Lukáš 8-11

Bible 21

Podobenství o rozsévači

8 Potom procházel jednotlivá města a vesnice, kázal a ohlašoval Boží království. Bylo s ním jeho Dvanáct ² a také některé ženy, které byly uzdraveny od zlých duchů a nemocí: Marie zvaná Magdaléna, z níž vyšlo sedm démonů, ³ Johana, manželka Herodova úředníka Chuzy, také Zuzana a mnoho jiných, které ho podporovaly ze svých prostředků.

⁴ Když se začal scházet veliký zástup (neboť lidé z jednotlivých měst proudili za ním), promluvil v podobenství: ⁵ „Vyšel rozsévač, aby rozséval své zrno. A jak rozséval, jedno padlo podél cesty, bylo pošlapáno a sezobali je ptáci. ⁶ Jiné padlo na skálu, a když vzešlo, uschlo, protože nemělo vláhu. ⁷ Další padlo mezi trní a to rostlo spolu s ním, až je udusilo. ⁸ Jiné však padlo do dobré země, a když vzešlo, přineslo stonásobnou úrodu.“

Když to dořekl, zvolal: „Kdo má uši k slyšení, slyš!“

⁹ Učedníci se ho ptali, co je to za podobenství. ¹⁰ Řekl jim: „Vám je dáno znát tajemství Božího království, k ostatním ale mluvím v podobenstvích, aby

¹¹ Zrno v tom podobenství je Boží slovo. ¹² Ti podél cesty jsou ti, kteří slyší, ale potom přichází ďábel a bere jim Slovo ze srdce, aby neuvěřili a nebyli spaseni. ¹³ Ti na skále jsou ti, kteří slyší Slovo a s radostí je přijímají, ale nemají kořeny. Ti věří jen dočasně, v době pokušení odpadají. ¹⁴ Zrno, které zapadlo mezi trní, jsou ti, kteří slyšeli, ale pozvolna bývají dušeni starostmi, bohatstvím a rozkošemi tohoto života, takže nedozrají, aby nesli ovoce. ¹⁵ Zrno v dobré zemi jsou ale ti, kteří slyší Slovo, chovají je v ušlechtilém a dobrém srdci a vytrvale přinášejí užitek.

¹⁶ Nikdo nerozsvítí lampu, aby ji přikryl nádobou nebo postavil pod postel. Postaví ji na svícen, aby příchozí viděli světlo. ¹⁷ Není totiž nic tajného, co nebude zjeveno, ani nic skrytého, co nebude poznáno a nevyjde najevo. ¹⁸ Proto dávejte pozor na to, jak posloucháte. Tomu, kdo má, totiž bude dáno, ale tomu, kdo nemá, bude vzato i to, co si myslí, že má.“

Ježíšova rodina

¹⁹ Tehdy za ním přišla jeho matka a bratři, ale kvůli zástupu se k němu nemohli dostat. ²⁰ Oznámili mu: „Tvá matka a tvoji bratři stojí venku a chtějí tě vidět.“

²¹ On jim však odpověděl: „Má matka a moji bratři jsou ti, kdo slyší Boží slovo a plní je.“

Kdo to vůbec je?

²² Jednoho dne nastoupil se svými učedníky na loď a řekl jim: „Přeplavme se přes jezero.“ Odrazili od břehu ²³ a on během plavby usnul. Vtom se na jezero snesla větrná bouře, takže začali nabírat vodu a hrozilo, že utonou.

²⁴ Přistoupili tedy a vzbudili ho: „Mistře, mistře, umíráme!“

Vstal, okřikl vítr a vzedmuté vlny, ty rázem přestaly a byl klid. ²⁵ „Kde je vaše víra?“ zeptal se jich.

Zděšeni a ohromeni se pak ptali jeden druhého: „Kdo to vůbec je, že přikazuje i větru a vodám a poslouchají ho?“

Legie

²⁶ Takto se přeplavili do gerasenského ^[b] kraje, který leží naproti Galileji. ²⁷ Jakmile vystoupil na zem, setkal se s ním jeden muž z toho města, který byl už dlouho posedlý démony. Nenosil žádné šaty ani nebydlel v domě, ale v hrobkách. ²⁸ Když uviděl Ježíše, vykřikl, padl před ním na zem a hlasitě zvolal: „Co je ti do mě, Ježíši, Synu Nejvyššího Boha? Prosím tě, netrýzni mě!“ ²⁹ Ježíš totiž tomu nečistému duchu přikázal, aby z toho člověka vyšel. (Předtím ho ten démon často popadal, takže ho museli spoutávat řetězy a držet ho v okovech, ale on ta pouta trhal a býval démonem hnán do pouště.)

³⁰ „Jak se jmenuješ?“ zeptal se ho Ježíš.

„Legie,“ odpověděl. Vstoupilo totiž do něj množství démonů. ³¹ Ti ho teď prosili, aby je nevyháněl do bezedné propasti.

³² Na blízkém kopci se právě páslo veliké stádo prasat, a tak ho démoni prosili, aby jim dovolil vejít do nich. Jakmile jim to dovolil, ³³ vyšli z toho člověka a vešli do prasat. Stádo se pak vrhlo ze srázu do jezera a utonulo.

³⁴ Když pasáci uviděli, co se stalo, utekli a cestou to vyprávěli ve městě i na venkově. ³⁵ Lidé se šli podívat, co se stalo. Když přišli k Ježíši a našli toho muže, z něhož vyšli démoni, jak sedí u Ježíšových nohou oblečen a při zdravém rozumu, dostali strach. ³⁶ Očití svědkové jim pak vyprávěli, jak byl ten, který býval posedlý démony, zachráněn. ³⁷ Všichni obyvatelé gadarenského kraje ho potom prosili, aby od nich odešel, neboť byli sevřeni velikým strachem. Nastoupil tedy do lodi, aby se vrátil.

³⁸ Onen muž, ze kterého vyšli démoni, ho prosil, aby mohl zůstat s ním. Ježíš ho ale propustil. ³⁹ „Vrať se domů,“ řekl mu, „a vypravuj, jak veliké věci pro tebe udělal Bůh.“ Odešel tedy a rozhlašoval po celém městě, jak veliké věci pro něj Ježíš udělal.

Kdo se mě dotkl?

⁴⁰ Při návratu Ježíše vítal dav lidí; všichni už na něj čekali. ⁴¹ Vtom přišel muž jménem Jairus, představený synagogy. Padl Ježíši k nohám a prosil ho, aby s ním šel domů. ⁴² Měl totiž jedinou dceru, asi dvanáctiletou, a ta umírala.

Šel tedy za ním a davy ho tiskly ze všech stran. ⁴³ Byla tam jedna žena, která už dvanáct let trpěla krvácením. Utratila všechno své živobytí na lékaře, ^[c] ale žádný ji nemohl uzdravit. ⁴⁴ Když se ale zezadu přiblížila k Ježíši a dotkla se cípu jeho roucha, její krvácení ihned přestalo.

⁴⁵ „Kdo se mě dotkl?“ ptal se Ježíš.

Když se nikdo nepřiznával, ozval se Petr: „Mistře, davy se na tebe mačkají a tlačí…“

⁴⁶ Ježíš ale opakoval: „Někdo se mě musel dotknout. Cítil jsem, jak ze mě vyšla moc.“

⁴⁷ Žena viděla, že se to neutají. S rozechvěním přistoupila, padla před ním a pověděla mu přede všemi, proč se ho dotkla a jak byla hned uzdravena.

⁴⁸ „Dcero,“ odpověděl jí Ježíš, „tvá víra tě uzdravila. Jdi v pokoji.“

Děvčátko, vstaň!

⁴⁹ Než to dořekl, přišel někdo z domu představeného synagogy se slovy: „Tvá dcera umřela. Není třeba obtěžovat mistra.“

⁵⁰ Ježíš to však zaslechl a řekl mu: „Neboj se, jenom věř. Bude zachráněna.“

⁵¹ Když pak vcházel do toho domu, nepustil dovnitř nikoho kromě Petra, Jakuba, Jana a rodičů děvčátka. ⁵² Všichni nad ní plakali a kvíleli, ale on řekl: „Neplačte! Neumřela, jen spí.“

⁵³ Začali se mu vysmívat, protože věděli, že umřela. ⁵⁴ On ji ale vzal za ruku a zvolal: „Děvčátko, vstaň!“ ⁵⁵ Tehdy se do ní vrátil duch a ihned vstala. Nechal jí tedy přinést něco k jídlu. ⁵⁶ Její rodiče byli ohromeni, ale on jim zakázal komukoli říkat, co se stalo.

Nic si s sebou neberte

9 Ježíš pak svolal svých Dvanáct, dal jim sílu a moc vyhánět všechny démony a uzdravovat nemoci ² a poslal je ohlašovat Boží království a uzdravovat nemocné. ³ Řekl jim: „Nic si na tu cestu neberte: ani hůl ani mošnu ani chléb ani peníze; neberte si ani náhradní košile. ⁴ Do kteréhokoli domu vejdete, zůstaňte tam a odtud zas jděte dál. ⁵ Kdekoli by vás nepřijali, vyjděte z toho města a setřeste si prach z nohou na svědectví proti nim.“

⁶ A tak vyšli a chodili po okolních vesnicích. Kázali evangelium a všude uzdravovali.

⁷ Když se o všem, co se dělo, doslechl i tetrarcha Herodes, ^[d] nevěděl, co si má myslet. Někteří říkali: „Jan vstal z mrtvých,“ ⁸ jiní, že prý se zjevil Eliáš, a další, že vstal jeden z dávných proroků. ⁹ „Jana jsem sťal,“ říkal si Herodes. „Kdo to tedy je, že o něm slyším takové věci?“ A toužil se s ním setkat.

Pět chlebů a dvě ryby

¹⁰ Apoštolové se potom vrátili za Ježíšem a vyprávěli mu, co všechno dělali. Tehdy je vzal s sebou a odešel s nimi do ústraní poblíž města jménem Betsaida. ¹¹ Jakmile se to dozvěděly zástupy, vydaly se za ním. Přijal je tedy, vyprávěl jim o Božím království a uzdravoval ty, kdo potřebovali uzdravit.

¹² Když se začalo chýlit k večeru, přišlo za ním jeho Dvanáct. „Propusť ten zástup,“ řekli mu. „Ať se rozejdou do okolních vesnic a statků a najdou si tam nocleh a stravu, protože tady jsme v pustině.“

¹³ Odpověděl jim: „Vy jim dejte najíst.“

„Nemáme víc než pět chlebů a dvě ryby,“ namítli. „Ledaže bychom šli a všem těm lidem jídlo koupili.“ ¹⁴ (Jen mužů tam bylo kolem pěti tisíc.)

„Posaďte je ve skupinách asi po padesáti,“ řekl Ježíš učedníkům. ¹⁵ Když to udělali a všechny posadili, ¹⁶ vzal těch pět chlebů a dvě ryby, vzhlédl k nebi, požehnal je, lámal a dával svým učedníkům, aby je předkládali zástupu. ¹⁷ Všichni se najedli do sytosti a sebralo se ještě dvanáct košů nalámaných kousků, které jim zbyly.

Boží Mesiáš

¹⁸ Jednou, když se odešel modlit do ústraní, zeptal se přítomných učedníků: „Za koho mě mají zástupy?“

¹⁹ „Někteří za Jana Křtitele,“ odpověděli, „jiní za Eliáše a další říkají, že vstal jeden z dávných proroků.“

²⁰ „A za koho mě máte vy?“ zeptal se.

„Za Božího Mesiáše!“ odpověděl mu Petr.

²¹ Tehdy je přísně napomenul, aby to nikomu neříkali. ²² Pověděl jim: „Syn člověka musí mnoho vytrpět a být zavržen staršími, vrchními kněžími i znalci Písma, být zabit a třetího dne vstát z mrtvých.“

²³ Všem pak řekl: „Chce-li někdo jít za mnou, ať se zřekne sám sebe, bere svůj kříž každý den a následuje mne. ²⁴ Kdokoli by si chtěl zachránit život, ztratí jej, ale kdokoli by ztratil svůj život pro mě, ten jej zachrání. ²⁵ Co je člověku platné, kdyby získal celý svět, ale sám sebe ztratil nebo sám sobě uškodil? ²⁶ Kdokoli by se styděl za mě a za má slova, za toho se bude stydět Syn člověka, až přijde ve své slávě a ve slávě Otce a svatých andělů.

²⁷ Říkám vám popravdě: Někteří z těch, kdo tu stojí, rozhodně nezakusí smrt, dokud nespatří Boží království.“

Ježíš, Mojžíš a Eliáš

²⁸ Asi po týdnu vzal k sobě Petra, Jakuba a Jana a vystoupil na horu, aby se modlil. ²⁹ Zatímco se modlil, změnil se vzhled jeho tváře, jeho oděv zbělel a rozzářil se. ³⁰ A hle, mluvili s ním dva muži. Byli to Mojžíš a Eliáš, ³¹ kteří se ukázali ve slávě a mluvili o jeho odchodu, k němuž mělo dojít v Jeruzalémě.

³² Petr a jeho druhové však byli přemoženi spánkem. Jakmile se probudili, uviděli jeho slávu a ty dva muže po jeho boku. ³³ Když se od něj začali vzdalovat, Petr Ježíše oslovil: „Mistře, dobře, že jsme tu! Uděláme tu tři stánky – jeden tobě, jeden Mojžíšovi a jeden Eliášovi.“ Nevěděl ale, co říká.

³⁴ Než to dořekl, objevil se oblak a zahalil je. Když se ocitli v tom oblaku, dostali strach. ³⁵ Z oblaku se ozval hlas: „Toto je můj Syn, můj Vyvolený. ^[e] Toho poslouchejte.“ ³⁶ Když ten hlas dozněl, našli tam jen samotného Ježíše. Zůstali zticha a v těch dnech nikomu neprozradili, co viděli.

Jak dlouho budu s vámi?

³⁷ Když pak druhý den sestoupili z hory, vyšla mu naproti velká spousta lidí. ³⁸ Vtom jeden muž z davu vykřikl: „Mistře, prosím tě, smiluj se nad mým synem – mám jenom jeho! ³⁹ Náhle ho napadá zlý duch a zničehonic začne křičet. Zmítá jím, až má pěnu u úst. Sotva ho kdy opouští a hrozně ho trápí. ⁴⁰ Prosil jsem tvé učedníky, aby ho vyhnali, ale nemohli!“

⁴¹ „Vy nevěřící a zvrácené pokolení!“ zvolal Ježíš. „Jak dlouho ještě budu s vámi a budu vás snášet? Přiveď sem svého syna.“

⁴² Než k němu došel, démon ho porazil a začal jím zmítat. Ježíš okřikl nečistého ducha, uzdravil chlapce a vrátil ho jeho otci. ⁴³ Všichni byli ohromeni Boží velkolepostí.

Zatímco všichni žasli nad vším, co udělal, Ježíš se obrátil ke svým učedníkům: ⁴⁴ „Dobře si pamatujte tato slova: Syn člověka bude vydán do lidských rukou.“ ⁴⁵ Oni však ten výrok nepochopili. Jeho smysl jim zůstal skryt, takže mu nerozuměli, ale báli se ho zeptat.

Kdo je největší

⁴⁶ Tehdy mezi nimi vyvstala otázka, kdo z nich je největší. ⁴⁷ Když Ježíš viděl, jaké myšlenky mají v srdci, vzal dítě, postavil je vedle sebe ⁴⁸ a řekl jim: „Kdokoli přijme takové dítě v mém jménu, přijímá mne, a kdokoli přijme mne, přijímá Toho, který mě poslal. Kdo je totiž mezi vámi ze všech nejmenší, ten bude veliký.“

⁴⁹ „Mistře,“ řekl mu na to Jan, „viděli jsme někoho, jak ve tvém jménu vymítá démony, a bránili jsme mu, protože nechodí s námi.“

⁵⁰ „Nebraňte mu,“ odpověděl Ježíš. „Kdo není proti nám, je s námi.“

Vzhůru do Jeruzaléma

⁵¹ Když se začal blížit čas, kdy měl být vzat vzhůru, pevně se rozhodl k cestě do Jeruzaléma. ⁵² Vyslal před sebou posly a ti šli napřed do jedné samařské vesnice, aby pro něj vše připravili. ⁵³ Místní ho ale nepřijali, protože byl rozhodnut jít do Jeruzaléma. ⁵⁴ Když to viděli učedníci Jakub a Jan, navrhli: „Pane, máme přivolat oheň z nebe, aby je pohltil?“ ^{[f] 55} Ježíš se však obrátil a okřikl je. ^{[g] 56} Šli tedy do jiné vesnice.

⁵⁷ Cestou mu někdo řekl: „Budu tě následovat, kamkoli půjdeš.“

⁵⁸ Ježíš mu odpověděl: „Lišky mají doupata a ptáci hnízda, ale Syn člověka nemá, kde by hlavu složil.“

⁵⁹ Jiného vyzval: „Pojď za mnou!“ On ale řekl: „Pane, dovol, ať nejdřív odejdu a pochovám svého otce.“

⁶⁰ Ježíš mu odpověděl: „Nech mrtvé, ať pochovávají své mrtvé; ty pojď rozhlašovat Boží království!“

⁶¹ Další mu řekl: „Pane, půjdu za tebou, ale dovol, ať se napřed rozloučím se všemi doma.“

⁶² Ježíš mu odpověděl: „Kdo se chopí pluhu a ohlíží se zpátky, nehodí se pro Boží království.“

Beránci mezi vlky

10 Potom Pán určil dalších dvaasedmdesát ^[h] a vyslal je před sebou po dvou do každého města a místa, kam měl sám přijít. ² Řekl jim: „Žeň je obrovská, ale dělníků málo. Proto proste Pána žně, ať vypudí dělníky na svou žeň. ³ Jděte. Hle, posílám vás jako beránky mezi vlky. ⁴ Neberte s sebou měšec ani mošnu ani obuv a s nikým se po cestě nezdravte.

⁵ Do kteréhokoli domu vejdete, nejdříve řekněte: ‚Pokoj tomuto domu.‘ ⁶ Bude-li tam přítel pokoje, váš pokoj spočine na něm; a pokud ne, navrátí se k vám. ⁷ V tom domě zůstávejte a jezte a pijte, co nabízejí – dělník si přece zaslouží svou mzdu. Nepřecházejte z domu do domu.

⁸ V kterémkoli městě vás přijmou, jezte, co vám nabídnou. ⁹ Uzdravujte v tom městě nemocné a říkejte jim: ‚Přišlo k vám Boží království.‘ ¹⁰ Když ale přijdete do nějakého města a nepřijmou vás, vyjděte na jeho ulice a řekněte: ¹¹ ‚Setřásáme na vás i ten prach z vašeho města, který nám ulpěl na nohou. Vězte ale, že přišlo Boží království!‘ ¹² Říkám vám, že v onen den bude lehčeji Sodomě než takovému městu.

¹³ Běda tobě, Korozaim, běda tobě, Betsaido! Kdyby se zázraky, které se dějí u vás, staly v Týru a Sidonu, dávno by činili pokání v pytlovině a popelu. ¹⁴ Týru a Sidonu však bude na soudu lehčeji než vám. ¹⁵ A ty, Kafarnaum, které jsi až k nebi vyvýšeno, až do pekla budeš svrženo.

¹⁶ Kdo vám naslouchá, naslouchá mně. Kdo vás odmítá, odmítá mě. Kdo odmítá mě, odmítá Toho, který mě poslal.“

Vaše jména jsou v nebesích

¹⁷ Když se těch dvaasedmdesát vrátilo, radostně mu říkali: „Pane, i démoni se nám poddávají ve tvém jménu!“

¹⁸ Odpověděl jim: „Viděl jsem, jak satan spadl z nebe jako blesk. ¹⁹ Hle, uděluji vám moc šlapat po hadech a štírech i po veškeré síle nepřítele a vůbec nic vám neublíží. ²⁰ Neradujte se ale z toho, že se vám poddávají duchové; radujte se, že vaše jména jsou zapsána v nebesích.“

²¹ V tu chvíli se Ježíš rozveselil v Duchu svatém a řekl: „Chválím tě, Otče, Pane nebe i země, že jsi tyto věci skryl před moudrými a rozumnými a zjevil jsi je nemluvňatům. Jistě, Otče, neboť tak se ti zalíbilo.

²² Všechno je mi dáno od mého Otce a nikdo neví, kdo je Syn, jedině Otec, a kdo je Otec, jedině Syn a ten, komu by ho Syn chtěl zjevit.“

²³ V soukromí se pak obrátil k učedníkům a řekl jim: „Blaze očím, které vidí, co vy vidíte. ²⁴ Říkám vám, že mnozí proroci a králové chtěli spatřit, co vy vidíte, ale nespatřili, a slyšet, co slyšíte, ale neslyšeli.“

Kdo je můj bližní?

²⁵ A hle, jeden znalec Zákona vstal a chtěl ho vyzkoušet: „Mistře, co mám dělat, abych se stal dědicem věčného života?“

²⁶ Ježíš mu řekl: „Co je psáno v Zákoně? Jak to tam čteš?“

²⁷ Odpověděl: „‚Miluj Hospodina, svého Boha, celým svým srdcem, celou svou duší, ze vší své síly a celou svou myslí,‘ ^[i] a ‚Miluj svého bližního jako sám sebe.‘“ ^[j]

²⁸ „Správně jsi odpověděl,“ řekl mu Ježíš. „Dělej to a budeš žít.“

²⁹ On se ale chtěl nějak ospravedlnit, a tak se Ježíše zeptal: „A kdo je můj bližní?“

³⁰ Ježíš mu odpověděl: „Jeden člověk byl na cestě z Jeruzaléma do Jericha přepaden lupiči. Obrali ho, zbili, nechali ho tam ležet polomrtvého a odešli. ³¹ Náhodou tudy šel jeden kněz; když ho uviděl, obloukem se mu vyhnul. ³² Podobně to bylo s levitou, který se tam objevil; když ho uviděl, obloukem se mu vyhnul. ³³ Potom k němu přišel jeden Samaritán, který tudy cestoval; když ho uviděl, byl pohnut soucitem. ³⁴ Přistoupil, ovázal mu rány a polil je olejem a vínem. Naložil ho na svého mezka, dovezl do hostince a postaral se o něj. ³⁵ Druhého dne vytáhl dva denáry a dal je hostinskému se slovy: ‚Postarej se o něj. Cokoli bys vynaložil navíc, to ti zaplatím, až se vrátím.‘

³⁶ Co myslíš – kdo z těch tří byl tomu přepadenému bližním?“

³⁷ „Ten, který mu prokázal milosrdenství,“ odpověděl znalec Zákona. „Jdi a jednej tak i ty,“ řekl mu Ježíš.

Jen jedno je potřeba

³⁸ Cestou přišel do jedné vesnice, kde ho k sobě přijala jistá žena jménem Marta. ³⁹ Její sestra Marie se posadila k Pánovým nohám a poslouchala jeho slova. ⁴⁰ Marta však byla zaneprázdněna spoustou práce. Nakonec za ním přišla a řekla: „Pane, tebe nezajímá, že má sestra nechala všechnu práci na mně? Řekni jí přece, ať mi pomůže!“

⁴¹ Pán jí odpověděl: „Marto, Marto, staráš se a trápíš se mnoha věcmi. ⁴² Jen jedno je však potřeba. Marie si vybrala správně a to jí nikdo nevezme.“

Proste a bude vám dáno

11 Jednou se na jednom místě modlil, a když přestal, jeden z jeho učedníků mu řekl: „Pane, nauč nás modlit se, jako to Jan učil své učedníky.“ ² Pověděl jim: „Když se modlíte, říkejte:

⁵ Potom jim řekl: „Kdo z vás má přítele, za kterým přijde o půlnoci s prosbou: ‚Příteli, půjč mi tři chleby – ⁶ navštívil mě přítel, který je na cestách, a nemám, co bych mu nabídl,‘ ⁷ a on mu zevnitř odpoví: ‚Neobtěžuj, dveře už jsou zamčené a děti jsou se mnou v posteli; nemohu vstát a něco ti dávat‘? ⁸ Říkám vám: I kdyby nevstal a nedal mu to kvůli jejich přátelství, zvedne se a dá mu, co potřebuje, kvůli jeho neodbytnosti.

⁹ A tak vám říkám: Proste a bude vám dáno, hledejte a naleznete, tlučte a bude vám otevřeno. ¹⁰ Každý, kdo prosí, dostává, kdo hledá, nalézá a tomu, kdo tluče, bude otevřeno.

¹¹ Který z vás otců podá svému synu ^[n] hada, když tě poprosí o rybu? ¹² A když poprosí o vejce, podáš mu snad štíra? ¹³ Jestliže tedy vy, kteří jste zlí, umíte svým dětem dávat dobré dary, čím spíše váš nebeský Otec dá Ducha svatého těm, kteří ho prosí?“

Zlé pokolení

¹⁴ Jednou Ježíš vymítal démona němoty. Když démon vyšel a ten němý začal mluvit, zástupy užasly. ¹⁵ Někteří ale říkali: „Vymítá démony Belzebubem, knížetem démonů!“ ¹⁶ Jiní ho zase pokoušeli tím, že od něj žádali znamení z nebe.

¹⁷ On ale znal jejich myšlenky, a tak jim řekl: „Každé království rozdělené samo proti sobě pustne a dům rozdělený proti domu padá. ¹⁸ Pokud je i satan rozdělen sám proti sobě, jak obstojí jeho království? Říkáte přece, že vymítám démony Belzebubem. ¹⁹ A pokud já vymítám démony Belzebubem, kým je vymítají vaši synové? Oni proto budou vašimi soudci. ²⁰ Vymítám-li však démony Božím prstem, jistě k vám přišlo Boží království.

²¹ Když silný ozbrojenec hlídá svůj palác, jeho majetek je v klidu. ²² Když ho ale napadne někdo silnější a přemůže ho, vezme mu všechnu výzbroj, na kterou spoléhal, a jeho kořist rozdělí.

²³ Kdo není se mnou, je proti mně; kdo neshromažďuje se mnou, rozptyluje.

²⁴ Když nečistý duch vyjde z člověka, bloudí po vyprahlých místech a hledá odpočinek. Když ho nenajde, řekne si: ‚Vrátím se do svého domu, odkud jsem vyšel.‘ ²⁵ Když přijde a nalezne jej vymetený a ozdobený, ²⁶ jde a přibere sedm jiných duchů, horších, než je sám. Pak vejdou dovnitř, zabydlí se tam a nakonec tomu člověku bude hůře než na začátku.“

²⁷ Během jeho řeči jedna žena ze zástupu vykřikla: „Blaze lůnu, které tě nosilo, a prsům, jež jsi sál!“

²⁸ On na to řekl: „Spíše blaze těm, kdo slyší Boží slovo a dodržují je.“

²⁹ Zatímco kolem něj houstly davy, Ježíš pokračoval: „Toto pokolení je zlé. Vyžaduje znamení, ale žádné znamení nedostane, kromě znamení Jonášova. ³⁰ Jako se Jonáš stal znamením pro Ninivské, tak bude Syn člověka znamením pro toto pokolení. ^{[o] 31} Královna Jihu povstane na soudu s lidmi tohoto pokolení a odsoudí je, neboť přijela z kraje světa, aby slyšela Šalomounovu moudrost, ^[p] a hle, zde je někdo víc než Šalomoun. ³² Obyvatelé Ninive povstanou na soudu s tímto pokolením a odsoudí je, neboť po Jonášově kázání činili pokání, ^[q] a hle, zde je někdo víc než Jonáš.

³³ Nikdo nerozsvítí lampu, aby ji postavil do skrýše nebo pod nádobu. Staví ji na svícen, aby příchozí viděli světlo. ³⁴ Tvé oko je lampou těla. Je-li tvé oko štědré, celé tvé tělo je jasné. Když je však lakomé, je i tvé tělo temné. ³⁵ Dej tedy pozor, ať světlo v tobě není tmou. ³⁶ Když bude celé tvé tělo jasné a žádná jeho část nebude temná, pak bude celé tak jasné, jako když tě lampa osvěcuje svým jasem.“

Pokrytci!

³⁷ Když domluvil, jeden farizeus ho pozval k sobě na oběd. Ježíš přišel a hned zamířil ke stolu. ³⁸ Farizeus se podivil, když uviděl, že se před obědem nejdříve neumyl.

³⁹ Pán mu na to řekl: „Vy farizeové leštíte pohár a mísu zvenku, ale vaše nitro je plné hrabivosti a podlosti. ⁴⁰ Blázni! Copak Ten, který stvořil vnějšek, nestvořil také vnitřek? ⁴¹ Dejte chudým, co máte v mísách, a hle – všechno vám bude čisté!

⁴² Běda vám farizeům, že dáváte desátky z máty a routy a z kdejaké byliny, ale spravedlnost a Boží lásku opomíjíte. Těmto věcem jste se měli věnovat a tamty nezanedbávat.

⁴³ Běda vám farizeům, neboť milujete čestná sedadla na shromážděních a zdravení na náměstích.

⁴⁴ Běda vám, neboť jste jako nezřetelné hroby – lidé po nich chodí, ani to nevědí.“

⁴⁵ „Mistře,“ ozval se jeden ze znalců Zákona, „když takhle mluvíš, urážíš i nás.“

⁴⁶ „Běda i vám znalcům Zákona!“ odpověděl Ježíš. „Zatěžujete lidi neúnosnými břemeny, ale sami na ta břemena ani prstem nesáhnete.

⁴⁷ Běda vám, že stavíte hroby proroků, které zabili vaši otcové! ⁴⁸ Tím jen dosvědčujete a schvalujete skutky svých otců. Oni je totiž zabíjeli a vy jim stavíte hroby. ⁴⁹ Proto také Moudrost Boží řekla: ‚Pošlu k nim proroky a apoštoly; některé z nich zabijí a jiné budou pronásledovat.‘ ⁵⁰ Toto pokolení se proto bude zodpovídat za krev všech proroků, prolévanou od stvoření světa – ⁵¹ od krve Ábelovy až po krev Zachariáše, který zahynul mezi oltářem a chrámem. Ano, říkám vám, toto pokolení se bude zodpovídat.

⁵² Běda vám znalcům Zákona, že jste vzali klíč k poznání! Sami jste nevešli a těm, kdo vcházeli, jste zabránili.“

⁵³ Když pak odešel, začali ho znalci Písma a farizeové zle napadat. Stále znovu se vraceli k jeho výrokům ⁵⁴ a snažili se vymyslet, jak by ho chytili za slovo.