List Jakubův 1-2

Bible 21

1 Jakub, služebník Boha a Pána Ježíše Krista, zdraví dvanáct pokolení v diaspoře.

Zkoušky a pokušení

² Mějte z toho jen radost, bratři moji, kdykoli upadáte do různých zkoušek. ³ Víte přece, že zkoušení vaší víry přináší vytrvalost. ⁴ Nechte však vytrvalost dozrát, abyste byli dokonalí a úplní a nic vám nescházelo.

⁵ Schází-li někomu z vás moudrost, ať žádá Boha, a ten mu ji dá – je přece štědrý ke všem a bez výhrad! ⁶ Ať ale žádá ve víře a bez pochybností. Kdo pochybuje, podobá se totiž mořské vlně, větrem bičované a hnané sem a tam. ⁷ Ať nikdo takový nečeká, že od Pána něco dostane – ⁸ člověk s dvojakou myslí je totiž ve všem nestálý.

⁹ Ať se bratr, který je nízko, raduje ze svého povýšení ¹⁰ a bohatý ze svého ponížení; pomine totiž jako polní květ. ¹¹ Když vyjde slunce a přijde žár, usychá tráva a vadne květ; ze vší té nádhery nic nezbývá. Právě tak uvadne boháč při všech svých počinech.

¹² Blaze člověku, který prochází zkouškou! Až se osvědčí, získá korunu života, kterou Pán zaslíbil těm, kdo ho milují. ¹³ Když je však někdo pokoušen, ať nikdy neříká, že to pokušení je od Boha. Jako Bůh nemůže být pokoušen zlým, tak také sám nikoho nepokouší. ¹⁴ Když je někdo pokoušen, vždycky jej vleče a vábí jeho vlastní chtíč. ¹⁵ Chtíč, jakmile počne, rodí hřích a hřích, když dospěje, plodí smrt.

¹⁶ Nepleťte se, milovaní bratři! ¹⁷ Všechno dobré a dokonalé je dar shůry od Otce světel, u něhož není žádná změna, žádný proměnlivý stín. ¹⁸ Ze své vůle nás zplodil slovem pravdy, abychom byli prvotinou jeho stvoření.

Ryzí zbožnost

¹⁹ Víte, milovaní bratři, že každý člověk má být pohotový k slyšení, ale pomalý k mluvení, pomalý k hněvu. ²⁰ Lidský hněv přece k spravedlnosti před Bohem nevede. ²¹ Odhoďte proto všechnu špínu a spoustu špatnosti a s krotkostí přijímejte zaseté Slovo, které má moc spasit vaše duše.

²² Tím slovem je ale potřeba se řídit – nenamlouvejte si, že mu stačí naslouchat! ²³ Kdo Slovu naslouchá, ale neřídí se jím, podobá se člověku, který se vidí v zrcadle, ²⁴ ale když odejde, hned zapomene, jak vypadal. ²⁵ Kdo však zahlédl dokonalý zákon svobody a drží se jej, blaze jemu ve všem, co dělá! Nezapomíná totiž, co slyšel, ale naplňuje to skutkem.

²⁶ Pokud si někdo myslí, že je zbožný, a přitom neumí zvládnout vlastní jazyk, ten klame sám sebe a jeho zbožnost je k ničemu. ²⁷ Čistá a ryzí zbožnost před Bohem a Otcem je toto: pomáhat sirotkům a vdovám v jejich nouzi a chránit se před špínou světa.

Víra a předpojatost

2 Bratři moji, nespojujte víru našeho slavného Pána Ježíše Krista s předpojatostí. ² Co když do vašeho shromáždění přijde člověk v nádherných šatech a se zlatým prstenem a za ním chudák ve špinavých hadrech? ³ Budete-li se věnovat tomu nádherně oblečenému a řeknete mu: „Posaď se prosím sem,“ ale tomu chudákovi řeknete: „Někde si stoupni nebo si sedni na zem“ – ⁴ copak tím mezi sebou neděláte rozdíly? Neposuzujete lidi špatným měřítkem?

⁵ Poslouchejte, milovaní bratři: Copak Bůh nevyvolil chudáky tohoto světa, aby byli bohatí ve víře? Nemají právě oni zdědit království, které Bůh zaslíbil těm, kdo jej milují? ⁶ Vy ale chudého klidně ponížíte! Nejsou to přitom právě bohatí, kdo vás utiskuje a vláčí po soudech? ⁷ Nerouhají se právě oni tomu vzácnému jménu, kterým jste označeni?

⁸ Pokud opravdu plníte královský zákon, jak praví Písmo: „Miluj svého bližního jako sám sebe,“ ^[a] dobře děláte. ⁹ Jste-li však předpojatí, hřešíte a Zákon vás usvědčuje jako viníky. ¹⁰ Kdo by totiž dodržoval celý Zákon, ale v jednom bodě selhal, provinil se ve všech. ¹¹ Tentýž, kdo řekl: „Necizolož,“ řekl také: „Nezabíjej.“ ^[b] Pokud tedy necizoložíš, ale zabíjíš, přestupuješ Zákon.

¹² Proto mluvte a jednejte jako lidé, kteří mají být souzeni podle zákona svobody. ¹³ Toho, kdo nebyl milosrdný, čeká nemilosrdný soud. Milosrdenství však nad soudem vítězí.

Víra a skutky

¹⁴ K čemu to je, bratři moji, když někdo tvrdí, že má víru, ale neprojevuje se to skutky? Copak ho taková víra zachrání? ¹⁵ Co když bratr nebo sestra nebudou mít co jíst anebo co na sebe? ¹⁶ Když jim řeknete: „Jděte v pokoji, ať je vám teplo a dobře se najezte,“ ale nedáte jim, co potřebují k životu, k čemu to bude? ¹⁷ Právě tak víra bez skutků, víra sama o sobě, je mrtvá.

¹⁸ Někdo na to řekne: „Jeden má víru, druhý zase skutky.“

Nuže, ukaž mi tu svou víru bez skutků a já ti ukážu svou víru na svých skutcích. ¹⁹ Ty věříš, že je jediný Bůh? ^[c] Dobře děláš. Tomu ale věří i démoni – a třesou se! ²⁰ Kdy už pochopíš, ty blázne, že víra bez skutků je jalová? ^[d]

²¹ Nebyl snad náš otec Abraham ospravedlněn na základě skutků, když přinesl svého syna Izáka na oltář? ²² Vidíš? Víra podporovala jeho skutky a díky těm skutkům jeho víra došla naplnění! ²³ Tak se stalo, co říká Písmo: „Abraham uvěřil Bohu a to mu bylo počítáno za spravedlnost“ ^[e] a byl označen za Božího přítele. ^{[f] 24} Vidíte? Člověk je ospravedlňován díky skutkům, a ne jen díky víře.

²⁵ Nebyla podobně na základě skutků ospravedlněna také nevěstka Rachab, když přijala ony špehy a potom je poslala pryč jinudy? ²⁶ Takže: jako je tělo bez ducha mrtvé, stejně tak je mrtvá i víra bez skutků.