Matouš 18-24

Slovo na cestu

Učedníci se přou o to, kdo z nich je větší

18 Tehdy Ježíše obstoupili jeho učedníci a ptali se ho: „Kdo z lidí je v nebeském království nejpřednější?“

² Zavolal malé dítě, postavil je mezi ně ³ a řekl: „Dobře mne poslouchejte: Půjde-li vám o přední místa, do Božího království se vůbec nedostanete. ⁴ Ujišťuji vás, že jen s pokornou myslí dítěte tam můžete vejít a něco znamenat. ⁵ Kdo si umí vážit takového nepatrného člověka, prokazuje tím úctu mně. ⁶ Na kom by ztroskotala víra jednoho z těchto maličkých ve mne, tomu by bylo lépe, kdyby ho hodili do moře s mlýnským kamenem na krku.

Ježíš varuje před pokušením

⁷ Běda světu, že se tu dějí věci, pro které člověk ztrácí víru. Pokušení jsou sice nevyhnutelná, ale běda tomu, kdo je působí. Neváhej odložit všechno, co tě odvádí od Boha. ⁸ I kdyby to měla být tvá ruka nebo noha, raději ji utni a zahoď. Lépe je vkulhat do Božího království než skočit oběma nohama do záhuby. ⁹ A kdyby tě tvé oko svádělo ke zlému, zbav se ho! Je lepší získat věčný život jednooký než přijít s oběma očima do věčného zatracení.

Ježíš varuje před pohrdáním jinými

¹⁰ Dejte pozor, abyste nepohrdli ani tím nejprostším člověkem. Věřte tomu, každý z nich má anděla, který ho stále zastupuje před Bohem. ¹¹ Přišel jsem zachránit ztracené. ¹² Když má někdo sto ovcí a jedna z nich se ztratí, co myslíte, že takový člověk udělá? Nenechá těch devadesát devět na pastvině a nepůjde hledat tu ztracenou? ¹³ A když ji najde, má z ní větší radost než z těch devadesáti devíti, které mu zůstaly. ¹⁴ A právě tak můj Otec nechce, aby sebenepatrnější člověk zahynul.

Ježíš učí, jak jednat s tím, kdo zhřešil

¹⁵ Proviní-li se proti tobě někdo z věřících, vyhledej ho a promluv si s ním mezi čtyřma očima. Přizná-li svoji chybu, udělal sis z nepřítele znovu bratra. ¹⁶ Bude-li neústupný, přizvi ještě jednoho nebo dva z věřících, aby byli svědky rozhovoru. ¹⁷ Když si ani tak nedá říci, pověz to shromáždění věřících. Když neuposlechne ani je, ať je vyloučen. ¹⁸ Mějte přitom na mysli, že co rozhodnete zde na zemi, bude platit i v nebi. ¹⁹ A také platí: spojí-li se dva z vás k modlitbám za jakoukoliv záležitost, nebeský Otec je vyslyší. ²⁰ Tam, kde se už dva nebo tři sejdou, aby jednali podle mé vůle, tam jsem já s nimi.“

Ježíš vypráví podobenství o nemilosrdném věřiteli

²¹ Potom mu Petr položil otázku: „Pane, když se proti mně můj bližní opakovaně prohřešuje, kolikrát mu mám odpustit? Sedmkrát?“ ²² Ježíš mu odpověděl: „Ne sedmkrát, ale až sedmdesátkrát sedmkrát.

²³ Pán Bůh s námi jedná jako král, který se rozhodl provést vyúčtování se svými podřízenými. ²⁴ Mezi prvními mu přivedli jednoho, který měl u něj miliónový dluh. ²⁵ Ten muž však neměl na zaplacení. Král tedy nařídil, aby ho s celou rodinou prodali do otroctví, rozprodali jeho majetek, a tak uhradili dluh. ²⁶ On však před králem padl na kolena a prosil ho: ‚Pane, měj se mnou trpělivost a já všechno zaplatím!‘

²⁷ Králi bylo líto toho člověka, propustil ho a dokonce mu celý dluh odpustil. ²⁸ Sotva však ten muž vyšel od krále, potkal člověka, který mu dlužil nepatrnou částku. Popadl ho a křičel: ‚Hned mi vrať, co jsi dlužen!‘

²⁹ Ten chudák si před něj klekl a zoufale ho prosil: ‚Měj strpení a já ti zaplatím!‘ ³⁰ Ale věřitel stál na svém a dal ho zavřít do vězení, dokud dluh nezaplatí. ³¹ Svědky té události to pobouřilo a šli to oznámit králi. ³² Ten si předvolal nemilosrdného věřitele a řekl mu: ‚Ty ničemo! Jak velký dluh jsem ti odpustil, když jsi mne prosil! ³³ A tys nemohl odpustit svému druhovi tak směšnou částku?‘

³⁴ A rozhněvaný král jej potom dal zavřít, dokud svůj dluh do posledního haléře nezaplatí. ³⁵ Tak bude jednat můj nebeský Otec s vámi, jestliže nebudete ochotně odpouštět druhým.“

Ježíš učí o manželství a rozvodu

19 Po tomto hovoru Ježíš odešel do Judska za Jordánem.

² Mnoho lidí šlo za ním a on uzdravoval nemocné. ³ Přišli za ním i farizejové a chtěli ho vyprovokovat k nějakému výroku, který by mohli použít proti němu. „Může se člověk rozvést z jakéhokoliv důvodu?“ zeptali se.

^4-6 On odpověděl: „Nečetli jste v Písmu, že když na počátku Bůh stvořil muže a ženu, ustanovil: Muž opustí své rodiče, připojí se ke své ženě a stanou se jednou bytostí? Nikdo nemá právo rozdělit to, co Bůh spojil.“

⁷ Oni však namítali: „Proč tedy Mojžíš řekl, že muž může propustit manželku jednoduše tím, že jí dá rozlukový lístek?“

⁸ Ježíš odpověděl: „Toto ustanovení Mojžíšova zákona je ústupkem vaší tvrdosti a nesnášenlivosti. Původní Boží úmysl to však nikdy nebyl. ⁹ Já vám říkám, že kdo se rozvádí z jiného důvodu, než je cizoložství jeho partnera, a uzavírá nový sňatek, dopouští se sám cizoložství.“

¹⁰ Učedníci mu řekli: „Když mohou nastat takové těžkosti mezi mužem a ženou, pak je lepší se neženit.“ ¹¹ On odpověděl: „Tak jednoduché to není. Je zde nutné porozumět Boží vůli. ¹² Jsou tři důvody proto, aby člověk zůstal svobodný: když je k manželství od narození nezpůsobilý, když mu v uzavření sňatku zabránili lidé, nebo když se manželství zřekne dobrovolně pro plnou službu Boží věci. Rozumíte tomu?“

Ježíš žehná malým dětem

¹³ Potom k Ježíšovi nosili malé děti, aby jim žehnal a modlil se za ně. Učedníci však domlouvali těm, kteří děti přivedli, aby Ježíše neobtěžovali. ¹⁴ On jim ale řekl: „Nechte je, ať jdou ke mně, a nebraňte jim. Jejich místo je u mne.“ ¹⁵ Kladl na ně ruce a žehnal jim. Pak odtud odešel.

Ježíš mluví s bohatým mužem

¹⁶ Za Ježíšem přišel jeden mladý člověk a ptal se ho: „Mistře, jakými dobrými skutky mohu získat věčný život?“

¹⁷ Ježíš mu na to řekl: „Snažíš se být dobrý? To se chceš vyrovnat Bohu, který jediný je skutečně dobrý! Plň jeho přikázání a budeš věčně živ.“

¹⁸ „Která to jsou?“ zeptal se mladý muž.

Ježíš odpověděl: „Nezabiješ, nezcizoložíš, nebudeš krást, lhát, ¹⁹ budeš ctít svoje rodiče, své bližní budeš milovat jako sebe!“

²⁰ Mladík na to řekl: „To všechno jsem vždycky dodržoval. Co mi ještě chybí?“

²¹ Ježíš odpověděl: „Chceš-li být dokonalý, jdi a prodej celý svůj majetek a peníze rozdej chudým, a tak budeš mít poklad v nebi. Pak se vrať a staň se mým učedníkem.“

²² Mladík zesmutněl a zklamaně odešel. Měl totiž velký majetek. ²³ Ježíš pak řekl svým učedníkům: „Pro zámožného člověka je velmi nesnadné postavit se na Boží stranu. ²⁴ Kdybych to měl k něčemu přirovnat, pak snáze projde velbloud uchem jehly, nežli bohatý branou Božího království.“ ²⁵ Učedníky to překvapilo a ptali se: „Kdo tedy vůbec může být spasen?“

²⁶ Ježíš se na ně zadíval a řekl: „V lidských silách to není, ale Bůh dokáže všechno.“

²⁷ Petr se ozval a řekl: „My jsme se vzdali všeho a jdeme za tebou. Co nás čeká?“

²⁸ Ježíš odpověděl: „Ujišťuji vás, že až přijdu, abych stvořil nový svět, nad kterým budu panovat v plné slávě, pak vás dvanáct, kteří mne následujete, posadím po svém boku jako soudce celého Izraele. ²⁹ A každému, kdo se vzdá domova, bratrů, sester, otce, matky, manželky, dětí nebo majetku proto, aby šel za mnou, všechno mu mnohokrát vynahradím a bude mít podíl na věčném životě. ³⁰ Mnozí první budou poslední a poslední budou první.

Ježíš vypráví podobenství o dělnících se stejnou mzdou

20 Když Bůh dává podíl na věčném životě, jedná jako vi nař, který časně najal dělníky k práci na své vinici ² a dohodl se s nimi na denní mzdě ve výši jednoho stříbrňáku. ³ Dopoledne šel opět okolo místa, kde se najímaly pracovní síly, a uviděl tam stát ještě jiné, kteří čekali na práci. ⁴ Řekl jim tedy: ‚Jděte i vy na mou vinici a dostanete mzdu, která vám náleží.‘ ⁵ A oni šli.

Potom šel znovu na to místo v poledne a opět odpoledne a najal další dělníky. ⁶ K večeru tam uviděl postávat jiné a zeptal se jich: ‚Proč tu tak nečinně stojíte celý den?‘

⁷ ‚Nikdo nás nenajal k práci,‘ odpověděli.

On jim na to řekl: ‚Jděte také na mou vinici a dostanete spravedlivou mzdu.‘

⁸ Večer potom vinař nařídil svému správci: ‚Zavolej dělníky a zaplať jim za práci. Začni u těch, kteří přišli poslední.‘

⁹ Ti, kteří nastoupili do práce až večer, dostali po stříbrňáku. ¹⁰ Dělníci, kteří pracovali od rána, si mysleli, že dostanou víc. Dostali však stejnou mzdu. ¹¹ Vzali ji, ale protestovali: ¹² ‚Ti, co přišli poslední, pracovali jenom hodinu a dostali stejně jako my, kteří jsme dřeli celý den v slunečním žáru!‘

¹³ Majitel vinice se obrátil k jednomu z nich a řekl: ‚Příteli, nekřivdím ti! Což jsme se předem nedohodli na denní mzdě? ^14-15 Dostal jsi svoje, a tak buď spokojený. Když chci zaplatit všem stejně, je to přece moje věc. Nebo chceš závidět, že jsem štědrý?‘ ¹⁶ A tak poslední na tom budou jako první a první jako pos-lední.“

Ježíš potřetí předpovídá svou smrt

¹⁷ Během cesty do Jeruzaléma si Ježíš vzal stranou svých dvanáct učedníků a mluvil s nimi o tom, co ho tam čeká: ¹⁸ „Vstupujeme do Jeruzaléma, kde budu zrazen a vydán do rukou velekněžím a židovským právníkům. Ti mne odsoudí k smrti ¹⁹ a vydají Římanům, aby mě zesměšnili, zbičovali a ukřižovali. Třetího dne však vstanu opět k životu.“

Ježíš učí o službě druhým

^20-21 K Ježíšovi přišla Zebedeova manželka se svými syny Jakubem a Janem. Po uctivém pozdravu mu přednesla své přání: „Slib mi, že až se ujmeš vlády, dáš mým synům nejčestnější místa po svém boku.“

²² Ale Ježíš na to řekl: „Nevíte, co chcete! Můžete pít z kalicha utrpení, který je připraven pro mne?“ Oni odpověděli: „Můžeme!“

²³ Ježíš jim řekl: „Z mého kalicha pít budete, avšak čestná místa po mé pravici a levici neurčuji já, ale můj Otec.“

²⁴ Ostatních deset slyšelo tu rozmluvu a zlobili se na ty dva. ²⁵ Ale Ježíš je zavolal všechny k sobě a řekl: „Víte, že panovníci vládnou těm, kteří jsou jim podřízení, a kdo má moc, dává ji pociťovat ostatním. ^26-27 Mezi vámi to však musí být jiné. Kdo chce být velký, ať je vaším služebníkem, a kdo chce být mezi vámi první, ať slouží bez nároku všem. ²⁸ Ani já jsem nepřišel, abych si dal sloužit, ale abych sloužil a obětoval svůj život jako výkupné za mnohé.“

Ježíš uzdravuje slepého žebráka

²⁹ Když prošli Jerichem, táhl se za Ježíšem velký dav. ³⁰ Tam u cesty seděli dva slepci. Když uslyšeli, kdo jde kolem, začali křičet: „Pane, králi Izraele, smiluj se nad námi!“

³¹ Lidé z davu je okřikovali. Ale oni tím více volali: „Pane, králi Izraele, slituj se nad námi!“ ³² Ježíš se zastavil zavolal je k sobě a zeptal se jich: „Co chcete, abych pro vás udělal?“

³³ Oni odpověděli: „Pane, chceme vidět!“

³⁴ Ježíšovi jich bylo líto. Dotkl se jejich očí a oni v tom okamžiku prohlédli. Pak šli za Ježíšem.

Ježíš vjíždí do Jeruzaléma na oslici

21 Když se blížili k Jeruzalému a přišli do Betfage u Olivové hory, poslal Ježíš dva ze svých učedníků napřed ² a řekl jim: „Jakmile přijdete do vesnice tady před námi, najdete přivázanou oslici s oslátkem. Odvažte je a přiveďte mi je. ^3-4 Kdyby se vás někdo ptal, co děláte, řekněte, co předpověděl prorok:

⁶ Učedníci šli a udělali vše podle Ježíšova příkazu. ⁷ Přivedli oslici i oslátko, místo sedla podložili své pláště a na ně posadili Ježíše. ⁸ Mnozí z davu pokládali své pláště na cestu, jiní osekávali větve ze stromů a zdobili jimi cestu. ⁹ Průvod lidí, který ho obklopoval zepředu i zezadu, volal:

¹⁰ Když vjel do Jeruzaléma, celé město vřelo a lidé se vzrušeně ptali: „Kdo je to?“ ¹¹ Z průvodu se ozývalo: „To je Ježíš, ten prorok z galilejského Nazaretu!“

Ježíš opět čistí chrám

¹² Ježíš pak vešel do chrámu a vyhnal všechny, kteří tu prodávali a kupovali, zpřevracel stoly směnárníků a prodavačů obětních holubů ¹³ a řekl jim: „Písmo praví: Boží chrám je místem pro modlitbu, ale vy jste z něj udělali zlodějské doupě!“

¹⁴ Na chrámovém nádvoří se kolem něj shlukli slepí a chromí a on je uzdravoval. ¹⁵ Když však velekněží a vykladači zákona viděli ty zázraky a slyšeli, jak i malé děti volají v chrámu: „Sláva Davidovu synu!“ velmi je to pobouřilo. ¹⁶ Vyčítali mu: „Neslyšíš, co volají?“

On jim odpověděl: „Ovšem. Což jste nečetli v Písmu: I křik nemluvňat chválí Boha.“ ¹⁷ Nechal je být a odešel zpět do Betanie, kde zůstal přes noc.

Ježíš říká učedníkům, že mohou prosit o cokoliv

¹⁸ Když se ráno vracel do Jeruzaléma, dostal hlad. ¹⁹ Všiml si fíkovníku u cesty. Když však přišel ke stromu, viděl, že na něm nejsou žádné plody, ale jen listí. Řekl: „Už nikdy se na tobě neurodí ovoce!“ A ten fíkovník rázem uschl. ²⁰ Když to viděli učedníci, udiveně říkali: „Jak jsi to dokázal, že ten fíkovník tak rychle uschl?“

²¹ Ježíš jim odpověděl: „Skutečně vám říkám, věříte-li bez pochybností, můžete dělat i větší věci než to, co jste nyní viděli. Kdybyste rozkázali této hoře, aby se pohnula a sesula do moře, pak se to stane. ²² Všechno je pro vás dosažitelné, zač se s vírou modlíte.“

Židé se přou o Ježíšovu autoritu

²³ Když pak zas učil v chrámu, přišli k němu velekněží a židovští předáci a ptali se ho: „Jakým právem zde takto jednáš? Kdo ti k tomu dal moc?“

^24-26 „Řeknu vám to, ale nejprve odpovězte vy na moji otázku: Křtil Jan z pověření Boha nebo lidí?“

Říkali si mezi sebou: „Odpovíme-li, že byl od Boha, namítne nám, proč jsme tedy nevěřili jeho slovům. A jestliže odpovíme záporně, pak abychom se báli davu, protože Jana všichni považují za proroka.“ ²⁷ Tak nakonec odpověděli: „Nevíme.“ Nato Ježíš: „Ani já vám tedy neřeknu, kdo stojí za mnou.

Ježíš vypráví podobenství o dvou synech

²⁸ Jak byste rozsoudili takový případ? Jeden muž měl dva syny a řekl jednomu z nich: ‚Jdi dnes pracovat na vinici!‘ ²⁹ On však odpověděl: ‚Nechce se mi!‘ Potom si to ale rozmyslel a šel. ³⁰ O totéž požádal druhého syna. Ten řekl: ‚Ano, půjdu,‘ ale nešel. ³¹ Který z těch dvou synů poslechl svého otce?“

Oni odpověděli: „Ten první.“

„Právě tak,“ řekl Ježíš, „vás podvodníci a prostitutky předbíhají do Božího království. ³² Jan Křtitel vám ukázal správnou cestu k pokání; vy jste na něj nedali, ale tihle lidé ano. Ani to vás nezahanbilo a stejně jste neposlechli.

Ježíš vypráví podobenství o boháči

³³ Nyní si poslechněte jiný příběh: Byl jeden hospodář, který založil vinici. Obehnal ji plotem, zřídil v ní lis a postavil věž pro hlídače. Pak vinici pronajal vinařům a odcestoval. ³⁴ V době vinobraní poslal k vinařům své zástupce, aby vybrali jeho podíl. ^35-36 Vinaři je však popadli, jednoho zbili, druhého utloukli a dalšího ukamenovali. Hospodář tedy poslal další muže; tentokrát jich bylo více. Ale vinaři s nimi naložili stejně. ³⁷ Nakonec k nim tedy poslal svého syna. Myslel si, že alespoň před ním budou mít respekt. ³⁸ Ale když jej viděli přicházet, řekli si: ‚To je dědic! Zabijme ho a vinice bude naše!‘ ³⁹ Popadli ho, vyvlekli z vinice ven a zabili. ⁴⁰ Co myslíte, že udělá hospodář s těmi vinaři, až se vrátí?“

⁴¹ Odpověděli mu: „Ty zločince dá bez milosti popravit a vinici pronajme lidem, kteří mu budou svědomitě odvádět výnosy.“

⁴² Potom se jich Ježíš zeptal, zda znají slova Písma:

⁴³ „Chci tím říci, že vám Bůh odejme správu nad svým královstvím a svěří ji lidem, kteří mu budou odvádět, co mu patří.

⁴⁴ Kdo ten kámen nedá na pravé místo, zakopne o něj, nebo ho kámen rozdrtí.“

⁴⁵ Když velekněží a farizejové slyšeli tyto příměry, pochopili, že mluví o nich. ⁴⁶ Chtěli ho zatknout, ale báli se davu, protože všichni považovali Ježíše za proroka.

Ježíš vypráví podobenství o svatební hostině

22 Ježíš jim vyprávěl další příběh: ² „Když Bůh nabízí účast ve svém království, je jako král, který připravil velkou hostinu při svatbě svého syna. ³ Pozvaných bylo mnoho, ale když pro ně přišli královi poslové, odmítli pozvání. ⁴ Král k nim poslal ještě jednou se vzkazem: ‚Je pro vás připravena bohatá hostina, přijďte!‘ ^5-6 Ale pozvaní to vůbec nebrali vážně. Jeden šel za prací na své pole, jiný za obchodem, někteří se dokonce králových poslů zmocnili, ztýrali je a několik jich zabili. ⁷ To krále popudilo, poslal vojsko, dal ty ukrutníky pobít a město vypálit.

⁸ Potom řekl svým poslům: ‚Hostina je připravena, ale svatební hosté jí nebyli hodni. ⁹ Jděte na rozcestí a pozvěte na svatbu každého, koho potkáte.‘

¹⁰ Poslové tedy šli a přivedli všechny, které našli, ubohé i slušné, takže svatební síň se zaplnila. ¹¹ Když vstoupil král, aby hosty přivítal, uviděl jednoho, který nepřijal svatební oděv. ¹² Řekl mu: ‚Člověče, jak jsi se odvážil vejít bez svatebních šatů?‘ On mlčel. ¹³ Král pak rozkázal sluhům: ‚Svažte ho a vyhoďte ven do tmy, kde bude jen nářek a utrpení. ¹⁴ Mnoho je pozvaných, ale těch, kteří skutečně vejdou, je málo.‘ “

Židé se ptají Ježíše na placení daně

¹⁵ Farizejové se sešli, aby se domluvili na taktice, jak Ježíše chytit do léčky. Chtěli ho vyprovokovat k slovům, kterých by pak mohli použít k obžalobě. ¹⁶ Poslali k němu své žáky spolu s Herodovými stoupenci a ti řekli: „Mistře, víme, že jsi čestný a že pravdivě učíš cestě k Bohu, bez ohledu na to, jaké kdo má postavení. ¹⁷ Řekni nám: Je správné odvádět římské vládě daň?“

¹⁸ Ježíš však prohlédl jejich zlý úmysl. „Vy pokrytci!“ zvolal. „Proč se mne snažíte nachytat takovými otázkami? ¹⁹ Ukažte mi minci!“ Oni mu podali denár.

²⁰ „Čí obraz a jméno je na něm vyraženo?“

²¹ „Císaře,“ odpověděli.

On jim na to řekl: „Co je tedy císařovo, dávejte císaři, a co je Boží, dávejte Bohu.“ ²² Zaskočeni tou odpovědí, odešli.

Židé se ptají Ježíše na vzkříšení

²³ Také za ním přišli saducejové, kteří tvrdí, že vzkříšení z mrtvých je nemožné. Předložili mu nepravděpodobný příběh: ²⁴ „Mistře, v Mojžíšově zákoně čteme, že svobodný švagr je povinen vzít si bezdětnou vdovu po svém bratru, aby v dětech zachoval bratrovo jméno. ²⁵ U nás se vyskytl tento případ: Bylo sedm bratrů. První z nich se oženil a potom jako bezdětný zemřel, takže jeho žena se stala manželkou druhého bratra. ²⁶ Tento bratr také zemřel bez dětí, a tak se opakovalo u druhého, třetího – a nakonec u všech sedmi bratrů. ²⁷ Poslední ze všech zemřela i ta žena. ²⁸ Kterému z těch bratrů bude patřit po vzkříšení? Byla přece manželkou všech sedmi!“

²⁹ Ježíš odpověděl: „Mluvíte nesmysly, protože neznáte ani Písmo ani Boží moc. ³⁰ Po vzkříšení zaniknou tělesné vztahy. Lidé nebudou žít v manželství, ale budou tvořit Boží rodinu. ³¹ A pokud jde o vzkříšení z mrtvých, pak čtěte pozorně Písmo. Jak nazývá Bůh sám sebe? ³² Bůh Abrahamův, Izákův a Jákobův. On není Bohem mrtvých, ale živých.“ ³³ Tyto Ježíšovy odpovědi udělaly na lidi hluboký dojem.

Židé se ptají Ježíše na nejvýznamnější přikázání

³⁴ Farizejové se doslechli, jak Ježíš umlčel saduceje. ³⁵ Pověřili jednoho ze svých vykladačů Písma, aby ho vyzkoušel: ³⁶ „Mistře, které přikázání je v zákoně nejvýznamnější?“ ³⁷ Ježíš mu odpověděl: „ ‚Miluj Pána, svého Boha, celým srdcem, duší i myslí.‘ ³⁸ To je první a nejdůležitější přikázání. ³⁹ Druhé v pořadí důležitosti je toto: ‚Miluj svého bližního jako sám sebe.‘ ⁴⁰ Na těch dvou přikázáních stojí celý Mojžíšův zákon a odkaz proroků.“

Židé nemohou odpovědět na Ježíšovu otázku

⁴¹ Potom Ježíš, obklopen farizeji, se jich zeptal: ⁴² „Co si myslíte o Kristu? Čí je to syn?“

Odpověděli: „Davidův.“

⁴³ On na to řekl: „Jak by mohl David svého vlastního potomka nazývat Pánem? Vždyť o něm z podnětu Ducha svatého píše v žalmu:

⁴⁵ Jestliže ho tedy David nazývá svým Pánem, jak může být jeho synem?“ ⁴⁶ Na to nikdo nedovedl odpovědět a už se mu neodvážili klást další otázky.

Ježíš varuje před náboženskými vůdci

23 Ježíš oslovil shromážděné lidi a učedníky: ² „Učitelé a farizejové jsou tu od toho, aby vám vykládali Mojžíšův zákon. ³ Poslouchejte všechny jejich příkazy. Avšak neřiďte se příkladem jejich života, protože oni jen mluví, ale v životě to neuplatňují. ⁴ Vkládají na vás těžká břemena svých požadavků, ale svoje vlastní ústupky dovedou omluvit. ⁵ Všechno, co dělají, je jen na efekt. Aby vypadali svatě, pořizují si nápadné odznaky své zbožnosti, ⁶ rádi sedávají na čestných místech na hostinách a mají vyhrazená místa při bohoslužbách. ⁷ Jak mají rádi, když je lidé zdraví na veřejných místech a když je oslovují ‚Mistře‘! ⁸ Ale vy se tak titulovat nedávejte, protože jenom jeden je váš Mistr a vy všichni jste navzájem bratři. ⁹ A nikomu z lidí nedávejte titul Otec, protože máte jediného Otce, a ten je v nebi. ¹⁰ Ani se nepovažujte za svrchovanou autoritu, protože tou je jedině Kristus. ¹¹ Největší mezi vámi je ten, kdo všem slouží. ¹² Kdo má o sobě příliš dobré mínění, bude zklamán a snížen. Pokorní však budou povýšeni.

Ježíš odsuzuje náboženské vůdce

¹³ Běda vám, učitelé zákona a farizejové, pokrytci! Zavíráte lidem vstup do Božího království. Sami do něho nevcházíte a těm, kteří by tam chtěli vejít, bráníte. ¹⁴ Pod pláštíkem dlouhých a okázalých modliteb jste schopni vymámit peníze i od vdov. Těžko vám bude na soudu! ¹⁵ Běda vám, pokrytci! Kraj světa projdete, abyste obrátili jednoho člověka na víru, ale sotva uvěří, zavalíte ho svými předpisy. Jestliže ho předtím čekalo zatracení, vaším přičiněním ho čeká dvojnásob.

¹⁶ Běda vám! Chcete vést druhé a sami nevidíte na krok. Stanovili jste: přísaha na chrám nezavazuje, ale teprve přísaha na chrámové zlato platí. ¹⁷ Není to nesmysl? Co je víc? To zlato nebo chrám, který mu dodává posvátnost? ¹⁸ A další váš vynález: přísaha na obětní oltář nic neznamená, zatímco přísaha na oběť se musí plnit. Jak jste na to mohli přijít? ¹⁹ Co je víc? Oběť nebo oltář? Teprve položením na oltář se oběť stává obětí. ²⁰ Kdo tedy přísahá při oltáři, přísahá i při všem, co na něm leží. ^21-22 Ať tedy přísaháte na chrám, na nebe nebo na Boží trůn, přísaháte ve skutečnosti na Boha, který tomu všemu dává smysl.

²³ Běda vám, vykladači zákona a farizejové, pokrytci. Do chrámu dáváte desetinu i z úrody máty, kopru a kmínu, ale nedbáte na to, co Bůh považuje za důležité: abyste jednali podle jeho práva, milosrdně a s vírou. Odvádějte desátky, ale nezanedbávejte to nejdůležitější!

²⁴ Slepí vůdcové! Dáváte si pozor, abyste nespolkli komára, ale zhltnete velblouda!

²⁵ Běda vám, pokrytci! Omýváte nádobí na povrchu a vnitřek plníte tím, co jste ve své chamtivosti nahrabali. ²⁶ Slepý farizeji, vyčisti nejdříve vnitřek nádoby, jedině tak bude opravdu čistá.

²⁷ Běda vám, vy pokrytci! Podobáte se ozdobeným hrobům: zevnějšek je pěkný, ale uvnitř jsou jen kosti mrtvých a práchnivina. ²⁸ Zdáte se být svatí, ale v nitru jste samá přetvářka.

²⁹ Běda vám, vy neviňátka! Stavíte náhrobky prorokům, které zabili vaši předkové, zdobíte hroby mučedníků ³⁰ a říkáte: ‚Kdybychom my žili v době našich otců, nejednali bychom tak!‘ ³¹ Nic si nenamlouvejte, jste pravými potomky těch, kteří zabíjeli proroky. ³² Jděte v jejich šlépějích a dovršte jejich dílo!

^33-34 Vy si myslíte, že ujdete ohni Božího soudu? Jako jedovatí hadi číháte na proroky, pravé učitele a vykladače Písma, kteří k vám přicházejí z mého pověření. Budete je bičovat ve svých synagogách a pronásledovat od města k městu, některé z nich zavraždíte, jiné ukřižujete. ³⁵ Na vás padne vina za všechnu prolitou krev nevinných, počínaje od Ábela až po posledního mučedníka pro Boží věc, kterého připravíte o život. ³⁶ Skutečně vám říkám, že to všechno padne na hlavu této generace.

Ježíš opět naříká nad Jeruzalémem

³⁷ Jeruzaléme, Jeruzaléme, město, které zabíjíš proroky a kamenuješ ty, kteří jsou k tobě posláni! Jak často jsem toužil shromáždit vás, jako kvočna ukrývá svá kuřátka pod křídla, ale nechtěli jste. ³⁸ Proto nyní odcházím z vašeho chrámu ³⁹ a se mnou odchází vaše naděje. Teprve až se vrátím, pochopíte a vyznáte: ‚Požehnaný, který přichází ve jménu Božím!‘ “

Ježíš mluví o budoucnosti

24 Pak Ježíš vyšel z chrámu. Učedníci ho dostihli a poukazovali mu na velkolepost staveb v chrámu. ² Ale on jim řekl: „Vidíte to všechno? Pamatujte si, že to bude naprosto zničeno, nezůstane kámen na kameni.“

³ „Kdy se to stane?“ vrátili se k Ježíšovým slovům učedníci, když se posadili na Olivové hoře. „Které události ohlásí tvůj příchod a konec světa?“

⁴ Ježíš jim odpověděl: „Mějte se na pozoru, nenechte se někým oklamat. ⁵ Někteří se prohlásí za vykupitele a svedou mnohé tím, že budou tvrdit: ‚Já zachráním svět.‘

⁶ Když uslyšíte o válkách daleko i blízko, nebojte se. Ty musí přijít, ale nebude to ještě konec. ⁷ Národy se znepřátelí a státy se budou vzájemně napadat. Na mnoha místech vypukne hlad, rozšíří se nemoci a nastanou přírodní katastrofy. ⁸ Ale to bude jen počátek hrůz.

⁹ Tehdy budete pro víru ve mne všude nenáviděni, trýzněni i zabíjeni. ¹⁰ Mnozí toto násilí nevydrží, zradí víru i své spolubratry a navzájem se budou nenávidět. ¹¹ Objeví se také nemálo falešných proroků, jimž mnozí podlehnou. ¹² Na světě se natolik rozmůže zlo, že udusí lásku mnohých. ¹³ Ale ten, kdo vytrvá až do konce, bude zachráněn.

¹⁴ Než však nastane konec, musejí se lidé všech národů dovědět potěšující zprávu, že Bůh v tomto světě vládne, zve všechny k sobě a plně uplatní svou moc.

¹⁵ Až uvidíte, že Jeruzalému hrozí zneuctění od pohanů, jak to předpověděl prorok Daniel, ¹⁶ pak utečte z Judska do hor; ^17-18 kdo bude mimo dům nebo při práci, ať se pro nic domů nevrací. ¹⁹ Zle na tom budou v těch dnech těhotné a kojící ženy. ²⁰ Modlete se, aby váš útěk nepřišel v zimním období dešťů nebo v době sobotního klidu.

^21-22 Přijde velké utrpení, jaké dosud nebylo a už nebude. Ale kvůli svému lidu Bůh to těžké období zkrátí. Kdyby tak neučinil, žádný by to nepřečkal.

Ježíš předpovídá svůj návrat

²³ Uslyšíte-li: ‚Tady je Kristus, nebo tam je,‘ nevěřte. ²⁴ Vystoupí totiž falešní Kristové a proroci a předvedou tak ohromující a přitažlivé činy, že by málem na svou stranu získali i moje vyvolené. ²⁵ Pamatujte na tato má varování.

²⁶ A tak když vám budou říkat, že Kristus je už zde, v pustině nebo v úkrytu, nevěnujte tomu pozornost, ani se nechoďte o tom přesvědčit. ²⁷ Skutečný příchod Syna člověka bude viditelný jako blesk, který proletí celou oblohou od východu k západu.

²⁸ Znamení jeho příchodu se budou hromadit, tak jako se rozrůstá hejno supů kroužících nad kořistí.

²⁹ A hned po tom velkém utrpení se zatmí slunce a měsíc a nastane neobvyklý pohyb nebeských těles. ³⁰ Pak se objeví poslední signály mého příchodu na obloze. Všichni lidé budou zděšeni a uvidí mne přicházet s mocí a velkou slávou. ³¹ Pošlu své posly s mohutným zvukem polnice a ti shromáždí mé věrné ze všech světových stran.

³² Poučte se z tohoto přirovnání: Když se větve fíkovníku nalévají mízou a nasazují listy, víte, že brzy bude léto. ³³ Podobně když uvidíte, že se plní, co jsem předpověděl, poznáte, že jsem blízko, ve dveřích. ³⁴ Říkám vám, že lidstvo nevyhyne a dočká se splnění všech těchto věcí.