennější je člověk než ovce? A proto se v sobotu smí konat dobro.“

¹³ Tehdy řekl tomu muži: „Natáhni ruku.“ A když ji natáhl, byla znovu zdravá jako ta druhá. ¹⁴ Farizeové se pak odešli radit, jak by ho zničili.

Hle, můj služebník

¹⁵ Ježíš se to ale dozvěděl a odešel odtud. Šly za ním veliké zástupy a on je všechny uzdravil. ¹⁶ Přísně je však napomínal, aby ho neuváděli ve známost. ¹⁷ Tak se naplnilo slovo proroka Izaiáše:

Ježíš a Belzebub

²² Potom k němu přivedli slepého a němého člověka posedlého démonem a on ho uzdravil, takže mluvil a viděl. ²³ Všechny zástupy žasly: „Není snad tohle ten Syn Davidův?“

²⁴ Když to uslyšeli farizeové, řekli: „Tenhle nevymítá démony jinak než Belzebubem, knížetem démonů!“

²⁵ Ježíš ale znal jejich myšlenky, a tak jim řekl: „Každé království rozdělené samo proti sobě zpustne a žádné město nebo dům rozdělený proti sobě neobstojí. ²⁶ Vymítá-li satan satana, je rozdělen sám proti sobě. Jak tedy obstojí jeho království? ²⁷ A pokud já vymítám démony Belzebubem, kým je vymítají vaši synové? Oni proto budou vašimi soudci. ²⁸ Vymítám-li však démony Božím Duchem, jistě k vám přišlo Boží království. ²⁹ Jak může někdo vejít do silákova domu a uloupit jeho majetek, pokud toho siláka nejdříve nespoutá? Teprve tehdy vyloupí jeho dům. ³⁰ Kdo není se mnou, je proti mně; kdo neshromažďuje se mnou, rozptyluje.

³¹ Proto vám říkám: Každý hřích i rouhání bude lidem odpuštěno, ale rouhání proti Duchu jim odpuštěno nebude. ³² Kdokoli by řekl slovo proti Synu člověka, bude mu odpuštěno, ale kdokoli by mluvil proti Duchu svatému, tomu nebude odpuštěno ani v tomto věku, ani v budoucím.

³³ Šlechtěte strom, a jeho ovoce bude dobré. Nechte strom zplanět, a jeho ovoce bude zlé. Strom se přece pozná po ovoci. ³⁴ Plemeno zmijí! Jak byste mohli mluvit dobré věci, když jste zlí? Co na srdci, to na jazyku! ³⁵ Dobrý člověk vynáší ze svého dobrého pokladu to dobré, zlý člověk vynáší ze zlého pokladu zlé. ³⁶ Říkám vám ale, že z každého prázdného slova, které lidé řeknou, budou skládat účty v soudný den. ³⁷ Svými vlastními slovy budeš ospravedlněn, svými vlastními slovy budeš odsouzen.“

Zlé pokolení

³⁸ Tehdy mu někteří ze znalců Písma a farizeů odpověděli: „Mistře, chceme od tebe vidět nějaké znamení.“

³⁹ On jim však řekl: „Zlé a cizoložné pokolení vyžaduje znamení, ale žádné znamení nedostane – kromě znamení proroka Jonáše. ⁴⁰ Jako byl Jonáš tři dny a tři noci v břiše velryby, ^[ak] tak bude Syn člověka tři dny a tři noci v srdci země. ⁴¹ Obyvatelé Ninive povstanou na soudu s tímto pokolením a odsoudí je, neboť po Jonášově kázání činili pokání, ^[al] a hle, zde je někdo víc než Jonáš. ⁴² Královna Jihu povstane na soudu s tímto pokolením a odsoudí je, neboť přijela z kraje světa, aby slyšela Šalomounovu moudrost, ^[am] a hle, zde je někdo víc než Šalomoun.

⁴³ Když nečistý duch vyjde z člověka, bloudí po vyprahlých místech a hledá odpočinek, ale nenachází. ⁴⁴ Tehdy si řekne: ‚Vrátím se do svého domu, odkud jsem vyšel.‘ A když přijde a nalezne ho vymetený a ozdobený, ale prázdný, ⁴⁵ jde a přibere k sobě sedm jiných duchů, horších než je sám. Pak vejdou dovnitř, zabydlí se tam a nakonec tomu člověku bude hůře než na začátku. Tak tomu bude i s tímto zlým pokolením.“

Ježíšova rodina

⁴⁶ A zatímco ještě mluvil k zástupům, hle, jeho matka a bratři stáli venku, neboť s ním chtěli promluvit. ⁴⁷ Někdo mu řekl: „Pohleď, tvá matka a tví bratři stojí venku. Chtějí s tebou mluvit.“

⁴⁸ On mu však odpověděl: „Kdo je má matka? Kdo jsou mí bratři?“ ⁴⁹ Ukázal rukou na své učedníky a řekl: „Pohleď, má matka a mí bratři. ⁵⁰ Kdokoli plní vůli mého nebeského Otce, to je můj bratr, má sestra, má matka.“

Podobenství o rozsévači

13 Toho dne Ježíš vyšel z domu a posadil se na břehu jezera. ² Sešly se k němu tak veliké zástupy, že nastoupil na loď a posadil se. Celý ten zástup stál na břehu ³ a on jim v podobenstvích vyprávěl o mnoha věcech. Řekl: „Hle, vyšel rozsévač, aby rozséval. ⁴ A jak rozséval, některá semena padla podél cesty a přiletěli ptáci a sezobali je. ⁵ Jiná padla na skalnatá místa, kde neměla dost země, a ihned vzešla, protože země neměla hloubku. ⁶ Když pak vyšlo slunce, spálilo je, a protože neměla kořen, uschla. ⁷ Jiná zas padla do trní, a když trní vyrostlo, udusilo je. ⁸ Ještě jiná však padla na dobrou půdu a vydala úrodu – některé stonásobnou, jiné šedesátinásobnou a jiné třicetinásobnou. ⁹ Kdo má uši, slyš!“

¹⁰ Tehdy k němu přistoupili učedníci a ptali se: „Proč s nimi mluvíš v podobenstvích?“

¹¹ „Vám je dáno znát tajemství nebeského království,“ odpověděl jim, „ale jim to dáno není. ¹² Tomu, kdo má, totiž bude dáno a bude mít hojnost, ale tomu, kdo nemá, bude vzato i to, co má. ¹³ Proto k nim mluvím v podobenstvích, že vidí, ale nevidí a slyší, ale neslyší ani nerozumějí. ¹⁴ Naplňuje se na nich Izaiášovo proroctví:

¹⁶ Ale blaze vašim očím, že vidí, a vašim uším, že slyší. ¹⁷ Amen, říkám vám, že mnozí proroci a spravedliví toužili vidět, co vy vidíte, ale neviděli a slyšet, co vy slyšíte, ale neslyšeli.

¹⁸ Poslechněte si tedy význam podobenství o rozsévači: ¹⁹ Ke každému, kdo slyší slovo o Království a nerozumí, přichází ten zlý a uchvacuje to, co bylo zaseto do jeho srdce. To je ten, u koho bylo zaseto podél cesty. ²⁰ Na skalnaté zemi je zaseto u toho, kdo slyší Slovo a hned je s radostí přijímá, ²¹ ale nemá v sobě kořen a je nestálý. Jakmile kvůli Slovu nastane soužení nebo pronásledování, hned odpadá. ²² Do trní je zaseto u toho, kdo slyší Slovo, ale starosti tohoto světa a oklamání bohatstvím to slovo dusí, a tak se stává neplodným. ²³ Do dobré země je zaseto u toho, kdo slyší Slovo a rozumí a který opravdu přináší úrodu: někdo stonásobnou, jiný šedesátinásobnou a jiný třicetinásobnou.“

Jiná podobenství o Království

²⁴ Pověděl jim další podobenství: „Nebeské království je, jako když člověk rozsívá na svém poli dobré semeno. ²⁵ Ale zatímco lidé spali, přišel jeho nepřítel, nasel mezi pšenici koukol a odešel. ²⁶ Když pak vzešla stébla a přinesla úrodu, tehdy se ukázal i koukol. ²⁷ Služebníci toho hospodáře tedy přišli a ptali se ho: ‚Pane, nenasel jsi na svém poli dobré semeno? Odkud se tedy vzal ten koukol?‘ ²⁸ Odpověděl jim: ‚To udělal nepřítel.‘ Služebníci se zeptali: ‚Chceš, abychom ho šli vytrhat?‘ ²⁹ Ale on řekl: ‚Nikoli, protože byste při trhání koukolu mohli vytrhnout i pšenici. ³⁰ Nechte obojí růst spolu až do žně. V čas žně řeknu žencům: Vytrhejte nejdříve koukol a svažte do snopků ke spálení. Pšenici ale shromážděte do mé obilnice.‘“