Lukáš 19:1-23:51

Bible 21

Zacheus

19 Ježíš přišel do Jericha a procházel jím. ² A hle, byl tam muž jménem Zacheus, hlavní výběrčí daní a veliký boháč. ³ Toužil se podívat, kdo je Ježíš, ale kvůli davu nemohl, neboť byl malé postavy. ⁴ Běžel tedy napřed a vylezl na planý fíkovník, aby ho uviděl, až tudy půjde.

⁵ Když tam Ježíš dorazil, vzhlédl a řekl mu: „Zachee, pojď rychle dolů. Dnes musím zůstat u tebe doma.“

⁶ Rychle tedy slezl a radostně ho přijal. ⁷ Všichni, kdo to viděli, si ale stěžovali: „To šel na návštěvu k takovému hříšníkovi?!“

⁸ Zacheus potom vstal a řekl Pánu: „Podívej se! Polovinu svého majetku teď dávám chudým, Pane, a kohokoli jsem nespravedlivě odíral na daních, vrátím mu to čtyřnásobně.“

⁹ „Dnes přišlo do tohoto domu spasení,“ řekl mu na to Ježíš. „I on je přece syn Abrahamův! ¹⁰ Syn člověka totiž přišel hledat a zachránit, co bylo ztracené.“

O hřivnách

¹¹ Tehdy vyprávěl svým posluchačům další podobenství, protože se blížil k Jeruzalému a oni si mysleli, že se už nyní má zjevit Boží království. ¹² Řekl jim: „Jeden urozený člověk odešel do daleké země, aby se odtamtud vrátil jako král. ¹³ Předtím si zavolal deset svých služebníků, dal jim deset hřiven ^[a] a řekl jim: ‚Hospodařte s tím, dokud nepřijdu.‘ ¹⁴ Jeho krajané ho ale nenáviděli a hned vyslali poselstvo, aby vyřídilo: ‚Nechceme ho za krále!‘

¹⁵ Když se pak vrátil jako král, zavolal si služebníky, kterým svěřil peníze, aby zjistil, kolik kdo vydělal. ¹⁶ Přišel první a řekl: ‚Pane, tvá hřivna vynesla deset hřiven.‘ ¹⁷ Král odpověděl: ‚Výborně, můj dobrý služebníku! Protože jsi byl věrný v tom nejmenším, vládni deseti městům.‘

¹⁸ Přišel druhý a řekl: ‚Pane, tvá hřivna vydělala pět hřiven.‘ ¹⁹ Odpověděl mu: ‚Ty buď vládcem pěti měst.‘

²⁰ Potom přišel další a řekl: ‚Pane, zde máš svou hřivnu. Měl jsem ji uloženou v šátku, ²¹ neboť jsem se tě bál. Jsi přísný člověk; vybíráš, co sis neuložil, a sklízíš, co jsi nezasel.‘ ²² Král mu řekl: ‚Soudím tě podle tvých vlastních slov, zlý služebníku. Věděl jsi, že jsem přísný člověk, že vybírám, co jsem neuložil, a sklízím, co jsem nezasel? ²³ Proč jsi tedy nedal mé peníze směnárníkům, abych si je po návratu vybral i s úroky?‘ ²⁴ Tehdy řekl své družině: ‚Vezměte mu tu hřivnu a dejte ji tomu, který má deset hřiven.‘

²⁵ ‚Pane,‘ namítli, ‚vždyť už má deset hřiven.‘

²⁶ Říkám vám: ‚Každému, kdo má, bude dáno, ale tomu, kdo nemá, bude vzato i to, co má. ²⁷ A ty mé nepřátele, kteří nechtěli, abych byl jejich králem, přiveďte sem a pobijte je přede mnou.‘“

Král na oslíku

²⁸ Po těch slovech se vydal kupředu, vzhůru k Jeruzalému. ²⁹ Když se přiblížil k Betfagé a k Betanii u hory zvané Olivetská, poslal dva ze svých učedníků ³⁰ se slovy: „Jděte do vesnice před vámi. Jakmile tam přijdete, najdete přivázané oslátko, na kterém ještě nikdy nikdo neseděl. Odvažte ho a přiveďte. ³¹ Kdyby se vás někdo ptal, proč ho odvazujete, odpovězte: ‚Pán ho potřebuje.‘“

³² Poslové odešli a nalezli vše tak, jak jim řekl. ³³ Když odvazovali oslátko, majitelé se jich ptali: „Proč to oslátko odvazujete?“

³⁴ „Pán ho potřebuje,“ odpověděli.

³⁵ Odvedli oslátko k Ježíši, přikryli je svými plášti a Ježíše posadili na ně. ³⁶ A jak jel, prostírali své pláště na cestu.

³⁷ Když se blížil k hřebeni Olivetské hory, odkud cesta klesá dolů, začalo celé množství učedníků hlasitě a radostně chválit Boha za všechny zázraky, které viděli. ³⁸ Volali:

³⁹ V davu byli i někteří farizeové. Řekli mu: „Mistře, napomeň své učedníky!“

⁴⁰ Odpověděl jim: „Říkám vám, že kdyby zmlkli, křičelo by kamení!“

Doupě lupičů

⁴¹ Když dorazil na hřeben a uviděl město, rozplakal se nad ním: ⁴² „Ó kdybys poznalo aspoň v tento svůj den, co by ti přineslo pokoj! Teď je to ale tvým očím skryto. ⁴³ Přijdou na tebe dny, kdy tě tví nepřátelé obklíčí valem a oblehnou tě. Sevřou tě ze všech stran ⁴⁴ a srovnají tě se zemí, i tvé děti v tobě. Nenechají v tobě kámen na kameni, protože jsi nepoznalo čas svého navštívení.“

⁴⁵ Potom přišel do chrámu a začal z něj vyhánět ty, kdo tam prodávali. ⁴⁶ „Je psáno,“ říkal jim, „‚Můj dům je domem modlitby,‘ ^[c] ale vy jste z něj udělali ‚doupě lupičů‘!“ ^[d]

⁴⁷ Každý den pak učil v chrámu. Vrchní kněží, znalci Písma a přední muži z lidu zatím hledali způsob, jak ho zničit. ⁴⁸ Nevěděli ale, jak to provést, protože všechen lid mu visel na rtech.

Jakým právem

20 Jednoho dne, když učil lid v chrámě a zvěstoval evangelium, přišli vrchní kněží, znalci Písma a starší ² se slovy: „Řekni nám, jakým právem to děláš? Kdo tě k tomu zmocnil?!“

³ Odpověděl jim: „Já se vás také na něco zeptám. Povězte mi, ⁴ byl Janův křest z nebe, nebo z lidí?“

⁵ Začali se spolu dohadovat: „Když řekneme, že z nebe, řekne nám: ‚Tak proč jste mu nevěřili?‘ ⁶ Když řekneme, že z lidí, všechen lid nás ukamenuje, protože jsou přesvědčeni, že Jan je prorok.“ ⁷ Nakonec mu řekli: „Nevíme, odkud.“

⁸ „Ani já vám tedy neřeknu, jakým právem to dělám,“ odpověděl jim Ježíš.

O zlých vinařích

⁹ Tehdy se obrátil k lidem a vyprávěl jim toto podobenství: „Jeden člověk vysadil vinici, pronajal ji vinařům a na dlouho odcestoval. ¹⁰ V příslušný čas pak poslal k těm vinařům služebníka, aby mu dali díl z úrody vinice. Vinaři ho však zbili a poslali pryč s prázdnou. ¹¹ Poslal tedy dalšího služebníka. I toho však zbili, zohavili a poslali pryč s prázdnou. ¹² Poslal tedy třetího, ale i toho zranili a vyhnali.

¹³ Nakonec si pán vinice řekl: ‚Co mám dělat? Pošlu svého milovaného syna. Snad se před ním zastydí.‘ ¹⁴ Když ho ale vinaři uviděli, domluvili se spolu: ‚Tohle je dědic. Zabijme ho, a dědictví bude naše!‘ ¹⁵ Pak ho vyvlekli z vinice ven a zabili.

Co tedy s nimi udělá pán vinice? ¹⁶ Přijde, ty vinaře zahubí a vinici dá jiným.“

„To snad ne!“ zvolali, jakmile to uslyšeli.

¹⁷ Podíval se na ně a řekl: „Co tedy znamená to, co je psáno:

¹⁸ Kdokoli na ten kámen padne, ten se roztříští. Na koho ten kámen padne, toho rozdrtí.“

¹⁹ Znalci Písma a vrchní kněží se ho v tu chvíli chtěli chopit, ale báli se lidu. Poznali totiž, že to podobenství vyprávěl o nich.

Čí je ten obraz?

²⁰ Dali ho tedy sledovat. Poslali špehy, kteří se měli tvářit jako spravedliví a snažit se ho chytit za slovo, aby ho mohli vydat vládě a pravomoci římského prokurátora. ²¹ Zeptali se ho: „Mistře, víme, že mluvíš i učíš správně a že nikomu nestraníš, ale pravdivě vyučuješ Boží cestě. ²² Je správné dávat císaři daň, nebo ne?“

²³ Ježíš poznal jejich záludnost. Řekl jim: ²⁴ „Ukažte mi denár. Čí nese obraz a nápis?“

„Císařův,“ odpověděli.

²⁵ „Dejte tedy císaři, co je císařovo, a Bohu, co je Boží,“ řekl jim. ²⁶ A tak ho nedokázali veřejně chytit za slovo a v úžasu nad jeho odpovědí zmlkli.

Bůh je Bohem živých

²⁷ Tehdy k němu přišli někteří ze saduceů (kteří popírají vzkříšení) a zeptali se ho: ²⁸ „Mistře, Mojžíš nám napsal, že když ženatý muž zemře bezdětný, má si jeho ženu vzít jeho bratr, aby svému bratru zplodil potomka. ^{[f] 29} Bylo sedm bratrů. První se oženil a zemřel bezdětný. ³⁰ Potom si ji vzal druhý, ³¹ třetí a tak dále. Všech sedm jich zemřelo, aniž by zanechali děti. ³² Nakonec pak zemřela i ta žena. ³³ Kdo z nich ji tedy bude mít za manželku, až přijde vzkříšení? Vždyť ji mělo všech sedm!“

³⁴ Ježíš jim odpověděl: „Synové tohoto věku se žení a vdávají. ³⁵ Ti, kdo budou hodni dosáhnout příštího věku a vzkříšení z mrtvých, se už ale ženit a vdávat nebudou. ³⁶ Také už nebudou moci zemřít – budou totiž jako andělé. Jsou to synové Boží, poněvadž jsou synové vzkříšení. ³⁷ A to, že mrtví vstávají, ukázal už Mojžíš u onoho keře, když Hospodina nazývá Bohem Abrahama, Bohem Izáka a Bohem Jákoba. ^{[g] 38} On přece není Bohem mrtvých, ale živých – pro něj jsou živí všichni!“

³⁹ „Mistře, to jsi řekl dobře,“ poznamenali někteří znalci Písma. ⁴⁰ Tamti už se ho totiž neodvažovali na nic ptát.

Syn, nebo Pán?

⁴¹ Ježíš se jich zeptal: „Jak mohou říkat, že Mesiáš je Davidův syn? ⁴² Sám David říká v knize Žalmů:

⁴⁴ Když ho tedy David nazývá Pánem, jak to může být jeho syn?“

⁴⁵ Přede všemi lidmi pak řekl svým učedníkům: ⁴⁶ „Dejte si pozor na znalce Písma, kteří rádi chodí ve slavnostních pláštích, milují zdravení na tržištích, přední sedadla ve shromážděních a čestná místa na večeřích ⁴⁷ a kteří vyjídají vdovské domy pod záminkou dlouhých modliteb. Takové čeká nejtěžší trest!“

Dva haléřky

21 Když se rozhlédl, uviděl, jak bohatí vhazují své dary do chrámové pokladny. ² Uviděl také jednu chudou vdovu, jak tam hází dva haléřky, ³ a řekl: „Vpravdě vám říkám, že tato chudá vdova dala ze všech nejvíce. ⁴ Všichni totiž přispívali ze svého nadbytku, ale tato žena dala ze svého nedostatku všechno, co měla – celé své živobytí.“

Znamení času

⁵ Někteří si povídali, jak je chrám krásný – ty kameny, ty obětní dary! Ježíš na to řekl: ⁶ „Přijdou dny, kdy z toho, co vidíte, nezůstane kámen na kameni. Všechno bude zbořeno.“

⁷ „Mistře, kdy to bude?“ zeptali se ho. „Jaké bude znamení času, kdy se to má stát?“

⁸ „Dávejte pozor, abyste se nenechali svést,“ odpověděl. „Mnozí přijdou pod mým jménem se slovy: ‚Já jsem Mesiáš!‘ a ‚Přišel čas!‘ Nechoďte za nimi. ⁹ Až uslyšíte o válkách a nepokojích, neděste se. Musí se to dít, ale to ještě není konec.“

¹⁰ Tehdy jim řekl: „Národ povstane proti národu a království proti království. ¹¹ Budou veliká zemětřesení, na různých místech bude hlad a mor a přijdou hrůzy a veliká znamení z nebe.

¹² Před tím vším ale vztáhnou ruce na vás a budou vás pronásledovat. Budou vás vydávat do shromáždění a vězení a kvůli mému jménu vás povedou před krále a vládce. ¹³ To bude vaše příležitost ke svědectví. ¹⁴ Vezměte si k srdci, že si nemáte předem rozmýšlet, jak se hájit. ¹⁵ Já sám vám dám výřečnost a moudrost, proti níž neodolá a neobstojí žádný z vašich protivníků. ¹⁶ Budou vás zrazovat i vlastní rodiče a bratři, příbuzní i přátelé a některé z vás vydají na smrt. ¹⁷ Kvůli mému jménu vás budou všichni nenávidět, ¹⁸ ale ani vlásek z vaší hlavy se neztratí. ¹⁹ Vydržte, a získáte život!“

Zkáza Jeruzaléma

²⁰ „Až uvidíte Jeruzalém obležený vojskem, vězte, že přišla jeho zkáza. ²¹ Tehdy ať ti, kdo jsou v Judsku, utíkají do hor. Kdo jsou ve městě, ať z něj odejdou, a kdo jsou na venkově, ať nechodí do města. ²² Nastanou totiž dny pomsty, kdy se naplní vše, co je psáno. ²³ Běda bude v těch dnech těhotným a kojícím, protože na zemi přijde veliké strádání a hněv proti tomuto lidu. ²⁴ Budou padat ostřím meče a budou odvedeni do zajetí mezi všechny národy. Po Jeruzalému budou šlapat pohané, dokud se časy pohanů nenaplní.“

Příchod Syna člověka

²⁵ „Na slunci, měsíci a hvězdách budou zvláštní úkazy. Na zemi bude úzkost mezi národy, bezradnými před zuřícím mořským příbojem. ²⁶ Lidé budou zmírat strachy v předtuše toho, co má přijít na svět, neboť nebeské mocnosti se budou otřásat. ²⁷ Tehdy spatří Syna člověka, jak přichází v oblaku s mocí a velikou slávou. ^{[i] 28} Až se to všechno začne dít, vzpřimte se a pozvedněte hlavy, protože se blíží vaše vykoupení!“

²⁹ Tehdy jim řekl podobenství: „Podívejte se na fíkovník a ostatní stromy. ³⁰ Když vidíte, jak pučí, sami víte, že se blíží léto. ³¹ Stejně tak, až uvidíte, jak se dějí tyto věci, vězte, že se blíží Boží království! ³² Amen, říkám vám, že to pokolení nepomine, dokud se to všechno nestane. ³³ Nebe a země pominou, ale má slova nikdy nepominou.

³⁴ Dávejte si pozor, aby vaše srdce nebyla obtěžkána hodováním a opilstvím a staráním se o tento život. Ten den by vás pak náhle překvapil ³⁵ jako past, neboť zastihne všechny, kdo žijí na zemi. ³⁶ Proto vždy bděte a modlete se, abyste byli hodni uniknout všemu, co přijde, a mohli stanout před Synem člověka.“

³⁷ Takto ve dne učíval v chrámě, ale večer odcházel a nocoval na hoře zvané Olivetská. ³⁸ Všechen lid ho chodil už za úsvitu poslouchat do chrámu.

Poslední večeře

22 Blížil se Svátek nekvašených chlebů, zvaný také Velikonoce. ² Vrchní kněží a znalci Písma hledali způsob, jak ho zabít, ale báli se lidu.

³ Tehdy vstoupil satan do Jidáše zvaného Iškariotský, který patřil ke Dvanácti. ⁴ Odešel a domluvil se s vrchními kněžími a s veliteli chrámové stráže, jak jim ho zradí. ⁵ Ti se zaradovali a dohodli se s ním, že mu dají peníze. ⁶ Jidáš souhlasil a začal hledat příležitost, aby jim ho zradil někde mimo zástup.

⁷ Tak přišel Den nekvašených chlebů, kdy měl být zabit beránek. ⁸ Ježíš poslal Petra a Jana se slovy: „Jděte nám připravit beránka k velikonoční večeři.“

⁹ „Kde ho máme připravit?“ zeptali se.

¹⁰ Odpověděl: „Jen co vejdete do města, potká vás člověk nesoucí džbán vody. Až vejde do domu, jděte za ním. ¹¹ Tam řekněte hospodáři: ‚Mistr se ptá: Kde je místnost, v níž bych se svými učedníky pojedl beránka?‘ ¹² On vám pak ukáže velikou horní místnost prostřenou k jídlu. Tam připravte večeři.“ ¹³ Odešli tedy, nalezli všechno tak, jak jim řekl, a připravili beránka.

¹⁴ Když pak nadešla ta chvíle, posadil se s apoštoly za stůl. ¹⁵ Tehdy jim řekl: „Toužebně jsem si přál jíst s vámi tohoto beránka předtím, než budu trpět. ¹⁶ Říkám vám, že už ho neokusím, dokud nedojde naplnění v Božím království.“

¹⁷ Uchopil kalich, vzdal díky a řekl: „Vezměte jej a rozdělte se spolu. ¹⁸ Říkám vám, že už neokusím plod vinné révy, dokud nepřijde Boží království.“ ¹⁹ Vzal chléb, vzdal díky, lámal a dal jim ho se slovy: „To je mé tělo, ^[j] které se dává za vás. To čiňte na mou památku.“ ²⁰ Právě tak vzal po večeři kalich se slovy: „Tento kalich je nová smlouva v mé krvi, která se prolévá za vás.

²¹ Pohleďte ale – ruka mého zrádce je na stole vedle mé. ²² Syn člověka sice odchází, jak je určeno, ale běda tomu, kdo jej zrazuje.“ ²³ Začali se tedy dohadovat, kdo z nich že se to chystá udělat.

Kdo je největší

²⁴ Vznikl mezi nimi také spor, kdo z nich je asi největší. ²⁵ On jim na to řekl: „Králové národů nad nimi panují a ti, kdo je ovládají, si nechají říkat dobrodinci. ²⁶ Vy to tak ale nedělejte. Naopak, kdo je mezi vámi největší, ať je jako nejmenší a vedoucí ať je jako sloužící. ²⁷ Vždyť kdo je větší – ten, kdo sedí, nebo ten, kdo slouží? Zdali ne ten, který sedí? Já jsem ale mezi vámi jako ten, který slouží.

²⁸ Vy jste ti, kdo se mnou zůstali v mých zkouškách, ²⁹ a já vám odkazuji království, jako je můj Otec odkázal mně. ³⁰ V mém království budete jíst a pít u mého stolu; budete sedět na trůnech a soudit dvanáct pokolení Izraele.

³¹ Šimone, Šimone, hle, satan si vyžádal, aby vás tříbil jako pšenici. ³² Prosil jsem ale za tebe, aby tvá víra neselhala. Až se jednou obrátíš, posiluj své bratry.“

³³ „Pane,“ zvolal Petr, „s tebou jsem připraven jít i do vězení, i na smrt!“

³⁴ On mu však odpověděl: „Říkám ti, Petře, než ráno zakokrhá kohout, třikrát zapřeš, že mě znáš.“

Getsemane

³⁵ Zeptal se jich: „Když jsem vás poslal bez měšce, mošny a obuvi, scházelo vám něco?“

„Ne, vůbec nic,“ odpověděli.

³⁶ Řekl jim: „Teď ale, kdo má měšec, ať si ho vezme, a také mošnu. Kdo nemá meč, ať prodá plášť a koupí si jej. ³⁷ Říkám vám, že se na mně musí naplnit ještě toto Písmo: ‚Byl započten mezi zločince.‘ ^[k] Naplňuje se totiž, co je o mně psáno.“

³⁸ Řekli mu: „Pane, podívej se, máme dva meče!“

„To stačí,“ odpověděl.

³⁹ Vyšel ven a podle svého zvyku se odebral na Olivetskou horu. Učedníci ho následovali. ⁴⁰ Když přišel na místo, řekl jim: „Modlete se, abyste nepodlehli pokušení.“

⁴¹ Sám se vzdálil, co by kamenem dohodil, padl na kolena a modlil se: ⁴² „Otče, pokud chceš, odejmi ode mě tento kalich. Ať se však nestane má vůle, ale tvá!“ ⁴³ Tehdy se mu ukázal anděl z nebe a posiloval ho. ⁴⁴ Ve smrtelném zápasu se tedy modlil ještě vroucněji a jeho pot stékal na zem jako krůpěje krve. ^[l]

⁴⁵ Když vstal od modlitby a přišel k učedníkům, zjistil, že pod tíhou zármutku usnuli. ⁴⁶ „Jak to, že spíte?“ řekl jim. „Vstaňte a modlete se, abyste nepodlehli pokušení.“

⁴⁷ Ještě to ani nedořekl a byl tu houf lidí v čele s Jidášem, jedním z Dvanácti. Přistoupil k Ježíšovi, aby ho políbil, ⁴⁸ ale ten mu řekl: „Jidáši, zrazuješ Syna člověka polibkem?“

⁴⁹ Jeho druhové pochopili, k čemu se schyluje. „Pane,“ vykřikli, „máme se bít mečem?“ ⁵⁰ Jeden z nich zasáhl veleknězova sluhu a usekl mu pravé ucho.

⁵¹ „Nechte už toho!“ odpověděl Ježíš. Dotkl se jeho ucha a uzdravil ho.

⁵² Tehdy Ježíš řekl vrchním kněžím, velitelům stráže a starším, kteří na něj přišli: „Jsem snad zločinec, že jste se na mě vypravili s meči a holemi? ⁵³ Denně jsem s vámi býval v chrámu, a ani jste se mě nedotkli. Ale toto je vaše chvíle – vláda temnoty.“

Neznám ho!

⁵⁴ Tak ho zatkli a odvedli do domu nejvyššího kněze. Petr ho ale zpovzdálí následoval. ⁵⁵ Když uprostřed dvora zapálili oheň a sesedli se okolo, posadil se mezi ně i Petr. ⁵⁶ Jak seděl tváří k ohni, jedna služka si ho všimla, upřeně se na něj podívala a řekla: „Tenhle byl také s ním.“

⁵⁷ On to ale zapřel: „Já ho neznám, ženo!“

⁵⁸ Po chvilce si ho všiml jiný a řekl: „Ty jsi také jeden z nich.“

„Nejsem, člověče!“ opakoval Petr.

⁵⁹ Když uplynula asi hodina, začal někdo jiný tvrdit: „Tenhle s ním určitě byl také – vždyť je to Galilejec!“

⁶⁰ Petr ale řekl: „Nevím, o čem mluvíš, člověče!“

A vtom, ještě než to dořekl, zakokrhal kohout. ⁶¹ Pán se obrátil a podíval se na Petra. Ten si vzpomněl, jak mu Pán říkal: „Dříve než se ozve kohout, třikrát mě zapřeš.“ ⁶² Vyšel ven a hořce se rozplakal.

Před Veleradou

⁶³ Ti, kdo Ježíše hlídali, se mu posmívali a tloukli ho. ⁶⁴ Zavázali mu oči a ptali se: „Prorokuj, kdo tě udeřil?“ ⁶⁵ Přitom ho zasypávali sprostými nadávkami.

⁶⁶ Jakmile se rozednilo, sešli se starší lidu, vrchní kněží i znalci Písma a odvedli ho do své Velerady. ⁶⁷ Vyzvali ho: „Jestli jsi Mesiáš, řekni nám to!“

„Kdybych vám to řekl, stejně neuvěříte,“ odpověděl Ježíš. ⁶⁸ „A kdybych se vás zeptal, stejně mi neodpovíte. ⁶⁹ Od této chvíle bude Syn člověka sedět po pravici Boží moci.“ ^[m]

⁷⁰ „Takže jsi Boží Syn?“ řekli všichni.

„Sami říkáte, že jsem,“ odpověděl Ježíš.

⁷¹ Na to zvolali: „K čemu ještě potřebujeme svědectví? Vždyť jsme to sami slyšeli z jeho úst!“

Před Pilátem

23 Celé jejich shromáždění vstalo a odvedli ho k Pilátovi. ² Začali ho obviňovat: „Zjistili jsme, že tento muž rozvrací náš národ. Je proti odvádění daní císaři a nazývá se králem, Mesiášem.“

³ Pilát se ho zeptal: „Tak ty jsi židovský král?“

„Sám to říkáš,“ odpověděl Ježíš.

⁴ Nato Pilát řekl vrchním kněžím a zástupům: „Podle mě je ten člověk nevinný.“

⁵ Oni však naléhali: „Bouří lid! Učí po celém Judsku! Začal v Galileji a došel až sem!“

⁶ Jakmile to Pilát uslyšel, zeptal se: „Takže ten člověk je Galilejec?“ ⁷ A když se dozvěděl, že je z Herodova panství, poslal ho k Herodovi, který v těch dnech také pobýval v Jeruzalémě.

Před Herodem

⁸ Když Herodes uviděl Ježíše, měl velikou radost. Už dávno se s ním toužil setkat, neboť o něm hodně slyšel, a těšil se, že ho uvidí udělat nějaký zázrak. ⁹ Kladl mu spoustu otázek, ale Ježíš mu vůbec neodpovídal.

¹⁰ Stáli tam však vrchní kněží a znalci Písma a usilovně ho obviňovali. ¹¹ A tak jím Herodes se svými vojáky pohrdl. Když se mu dost naposmíval, oblékl ho do skvostného roucha a poslal ho zpátky k Pilátovi. ¹² Toho dne se Herodes s Pilátem spřátelili; předtím totiž k sobě chovali nenávist.

Ukřižuj ho!

¹³ Pilát svolal vrchní kněze, přední muže i lid ¹⁴ a řekl jim: „Přivedli jste mi tohoto člověka jako rozvraceče lidu. Hle, vyslechl jsem ho před vámi a neshledal jsem jej vinným v žádném bodě vaší obžaloby. ¹⁵ Dokonce ani Herodes ne, neboť jsem vás poslal k němu. Nespáchal nic, za co by zasloužil smrt. ¹⁶ [17] Dám ho zbičovat a propustím ho.“ ^[n]

¹⁸ Všechen dav ale začal křičet: „Pryč s ním! Propusť nám Barabáše!“ ¹⁹ (Ten byl uvězněn za nějakou vzpouru ve městě a za vraždu.)

²⁰ Pilát k nim znovu promluvil, protože chtěl Ježíše propustit.

²¹ Oni ale křičeli: „Ukřižuj, ukřižuj ho!“

²² Promluvil k nim tedy potřetí: „Ale co udělal zlého? Nezjistil jsem u něj nic, za co by zasloužil smrt. Dám ho zbičovat a propustím ho!“

²³ Oni však naléhali a s velikým křikem se dožadovali, aby byl ukřižován. Jejich hlasy stále sílily, ²⁴ až se Pilát rozhodl jejich žádosti vyhovět. ²⁵ Toho, který byl uvězněn za vzpouru a vraždu, propustil, jak žádali, ale Ježíše na jejich přání vydal na smrt.

Cesta k popravišti

²⁶ Když ho odváděli, chytili jistého Šimona Kyrénského, který se vracel z pole, a naložili mu kříž, aby ho nesl za Ježíšem.

²⁷ Šlo za ním veliké množství lidu i mnoho žen, které nad ním plakaly a naříkaly. ²⁸ Ježíš se k nim obrátil: „Dcery jeruzalémské, neplačte nade mnou, ale nad sebou a nad svými dětmi. ²⁹ Hle, přicházejí dny, kdy lidé řeknou: ‚Blaze neplodným, jejichž lůna nerodila a jejichž prsy nekojily!‘

³¹ Když se toto děje se zeleným stromem, co se stane se suchým?“

Golgota

³² K popravě s ním vedli ještě další dva muže, zločince. ³³ Když přišli na místo zvané Lebka, ukřižovali ho tam, i ty zločince – jednoho po pravici a druhého po levici. ³⁴ Ježíš tehdy řekl: „Otče, odpusť jim, vždyť nevědí, co dělají!“ ^[p] Vojáci zatím losovali o jeho šaty. ^[q]

³⁵ Lid stál a díval se. Kromě jiných se mu vysmívali také vůdcové: „Jiné zachránil, tak ať zachrání sám sebe, když je to Mesiáš, ten Boží Vyvolený!“

³⁶ Vojáci se mu posmívali také. Přistupovali, nabízeli mu ocet ³⁷ a říkali: „Zachraň se, jestli jsi židovský král!“ ³⁸ Visel nad ním totiž nápis:

TOTO JE JEŽÍŠ, ŽIDOVSKÝ KRÁL.

³⁹ Jeden ze zločinců, kteří tam viseli, se mu vysmíval: „Když jsi Mesiáš, zachraň sebe i nás!“

⁴⁰ Ten druhý ho však okřikl: „To se ani Boha nebojíš? Máš stejný trest jako on, ⁴¹ ale my dostáváme spravedlivou odplatu za své skutky, kdežto tenhle nic zlého neudělal!“

⁴² Potom řekl Ježíšovi: „Vzpomeň si na mě, až přijdeš do svého království.“

⁴³ Ježíš mu odpověděl: „Amen, říkám ti, dnes budeš se mnou v ráji.“

⁴⁴ Okolo poledne se po celé zemi setmělo až do tří hodin odpoledne. ⁴⁵ Slunce se zatmělo a chrámová opona se roztrhla vpůli. ⁴⁶ Ježíš hlasitě zvolal: „Otče, do tvých rukou svěřuji svého ducha!“ ^[r] Po těch slovech vydechl naposled.

⁴⁷ Když setník uviděl, co se stalo, vzdal slávu Bohu a řekl: „Ten člověk byl jistě spravedlivý!“ ⁴⁸ Všichni v zástupu, který se sešel k té podívané, se při pohledu na to, co se stalo, bili do prsou a odcházeli pryč. ⁴⁹ Všichni jeho přátelé, i ženy, které ho doprovázely z Galileje, stáli opodál a všechno to viděli.

Hrob ve skále

⁵⁰ Jeden člen Rady, dobrý a spravedlivý muž jménem Josef, ⁵¹ nesouhlasil s Radou a jejím činem. Byl z judského města Arimatie a také očekával Boží království.