Lukáš 16-20

Bible 21

O nepoctivém správci

16 Ježíš řekl učedníkům: „Byl jeden bohatý člověk, který zaměstnával správce. Ten byl před ním obviněn, že mrhá jeho majetkem. ² Zavolal ho tedy a řekl mu: ‚Co to o tobě slyším? Slož účty ze svého počínání, neboť budeš propuštěn.‘

³ Správce si řekl: ‚Co budu dělat, až mě můj pán propustí? Kopat nemohu, žebrat se stydím… ⁴ Už vím, co udělám, aby mě lidé přijali do svých domů, až budu propuštěn!‘

⁵ Jednoho po druhém si pak zavolal všechny dlužníky svého pána. Prvního se zeptal: ‚Kolik dlužíš mému pánu?‘ ⁶ ‚Sto sudů oleje,‘ odpověděl dlužník. Řekl mu: ‚Zde je tvůj úpis – rychle si sedni a napiš padesát.‘ ⁷ Dalšího se zeptal: ‚A kolik dlužíš ty?‘ ‚Sto měr pšenice,‘ odpověděl. Řekl mu: ‚Zde je tvůj úpis – napiš osmdesát.‘

⁸ A jeho pán ocenil, že si ten nepoctivý správce počínal chytře! Synové světa totiž bývají ve svých věcech chytřejší než synové světla.

⁹ Říkám vám tedy: I špinavými penězi, ^[a] které pominou, si můžete dělat přátele, abyste byli přijati do věčných příbytků. ^{[b] 10} Kdo je věrný v nejmenším, je věrný i ve velkém. A kdo je nepoctivý v nejmenším, je nepoctivý i ve velkém. ¹¹ Když jste nebyli věrní v zacházení se špinavými penězi, kdo vám svěří opravdové bohatství? ¹² A když jste nebyli věrní v cizím, kdo vám dá to, co je vaše?

¹³ Žádný sluha nemůže sloužit dvěma pánům. Buď bude jednoho nenávidět a druhého milovat, nebo se bude jednoho držet a tím druhým pohrdne. Nemůžete sloužit Bohu i penězům.“

¹⁴ Ale to všechno slyšeli i farizeové. Měli rádi peníze, a tak se mu vysmívali. ¹⁵ Ježíš jim ale řekl: „Vy chcete před lidmi vypadat spravedlivě, ale Bůh zná vaše srdce. Co je u lidí vznešené, je v Božích očích ohavnost!

¹⁶ Až do Jana tu byl Zákon a Proroci; od té doby se káže Boží království a každý se do něj násilně tlačí. ¹⁷ Spíše však pomine nebe a země, než aby přestala platit jediná čárka Zákona!

¹⁸ Každý, kdo zapudí svou manželku a vezme si jinou, cizoloží; také ten, kdo si bere zapuzenou, cizoloží.“

O boháči a Lazarovi

¹⁹ „Byl jeden bohatý člověk, oblékal se do purpuru a kmentu a každého dne skvěle hodoval. ²⁰ Byl také jeden žebrák jménem Lazar, který ležel u jeho vrat plný vředů ²¹ a toužil se najíst aspoň tím, co spadlo ze stolu toho boháče. Dokonce i psi přicházeli a lízali mu vředy. ²² Jednoho dne ten žebrák zemřel a andělé ho odnesli do Abrahamova náručí. Zemřel i onen boháč a byl pohřben.

²³ Když v pekle pozvedl v mukách oči, spatřil v dálce Abrahama a Lazara v jeho náručí. ²⁴ ‚Otče Abrahame,‘ zvolal boháč, ‚smiluj se nade mnou! Pošli Lazara, ať smočí koneček prstu ve vodě a svlaží mi jazyk, vždyť tu v tom plameni hrozně trpím!‘

²⁵ ‚Synu,‘ odpověděl Abraham, ‚vzpomeň si, že sis v životě užil dobrých věcí, tak jako Lazar zlých. Teď ho tedy čeká potěšení, ale tebe trápení. ²⁶ Navíc mezi námi a vámi zeje veliká propast, aby ti, kdo by si přáli přejít odsud k vám nebo se snažili dostat odtamtud k nám, nemohli.‘

²⁷ On na to řekl: ‚Prosím tě, otče, pošli ho tedy do mého otcovského domu. ²⁸ Mám pět bratrů – ať je varuje, aby i oni nepřišli do tohoto místa muk!‘

²⁹ ‚Mají Mojžíše a Proroky,‘ řekl Abraham. ‚Ať poslouchají je!‘

³⁰ ‚To ne, otče Abrahame,‘ boháč na to. ‚Kdyby k nim ale přišel někdo z mrtvých, činili by pokání.‘

³¹ On mu ale řekl: ‚Když neposlouchají Mojžíše a Proroky, nepřesvědčí je, ani kdyby někdo vstal z mrtvých.‘“

Odpuštění, víra, pokora

17 Ježíš řekl svým učedníkům: „Není možné, aby nepřišla pokušení, ale běda tomu, skrze koho přicházejí. ² Bylo by pro něj lepší, kdyby mu na krk pověsili mlýnský kámen a hodili ho do moře, než aby svedl jednoho z těchto maličkých. ³ Mějte se na pozoru!

Kdyby tvůj bratr proti tobě zhřešil, pokárej ho, a bude-li toho litovat, odpusť mu. ⁴ Kdyby proti tobě zhřešil sedmkrát za den a sedmkrát by se k tobě obrátil se slovy: ‚Je mi to líto,‘ musíš mu odpustit.“

⁵ Apoštolové Pánu řekli: „Dej nám víc víry.“

⁶ „Kdybyste měli víru jako hořčičné zrnko,“ odpověděl Pán, „řekli byste této moruši: ‚Vykořeň se a přesaď se do moře!‘ a poslechla by vás.

⁷ Kdo z vás by svému služebníkovi hned po jeho návratu z orby nebo pastvy řekl: ‚Pojď ke stolu‘? ⁸ Neřekne mu spíše: ‚Připrav mi večeři, vezmi si zástěru a obsluhuj mě; až se najím a napiji, můžeš jíst a pít i ty‘? ⁹ Děkuje snad tomu služebníku, že udělal, co mu bylo nařízeno? ¹⁰ Tak i vy, když uděláte všechno, co je vám nařízeno, říkejte: ‚Nezasloužíme chválu. Jen jsme jako služebníci splnili svou povinnost.‘“

Deset malomocných

¹¹ Cestou do Jeruzaléma procházel pomezím Samaří a Galileje. ¹² Když přicházel k jedné vesnici, setkalo se s ním deset malomocných. Zůstali stát opodál ¹³ a hlasitě volali: „Ježíši, Mistře, smiluj se nad námi!“

¹⁴ Když je uviděl, řekl jim: „Jděte se ukázat kněžím.“ ^[c] A jak šli, byli očištěni.

¹⁵ Jakmile jeden z nich uviděl, že je uzdraven, vrátil se a hlasitě chválil Boha. ¹⁶ Padl na tvář k jeho nohám a děkoval mu. Ten muž byl Samaritán.

¹⁷ „Copak jich nebylo očištěno deset?“ zeptal se Ježíš. „Kde je těch zbylých devět? ¹⁸ Nikdo z nich se nevrátil, aby vzdal Bohu slávu, jedině tento cizinec?“ ¹⁹ Potom mu řekl: „Vstaň a jdi. Tvá víra tě uzdravila.“

Kdy přijde Království

²⁰ Když se ho jednou farizeové zeptali, kdy přijde Boží království, odpověděl jim: „Boží království nepřichází zjevně. ²¹ Nebude možné říci: ‚Je tu!‘ anebo: ‚Je tam.‘ Boží království už je přece mezi vámi!“

²² Svým učedníkům řekl: „Přijdou dny, kdy zatoužíte uvidět jeden ze dnů Syna člověka, ale neuvidíte. ²³ Když vám tehdy řeknou: ‚Je tu,‘ anebo: ‚Je tam,‘ nikam nechoďte a za nikým se nežeňte. ²⁴ Jako když blesk ozáří krajinu od jednoho konce oblohy až po druhý, tak se objeví Syn člověka ve svůj den. ^{[d] 25} Nejdříve ale musí mnoho vytrpět a být zavržen tímto pokolením.

²⁶ Jak bylo za dnů Noemových, tak bude i za dnů Syna člověka: ²⁷ Jedli a pili, ženili se a vdávaly se až do dne, kdy Noe vešel do archy. Pak přišla potopa a všechny zahubila. ²⁸ Podobně bylo za dnů Lotových: Jedli a pili, kupovali a prodávali, sázeli a stavěli, ²⁹ ale toho dne, kdy Lot vyšel ze Sodomy, pršel z nebe oheň se sírou a všechny zahubil. ³⁰ Právě tak to bude v den, kdy se objeví Syn člověka.

³¹ Kdo bude v ten den na střeše a jeho věci v domě, ať nesestupuje, aby je pobral; a také kdo bude na poli, ať se nevrací zpět. ³² Pamatujte na Lotovu ženu! ³³ Kdokoli by si chtěl zachránit život, ten jej ztratí. Kdokoli by jej ztratil, ten jej zachová. ³⁴ Říkám vám: V tu noc budou dva na jednom loži; jeden bude vzat a druhý zanechán. ³⁵ [36] Dvě budou spolu mlít; jedna bude vzata a druhá zanechána.“ ^[e]

³⁷ „Kde, Pane?“ zeptali se ho.

„Kde je mrtvola, tam se slétnou supi,“ odpověděl.

O vytrvalé vdově

18 Vyprávěl jim také podobenství, jak je potřeba stále se modlit a nevzdávat se: ² „V jednom městě byl jeden soudce, který se Boha nebál a člověka si nevážil. ³ V tom městě byla také jedna vdova. Chodila za ním a říkala: ‚Zjednej mi právo proti mému odpůrci!‘ ⁴ Dlouho se mu nechtělo, ale potom si řekl: ‚Boha se nebojím, člověka si nevážím, ⁵ ale ta vdova mi nedává pokoj. Zjednám jí právo, aby mi nakonec nezničila pověst!‘“

⁶ Tehdy Pán řekl: „Slyšeli jste, co řekl ten nespravedlivý soudce?! ⁷ A Bůh snad nezjedná právo svým vyvoleným, kteří k němu volají dnem i nocí? Myslíte, že jim bude otálet pomoci? ⁸ Říkám vám, že jim zjedná právo, a to rychle. Až ale přijde Syn člověka, najde na zemi víru?“

O farizeovi a výběrčím daní

⁹ Také některým z těch, kdo spoléhali na svou vlastní spravedlnost a ostatními pohrdali, vyprávěl podobenství: ¹⁰ „Dva lidé se šli do chrámu modlit; jeden byl farizeus a druhý výběrčí daní.

¹¹ Farizeus se postavil a takto se sám pro sebe modlil: ‚Bože, děkuji ti, že nejsem jako ostatní lidé, vydřiduchové, nespravedliví, cizoložníci, třeba jako tenhle výběrčí daní. ¹² Postím se dvakrát do týdne, desátky dávám ze všech svých příjmů…‘

¹³ Výběrčí daní zůstal úplně vzadu. Neodvažoval se ani vzhlédnout k nebi, ale bil se do prsou: ‚Bože, smiluj se nad hříšníkem, jako jsem já!‘ ¹⁴ Říkám vám, že tento muž, nikoli tamten, odešel domů ospravedlněn. Každý, kdo se povyšuje, bude ponížen, a kdo se ponižuje, bude povýšen.“

Kdo vejde do Království

¹⁵ Přinášeli k němu také nemluvňata, aby se jich dotýkal. Když to uviděli učedníci, okřikovali je. ¹⁶ Ježíš si je ale zavolal a řekl: „Nechte děti přicházet ke mně a nebraňte jim – vždyť právě takovým patří Boží království! ¹⁷ Amen, říkám vám, že kdokoli nepřijme Boží království jako dítě, nikdy do něj nevejde.“

¹⁸ Tehdy se ho jeden přední muž zeptal: „Dobrý mistře, co mám udělat, abych se stal dědicem věčného života?“

¹⁹ Ježíš mu ale řekl: „Proč mi říkáš dobrý? Nikdo není dobrý – jen jediný, Bůh. ²⁰ Přikázání znáš: ‚Necizolož, nezabíjej, nekraď, nelži, cti svého otce i matku.‘“ ^[f]

²¹ On odpověděl: „To všechno jsem dodržoval odmalička.“

²² „Chybí ti jen jedno,“ řekl mu Ježíš, když to uslyšel. „Prodej všechno, co máš, rozdej to chudým, a budeš mít poklad v nebi. Pojď a následuj mě.“ ²³ Jeho však ta slova velice zarmoutila. Byl totiž nesmírně bohatý.

²⁴ Když Ježíš uviděl, jak se velice zarmoutil, ^[g] řekl: „Jak nesnadno vejdou do Božího království ti, kdo mají bohatství! ²⁵ To spíše projde velbloud uchem jehly než boháč do Božího království.“

²⁶ „Kdo tedy může být spasen?“ ptali se ti, kdo to slyšeli.

²⁷ „Co je u lidí nemožné, je možné u Boha,“ odpověděl jim.

²⁸ „Pohleď,“ ozval se tehdy Petr, „my jsme všechno opustili a šli jsme za tebou.“

²⁹ „Amen, říkám vám,“ odpověděl jim Ježíš, „že není nikdo, kdo by opustil dům nebo ženu nebo bratry nebo rodiče nebo děti kvůli Božímu království ³⁰ a nepřijal by v tomto čase mnohem více a v nadcházejícím věku věčný život.“

Blížíme se k Jeruzalému

³¹ Tehdy vzal k sobě svých Dvanáct a řekl jim: „Hle, blížíme se k Jeruzalému. Tam se naplní všechno, co je o Synu člověka psáno skrze proroky. ³² Bude vydán pohanům, bude zesměšněn, pohaněn a popliván. ³³ Zbičují ho a zabijí, ale třetího dne vstane z mrtvých.“

³⁴ Oni však nic z toho nepochopili. Smysl toho výroku jim zůstal skryt, takže nerozuměli, o čem mluví.

Pane, ať vidím!

³⁵ Když přicházel k Jerichu, jeden slepec tam seděl u cesty a žebral. ³⁶ Uslyšel procházející zástup a ptal se, co se to děje. ³⁷ Když mu pověděli, že tudy jde Ježíš Nazaretský, ³⁸ začal křičet: „Ježíši, Synu Davidův, smiluj se nade mnou!“ ³⁹ Ti, kdo šli před Ježíšem, ho napomínali, ať mlčí, ale on křičel tím více: „Synu Davidův, smiluj se nade mnou!“

⁴⁰ Ježíš se zastavil a nechal ho k sobě přivést. Když přistoupil, Ježíš se ho zeptal: ⁴¹ „Co mám pro tebe udělat?“

„Pane, ať vidím!“ zvolal.

⁴² „Prohlédni,“ řekl mu Ježíš. „Tvá víra tě uzdravila.“ ⁴³ A on ihned prohlédl. Potom šel za ním, oslavoval Boha a všechen lid, který to viděl, vzdal chválu Bohu.

Zacheus

19 Ježíš přišel do Jericha a procházel jím. ² A hle, byl tam muž jménem Zacheus, hlavní výběrčí daní a veliký boháč. ³ Toužil se podívat, kdo je Ježíš, ale kvůli davu nemohl, neboť byl malé postavy. ⁴ Běžel tedy napřed a vylezl na planý fíkovník, aby ho uviděl, až tudy půjde.

⁵ Když tam Ježíš dorazil, vzhlédl a řekl mu: „Zachee, pojď rychle dolů. Dnes musím zůstat u tebe doma.“

⁶ Rychle tedy slezl a radostně ho přijal. ⁷ Všichni, kdo to viděli, si ale stěžovali: „To šel na návštěvu k takovému hříšníkovi?!“

⁸ Zacheus potom vstal a řekl Pánu: „Podívej se! Polovinu svého majetku teď dávám chudým, Pane, a kohokoli jsem nespravedlivě odíral na daních, vrátím mu to čtyřnásobně.“

⁹ „Dnes přišlo do tohoto domu spasení,“ řekl mu na to Ježíš. „I on je přece syn Abrahamův! ¹⁰ Syn člověka totiž přišel hledat a zachránit, co bylo ztracené.“

O hřivnách

¹¹ Tehdy vyprávěl svým posluchačům další podobenství, protože se blížil k Jeruzalému a oni si mysleli, že se už nyní má zjevit Boží království. ¹² Řekl jim: „Jeden urozený člověk odešel do daleké země, aby se odtamtud vrátil jako král. ¹³ Předtím si zavolal deset svých služebníků, dal jim deset hřiven ^[h] a řekl jim: ‚Hospodařte s tím, dokud nepřijdu.‘ ¹⁴ Jeho krajané ho ale nenáviděli a hned vyslali poselstvo, aby vyřídilo: ‚Nechceme ho za krále!‘

¹⁵ Když se pak vrátil jako král, zavolal si služebníky, kterým svěřil peníze, aby zjistil, kolik kdo vydělal. ¹⁶ Přišel první a řekl: ‚Pane, tvá hřivna vynesla deset hřiven.‘ ¹⁷ Král odpověděl: ‚Výborně, můj dobrý služebníku! Protože jsi byl věrný v tom nejmenším, vládni deseti městům.‘

¹⁸ Přišel druhý a řekl: ‚Pane, tvá hřivna vydělala pět hřiven.‘ ¹⁹ Odpověděl mu: ‚Ty buď vládcem pěti měst.‘

²⁰ Potom přišel další a řekl: ‚Pane, zde máš svou hřivnu. Měl jsem ji uloženou v šátku, ²¹ neboť jsem se tě bál. Jsi přísný člověk; vybíráš, co sis neuložil, a sklízíš, co jsi nezasel.‘ ²² Král mu řekl: ‚Soudím tě podle tvých vlastních slov, zlý služebníku. Věděl jsi, že jsem přísný člověk, že vybírám, co jsem neuložil, a sklízím, co jsem nezasel? ²³ Proč jsi tedy nedal mé peníze směnárníkům, abych si je po návratu vybral i s úroky?‘ ²⁴ Tehdy řekl své družině: ‚Vezměte mu tu hřivnu a dejte ji tomu, který má deset hřiven.‘

²⁵ ‚Pane,‘ namítli, ‚vždyť už má deset hřiven.‘

²⁶ Říkám vám: ‚Každému, kdo má, bude dáno, ale tomu, kdo nemá, bude vzato i to, co má. ²⁷ A ty mé nepřátele, kteří nechtěli, abych byl jejich králem, přiveďte sem a pobijte je přede mnou.‘“

Král na oslíku

²⁸ Po těch slovech se vydal kupředu, vzhůru k Jeruzalému. ²⁹ Když se přiblížil k Betfagé a k Betanii u hory zvané Olivetská, poslal dva ze svých učedníků ³⁰ se slovy: „Jděte do vesnice před vámi. Jakmile tam přijdete, najdete přivázané oslátko, na kterém ještě nikdy nikdo neseděl. Odvažte ho a přiveďte. ³¹ Kdyby se vás někdo ptal, proč ho odvazujete, odpovězte: ‚Pán ho potřebuje.‘“

³² Poslové odešli a nalezli vše tak, jak jim řekl. ³³ Když odvazovali oslátko, majitelé se jich ptali: „Proč to oslátko odvazujete?“

³⁴ „Pán ho potřebuje,“ odpověděli.

³⁵ Odvedli oslátko k Ježíši, přikryli je svými plášti a Ježíše posadili na ně. ³⁶ A jak jel, prostírali své pláště na cestu.

³⁷ Když se blížil k hřebeni Olivetské hory, odkud cesta klesá dolů, začalo celé množství učedníků hlasitě a radostně chválit Boha za všechny zázraky, které viděli. ³⁸ Volali:

³⁹ V davu byli i někteří farizeové. Řekli mu: „Mistře, napomeň své učedníky!“

⁴⁰ Odpověděl jim: „Říkám vám, že kdyby zmlkli, křičelo by kamení!“

Doupě lupičů

⁴¹ Když dorazil na hřeben a uviděl město, rozplakal se nad ním: ⁴² „Ó kdybys poznalo aspoň v tento svůj den, co by ti přineslo pokoj! Teď je to ale tvým očím skryto. ⁴³ Přijdou na tebe dny, kdy tě tví nepřátelé obklíčí valem a oblehnou tě. Sevřou tě ze všech stran ⁴⁴ a srovnají tě se zemí, i tvé děti v tobě. Nenechají v tobě kámen na kameni, protože jsi nepoznalo čas svého navštívení.“

⁴⁵ Potom přišel do chrámu a začal z něj vyhánět ty, kdo tam prodávali. ⁴⁶ „Je psáno,“ říkal jim, „‚Můj dům je domem modlitby,‘ ^[j] ale vy jste z něj udělali ‚doupě lupičů‘!“ ^[k]

⁴⁷ Každý den pak učil v chrámu. Vrchní kněží, znalci Písma a přední muži z lidu zatím hledali způsob, jak ho zničit. ⁴⁸ Nevěděli ale, jak to provést, protože všechen lid mu visel na rtech.

Jakým právem

20 Jednoho dne, když učil lid v chrámě a zvěstoval evangelium, přišli vrchní kněží, znalci Písma a starší ² se slovy: „Řekni nám, jakým právem to děláš? Kdo tě k tomu zmocnil?!“

³ Odpověděl jim: „Já se vás také na něco zeptám. Povězte mi, ⁴ byl Janův křest z nebe, nebo z lidí?“

⁵ Začali se spolu dohadovat: „Když řekneme, že z nebe, řekne nám: ‚Tak proč jste mu nevěřili?‘ ⁶ Když řekneme, že z lidí, všechen lid nás ukamenuje, protože jsou přesvědčeni, že Jan je prorok.“ ⁷ Nakonec mu řekli: „Nevíme, odkud.“

⁸ „Ani já vám tedy neřeknu, jakým právem to dělám,“ odpověděl jim Ježíš.

O zlých vinařích

⁹ Tehdy se obrátil k lidem a vyprávěl jim toto podobenství: „Jeden člověk vysadil vinici, pronajal ji vinařům a na dlouho odcestoval. ¹⁰ V příslušný čas pak poslal k těm vinařům služebníka, aby mu dali díl z úrody vinice. Vinaři ho však zbili a poslali pryč s prázdnou. ¹¹ Poslal tedy dalšího služebníka. I toho však zbili, zohavili a poslali pryč s prázdnou. ¹² Poslal tedy třetího, ale i toho zranili a vyhnali.

¹³ Nakonec si pán vinice řekl: ‚Co mám dělat? Pošlu svého milovaného syna. Snad se před ním zastydí.‘ ¹⁴ Když ho ale vinaři uviděli, domluvili se spolu: ‚Tohle je dědic. Zabijme ho, a dědictví bude naše!‘ ¹⁵ Pak ho vyvlekli z vinice ven a zabili.

Co tedy s nimi udělá pán vinice? ¹⁶ Přijde, ty vinaře zahubí a vinici dá jiným.“

„To snad ne!“ zvolali, jakmile to uslyšeli.

¹⁷ Podíval se na ně a řekl: „Co tedy znamená to, co je psáno:

¹⁸ Kdokoli na ten kámen padne, ten se roztříští. Na koho ten kámen padne, toho rozdrtí.“

¹⁹ Znalci Písma a vrchní kněží se ho v tu chvíli chtěli chopit, ale báli se lidu. Poznali totiž, že to podobenství vyprávěl o nich.

Čí je ten obraz?

²⁰ Dali ho tedy sledovat. Poslali špehy, kteří se měli tvářit jako spravedliví a snažit se ho chytit za slovo, aby ho mohli vydat vládě a pravomoci římského prokurátora. ²¹ Zeptali se ho: „Mistře, víme, že mluvíš i učíš správně a že nikomu nestraníš, ale pravdivě vyučuješ Boží cestě. ²² Je správné dávat císaři daň, nebo ne?“

²³ Ježíš poznal jejich záludnost. Řekl jim: ²⁴ „Ukažte mi denár. Čí nese obraz a nápis?“

„Císařův,“ odpověděli.

²⁵ „Dejte tedy císaři, co je císařovo, a Bohu, co je Boží,“ řekl jim. ²⁶ A tak ho nedokázali veřejně chytit za slovo a v úžasu nad jeho odpovědí zmlkli.

Bůh je Bohem živých

²⁷ Tehdy k němu přišli někteří ze saduceů (kteří popírají vzkříšení) a zeptali se ho: ²⁸ „Mistře, Mojžíš nám napsal, že když ženatý muž zemře bezdětný, má si jeho ženu vzít jeho bratr, aby svému bratru zplodil potomka. ^{[m] 29} Bylo sedm bratrů. První se oženil a zemřel bezdětný. ³⁰ Potom si ji vzal druhý, ³¹ třetí a tak dále. Všech sedm jich zemřelo, aniž by zanechali děti. ³² Nakonec pak zemřela i ta žena. ³³ Kdo z nich ji tedy bude mít za manželku, až přijde vzkříšení? Vždyť ji mělo všech sedm!“

³⁴ Ježíš jim odpověděl: „Synové tohoto věku se žení a vdávají. ³⁵ Ti, kdo budou hodni dosáhnout příštího věku a vzkříšení z mrtvých, se už ale ženit a vdávat nebudou. ³⁶ Také už nebudou moci zemřít – budou totiž jako andělé. Jsou to synové Boží, poněvadž jsou synové vzkříšení. ³⁷ A to, že mrtví vstávají, ukázal už Mojžíš u onoho keře, když Hospodina nazývá Bohem Abrahama, Bohem Izáka a Bohem Jákoba. ^{[n] 38} On přece není Bohem mrtvých, ale živých – pro něj jsou živí všichni!“

³⁹ „Mistře, to jsi řekl dobře,“ poznamenali někteří znalci Písma. ⁴⁰ Tamti už se ho totiž neodvažovali na nic ptát.

Syn, nebo Pán?

⁴¹ Ježíš se jich zeptal: „Jak mohou říkat, že Mesiáš je Davidův syn? ⁴² Sám David říká v knize Žalmů:

⁴⁴ Když ho tedy David nazývá Pánem, jak to může být jeho syn?“

⁴⁵ Přede všemi lidmi pak řekl svým učedníkům: ⁴⁶ „Dejte si pozor na znalce Písma, kteří rádi chodí ve slavnostních pláštích, milují zdravení na tržištích, přední sedadla ve shromážděních a čestná místa na večeřích ⁴⁷ a kteří vyjídají vdovské domy pod záminkou dlouhých modliteb. Takové čeká nejtěžší trest!“