Matouš 18-20

Bible 21

Nejmenší jsou největší

18 V tu dobu přišli učedníci za Ježíšem s otázkou: „Kdo je v nebeském království největší?“

² Ježíš k sobě zavolal malé dítě a postavil je doprostřed ³ se slovy: „Amen, říkám vám, pokud se neobrátíte a nebudete jako děti, vůbec do nebeského království nepřijdete. ⁴ Kdokoli se poníží a bude jako toto dítě, ten je v nebeském království největší. ⁵ Kdokoli by takové dítě přijal v mém jménu, přijímá mě.

⁶ Kdokoli by ale svedl jednoho z těchto maličkých, kteří ve mne věří, bylo by pro něj lepší, kdyby mu na krk pověsili veliký mlýnský kámen a utopili ho v mořské hlubině. ⁷ Běda světu kvůli pohoršením! Pohoršení sice musejí přicházet, ale běda člověku, skrze kterého pohoršení přichází. ⁸ Svádí-li tě tedy tvá ruka nebo noha, usekni ji a zahoď od sebe. Je pro tebe lepší, abys chromý nebo zmrzačený vstoupil do života, než mít obě ruce nebo obě nohy a být uvržen do věčného ohně. ⁹ A jestliže tě svádí tvé oko, vyloupni je a zahoď od sebe. Je pro tebe lepší vejít do věčného života jednooký, než mít obě oči a být uvržen do pekelného ohně.

¹⁰ [11] Dejte si pozor, abyste nepohrdali žádným z těchto maličkých. Říkám vám totiž, že jejich andělé v nebesích neustále hledí na tvář mého nebeského Otce. ^{[a] 12} Co myslíte, kdyby nějaký člověk měl sto ovcí a jedna z nich by zabloudila, nenechá těch devadesát devět na horách a nepůjde hledat tu bloudící? ¹³ A když ji konečně najde, amen, říkám vám, že se z ní raduje více než z těch devadesáti devíti, které nezabloudily. ¹⁴ Právě tak není vůle vašeho Otce v nebesích, aby zahynul jediný z těchto maličkých.“

Kolikrát mám odpustit?

¹⁵ „Kdyby tvůj bratr proti tobě ^[b] zhřešil, jdi a napomeň ho mezi čtyřma očima. ¹⁶ Jestliže tě poslechne, získal jsi bratra. Pokud tě neposlechne, vezmi s sebou ještě jednoho nebo dva bratry, aby každé slovo bylo potvrzeno výpovědí dvou nebo tří svědků. ^{[c] 17} Nechce-li však poslechnout ani je, řekni to církvi. A pokud odmítne poslechnout i církev, ať je tedy pro tebe cizí jako pohan a výběrčí daní.

¹⁸ Amen, říkám vám, že cokoli svážete na zemi, bude svázáno v nebi, a cokoli rozvážete na zemi, bude rozvázáno v nebi. ¹⁹ Říkám vám také, že pokud se dva z vás na zemi shodnou ohledně čehokoli, za co by prosili, stane se jim to od mého nebeského Otce. ²⁰ Neboť kdekoli se shromáždí dva nebo tři v mém jménu, tam jsem já uprostřed nich.“

²¹ Tehdy k němu přistoupil Petr a řekl: „Pane, kolikrát proti mně může můj bratr zhřešit a já mu mám odpustit? Sedmkrát?“

²² Ježíš mu odpověděl: „Neříkám ti, že sedmkrát, ale sedmasedmdesátkrát. ^[d]

²³ Nebeské království se totiž podobá králi, který chtěl se svými služebníky vyrovnat účty. ²⁴ A když začal počítat, přivedli mu jednoho, který mu dlužil deset tisíc hřiven. ^{[e] 25} Když neměl čím zaplatit, poručil jeho pán, aby ho prodali i se ženou, s dětmi a se vším, co měl, a tím aby se zaplatil dluh. ²⁶ Služebník padl na kolena a začal se mu klanět se slovy: ‚Měj se mnou strpení a všechno ti zaplatím!‘ ²⁷ Pán se tedy nad ním slitoval, odpustil mu dluh a nechal ho jít. ²⁸ Když ale ten služebník odešel, našel svého druha, který mu dlužil sto denárů, ^[f] popadl ho a začal ho škrtit se slovy: ‚Zaplať, co dlužíš!‘ ²⁹ Ten padl na kolena a prosil ho: ‚Měj se mnou strpení a zaplatím ti!‘ ³⁰ On ale nechtěl. Odešel a dal ho do vězení, dokud nezaplatí, co dluží. ³¹ Když jeho druhové viděli, co se stalo, byli zdrceni. Šli za svým pánem a pověděli mu všechno, co se stalo. ³² Jeho pán ho tedy zavolal. ‚Ty zlý služebníku!‘ řekl mu. ‚Odpustil jsem ti celý dluh, protože jsi mě prosil. ³³ Neměl ses nad svým druhem slitovat, jako jsem se já slitoval nad tebou?!‘ ³⁴ Jeho pán se rozhněval a vydal ho mučitelům, dokud nezaplatí celý dluh.

³⁵ Totéž udělá i můj nebeský Otec vám, pokud každý ze srdce neodpustíte svému bratru.“

Co Bůh spojil

19 Když Ježíš dokončil tuto řeč, odešel z Galileje a přišel do judského kraje za Jordánem. ² Šly za ním veliké zástupy a on je tam uzdravil.

³ Tehdy za ním přišli farizeové a pokoušeli ho: „Smí člověk z jakéhokoli důvodu zapudit manželku?“

⁴ „Copak jste nečetli,“ odpověděl jim, „že Stvořitel je od počátku ‚učinil jako muže a ženu‘ ^{[g] 5} a řekl: ‚Proto muž opustí otce i matku, přilne ke své manželce a ti dva budou jedno tělo‘? ^{[h] 6} A tak už nejsou dva, ale jedno tělo. Co Bůh spojil, člověče nerozděluj.“

⁷ Namítli mu: „Proč tedy Mojžíš přikázal, že zapuzená manželka má dostat rozlukový list?“ ^[i]

⁸ Odpověděl jim: „To kvůli tvrdosti vašeho srdce vám Mojžíš povolil zapudit manželku, ale od počátku to tak nebylo. ⁹ Proto vám říkám, že kdo zapudí svou manželku z jiného důvodu než kvůli smilstvu a vezme si jinou, cizoloží.“ ^[j]

¹⁰ „Jestli je to mezi mužem a ženou takhle, je lepší se neženit!“ řekli mu na to učedníci.

¹¹ „Ne všichni přijímají toto slovo,“ odpověděl jim, „ale jen ti, kterým je to dáno. ¹² Jsou eunuchové, kteří se tak narodili z lůna matky, jsou eunuchové, kteří se jimi stali lidským přičiněním, a jsou eunuchové, kteří se jimi stali sami pro nebeské království. Kdo to může přijmout, ať to přijme.“

Kdo vejde do Království

¹³ Tehdy k němu přinesli malé děti, aby na ně vkládal ruce a modlil se, ale učedníci je okřikovali. ¹⁴ Ježíš však řekl: „Nechte děti a nebraňte jim přicházet ke mně – vždyť právě takovým patří nebeské království!“ ¹⁵ Vkládal tedy na ně ruce a pak odtud odešel.

¹⁶ Vtom k němu přišel jeden muž s otázkou: „Mistře, co dobrého mám udělat, abych měl věčný život?“

¹⁷ On mu však řekl: „Proč se mě vyptáváš na dobro? Jen Jediný je dobrý. Chceš-li ale vejít do života, dodržuj přikázání.“

¹⁸ „A která?“ zeptal se.

Ježíš odpověděl: „‚Nezabíjej, necizolož, nekraď, nelži, ¹⁹ cti otce i matku‘ ^[k] a ‚miluj svého bližního jako sám sebe.‘“ ^[l]

²⁰ „To všechno dodržuji,“ řekl mladík. „Co mi ještě schází?“

²¹ Ježíš odpověděl: „Chceš-li být dokonalý, jdi, prodej svůj majetek, rozdej ho chudým, a budeš mít poklad v nebi. Pojď a následuj mě.“ ²² Když to ten mladík uslyšel, smutně odešel. Měl totiž mnoho majetku.

²³ Tehdy Ježíš řekl svým učedníkům: „Amen, říkám vám, pro boháče je nesnadné vstoupit do nebeského království. ²⁴ A říkám vám znovu: To spíše projde velbloud uchem jehly než boháč do Božího království.“

²⁵ Když to učedníci uslyšeli, byli naprosto ohromeni. „Kdo tedy může být spasen?“ ptali se.

²⁶ Ježíš se na ně podíval a řekl: „U lidí je to nemožné, ale u Boha je možné všechno.“

²⁷ „Podívej se,“ ozval se Petr, „my jsme všechno opustili a šli za tebou. Co bude s námi?“

²⁸ Ježíš odpověděl: „Amen, říkám vám, kteří jste mě následovali, že při znovuzrození světa, až se Syn člověka posadí na trůnu své slávy, budete i vy sedět na dvanácti trůnech a budete soudit dvanáct pokolení Izraele. ²⁹ A každý, kdo pro mé jméno opustil domy nebo bratry nebo sestry nebo otce nebo matku ^[m] nebo děti nebo pole, získá stokrát více a obdrží za dědictví věčný život. ³⁰ Mnozí první pak budou poslední a poslední první.“

O dělnících na vinici

20 „Nebeské království je podobné hospodáři, který vyšel za svítání, aby najal dělníky na svou vinici. ² Domluvil se s dělníky na denáru za den a poslal je na svou vinici. ³ Když vyšel ven okolo deváté hodiny, uviděl jiné, jak stojí na tržišti a zahálejí, ⁴ a tak jim řekl: ‚Jděte i vy na mou vinici. Dám vám spravedlivou odměnu.‘ ⁵ A tak šli. V poledne a kolem třetí odpoledne vyšel znovu a udělal totéž. ⁶ Když pak vyšel kolem páté odpoledne, našel jiné, jak tam postávají, a tak jim řekl: ‚Proč tu stojíte a celý den zahálíte?‘ ⁷ ‚Nikdo nás nenajal,‘ odpověděli mu. Řekl jim tedy: ‚Jděte i vy na mou vinici.‘

⁸ Večer řekl pán vinice svému správci: ‚Zavolej dělníky a vyplať jim mzdu, počínaje od posledních až po první.‘ ⁹ Přišli tedy ti najatí kolem páté odpoledne a dostali každý po jednom denáru. ¹⁰ Když přišli na řadu ti první, mysleli si, že dostanou víc, ale i oni dostali každý po jednom denáru. ¹¹ A když ho dostali, začali reptat na hospodáře: ¹² ‚Tihle poslední pracovali jednu hodinu a tys je postavil naroveň nám, kteří jsme v tom horku dřeli celý den!‘ ¹³ On však jednomu z nich odpověděl: ‚Příteli, já ti nekřivdím. Nedomluvil ses se mnou na denáru? ¹⁴ Vezmi si, co ti patří, a běž; já ale chci dát tomuto poslednímu stejně jako tobě. ¹⁵ Nesmím si snad na svém dělat, co chci? Anebo snad kvůli mé štědrosti trpíš závistí?‘

¹⁶ Takto budou poslední první a první poslední.“

Můžete pít můj kalich?

¹⁷ Cestou vzhůru do Jeruzaléma si Ježíš vzal dvanáct učedníků stranou a řekl jim: ¹⁸ „Hle, blížíme se k Jeruzalému. Tam bude Syn člověka vydán vrchním kněžím a znalcům Písma a ti ho odsoudí k smrti. ¹⁹ Vydají ho pohanům, aby se mu vysmívali, zbičovali ho a ukřižovali, ale třetího dne bude vzkříšen.“

²⁰ Tehdy k němu přišla matka Zebedeových synů se svými syny, klaněla se mu a o něco ho prosila.

²¹ „Co chceš?“ zeptal se jí.

²² Odpověděla: „Řekni, ať tito dva moji synové mohou sedět ve tvém království jeden po tvé pravici a druhý po tvé levici.“

„Nevíte, o co prosíte,“ řekl jí na to Ježíš. „Můžete snad pít kalich, který mám pít?“

„Můžeme,“ odvětili.

²³ Na to jim řekl: „Ano, budete pít můj kalich. Dát vám sedět po mé pravici a levici ovšem nenáleží mně, ale těm, pro které to připravil můj Otec.“

²⁴ A když to uslyšelo ostatních deset, rozhořčili se na ty dva bratry. ²⁵ Ježíš je však zavolal k sobě a řekl: „Víte, že vládcové národů nad nimi panují a velikáni nad nimi užívají moc. ²⁶ Tak to ale mezi vámi nebude. Kdo by mezi vámi chtěl být veliký, ať je vaším služebníkem. ²⁷ Kdo by mezi vámi chtěl být první, ať je vaším otrokem. ²⁸ Právě tak Syn člověka nepřišel, aby se mu sloužilo, ale aby sloužil a aby dal svůj život jako výkupné za mnohé.“

Dva slepci

²⁹ Když pak vycházeli z Jericha, šel za ním veliký zástup. ³⁰ U cesty právě seděli dva slepci. Když slyšeli, že tudy jde Ježíš, vykřikli: „Pane, Synu Davidův, smiluj se nad námi!“ ³¹ Zástup je napomínal, ať mlčí, ale oni křičeli tím více: „Pane, Synu Davidův, smiluj se nad námi!“

³² Ježíš se zastavil, zavolal je a zeptal se: „Co pro vás mám udělat?“

³³ „Pane,“ odpověděli, „ať se nám otevřou oči!“ ³⁴ Naplněn soucitem se Ježíš dotkl jejich očí a oni ihned prohlédli a následovali ho.