Matouš 18-24
Bible 21
Nejmenší jsou největší
18 V tu dobu přišli učedníci za Ježíšem s otázkou: „Kdo je v nebeském království největší?“
2 Ježíš k sobě zavolal malé dítě a postavil je doprostřed 3 se slovy: „Amen, říkám vám, pokud se neobrátíte a nebudete jako děti, vůbec do nebeského království nepřijdete. 4 Kdokoli se poníží a bude jako toto dítě, ten je v nebeském království největší. 5 Kdokoli by takové dítě přijal v mém jménu, přijímá mě.
6 Kdokoli by ale svedl jednoho z těchto maličkých, kteří ve mne věří, bylo by pro něj lepší, kdyby mu na krk pověsili veliký mlýnský kámen a utopili ho v mořské hlubině. 7 Běda světu kvůli pohoršením! Pohoršení sice musejí přicházet, ale běda člověku, skrze kterého pohoršení přichází. 8 Svádí-li tě tedy tvá ruka nebo noha, usekni ji a zahoď od sebe. Je pro tebe lepší, abys chromý nebo zmrzačený vstoupil do života, než mít obě ruce nebo obě nohy a být uvržen do věčného ohně. 9 A jestliže tě svádí tvé oko, vyloupni je a zahoď od sebe. Je pro tebe lepší vejít do věčného života jednooký, než mít obě oči a být uvržen do pekelného ohně.
10 [11] Dejte si pozor, abyste nepohrdali žádným z těchto maličkých. Říkám vám totiž, že jejich andělé v nebesích neustále hledí na tvář mého nebeského Otce. [a] 12 Co myslíte, kdyby nějaký člověk měl sto ovcí a jedna z nich by zabloudila, nenechá těch devadesát devět na horách a nepůjde hledat tu bloudící? 13 A když ji konečně najde, amen, říkám vám, že se z ní raduje více než z těch devadesáti devíti, které nezabloudily. 14 Právě tak není vůle vašeho Otce v nebesích, aby zahynul jediný z těchto maličkých.“
Kolikrát mám odpustit?
15 „Kdyby tvůj bratr proti tobě [b] zhřešil, jdi a napomeň ho mezi čtyřma očima. 16 Jestliže tě poslechne, získal jsi bratra. Pokud tě neposlechne, vezmi s sebou ještě jednoho nebo dva bratry, aby každé slovo bylo potvrzeno výpovědí dvou nebo tří svědků. [c] 17 Nechce-li však poslechnout ani je, řekni to církvi. A pokud odmítne poslechnout i církev, ať je tedy pro tebe cizí jako pohan a výběrčí daní.
18 Amen, říkám vám, že cokoli svážete na zemi, bude svázáno v nebi, a cokoli rozvážete na zemi, bude rozvázáno v nebi. 19 Říkám vám také, že pokud se dva z vás na zemi shodnou ohledně čehokoli, za co by prosili, stane se jim to od mého nebeského Otce. 20 Neboť kdekoli se shromáždí dva nebo tři v mém jménu, tam jsem já uprostřed nich.“
21 Tehdy k němu přistoupil Petr a řekl: „Pane, kolikrát proti mně může můj bratr zhřešit a já mu mám odpustit? Sedmkrát?“
22 Ježíš mu odpověděl: „Neříkám ti, že sedmkrát, ale sedmasedmdesátkrát. [d]
23 Nebeské království se totiž podobá králi, který chtěl se svými služebníky vyrovnat účty. 24 A když začal počítat, přivedli mu jednoho, který mu dlužil deset tisíc hřiven. [e] 25 Když neměl čím zaplatit, poručil jeho pán, aby ho prodali i se ženou, s dětmi a se vším, co měl, a tím aby se zaplatil dluh. 26 Služebník padl na kolena a začal se mu klanět se slovy: ‚Měj se mnou strpení a všechno ti zaplatím!‘ 27 Pán se tedy nad ním slitoval, odpustil mu dluh a nechal ho jít. 28 Když ale ten služebník odešel, našel svého druha, který mu dlužil sto denárů, [f] popadl ho a začal ho škrtit se slovy: ‚Zaplať, co dlužíš!‘ 29 Ten padl na kolena a prosil ho: ‚Měj se mnou strpení a zaplatím ti!‘ 30 On ale nechtěl. Odešel a dal ho do vězení, dokud nezaplatí, co dluží. 31 Když jeho druhové viděli, co se stalo, byli zdrceni. Šli za svým pánem a pověděli mu všechno, co se stalo. 32 Jeho pán ho tedy zavolal. ‚Ty zlý služebníku!‘ řekl mu. ‚Odpustil jsem ti celý dluh, protože jsi mě prosil. 33 Neměl ses nad svým druhem slitovat, jako jsem se já slitoval nad tebou?!‘ 34 Jeho pán se rozhněval a vydal ho mučitelům, dokud nezaplatí celý dluh.
35 Totéž udělá i můj nebeský Otec vám, pokud každý ze srdce neodpustíte svému bratru.“
Co Bůh spojil
19 Když Ježíš dokončil tuto řeč, odešel z Galileje a přišel do judského kraje za Jordánem. 2 Šly za ním veliké zástupy a on je tam uzdravil.
3 Tehdy za ním přišli farizeové a pokoušeli ho: „Smí člověk z jakéhokoli důvodu zapudit manželku?“
4 „Copak jste nečetli,“ odpověděl jim, „že Stvořitel je od počátku ‚učinil jako muže a ženu‘ [g] 5 a řekl: ‚Proto muž opustí otce i matku, přilne ke své manželce a ti dva budou jedno tělo‘? [h] 6 A tak už nejsou dva, ale jedno tělo. Co Bůh spojil, člověče nerozděluj.“
7 Namítli mu: „Proč tedy Mojžíš přikázal, že zapuzená manželka má dostat rozlukový list?“ [i]
8 Odpověděl jim: „To kvůli tvrdosti vašeho srdce vám Mojžíš povolil zapudit manželku, ale od počátku to tak nebylo. 9 Proto vám říkám, že kdo zapudí svou manželku z jiného důvodu než kvůli smilstvu a vezme si jinou, cizoloží.“ [j]
10 „Jestli je to mezi mužem a ženou takhle, je lepší se neženit!“ řekli mu na to učedníci.
11 „Ne všichni přijímají toto slovo,“ odpověděl jim, „ale jen ti, kterým je to dáno. 12 Jsou eunuchové, kteří se tak narodili z lůna matky, jsou eunuchové, kteří se jimi stali lidským přičiněním, a jsou eunuchové, kteří se jimi stali sami pro nebeské království. Kdo to může přijmout, ať to přijme.“
Kdo vejde do Království
13 Tehdy k němu přinesli malé děti, aby na ně vkládal ruce a modlil se, ale učedníci je okřikovali. 14 Ježíš však řekl: „Nechte děti a nebraňte jim přicházet ke mně – vždyť právě takovým patří nebeské království!“ 15 Vkládal tedy na ně ruce a pak odtud odešel.
16 Vtom k němu přišel jeden muž s otázkou: „Mistře, co dobrého mám udělat, abych měl věčný život?“
17 On mu však řekl: „Proč se mě vyptáváš na dobro? Jen Jediný je dobrý. Chceš-li ale vejít do života, dodržuj přikázání.“
18 „A která?“ zeptal se.
Ježíš odpověděl: „‚Nezabíjej, necizolož, nekraď, nelži, 19 cti otce i matku‘ [k] a ‚miluj svého bližního jako sám sebe.‘“ [l]
20 „To všechno dodržuji,“ řekl mladík. „Co mi ještě schází?“
21 Ježíš odpověděl: „Chceš-li být dokonalý, jdi, prodej svůj majetek, rozdej ho chudým, a budeš mít poklad v nebi. Pojď a následuj mě.“ 22 Když to ten mladík uslyšel, smutně odešel. Měl totiž mnoho majetku.
23 Tehdy Ježíš řekl svým učedníkům: „Amen, říkám vám, pro boháče je nesnadné vstoupit do nebeského království. 24 A říkám vám znovu: To spíše projde velbloud uchem jehly než boháč do Božího království.“
25 Když to učedníci uslyšeli, byli naprosto ohromeni. „Kdo tedy může být spasen?“ ptali se.
26 Ježíš se na ně podíval a řekl: „U lidí je to nemožné, ale u Boha je možné všechno.“
27 „Podívej se,“ ozval se Petr, „my jsme všechno opustili a šli za tebou. Co bude s námi?“
28 Ježíš odpověděl: „Amen, říkám vám, kteří jste mě následovali, že při znovuzrození světa, až se Syn člověka posadí na trůnu své slávy, budete i vy sedět na dvanácti trůnech a budete soudit dvanáct pokolení Izraele. 29 A každý, kdo pro mé jméno opustil domy nebo bratry nebo sestry nebo otce nebo matku [m] nebo děti nebo pole, získá stokrát více a obdrží za dědictví věčný život. 30 Mnozí první pak budou poslední a poslední první.“
O dělnících na vinici
20 „Nebeské království je podobné hospodáři, který vyšel za svítání, aby najal dělníky na svou vinici. 2 Domluvil se s dělníky na denáru za den a poslal je na svou vinici. 3 Když vyšel ven okolo deváté hodiny, uviděl jiné, jak stojí na tržišti a zahálejí, 4 a tak jim řekl: ‚Jděte i vy na mou vinici. Dám vám spravedlivou odměnu.‘ 5 A tak šli. V poledne a kolem třetí odpoledne vyšel znovu a udělal totéž. 6 Když pak vyšel kolem páté odpoledne, našel jiné, jak tam postávají, a tak jim řekl: ‚Proč tu stojíte a celý den zahálíte?‘ 7 ‚Nikdo nás nenajal,‘ odpověděli mu. Řekl jim tedy: ‚Jděte i vy na mou vinici.‘
8 Večer řekl pán vinice svému správci: ‚Zavolej dělníky a vyplať jim mzdu, počínaje od posledních až po první.‘ 9 Přišli tedy ti najatí kolem páté odpoledne a dostali každý po jednom denáru. 10 Když přišli na řadu ti první, mysleli si, že dostanou víc, ale i oni dostali každý po jednom denáru. 11 A když ho dostali, začali reptat na hospodáře: 12 ‚Tihle poslední pracovali jednu hodinu a tys je postavil naroveň nám, kteří jsme v tom horku dřeli celý den!‘ 13 On však jednomu z nich odpověděl: ‚Příteli, já ti nekřivdím. Nedomluvil ses se mnou na denáru? 14 Vezmi si, co ti patří, a běž; já ale chci dát tomuto poslednímu stejně jako tobě. 15 Nesmím si snad na svém dělat, co chci? Anebo snad kvůli mé štědrosti trpíš závistí?‘
16 Takto budou poslední první a první poslední.“
Můžete pít můj kalich?
17 Cestou vzhůru do Jeruzaléma si Ježíš vzal dvanáct učedníků stranou a řekl jim: 18 „Hle, blížíme se k Jeruzalému. Tam bude Syn člověka vydán vrchním kněžím a znalcům Písma a ti ho odsoudí k smrti. 19 Vydají ho pohanům, aby se mu vysmívali, zbičovali ho a ukřižovali, ale třetího dne bude vzkříšen.“
20 Tehdy k němu přišla matka Zebedeových synů se svými syny, klaněla se mu a o něco ho prosila.
21 „Co chceš?“ zeptal se jí.
22 Odpověděla: „Řekni, ať tito dva moji synové mohou sedět ve tvém království jeden po tvé pravici a druhý po tvé levici.“
„Nevíte, o co prosíte,“ řekl jí na to Ježíš. „Můžete snad pít kalich, který mám pít?“
„Můžeme,“ odvětili.
23 Na to jim řekl: „Ano, budete pít můj kalich. Dát vám sedět po mé pravici a levici ovšem nenáleží mně, ale těm, pro které to připravil můj Otec.“
24 A když to uslyšelo ostatních deset, rozhořčili se na ty dva bratry. 25 Ježíš je však zavolal k sobě a řekl: „Víte, že vládcové národů nad nimi panují a velikáni nad nimi užívají moc. 26 Tak to ale mezi vámi nebude. Kdo by mezi vámi chtěl být veliký, ať je vaším služebníkem. 27 Kdo by mezi vámi chtěl být první, ať je vaším otrokem. 28 Právě tak Syn člověka nepřišel, aby se mu sloužilo, ale aby sloužil a aby dal svůj život jako výkupné za mnohé.“
Dva slepci
29 Když pak vycházeli z Jericha, šel za ním veliký zástup. 30 U cesty právě seděli dva slepci. Když slyšeli, že tudy jde Ježíš, vykřikli: „Pane, Synu Davidův, smiluj se nad námi!“ 31 Zástup je napomínal, ať mlčí, ale oni křičeli tím více: „Pane, Synu Davidův, smiluj se nad námi!“
32 Ježíš se zastavil, zavolal je a zeptal se: „Co pro vás mám udělat?“
33 „Pane,“ odpověděli, „ať se nám otevřou oči!“ 34 Naplněn soucitem se Ježíš dotkl jejich očí a oni ihned prohlédli a následovali ho.
Král na oslíku
21 Když se přiblížili k Jeruzalému a přišli do Betfagé u Olivetské hory, poslal Ježíš dva učedníky 2 a řekl jim: „Jděte do vesnice před vámi. Hned tam najdete přivázanou oslici a u ní oslátko. Odvažte je a přiveďte ke mně. 3 Kdyby vám někdo něco namítal, odpovězte: ‚Pán je potřebuje‘ a hned je pošle.“ 4 To se stalo, aby se naplnilo slovo proroka:
5 „Povězte Dceři sionské:
Hle, tvůj král přichází k tobě,
mírný, sedící na oslu,
na oslíku, osličím hříbátku.“ [n]
6 Učedníci šli a udělali, jak jim Ježíš přikázal. 7 Přivedli oslici s oslátkem, položili na ně pláště a posadili ho na ně. 8 Veliký zástup pak prostíral své pláště na cestě a jiní sekali větve ze stromů a stlali je na cestu. 9 Zástupy, které šly zepředu i zezadu, volaly:
„Hosana, [o] Synu Davidův!“
„Požehnaný, jenž přichází v Hospodinově jménu!“ [p]
„Hosana na výsostech!“
10 Když vjížděl do Jeruzaléma, ve městě zavládlo vzrušení. Všichni se ptali: „Kdo to je?“
11 „Ježíš,“ odpovídaly zástupy, „ten prorok z galilejského Nazaretu!“
Doupě lupičů
12 Ježíš pak vešel do chrámu a vyhnal všechny, kdo tam prodávali a nakupovali. Zpřevracel stoly směnárníků i sedačky prodavačů holubic 13 se slovy: „Je psáno: ‚Můj dům bude nazýván domem modlitby,‘ ale vy jste z něj udělali ‚doupě lupičů‘!“ [q]
14 V chrámě ho obklopili slepí a chromí a on je uzdravil. 15 Když ale vrchní kněží a znalci Písma viděli divy, které konal, a děti, jak v chrámě křičí: „Hosana, Synu Davidův!“ rozhořčili se. 16 „Slyšíš, co říkají?“ ptali se ho.
„Ovšem,“ odvětil Ježíš. „Copak jste nikdy nečetli: ‚Z úst nemluvňátek a kojenců sis připravil chválu‘?“ [r] 17 Potom je opustil a odešel z města do Betanie, kde přenocoval.
Uschlý fíkovník
18 Za svítání cestou zpět do města dostal hlad. 19 Uviděl u cesty jeden fíkovník, šel k němu, ale nenašel na něm nic než listí. Řekl mu tedy: „Ať se z tebe už navěky nerodí ovoce!“ A ten fíkovník hned uschl.
20 Když to viděli učedníci, podivili se: „Jak to, že ten fíkovník tak rychle uschl?“
21 Ježíš jim odpověděl: „Amen, říkám vám, když budete mít víru a nebudete pochybovat, nejenže budete moci tohle udělat fíkovníku, ale i kdybyste řekli této hoře: ‚Zvedni se a vrhni se do moře!‘ stane se to. 22 Když budete věřit, dostanete, o cokoli v modlitbě požádáte.“
Jakým právem
23 Když přišel do chrámu a vyučoval tam, přistoupili k němu vrchní kněží a starší lidu se slovy: „Jakým právem to děláš? Kdo tě k tomu zmocnil?!“
24 „Já se vás také na něco zeptám,“ řekl jim na to Ježíš. „Když mi odpovíte, i já vám odpovím, jakým právem to dělám. 25 Odkud se vzal Janův křest? Z nebe, nebo z lidí?“
Začali se tedy mezi sebou dohadovat: „Když řekneme, že z nebe, řekne: ‚Tak proč jste mu nevěřili?‘ 26 Když řekneme, že z lidí, musíme se bát zástupu, protože všichni mají Jana za proroka.“ 27 Nakonec mu řekli: „Nevíme.“
„Ani já vám tedy neřeknu, jakým právem to dělám,“ odpověděl jim Ježíš.
O dvou synech
28 „Co myslíte? Jeden člověk měl dva syny. Šel za prvním a řekl: ‚Synu, jdi dnes pracovat na vinici.‘ 29 Odpověděl: ‚Nechce se mi,‘ ale pak si to rozmyslel a šel. 30 Potom šel za druhým a řekl mu totéž. Ten odpověděl: ‚Ano, pane, půjdu,‘ ale nešel. 31 Který z těch dvou naplnil otcovu vůli?“
„Ten první,“ řekli.
Ježíš jim odpověděl: „Amen, říkám vám, že výběrčí daní a nevěstky jdou do Božího království před vámi. 32 Když k vám Jan přišel cestou spravedlnosti, nevěřili jste mu, ale výběrčí daní a nevěstky mu uvěřili. Ale ani potom, co jste to viděli, jste si nerozmysleli, že mu uvěříte.“
O zlých vinařích
33 „Poslechněte si další podobenství: Jeden hospodář vysadil vinici, obehnal ji plotem, vykopal v ní lis a postavil věž. [s] Pak ji pronajal vinařům a vydal se na cestu. 34 Když se přiblížil čas vinobraní, poslal k vinařům své služebníky, aby převzali její úrodu. 35 Vinaři se těch služebníků chopili a jednoho ztloukli, jiného zabili a dalšího kamenovali. 36 Poslal tedy ještě jiné služebníky, více než předtím, a těm udělali totéž.
37 Nakonec k nim poslal svého syna. Řekl si: ‚Před mým synem se zastydí.‘ 38 Když ale vinaři toho syna uviděli, řekli si: ‚Tohle je dědic. Pojďme ho zabít a zmocnit se dědictví!‘ 39 Chopili se ho, vyvlekli z vinice ven a zabili. 40 Co tedy pán vinice udělá s oněmi vinaři, až přijde?“
41 Odpověděli mu: „Ty zlosyny zle zahubí a vinici pronajme jiným vinařům, kteří mu budou odevzdávat ovoce v čas sklizně.“
42 Ježíš jim řekl: „Nikdy jste nečetli v Písmech?
‚Kámen staviteli zavržený
stal se kamenem úhelným.
Sám Hospodin to učinil
a v našich očích je to div.‘ [t]
43 Proto vám říkám, že Boží království vám bude vzato a bude dáno lidu, který ponese jeho ovoce. 44 Kdo upadne na ten kámen, ten se roztříští, a na koho ten kámen padne, toho rozdrtí.“ [u]
45 Když vrchní kněží a farizeové slyšeli ta jeho podobenství, pochopili, že mluví o nich, 46 a chtěli ho zatknout. Báli se ale zástupů, protože lidé ho měli za proroka.
O královské svatbě
22 Ježíš pak pokračoval dalším podobenstvím. Řekl jim: 2 „Nebeské království se podobá králi, který svému synu vystrojil svatbu. 3 Poslal své služebníky, aby svolali pozvané hosty na svatbu, ale oni nechtěli přijít. 4 Poslal tedy ještě jiné služebníky a řekl jim: ‚Povězte pozvaným: Hle, připravil jsem pro vás hostinu. Dal jsem porazit býčky i vykrmená telata, všechno je připraveno; pojďte na svatbu!‘ 5 Ale oni na to nedbali a odešli jeden na svůj statek a jiný za svým obchodem. 6 Ostatní se pak chopili jeho služebníků, ztýrali je a zabili. 7 Král se rozhněval. Poslal svá vojska a ty vrahy zahubil a jejich město spálil. 8 Potom řekl svým služebníkům: ‚Svatba je sice připravena, ale ti, kdo byli pozváni, nebyli hodni. 9 Proto jděte na nároží a zvěte na svatbu, kohokoli najdete.‘ 10 Služebníci tedy vyšli do ulic a shromáždili všechny, které našli – zlé i dobré, a tak se svatební místnost naplnila hosty.
11 Když pak vešel král, aby se podíval na hosty, uviděl tam člověka, který nebyl oblečen do svatebního roucha. 12 Řekl mu: ‚Příteli, jak jsi sem mohl vejít bez svatebního roucha?‘ A on oněměl. 13 Král pak řekl služebníkům: ‚Svažte mu nohy a ruce a vyhoďte do té venkovní tmy! Tam bude pláč a skřípění zubů.‘
14 Je totiž mnoho povolaných, ale málo vyvolených.“
Čí je ten obraz?
15 Tehdy farizeové odešli a radili se, jak by ho chytili za slovo. 16 Pak za ním poslali své učedníky s herodiány. „Mistře,“ řekli, „víme, že jsi pravdomluvný, pravdivě učíš Boží cestě a na nikoho nedbáš, neboť se neohlížíš na to, kdo je kdo. 17 Proto nám řekni, co si myslíš: Je správné dávat císaři daň, nebo ne?“
18 Ježíš znal jejich podlost, a tak jim řekl: „Proč mě pokoušíte, pokrytci? 19 Ukažte mi peníz daně.“ Přinesli mu tedy denár. 20 „Čí je ten obraz a nápis?“ zeptal se jich.
21 „Císařův,“ odpověděli.
„Dejte tedy císaři, co je císařovo, a Bohu, co je Boží,“ řekl jim. 22 V úžasu nad tím, co slyšeli, ho nechali být a odešli.
Bůh je Bohem živých
23 Tentýž den k němu přišli saduceové (kteří tvrdí, že není žádné vzkříšení) a zeptali se ho: 24 „Mistře, Mojžíš řekl, že když ženatý muž zemře bezdětný, má si jeho ženu vzít jeho bratr, aby svému bratru zplodil potomka. [v] 25 U nás bylo sedm bratrů. První se oženil, ale zemřel bez potomků, a tak zanechal svou ženu svému bratru. 26 Totéž se stalo i s druhým a třetím bratrem až po sedmého. 27 Nakonec pak zemřela i ta žena. 28 Kdo z těch sedmi ji tedy bude mít za manželku, až přijde vzkříšení? Měli ji přece všichni!“
29 Ježíš jim řekl: „Mýlíte se, protože neznáte Písma ani Boží moc. 30 Po vzkříšení se lidé nežení ani nevdávají, ale jsou jako andělé v nebi. 31 Ale pokud jde o vzkříšení z mrtvých – copak jste nečetli, jak vám Bůh řekl: 32 ‚Já jsem Bůh Abrahamův, Bůh Izákův a Bůh Jákobův‘? [w] On není Bohem mrtvých, ale živých!“ 33 A když to zástupy uslyšely, žasly nad jeho učením.
Největší přikázání
34 Když se farizeové doslechli, že Ježíš umlčel saduceje, sešli se tam. 35 Jeden z nich, znalec Zákona, se pak zeptal, aby ho vyzkoušel: 36 „Mistře, které je největší přikázání v Zákoně?“
37 Ježíš mu řekl: „‚Miluj Hospodina, svého Boha, celým svým srdcem, celou svou duší a celou svou myslí.‘ [x] 38 To je první a největší přikázání. 39 Druhé je mu podobné: ‚Miluj svého bližního jako sám sebe.‘ [y] 40 V těchto dvou přikázáních spočívá celý Zákon i Proroci.“
Syn, nebo Pán?
41 A když už se farizeové sešli, Ježíš se jich zeptal: 42 „Co si myslíte o Mesiáši? Čí je to syn?“
„Davidův,“ odpověděli.
43 Na to jim řekl: „Jak ho tedy David může v Duchu nazývat Pánem? Říká přece:
44 ‚Hospodin řekl mému Pánu:
Seď po mé pravici,
než ti tvé nepřátele
k nohám položím.‘ [z]
45 Když ho tedy David nazývá Pánem, jak to může být jeho syn?“
46 A nikdo mu nedokázal odpovědět ani slovo. Od toho dne se ho už nikdo neodvážil na nic zeptat.
Nebuďte jako oni
23 Tehdy Ježíš mluvil k zástupům a svým učedníkům. 2 Řekl: „Na Mojžíšově místě se posadili znalci Písma a farizeové. 3 Proto plňte a zachovávejte všechno, co vám řeknou, ale neřiďte se jejich skutky, protože oni mluví, ale nejednají. 4 Svazují těžká, neúnosná břemena a nakládají je lidem na bedra, ale sami s nimi nechtějí ani pohnout prstem. 5 Všechno dělají, jen aby se ukázali před lidmi. Rozšiřují své modlitební řemínky a prodlužují si třásně na šatech. 6 Milují čestná místa na večeřích, přední sedadla ve shromážděních, 7 zdravení na tržištích, a když je lidé oslovují: ‚Rabbi!‘ [aa]
8 Vy si ale nenechte říkat ‚rabbi‘, protože máte jediného Učitele, a vy všichni jste bratři. 9 A nikoho si na zemi nenazývejte ‚otcem‘, protože máte jediného Otce, který je v nebi. 10 Také si nenechte říkat ‚vůdcové‘, protože máte jediného Vůdce, Mesiáše. 11 Kdo je z vás největší, ten bude vaším služebníkem. 12 Kdo se povyšuje, bude ponížen, a kdo se poníží, bude povýšen.“
Pokrytci!
13 [14] „Ale běda vám, znalci Písma a farizeové! Pokrytci, zavíráte nebeské království před lidmi! Sami tam nevcházíte a těm, kdo chtějí vejít, bráníte! [ab]
15 Běda vám, znalci Písma a farizeové! Pokrytci, obcházíte moře i souš, abyste jednoho člověka obrátili na víru, a když ho získáte, uděláte z něj dvakrát většího zatracence, než jste sami!
16 Běda vám, slepí vůdcové! Říkáte: ‚Když někdo přísahá na chrám, nic to neznamená, ale kdo přísahá při chrámovém zlatu, ten je zavázán.‘ 17 Blázni! Slepci! Co je větší – zlato, nebo chrám, který to zlato posvěcuje? 18 Říkáte také: ‚Když někdo přísahá na oltář, nic to neznamená, ale kdo přísahá na dar ležící na něm, ten je zavázán.‘ 19 Slepci! Co je větší – dar, nebo oltář, který ten dar posvěcuje? 20 Kdo přísahá na oltář, přísahá na něj i na všechno, co na něm leží. 21 Kdo přísahá na chrám, přísahá na něj i na Toho, kdo v něm bydlí. 22 Kdo přísahá na nebe, přísahá na Boží trůn i na Toho, kdo na něm sedí!
23 Běda vám, znalci Písma a farizeové! Pokrytci, dáváte desátky z máty, kopru a kmínu, ale vynechali jste to nejdůležitější ze Zákona – spravedlnost, milosrdenství a věrnost! Tomuto jste se měli věnovat a tamto nevynechávat. 24 Slepí vůdcové, komára cedíte, ale velblouda polykáte!
25 Běda vám, znalci Písma a farizeové! Pokrytci, čistíte kalich a mísu zvenčí, zevnitř jsou ale plné hrabivosti a neřesti. 26 Farizeji, ty slepče, nejdříve vyčisti kalich zevnitř, pak bude čistý i navenek!
27 Běda vám, znalci Písma a farizeové! Pokrytci, podobáte se nabíleným hrobům! Navenek sice vypadají krásně, ale uvnitř jsou plné mrtvých kostí a všemožné špíny. 28 Tak se i vy navenek zdáte lidem spravedliví, ale uvnitř jste plní pokrytectví a nemravnosti!
29 Běda vám, znalci Písma a farizeové! Pokrytci, stavíte hroby prorokům, zdobíte náhrobky spravedlivých 30 a říkáte: ‚Kdybychom žili za dnů našich otců, neprolévali bychom s nimi krev proroků.‘ 31 Tím sami sebe usvědčujete jako syny těch, kdo vraždili proroky. 32 Dovršte tedy dílo svých otců! 33 Hadi! Plemeno zmijí! Jak byste mohli uniknout pekelnému trestu?
34 Pohleďte, proto k vám posílám proroky, mudrce a učitele Písma. Vy některé zabijete a ukřižujete, jiné budete bičovat ve svých shromážděních a pronásledovat je od města k městu. 35 Tak na vás padne veškerá spravedlivá krev prolitá na zemi – od krve spravedlivého Ábela až po krev Zachariáše, syna Berechiášova, kterého jste zavraždili mezi svatyní a oltářem. 36 Amen, říkám vám, že to všechno padne na toto pokolení!
37 Jeruzaléme, Jeruzaléme, který zabíjíš proroky a kamenuješ ty, kdo jsou k tobě posíláni! Kolikrát jsem chtěl shromáždit tvé děti, jako slepice shromažďuje svá kuřata pod křídla, ale nechtěli jste. 38 Hle, váš dům vám teď zůstane pustý. 39 Říkám vám, že od této chvíle mě neuvidíte, dokud neřeknete: ‚Požehnaný, jenž přichází v Hospodinově jménu!‘“ [ac]
Počátky porodních bolestí
24 Tehdy Ježíš odešel z chrámu. Cestou k němu přistoupili jeho učedníci, aby mu ukázali chrámové stavby. 2 On jim ale řekl: „Vidíte to všechno? Amen, říkám vám, že tu nezůstane kámen na kameni. Všechno bude zbořeno.“
3 Když se pak posadil na Olivetské hoře, přistoupili k němu učedníci o samotě. „Řekni nám, kdy to bude?“ ptali se. „Jaké bude znamení tvého příchodu a konce světa?“
4 Ježíš jim odpověděl: „Dávejte pozor, aby vás někdo nesvedl. 5 Mnozí přijdou pod mým jménem se slovy: ‚Já jsem Mesiáš‘ a svedou mnohé. 6 Až uslyšíte válečný hluk a zprávy o válkách, hleďte, abyste se nestrachovali. Musí to přijít, ale to ještě nebude konec. 7 Národ povstane proti národu a království proti království a na různých místech vypuknou hladomory a zemětřesení. 8 To všechno jsou jen počátky porodních bolestí.
9 Tehdy vás budou trápit a zabíjet a kvůli mému jménu vás budou nenávidět všechny národy. 10 Tehdy mnozí odpadnou a budou se vzájemně zrazovat a nenávidět 11 a povstane mnoho falešných proroků a svedou mnohé. 12 A protože se rozšíří špatnost, láska mnohých vychladne. 13 Kdo však vytrvá až do konce, bude zachráněn. 14 Toto evangelium o Království bude kázáno po celém světě na svědectví všem národům. A potom přijde konec.“
Otřesná ohavnost
15 „Až uvidíte na svatém místě stát ‚otřesnou ohavnost‘, [ad] o níž mluvil prorok Daniel (kdo čte, rozuměj), 16 tehdy ať ti, kdo jsou v Judsku, utečou do hor. 17 Kdo bude na střeše, ať nesestupuje, aby si z domu něco vzal, 18 a kdo na poli, ať se nevrací zpátky ani pro plášť. 19 Běda bude v těch dnech těhotným a kojícím. 20 Modlete se, abyste nemuseli utíkat v zimě nebo v sobotní den. 21 Tehdy totiž nastane velké soužení, jaké do té doby nebylo od počátku světa a jaké už nikdy nebude. 22 Kdyby ty dny nebyly zkráceny, nezachránil by se vůbec nikdo. Kvůli vyvoleným však ty dny budou zkráceny.
23 Kdyby vám tehdy někdo řekl: ‚Hle, Mesiáš je tu!‘ anebo: ‚Tady je!‘ nevěřte. 24 Povstanou totiž falešní mesiášové a falešní proroci a budou dělat veliké divy a zázraky, takže by svedli (kdyby to bylo možné) i vyvolené. 25 Hle, řekl jsem vám to předem.
26 Řeknou-li vám: ‚Pohleďte, je na poušti!‘ nevycházejte; anebo: ‚Hle, je na tajném místě,‘ nevěřte. 27 Příchod Syna člověka nastane jako blesk – rozzáří oblohu od východu až na západ. 28 ‚Kde je mrtvola, tam se slétnou supi.‘“ [ae]
Příchod Syna člověka
29 „Hned po soužení oněch dnů
‚slunce se zatmí
a měsíc nevydá světlo,
hvězdy budou padat z nebe
a nebeské mocnosti se zachvějí.‘ [af]
30 Tehdy se na nebi objeví znamení Syna člověka a tehdy budou všechna pokolení země kvílet [ag] a spatří Syna člověka přicházet na nebeských oblacích s velikou slávou a mocí. [ah] 31 A on pošle své anděly s hlasitou polnicí a ti shromáždí jeho vyvolené ze čtyř světových stran, od jednoho konce nebe až po druhý.
32 Poučte se od fíkovníku tímto podobenstvím: Když jeho větve konečně začnou rašit a nasazovat listí, víte, že se blíží léto. 33 Stejně tak, až uvidíte toto vše, vězte, že se už blíží, že už je ve dveřích! 34 Amen, říkám vám, že to pokolení nepomine, než se to všechno stane. 35 Nebe a země pominou, ale má slova nikdy nepominou.
36 Ten den a hodinu však nikdo nezná – ani nebeští andělé, ani Syn [ai] – jedině sám můj Otec. 37 Jak ale bylo za dnů Noemových, tak bude i při příchodu Syna člověka. 38 Stejně jako ve dnech před potopou jedli a pili, ženili se a vdávaly se až do dne, kdy Noe vešel do archy, 39 a ničeho si nevšimli až do chvíle, kdy přišla potopa a všechny smetla, [aj] tak to bude i při příchodu Syna člověka.
40 Tehdy budou dva na poli; jeden bude vzat a druhý zanechán. 41 Dvě budou mlít mlýnským kamenem; jedna bude vzata a druhá zanechána. 42 Proto bděte, neboť nevíte, ve které chvíli přijde váš Pán. 43 Uvažte – kdyby hospodář věděl, ve kterou noční dobu přijde zloděj, bděl by a nenechal by ho vloupat se do jeho domu. 44 Proto i vy buďte připraveni, neboť Syn člověka přijde v nečekanou chvíli.
45 Kdo je tedy věrný a moudrý služebník, kterého pán ustanovil nad svým služebnictvem, aby jim dával pokrm v patřičný čas? 46 Blaze služebníku, kterého pán při příchodu zastihne, že tak jedná. 47 Amen, říkám vám, že ho ustanoví nade vším svým majetkem. 48 Zlý služebník by si v srdci řekl: ‚Můj pán je pryč nadlouho,‘ 49 a začal by bít své spoluslužebníky a jíst a pít s opilci. 50 Jeho pán ale přijde v den, kdy to nečeká, a v hodinu, kterou nezná, 51 odhalí ho a vykáže ven mezi pokrytce. Tam bude pláč a skřípění zubů.“
Footnotes
- Matouš 18:10 Někt. rukopisy přidávají verš 11 Neboť Syn člověka přišel, aby zachránil ztracené. (Luk 19:10)
- Matouš 18:15 proti tobě v někt. rukopisech chybí
- Matouš 18:16 Deut 19:15
- Matouš 18:22 nebo sedmkrát sedmdesátkrát
- Matouš 18:24 asi 340 tun stříbra
- Matouš 18:28 asi čtyřměsíční mzda dělníka (Mat 20:2)
- Matouš 19:4 Gen 1:27; 5:2
- Matouš 19:5 Gen 2:24
- Matouš 19:7 Deut 24:1
- Matouš 19:9 Někt. rukopisy přidávají A kdo si zapuzenou vezme, cizoloží. (Mat 5:32)
- Matouš 19:19 Exod 20:12–16; Deut 5:16–20
- Matouš 19:19 Lev 19:18
- Matouš 19:29 Někt. rukopisy přidávají nebo ženu.
- Matouš 21:5 Zach 9:9
- Matouš 21:9 hebr. Zachraň nás; výraz časem nabyl významu Sláva spasiteli!
- Matouš 21:9 Žalm 118:25–26
- Matouš 21:13 Iza 56:7; Jer 7:11
- Matouš 21:16 Žalm 8:3
- Matouš 21:33 Iza 5:1–7
- Matouš 21:42 Žalm 118:22–23
- Matouš 21:44 Verš 44 v někt. rukopisech chybí.
- Matouš 22:24 Deut 25:5–6
- Matouš 22:32 Exod 3:6
- Matouš 22:37 Deut 6:5
- Matouš 22:39 Lev 19:18; Mat 19:19
- Matouš 22:44 Žalm 110:1
- Matouš 23:7 aram. Mistře, Učiteli (dosl. Veliký)
- Matouš 23:13 Někt. rukopisy přidávají v. 14 Běda vám, znalci Písma a farizeové! Pokrytci, vyjídáte vdovské domy pod záminkou dlouhých modliteb! Čeká vás nejtěžší trest! (Marek 12:40; Luk 20:47)
- Matouš 23:39 Žalm 118:26; Mat 21:9
- Matouš 24:15 Dan 9:27; 11:31; 12:11
- Matouš 24:28 Job 39:30
- Matouš 24:29 Iza 13:10; 34:4; Joel 2:10; 3:4; 4:15
- Matouš 24:30 Zach 12:10–14
- Matouš 24:30 Dan 7:13–14
- Matouš 24:36 ani Syn v někt. rukopisech chybí
- Matouš 24:39 Gen 6–7
Matouš 18-23
Bible 21
Nejmenší jsou největší
18 V tu dobu přišli učedníci za Ježíšem s otázkou: „Kdo je v nebeském království největší?“
2 Ježíš k sobě zavolal malé dítě a postavil je doprostřed 3 se slovy: „Amen, říkám vám, pokud se neobrátíte a nebudete jako děti, vůbec do nebeského království nepřijdete. 4 Kdokoli se poníží a bude jako toto dítě, ten je v nebeském království největší. 5 Kdokoli by takové dítě přijal v mém jménu, přijímá mě.
6 Kdokoli by ale svedl jednoho z těchto maličkých, kteří ve mne věří, bylo by pro něj lepší, kdyby mu na krk pověsili veliký mlýnský kámen a utopili ho v mořské hlubině. 7 Běda světu kvůli pohoršením! Pohoršení sice musejí přicházet, ale běda člověku, skrze kterého pohoršení přichází. 8 Svádí-li tě tedy tvá ruka nebo noha, usekni ji a zahoď od sebe. Je pro tebe lepší, abys chromý nebo zmrzačený vstoupil do života, než mít obě ruce nebo obě nohy a být uvržen do věčného ohně. 9 A jestliže tě svádí tvé oko, vyloupni je a zahoď od sebe. Je pro tebe lepší vejít do věčného života jednooký, než mít obě oči a být uvržen do pekelného ohně.
10 [11] Dejte si pozor, abyste nepohrdali žádným z těchto maličkých. Říkám vám totiž, že jejich andělé v nebesích neustále hledí na tvář mého nebeského Otce. [a] 12 Co myslíte, kdyby nějaký člověk měl sto ovcí a jedna z nich by zabloudila, nenechá těch devadesát devět na horách a nepůjde hledat tu bloudící? 13 A když ji konečně najde, amen, říkám vám, že se z ní raduje více než z těch devadesáti devíti, které nezabloudily. 14 Právě tak není vůle vašeho Otce v nebesích, aby zahynul jediný z těchto maličkých.“
Kolikrát mám odpustit?
15 „Kdyby tvůj bratr proti tobě [b] zhřešil, jdi a napomeň ho mezi čtyřma očima. 16 Jestliže tě poslechne, získal jsi bratra. Pokud tě neposlechne, vezmi s sebou ještě jednoho nebo dva bratry, aby každé slovo bylo potvrzeno výpovědí dvou nebo tří svědků. [c] 17 Nechce-li však poslechnout ani je, řekni to církvi. A pokud odmítne poslechnout i církev, ať je tedy pro tebe cizí jako pohan a výběrčí daní.
18 Amen, říkám vám, že cokoli svážete na zemi, bude svázáno v nebi, a cokoli rozvážete na zemi, bude rozvázáno v nebi. 19 Říkám vám také, že pokud se dva z vás na zemi shodnou ohledně čehokoli, za co by prosili, stane se jim to od mého nebeského Otce. 20 Neboť kdekoli se shromáždí dva nebo tři v mém jménu, tam jsem já uprostřed nich.“
21 Tehdy k němu přistoupil Petr a řekl: „Pane, kolikrát proti mně může můj bratr zhřešit a já mu mám odpustit? Sedmkrát?“
22 Ježíš mu odpověděl: „Neříkám ti, že sedmkrát, ale sedmasedmdesátkrát. [d]
23 Nebeské království se totiž podobá králi, který chtěl se svými služebníky vyrovnat účty. 24 A když začal počítat, přivedli mu jednoho, který mu dlužil deset tisíc hřiven. [e] 25 Když neměl čím zaplatit, poručil jeho pán, aby ho prodali i se ženou, s dětmi a se vším, co měl, a tím aby se zaplatil dluh. 26 Služebník padl na kolena a začal se mu klanět se slovy: ‚Měj se mnou strpení a všechno ti zaplatím!‘ 27 Pán se tedy nad ním slitoval, odpustil mu dluh a nechal ho jít. 28 Když ale ten služebník odešel, našel svého druha, který mu dlužil sto denárů, [f] popadl ho a začal ho škrtit se slovy: ‚Zaplať, co dlužíš!‘ 29 Ten padl na kolena a prosil ho: ‚Měj se mnou strpení a zaplatím ti!‘ 30 On ale nechtěl. Odešel a dal ho do vězení, dokud nezaplatí, co dluží. 31 Když jeho druhové viděli, co se stalo, byli zdrceni. Šli za svým pánem a pověděli mu všechno, co se stalo. 32 Jeho pán ho tedy zavolal. ‚Ty zlý služebníku!‘ řekl mu. ‚Odpustil jsem ti celý dluh, protože jsi mě prosil. 33 Neměl ses nad svým druhem slitovat, jako jsem se já slitoval nad tebou?!‘ 34 Jeho pán se rozhněval a vydal ho mučitelům, dokud nezaplatí celý dluh.
35 Totéž udělá i můj nebeský Otec vám, pokud každý ze srdce neodpustíte svému bratru.“
Co Bůh spojil
19 Když Ježíš dokončil tuto řeč, odešel z Galileje a přišel do judského kraje za Jordánem. 2 Šly za ním veliké zástupy a on je tam uzdravil.
3 Tehdy za ním přišli farizeové a pokoušeli ho: „Smí člověk z jakéhokoli důvodu zapudit manželku?“
4 „Copak jste nečetli,“ odpověděl jim, „že Stvořitel je od počátku ‚učinil jako muže a ženu‘ [g] 5 a řekl: ‚Proto muž opustí otce i matku, přilne ke své manželce a ti dva budou jedno tělo‘? [h] 6 A tak už nejsou dva, ale jedno tělo. Co Bůh spojil, člověče nerozděluj.“
7 Namítli mu: „Proč tedy Mojžíš přikázal, že zapuzená manželka má dostat rozlukový list?“ [i]
8 Odpověděl jim: „To kvůli tvrdosti vašeho srdce vám Mojžíš povolil zapudit manželku, ale od počátku to tak nebylo. 9 Proto vám říkám, že kdo zapudí svou manželku z jiného důvodu než kvůli smilstvu a vezme si jinou, cizoloží.“ [j]
10 „Jestli je to mezi mužem a ženou takhle, je lepší se neženit!“ řekli mu na to učedníci.
11 „Ne všichni přijímají toto slovo,“ odpověděl jim, „ale jen ti, kterým je to dáno. 12 Jsou eunuchové, kteří se tak narodili z lůna matky, jsou eunuchové, kteří se jimi stali lidským přičiněním, a jsou eunuchové, kteří se jimi stali sami pro nebeské království. Kdo to může přijmout, ať to přijme.“
Kdo vejde do Království
13 Tehdy k němu přinesli malé děti, aby na ně vkládal ruce a modlil se, ale učedníci je okřikovali. 14 Ježíš však řekl: „Nechte děti a nebraňte jim přicházet ke mně – vždyť právě takovým patří nebeské království!“ 15 Vkládal tedy na ně ruce a pak odtud odešel.
16 Vtom k němu přišel jeden muž s otázkou: „Mistře, co dobrého mám udělat, abych měl věčný život?“
17 On mu však řekl: „Proč se mě vyptáváš na dobro? Jen Jediný je dobrý. Chceš-li ale vejít do života, dodržuj přikázání.“
18 „A která?“ zeptal se.
Ježíš odpověděl: „‚Nezabíjej, necizolož, nekraď, nelži, 19 cti otce i matku‘ [k] a ‚miluj svého bližního jako sám sebe.‘“ [l]
20 „To všechno dodržuji,“ řekl mladík. „Co mi ještě schází?“
21 Ježíš odpověděl: „Chceš-li být dokonalý, jdi, prodej svůj majetek, rozdej ho chudým, a budeš mít poklad v nebi. Pojď a následuj mě.“ 22 Když to ten mladík uslyšel, smutně odešel. Měl totiž mnoho majetku.
23 Tehdy Ježíš řekl svým učedníkům: „Amen, říkám vám, pro boháče je nesnadné vstoupit do nebeského království. 24 A říkám vám znovu: To spíše projde velbloud uchem jehly než boháč do Božího království.“
25 Když to učedníci uslyšeli, byli naprosto ohromeni. „Kdo tedy může být spasen?“ ptali se.
26 Ježíš se na ně podíval a řekl: „U lidí je to nemožné, ale u Boha je možné všechno.“
27 „Podívej se,“ ozval se Petr, „my jsme všechno opustili a šli za tebou. Co bude s námi?“
28 Ježíš odpověděl: „Amen, říkám vám, kteří jste mě následovali, že při znovuzrození světa, až se Syn člověka posadí na trůnu své slávy, budete i vy sedět na dvanácti trůnech a budete soudit dvanáct pokolení Izraele. 29 A každý, kdo pro mé jméno opustil domy nebo bratry nebo sestry nebo otce nebo matku [m] nebo děti nebo pole, získá stokrát více a obdrží za dědictví věčný život. 30 Mnozí první pak budou poslední a poslední první.“
O dělnících na vinici
20 „Nebeské království je podobné hospodáři, který vyšel za svítání, aby najal dělníky na svou vinici. 2 Domluvil se s dělníky na denáru za den a poslal je na svou vinici. 3 Když vyšel ven okolo deváté hodiny, uviděl jiné, jak stojí na tržišti a zahálejí, 4 a tak jim řekl: ‚Jděte i vy na mou vinici. Dám vám spravedlivou odměnu.‘ 5 A tak šli. V poledne a kolem třetí odpoledne vyšel znovu a udělal totéž. 6 Když pak vyšel kolem páté odpoledne, našel jiné, jak tam postávají, a tak jim řekl: ‚Proč tu stojíte a celý den zahálíte?‘ 7 ‚Nikdo nás nenajal,‘ odpověděli mu. Řekl jim tedy: ‚Jděte i vy na mou vinici.‘
8 Večer řekl pán vinice svému správci: ‚Zavolej dělníky a vyplať jim mzdu, počínaje od posledních až po první.‘ 9 Přišli tedy ti najatí kolem páté odpoledne a dostali každý po jednom denáru. 10 Když přišli na řadu ti první, mysleli si, že dostanou víc, ale i oni dostali každý po jednom denáru. 11 A když ho dostali, začali reptat na hospodáře: 12 ‚Tihle poslední pracovali jednu hodinu a tys je postavil naroveň nám, kteří jsme v tom horku dřeli celý den!‘ 13 On však jednomu z nich odpověděl: ‚Příteli, já ti nekřivdím. Nedomluvil ses se mnou na denáru? 14 Vezmi si, co ti patří, a běž; já ale chci dát tomuto poslednímu stejně jako tobě. 15 Nesmím si snad na svém dělat, co chci? Anebo snad kvůli mé štědrosti trpíš závistí?‘
16 Takto budou poslední první a první poslední.“
Můžete pít můj kalich?
17 Cestou vzhůru do Jeruzaléma si Ježíš vzal dvanáct učedníků stranou a řekl jim: 18 „Hle, blížíme se k Jeruzalému. Tam bude Syn člověka vydán vrchním kněžím a znalcům Písma a ti ho odsoudí k smrti. 19 Vydají ho pohanům, aby se mu vysmívali, zbičovali ho a ukřižovali, ale třetího dne bude vzkříšen.“
20 Tehdy k němu přišla matka Zebedeových synů se svými syny, klaněla se mu a o něco ho prosila.
21 „Co chceš?“ zeptal se jí.
22 Odpověděla: „Řekni, ať tito dva moji synové mohou sedět ve tvém království jeden po tvé pravici a druhý po tvé levici.“
„Nevíte, o co prosíte,“ řekl jí na to Ježíš. „Můžete snad pít kalich, který mám pít?“
„Můžeme,“ odvětili.
23 Na to jim řekl: „Ano, budete pít můj kalich. Dát vám sedět po mé pravici a levici ovšem nenáleží mně, ale těm, pro které to připravil můj Otec.“
24 A když to uslyšelo ostatních deset, rozhořčili se na ty dva bratry. 25 Ježíš je však zavolal k sobě a řekl: „Víte, že vládcové národů nad nimi panují a velikáni nad nimi užívají moc. 26 Tak to ale mezi vámi nebude. Kdo by mezi vámi chtěl být veliký, ať je vaším služebníkem. 27 Kdo by mezi vámi chtěl být první, ať je vaším otrokem. 28 Právě tak Syn člověka nepřišel, aby se mu sloužilo, ale aby sloužil a aby dal svůj život jako výkupné za mnohé.“
Dva slepci
29 Když pak vycházeli z Jericha, šel za ním veliký zástup. 30 U cesty právě seděli dva slepci. Když slyšeli, že tudy jde Ježíš, vykřikli: „Pane, Synu Davidův, smiluj se nad námi!“ 31 Zástup je napomínal, ať mlčí, ale oni křičeli tím více: „Pane, Synu Davidův, smiluj se nad námi!“
32 Ježíš se zastavil, zavolal je a zeptal se: „Co pro vás mám udělat?“
33 „Pane,“ odpověděli, „ať se nám otevřou oči!“ 34 Naplněn soucitem se Ježíš dotkl jejich očí a oni ihned prohlédli a následovali ho.
Král na oslíku
21 Když se přiblížili k Jeruzalému a přišli do Betfagé u Olivetské hory, poslal Ježíš dva učedníky 2 a řekl jim: „Jděte do vesnice před vámi. Hned tam najdete přivázanou oslici a u ní oslátko. Odvažte je a přiveďte ke mně. 3 Kdyby vám někdo něco namítal, odpovězte: ‚Pán je potřebuje‘ a hned je pošle.“ 4 To se stalo, aby se naplnilo slovo proroka:
5 „Povězte Dceři sionské:
Hle, tvůj král přichází k tobě,
mírný, sedící na oslu,
na oslíku, osličím hříbátku.“ [n]
6 Učedníci šli a udělali, jak jim Ježíš přikázal. 7 Přivedli oslici s oslátkem, položili na ně pláště a posadili ho na ně. 8 Veliký zástup pak prostíral své pláště na cestě a jiní sekali větve ze stromů a stlali je na cestu. 9 Zástupy, které šly zepředu i zezadu, volaly:
„Hosana, [o] Synu Davidův!“
„Požehnaný, jenž přichází v Hospodinově jménu!“ [p]
„Hosana na výsostech!“
10 Když vjížděl do Jeruzaléma, ve městě zavládlo vzrušení. Všichni se ptali: „Kdo to je?“
11 „Ježíš,“ odpovídaly zástupy, „ten prorok z galilejského Nazaretu!“
Doupě lupičů
12 Ježíš pak vešel do chrámu a vyhnal všechny, kdo tam prodávali a nakupovali. Zpřevracel stoly směnárníků i sedačky prodavačů holubic 13 se slovy: „Je psáno: ‚Můj dům bude nazýván domem modlitby,‘ ale vy jste z něj udělali ‚doupě lupičů‘!“ [q]
14 V chrámě ho obklopili slepí a chromí a on je uzdravil. 15 Když ale vrchní kněží a znalci Písma viděli divy, které konal, a děti, jak v chrámě křičí: „Hosana, Synu Davidův!“ rozhořčili se. 16 „Slyšíš, co říkají?“ ptali se ho.
„Ovšem,“ odvětil Ježíš. „Copak jste nikdy nečetli: ‚Z úst nemluvňátek a kojenců sis připravil chválu‘?“ [r] 17 Potom je opustil a odešel z města do Betanie, kde přenocoval.
Uschlý fíkovník
18 Za svítání cestou zpět do města dostal hlad. 19 Uviděl u cesty jeden fíkovník, šel k němu, ale nenašel na něm nic než listí. Řekl mu tedy: „Ať se z tebe už navěky nerodí ovoce!“ A ten fíkovník hned uschl.
20 Když to viděli učedníci, podivili se: „Jak to, že ten fíkovník tak rychle uschl?“
21 Ježíš jim odpověděl: „Amen, říkám vám, když budete mít víru a nebudete pochybovat, nejenže budete moci tohle udělat fíkovníku, ale i kdybyste řekli této hoře: ‚Zvedni se a vrhni se do moře!‘ stane se to. 22 Když budete věřit, dostanete, o cokoli v modlitbě požádáte.“
Jakým právem
23 Když přišel do chrámu a vyučoval tam, přistoupili k němu vrchní kněží a starší lidu se slovy: „Jakým právem to děláš? Kdo tě k tomu zmocnil?!“
24 „Já se vás také na něco zeptám,“ řekl jim na to Ježíš. „Když mi odpovíte, i já vám odpovím, jakým právem to dělám. 25 Odkud se vzal Janův křest? Z nebe, nebo z lidí?“
Začali se tedy mezi sebou dohadovat: „Když řekneme, že z nebe, řekne: ‚Tak proč jste mu nevěřili?‘ 26 Když řekneme, že z lidí, musíme se bát zástupu, protože všichni mají Jana za proroka.“ 27 Nakonec mu řekli: „Nevíme.“
„Ani já vám tedy neřeknu, jakým právem to dělám,“ odpověděl jim Ježíš.
O dvou synech
28 „Co myslíte? Jeden člověk měl dva syny. Šel za prvním a řekl: ‚Synu, jdi dnes pracovat na vinici.‘ 29 Odpověděl: ‚Nechce se mi,‘ ale pak si to rozmyslel a šel. 30 Potom šel za druhým a řekl mu totéž. Ten odpověděl: ‚Ano, pane, půjdu,‘ ale nešel. 31 Který z těch dvou naplnil otcovu vůli?“
„Ten první,“ řekli.
Ježíš jim odpověděl: „Amen, říkám vám, že výběrčí daní a nevěstky jdou do Božího království před vámi. 32 Když k vám Jan přišel cestou spravedlnosti, nevěřili jste mu, ale výběrčí daní a nevěstky mu uvěřili. Ale ani potom, co jste to viděli, jste si nerozmysleli, že mu uvěříte.“
O zlých vinařích
33 „Poslechněte si další podobenství: Jeden hospodář vysadil vinici, obehnal ji plotem, vykopal v ní lis a postavil věž. [s] Pak ji pronajal vinařům a vydal se na cestu. 34 Když se přiblížil čas vinobraní, poslal k vinařům své služebníky, aby převzali její úrodu. 35 Vinaři se těch služebníků chopili a jednoho ztloukli, jiného zabili a dalšího kamenovali. 36 Poslal tedy ještě jiné služebníky, více než předtím, a těm udělali totéž.
37 Nakonec k nim poslal svého syna. Řekl si: ‚Před mým synem se zastydí.‘ 38 Když ale vinaři toho syna uviděli, řekli si: ‚Tohle je dědic. Pojďme ho zabít a zmocnit se dědictví!‘ 39 Chopili se ho, vyvlekli z vinice ven a zabili. 40 Co tedy pán vinice udělá s oněmi vinaři, až přijde?“
41 Odpověděli mu: „Ty zlosyny zle zahubí a vinici pronajme jiným vinařům, kteří mu budou odevzdávat ovoce v čas sklizně.“
42 Ježíš jim řekl: „Nikdy jste nečetli v Písmech?
‚Kámen staviteli zavržený
stal se kamenem úhelným.
Sám Hospodin to učinil
a v našich očích je to div.‘ [t]
43 Proto vám říkám, že Boží království vám bude vzato a bude dáno lidu, který ponese jeho ovoce. 44 Kdo upadne na ten kámen, ten se roztříští, a na koho ten kámen padne, toho rozdrtí.“ [u]
45 Když vrchní kněží a farizeové slyšeli ta jeho podobenství, pochopili, že mluví o nich, 46 a chtěli ho zatknout. Báli se ale zástupů, protože lidé ho měli za proroka.
O královské svatbě
22 Ježíš pak pokračoval dalším podobenstvím. Řekl jim: 2 „Nebeské království se podobá králi, který svému synu vystrojil svatbu. 3 Poslal své služebníky, aby svolali pozvané hosty na svatbu, ale oni nechtěli přijít. 4 Poslal tedy ještě jiné služebníky a řekl jim: ‚Povězte pozvaným: Hle, připravil jsem pro vás hostinu. Dal jsem porazit býčky i vykrmená telata, všechno je připraveno; pojďte na svatbu!‘ 5 Ale oni na to nedbali a odešli jeden na svůj statek a jiný za svým obchodem. 6 Ostatní se pak chopili jeho služebníků, ztýrali je a zabili. 7 Král se rozhněval. Poslal svá vojska a ty vrahy zahubil a jejich město spálil. 8 Potom řekl svým služebníkům: ‚Svatba je sice připravena, ale ti, kdo byli pozváni, nebyli hodni. 9 Proto jděte na nároží a zvěte na svatbu, kohokoli najdete.‘ 10 Služebníci tedy vyšli do ulic a shromáždili všechny, které našli – zlé i dobré, a tak se svatební místnost naplnila hosty.
11 Když pak vešel král, aby se podíval na hosty, uviděl tam člověka, který nebyl oblečen do svatebního roucha. 12 Řekl mu: ‚Příteli, jak jsi sem mohl vejít bez svatebního roucha?‘ A on oněměl. 13 Král pak řekl služebníkům: ‚Svažte mu nohy a ruce a vyhoďte do té venkovní tmy! Tam bude pláč a skřípění zubů.‘
14 Je totiž mnoho povolaných, ale málo vyvolených.“
Čí je ten obraz?
15 Tehdy farizeové odešli a radili se, jak by ho chytili za slovo. 16 Pak za ním poslali své učedníky s herodiány. „Mistře,“ řekli, „víme, že jsi pravdomluvný, pravdivě učíš Boží cestě a na nikoho nedbáš, neboť se neohlížíš na to, kdo je kdo. 17 Proto nám řekni, co si myslíš: Je správné dávat císaři daň, nebo ne?“
18 Ježíš znal jejich podlost, a tak jim řekl: „Proč mě pokoušíte, pokrytci? 19 Ukažte mi peníz daně.“ Přinesli mu tedy denár. 20 „Čí je ten obraz a nápis?“ zeptal se jich.
21 „Císařův,“ odpověděli.
„Dejte tedy císaři, co je císařovo, a Bohu, co je Boží,“ řekl jim. 22 V úžasu nad tím, co slyšeli, ho nechali být a odešli.
Bůh je Bohem živých
23 Tentýž den k němu přišli saduceové (kteří tvrdí, že není žádné vzkříšení) a zeptali se ho: 24 „Mistře, Mojžíš řekl, že když ženatý muž zemře bezdětný, má si jeho ženu vzít jeho bratr, aby svému bratru zplodil potomka. [v] 25 U nás bylo sedm bratrů. První se oženil, ale zemřel bez potomků, a tak zanechal svou ženu svému bratru. 26 Totéž se stalo i s druhým a třetím bratrem až po sedmého. 27 Nakonec pak zemřela i ta žena. 28 Kdo z těch sedmi ji tedy bude mít za manželku, až přijde vzkříšení? Měli ji přece všichni!“
29 Ježíš jim řekl: „Mýlíte se, protože neznáte Písma ani Boží moc. 30 Po vzkříšení se lidé nežení ani nevdávají, ale jsou jako andělé v nebi. 31 Ale pokud jde o vzkříšení z mrtvých – copak jste nečetli, jak vám Bůh řekl: 32 ‚Já jsem Bůh Abrahamův, Bůh Izákův a Bůh Jákobův‘? [w] On není Bohem mrtvých, ale živých!“ 33 A když to zástupy uslyšely, žasly nad jeho učením.
Největší přikázání
34 Když se farizeové doslechli, že Ježíš umlčel saduceje, sešli se tam. 35 Jeden z nich, znalec Zákona, se pak zeptal, aby ho vyzkoušel: 36 „Mistře, které je největší přikázání v Zákoně?“
37 Ježíš mu řekl: „‚Miluj Hospodina, svého Boha, celým svým srdcem, celou svou duší a celou svou myslí.‘ [x] 38 To je první a největší přikázání. 39 Druhé je mu podobné: ‚Miluj svého bližního jako sám sebe.‘ [y] 40 V těchto dvou přikázáních spočívá celý Zákon i Proroci.“
Syn, nebo Pán?
41 A když už se farizeové sešli, Ježíš se jich zeptal: 42 „Co si myslíte o Mesiáši? Čí je to syn?“
„Davidův,“ odpověděli.
43 Na to jim řekl: „Jak ho tedy David může v Duchu nazývat Pánem? Říká přece:
44 ‚Hospodin řekl mému Pánu:
Seď po mé pravici,
než ti tvé nepřátele
k nohám položím.‘ [z]
45 Když ho tedy David nazývá Pánem, jak to může být jeho syn?“
46 A nikdo mu nedokázal odpovědět ani slovo. Od toho dne se ho už nikdo neodvážil na nic zeptat.
Nebuďte jako oni
23 Tehdy Ježíš mluvil k zástupům a svým učedníkům. 2 Řekl: „Na Mojžíšově místě se posadili znalci Písma a farizeové. 3 Proto plňte a zachovávejte všechno, co vám řeknou, ale neřiďte se jejich skutky, protože oni mluví, ale nejednají. 4 Svazují těžká, neúnosná břemena a nakládají je lidem na bedra, ale sami s nimi nechtějí ani pohnout prstem. 5 Všechno dělají, jen aby se ukázali před lidmi. Rozšiřují své modlitební řemínky a prodlužují si třásně na šatech. 6 Milují čestná místa na večeřích, přední sedadla ve shromážděních, 7 zdravení na tržištích, a když je lidé oslovují: ‚Rabbi!‘ [aa]
8 Vy si ale nenechte říkat ‚rabbi‘, protože máte jediného Učitele, a vy všichni jste bratři. 9 A nikoho si na zemi nenazývejte ‚otcem‘, protože máte jediného Otce, který je v nebi. 10 Také si nenechte říkat ‚vůdcové‘, protože máte jediného Vůdce, Mesiáše. 11 Kdo je z vás největší, ten bude vaším služebníkem. 12 Kdo se povyšuje, bude ponížen, a kdo se poníží, bude povýšen.“
Pokrytci!
13 [14] „Ale běda vám, znalci Písma a farizeové! Pokrytci, zavíráte nebeské království před lidmi! Sami tam nevcházíte a těm, kdo chtějí vejít, bráníte! [ab]
15 Běda vám, znalci Písma a farizeové! Pokrytci, obcházíte moře i souš, abyste jednoho člověka obrátili na víru, a když ho získáte, uděláte z něj dvakrát většího zatracence, než jste sami!
16 Běda vám, slepí vůdcové! Říkáte: ‚Když někdo přísahá na chrám, nic to neznamená, ale kdo přísahá při chrámovém zlatu, ten je zavázán.‘ 17 Blázni! Slepci! Co je větší – zlato, nebo chrám, který to zlato posvěcuje? 18 Říkáte také: ‚Když někdo přísahá na oltář, nic to neznamená, ale kdo přísahá na dar ležící na něm, ten je zavázán.‘ 19 Slepci! Co je větší – dar, nebo oltář, který ten dar posvěcuje? 20 Kdo přísahá na oltář, přísahá na něj i na všechno, co na něm leží. 21 Kdo přísahá na chrám, přísahá na něj i na Toho, kdo v něm bydlí. 22 Kdo přísahá na nebe, přísahá na Boží trůn i na Toho, kdo na něm sedí!
23 Běda vám, znalci Písma a farizeové! Pokrytci, dáváte desátky z máty, kopru a kmínu, ale vynechali jste to nejdůležitější ze Zákona – spravedlnost, milosrdenství a věrnost! Tomuto jste se měli věnovat a tamto nevynechávat. 24 Slepí vůdcové, komára cedíte, ale velblouda polykáte!
25 Běda vám, znalci Písma a farizeové! Pokrytci, čistíte kalich a mísu zvenčí, zevnitř jsou ale plné hrabivosti a neřesti. 26 Farizeji, ty slepče, nejdříve vyčisti kalich zevnitř, pak bude čistý i navenek!
27 Běda vám, znalci Písma a farizeové! Pokrytci, podobáte se nabíleným hrobům! Navenek sice vypadají krásně, ale uvnitř jsou plné mrtvých kostí a všemožné špíny. 28 Tak se i vy navenek zdáte lidem spravedliví, ale uvnitř jste plní pokrytectví a nemravnosti!
29 Běda vám, znalci Písma a farizeové! Pokrytci, stavíte hroby prorokům, zdobíte náhrobky spravedlivých 30 a říkáte: ‚Kdybychom žili za dnů našich otců, neprolévali bychom s nimi krev proroků.‘ 31 Tím sami sebe usvědčujete jako syny těch, kdo vraždili proroky. 32 Dovršte tedy dílo svých otců!
Footnotes
- Matouš 18:10 Někt. rukopisy přidávají verš 11 Neboť Syn člověka přišel, aby zachránil ztracené. (Luk 19:10)
- Matouš 18:15 proti tobě v někt. rukopisech chybí
- Matouš 18:16 Deut 19:15
- Matouš 18:22 nebo sedmkrát sedmdesátkrát
- Matouš 18:24 asi 340 tun stříbra
- Matouš 18:28 asi čtyřměsíční mzda dělníka (Mat 20:2)
- Matouš 19:4 Gen 1:27; 5:2
- Matouš 19:5 Gen 2:24
- Matouš 19:7 Deut 24:1
- Matouš 19:9 Někt. rukopisy přidávají A kdo si zapuzenou vezme, cizoloží. (Mat 5:32)
- Matouš 19:19 Exod 20:12–16; Deut 5:16–20
- Matouš 19:19 Lev 19:18
- Matouš 19:29 Někt. rukopisy přidávají nebo ženu.
- Matouš 21:5 Zach 9:9
- Matouš 21:9 hebr. Zachraň nás; výraz časem nabyl významu Sláva spasiteli!
- Matouš 21:9 Žalm 118:25–26
- Matouš 21:13 Iza 56:7; Jer 7:11
- Matouš 21:16 Žalm 8:3
- Matouš 21:33 Iza 5:1–7
- Matouš 21:42 Žalm 118:22–23
- Matouš 21:44 Verš 44 v někt. rukopisech chybí.
- Matouš 22:24 Deut 25:5–6
- Matouš 22:32 Exod 3:6
- Matouš 22:37 Deut 6:5
- Matouš 22:39 Lev 19:18; Mat 19:19
- Matouš 22:44 Žalm 110:1
- Matouš 23:7 aram. Mistře, Učiteli (dosl. Veliký)
- Matouš 23:13 Někt. rukopisy přidávají v. 14 Běda vám, znalci Písma a farizeové! Pokrytci, vyjídáte vdovské domy pod záminkou dlouhých modliteb! Čeká vás nejtěžší trest! (Marek 12:40; Luk 20:47)
21st Century Translation (Bible21). Copyright © 2009 by BIBLION, o.s.