Přines mi jeho hlavu!

14 V tu dobu uslyšel zprávu o Ježíši i tetrarcha Herodes. ^{[a] 2} „To je Jan Křtitel!“ řekl svým služebníkům. „Vstal z mrtvých, a proto se skrze něj dějí zázraky.“

³ Herodes totiž Jana zatkl, spoutal a uvěznil kvůli Herodiadě, manželce svého bratra Filipa, ⁴ protože Jan mu říkal: „Tvůj sňatek s ní je nezákonný!“ ^{[b] 5} Herodes ho tedy chtěl zabít, ale bál se zástupu, protože ho měli za proroka.

⁶ Dcera té Herodiady pak na oslavě Herodových narozenin tančila uprostřed hodovníků a Herodovi se tak zalíbila, ⁷ že jí přísahal splnit jakékoli přání. ⁸ Předem navedena svou matkou mu tedy řekla: „Přines mi na téhle míse hlavu Jana Křtitele!“ ⁹ Králi se to nelíbilo, ale kvůli přísaze a kvůli svým hostům poručil, ať jí to splní. ¹⁰ Poslal tedy kata, aby Jana ve vězení sťal. ¹¹ Když na míse přinesli jeho hlavu, dali ji té dívce a ta ji odnesla matce. ¹² Později přišli Janovi učedníci, vzali tělo a pochovali je. Potom šli a pověděli to Ježíšovi.

Pět chlebů a dvě ryby

¹³ Když to Ježíš uslyšel, odplavil se odtud o samotě na pusté místo. Jakmile se to doslechly zástupy, vypravily se za ním pěšky z měst. ¹⁴ Když vystoupil z loďky a uviděl veliký zástup lidí, byl naplněn soucitem k nim a uzdravoval jejich nemocné.

¹⁵ Večer pak k němu přišli učedníci a řekli: „Tohle místo je pusté a už je dost pozdě. Propusť zástupy, ať si jdou do vesnic koupit něco k jídlu.“

¹⁶ „Nemusejí odcházet,“ odpověděl jim Ježíš. „Vy jim dejte najíst.“

¹⁷ „Nic tu nemáme,“ namítli, „jen pět chlebů a dvě ryby.“

¹⁸ „Přineste mi je,“ řekl jim. ¹⁹ Nechal zástup posadit na trávě, vzal těch pět chlebů a dvě ryby, vzhlédl k nebi, požehnal, lámal a dával ty chleby učedníkům a učedníci zástupům. ²⁰ A tak se všichni najedli do sytosti. Potom posbírali nalámané kousky, které zbyly: dvanáct plných košů. ²¹ Jedlo tam tehdy kolem pěti tisíc mužů kromě žen a dětí.

To jsem já!

²² Hned potom přiměl učedníky, ať nastoupí na loď a jedou napřed na druhou stranu, než on propustí zástupy. ²³ Když zástupy propustil, vystoupil o samotě na horu, aby se modlil. Pozdě večer tam zůstal sám. ²⁴ Loď už byla daleko od břehu, zmítána vlnami, protože vítr vál proti ní. ²⁵ Krátce před svítáním ^[c] se k nim Ježíš vydal pěšky po hladině. ²⁶ Když ho učedníci uviděli kráčet po jezeře, vyděsili se a křičeli strachy: „To je přízrak!“

²⁷ „Vzchopte se, to jsem já!“ promluvil na ně hned Ježíš. „Nebojte se.“

²⁸ „Pane, jestli jsi to ty,“ odpověděl mu Petr, „přikaž, ať k tobě přijdu po vodě.“

²⁹ „Pojď!“ řekl mu.

A Petr vystoupil z lodi a kráčel po vodě, aby přišel k Ježíši. ³⁰ Když ale viděl, jak silný je vítr, dostal strach a začal se topit. „Pane, zachraň mě!“ vykřikl.

³¹ Ježíš ihned vztáhl ruku a chytil ho. „Proč jsi pochyboval, malověrný?“ řekl mu.

³² Jakmile pak nastoupili na loď, vítr se utišil. ³³ Ti, kdo byli na lodi, se mu začali klanět a říkali: „Ty jsi opravdu Boží Syn!“

³⁴ Když se přeplavili, přistáli u Genezaretu. ³⁵ Místní ho poznali a rozeslali posly po celém okolí. Přinesli k němu všechny nemocné ³⁶ a prosili ho, aby se směli aspoň dotknout cípu jeho roucha. A kdokoli se ho dotkl, byl uzdraven.