Lukáš 7
Slovo na cestu
Římský setník projevuje svoji víru
7 Když Ježíš skončil kázání k lidem, šel do Kafarnaum. 2 Tam žil jeden římský důstojník, který vlastnil otroka. Velice si ho cenil, a proto těžce nesl, když otrok smrtelně onemocněl. 3 Důstojník se doslechl o Ježíšovi a poslal k němu židovské starší s prosbou, aby přišel a otroka zachránil. 4 Ti se vydali za Ježíšem a naléhali: „Ten muž si zaslouží tvou pomoc. 5 Má rád náš národ a dokonce nám dal postavit synagogu.“ 6 Ježíš s nimi šel. Když už byli nedaleko jeho domu, poslal k němu důstojník své přátele se vzkazem: „Pane, neobtěžuj se tolik, nezasloužím si, abys mne poctil svou návštěvou. 7 Jako pohan jsem se ani neodvážil jít za tebou osobně. Stačí, když řekneš slovo, a můj otrok se určitě uzdraví. 8 Vždyť i já musím splnit rozkaz svých nadřízených a moji podřízení se musí zase podrobit mým povelům. Řeknu-li vojákovi: ‚Jdi!‘ tak jde, a řeknu-li druhému: ‚Přijď!‘ tak přijde. Poručím-li svému otrokovi: ‚Udělej toto!‘ tedy to udělá.“ 9 Ježíš byl těmi slovy velmi udiven a řekl svým průvodcům: „S tak velkou vírou jsem se nesetkal u žádného Žida.“ 10 Když se poslové vrátili do domu římského důstojníka, byl již otrok zdráv.
Ježíš křísí syna vdovy
11 Brzy nato se Ježíš odebral do města Naim. Jeho žáci a mnozí další lidé ho doprovázeli. 12 V blízkosti městské brány potkali pohřební průvod. Jedna vdova pochovávala svého jediného syna. K pohřbu se sešlo hodně lidí. 13 Když Ježíš spatřil tu vdovu, bylo mu jí velice líto a řekl: „Neplač!“ 14 Pak přistoupil blíže, dotkl se már a zastavil průvod. „Mládenče, vstaň!“ zvolal. 15 Tu se mrtvý posadil a promluvil. Tak Ježíš vrátil matce syna. 16 Počáteční zděšení okolostojících vystřídala radost a začali chválit Boha: „Velký prorok přišel mezi nás! Bůh navštívil svůj lid.“ 17 Zpráva o této události se rozšířila po celém Judsku a okolí.
Ježíš rozptyluje Janovy pochybnosti
18 O tom všem vyprávěli učedníci Jana Křtitele svému učiteli. 19 Jan poslal dva z nich za Ježíšem, aby se zeptali: „Jsi Mesiáš, anebo máme čekat ještě někoho jiného!“ 20-21 Když přišli s tou otázkou, Ježíš právě uzdravoval nemocné, všelijak postižené, osvobozoval spoutané duševními nemocemi, mnohým slepým vracel zrak. 22 Poslům odpověděl: „Jděte zpět k Janovi a řekněte mu, co jste viděli a slyšeli: slepí vidí, chromí chodí, hluší slyší, mrtví ožívají a těm, kteří nic nemají, nabízí Bůh podíl ve svém království. 23 Šťasten je každý, kdo mne neodmítne.“ 24 Když poslové odešli, začal Ježíš mluvit ke shromážděným lidem o Janu Křtiteli: „Když jste chodili za mužem, který strávil život v pustinách, koho jste očekávali? Rákos, který se otočí podle větru? 25 Nebo jste chtěli vidět člověka v přepychových šatech? Takoví jsou jen v palácích. 26 Chtěli jste slyšet proroka? Ano, poznali jste někoho ještě většího než proroka. 27 Jan je ten, o němž je napsáno:
‚Posílám svého posla před tebou,
aby ti připravil cestu.‘
28 Jan dostal nejvyšší úkol ze všech lidí: oznámit, že Kristus přichází! A přece i ten nejnepatrnější, kdo se dočkal a uvěřil, byl poctěn více než Jan. 29 Víte, že Janovi posluchači – a byli mezi nimi i lidé s všelijakou pověstí – přijali Jana jako Božího posla a dali se proto od něho pokřtít. 30 Farizejové a znalci zákona však Janův křest odmítli, protože nepochopili, že i oni potřebují Boží odpuštění.“ 31 Ježíš pokračoval: „Komu se tak podobají? 32 Jsou nespokojení a náladoví jako děti, které si hrají na návsi chvíli na svatbu, chvíli na pohřeb a vzájemně si vyčítají:
‚Pískali jsme vám,
a vy jste netancovali.
A pak jsme vám zase smutně zpívali,
a vy jste neplakali.‘
33 Když se Jan Křtitel postil a nepil víno, říkali jste, že je fanatik, 34 a když Syn člověka jí a pije, říkáte pohrdlivě: ‚Podívejte se na toho žrouta a pijana, který se přátelí i se zrádci národa a s kdejakou sebrankou.‘ 35 Ale kdo přijme Boží moudrost, ten tomu porozumí.“
Hříšná žena potírá olejem Ježíšovy nohy
36 Jeden farizej pozval Ježíše na oběd. Ten přišel a stoloval s ním. 37 V tom městě žila také žena, která měla špatnou pověst. Když slyšela, že Ježíš je na návštěvě u farizeje Šimona, vzala alabastrovou nádobku s drahocenným vonným olejem a šla tam. 38 Poklekla k Ježíšovým nohám, smáčela mu je slzami, utírala svými vlasy, líbala je a potírala vonným olejem. 39 Když to viděl farizej, který Ježíše pozval, myslel si: „Kdyby to byl prorok, věděl by, co je to za ženu, a nedovolil by, aby se ho taková hříšnice vůbec dotkla.“ 40 Tu ho Ježíš oslovil: „Rád bych se tě, Šimone, na něco zeptal.“ „Prosím, jen mluv,“ řekl Šimon. 41 „Jeden věřitel měl dva dlužníky. První mu byl dlužen pět set stříbrných, druhý padesát. 42 Když však ani jeden z nich nemohl zaplatit, věřitel odpustil dluh oběma. Co myslíš, který z nich ho bude mít víc rád?“ 43 Šimon odpověděl: „Mám za to, že ten, kterému více prominul.“ „Správně,“ řekl Ježíš. 44 Pak ukázal na ženu u svých nohou a pověděl Šimonovi: „Podívej se na tu ženu. Přišel jsem do tvého domu a ty jsi mi nedal umýt nohy, jak je zvykem; tato žena mi je umyla svými slzami a vytřela svými vlasy. 45 Na uvítanou jsi mne jako hostitel nepolíbil, ale tato žena mi nepřestává líbat nohy. 46 Nepotřel jsi mi hlavu olejem, ale tato žena nelitovala drahocenného oleje na mé nohy. 47 Je to jako s těmi dlužníky: velký hřích je jí odpuštěn a to se projevuje na lásce, kterou mi prokazuje. Kdo si myslí, že odpuštění nepotřebuje, pak málo miluje.“ 48 Potom se obrátil k ženě: „Tvoje hříchy jsou ti odpuštěny.“ 49 Když si ostatní hosté říkali mezi sebou: „Co je to za člověka, že si troufá odpouštět hříchy?“ 50 uklidnil ji: „Tvoje víra tě zachránila, jdi pokojně domů.“
Luke 7
New King James Version
Jesus Heals a Centurion’s Servant(A)
7 Now when He concluded all His sayings in the hearing of the people, He (B)entered Capernaum. 2 And a certain centurion’s servant, who was dear to him, was sick and ready to die. 3 So when he heard about Jesus, he sent elders of the Jews to Him, pleading with Him to come and heal his servant. 4 And when they came to Jesus, they begged Him earnestly, saying that the one for whom He should do this was deserving, 5 “for he loves our nation, and has built us a synagogue.”
6 Then Jesus went with them. And when He was already not far from the house, the centurion sent friends to Him, saying to Him, “Lord, do not trouble Yourself, for I am not worthy that You should enter under my roof. 7 Therefore I did not even think myself worthy to come to You. But (C)say the word, and my servant will be healed. 8 For I also am a man placed under (D)authority, having soldiers under me. And I say to one, ‘Go,’ and he goes; and to another, ‘Come,’ and he comes; and to my servant, ‘Do this,’ and he does it.”
9 When Jesus heard these things, He marveled at him, and turned around and said to the crowd that followed Him, “I say to you, I have not found such great faith, not even in Israel!” 10 And those who were sent, returning to the house, found the servant well [a]who had been sick.
Jesus Raises the Son of the Widow of Nain
11 Now it happened, the day after, that He went into a city called Nain; and many of His disciples went with Him, and a large crowd. 12 And when He came near the gate of the city, behold, a dead man was being carried out, the only son of his mother; and she was a widow. And a large crowd from the city was with her. 13 When the Lord saw her, He had (E)compassion on her and said to her, (F)“Do not weep.” 14 Then He came and touched the open coffin, and those who carried him stood still. And He said, “Young man, I say to you, (G)arise.” 15 So he who was dead (H)sat up and began to speak. And He (I)presented him to his mother.
16 (J)Then fear [b]came upon all, and they (K)glorified God, saying, (L)“A great prophet has risen up among us”; and, (M)“God has visited His people.” 17 And this report about Him went throughout all Judea and all the surrounding region.
John the Baptist Sends Messengers to Jesus(N)
18 (O)Then the disciples of John reported to him concerning all these things. 19 And John, calling two of his disciples to him, sent them to [c]Jesus, saying, “Are You (P)the Coming One, or [d]do we look for another?”
20 When the men had come to Him, they said, “John the Baptist has sent us to You, saying, ‘Are You the Coming One, or do we look for another?’ ” 21 And that very hour He cured many of [e]infirmities, afflictions, and evil spirits; and to many blind He gave sight.
22 (Q)Jesus answered and said to them, “Go and tell John the things you have seen and heard: (R)that the blind (S)see, the lame (T)walk, the lepers are (U)cleansed, the deaf (V)hear, the dead are raised, (W)the poor have the gospel preached to them. 23 And blessed is he who is not [f]offended because of Me.”
24 (X)When the messengers of John had departed, He began to speak to the multitudes concerning John: “What did you go out into the wilderness to see? A reed shaken by the wind? 25 But what did you go out to see? A man clothed in soft garments? Indeed those who are gorgeously appareled and live in luxury are in kings’ courts. 26 But what did you go out to see? A prophet? Yes, I say to you, and more than a prophet. 27 This is he of whom it is written:
(Y)‘Behold, I send My messenger before Your face,
Who will prepare Your way before You.’
28 For I say to you, among those born of women there is [g]not a (Z)greater prophet than John the Baptist; but he who is least in the kingdom of God is greater than he.”
29 And when all the people heard Him, even the tax collectors [h]justified God, (AA)having been baptized with the baptism of John. 30 But the Pharisees and [i]lawyers rejected (AB)the will of God for themselves, not having been baptized by him.
31 [j]And the Lord said, (AC)“To what then shall I liken the men of this generation, and what are they like? 32 They are like children sitting in the marketplace and calling to one another, saying:
‘We played the flute for you,
And you did not dance;
We mourned to you,
And you did not weep.’
33 For (AD)John the Baptist came (AE)neither eating bread nor drinking wine, and you say, ‘He has a demon.’ 34 The Son of Man has come (AF)eating and drinking, and you say, ‘Look, a glutton and a [k]winebibber, a friend of tax collectors and sinners!’ 35 (AG)But wisdom is justified by all her children.”
A Sinful Woman Forgiven
36 (AH)Then one of the Pharisees asked Him to eat with him. And He went to the Pharisee’s house, and sat down to eat. 37 And behold, a woman in the city who was a sinner, when she knew that Jesus sat at the table in the Pharisee’s house, brought an alabaster flask of fragrant oil, 38 and stood at His feet behind Him weeping; and she began to wash His feet with her tears, and wiped them with the hair of her head; and she kissed His feet and anointed them with the fragrant oil. 39 Now when the Pharisee who had invited Him saw this, he spoke to himself, saying, (AI)“This Man, if He were a prophet, would know who and what manner of woman this is who is touching Him, for she is a sinner.”
40 And Jesus answered and said to him, “Simon, I have something to say to you.”
So he said, “Teacher, say it.”
41 “There was a certain creditor who had two debtors. One owed five hundred (AJ)denarii, and the other fifty. 42 And when they had nothing with which to repay, he freely forgave them both. Tell Me, therefore, which of them will love him more?”
43 Simon answered and said, “I suppose the one whom he forgave more.”
And He said to him, “You have rightly judged.” 44 Then He turned to the woman and said to Simon, “Do you see this woman? I entered your house; you gave Me no (AK)water for My feet, but she has washed My feet with her tears and wiped them with the hair of her head. 45 You gave Me no (AL)kiss, but this woman has not ceased to kiss My feet since the time I came in. 46 (AM)You did not anoint My head with oil, but this woman has anointed My feet with fragrant oil. 47 (AN)Therefore I say to you, her sins, which are many, are forgiven, for she loved much. But to whom little is forgiven, the same loves little.”
48 Then He said to her, (AO)“Your sins are forgiven.”
49 And those who sat at the table with Him began to say to themselves, (AP)“Who is this who even forgives sins?”
50 Then He said to the woman, (AQ)“Your faith has saved you. Go in peace.”
Footnotes
- Luke 7:10 NU omits who had been sick
- Luke 7:16 seized them all
- Luke 7:19 NU the Lord
- Luke 7:19 should we expect
- Luke 7:21 illnesses
- Luke 7:23 caused to stumble
- Luke 7:28 NU none greater than John;
- Luke 7:29 declared the righteousness of
- Luke 7:30 the experts in the law
- Luke 7:31 NU, M omit And the Lord said
- Luke 7:34 An excessive drinker
Copyright © 1988 by Biblica
Scripture taken from the New King James Version®. Copyright © 1982 by Thomas Nelson. Used by permission. All rights reserved.
