Ať jsou jedno

17 Když to Ježíš pověděl, zvedl oči k nebi a řekl: „Otče, přišla ta chvíle – oslav svého Syna, aby Syn oslavil tebe. ² Dal jsi mu právo na všechny lidi, aby všem, které jsi mu svěřil, daroval věčný život. ³ A to je ten věčný život – aby poznali tebe, jediného pravého Boha, a toho, jehož jsi poslal, Ježíše Krista. ⁴ Zjevil jsem tvou slávu na zemi; dílo, jež jsi mi svěřil, jsem vykonal. ⁵ Nyní mě, Otče, uveď k sobě do slávy, kterou jsem u tebe měl předtím, než byl svět.

⁶ Zjevil jsem tvé jméno lidem, které jsi mi dal ze světa. Byli tvoji a dal jsi je mně. Zachovali tvé slovo ⁷ a nyní poznali, že všechno, co jsi mi dal, pochází od tebe. ⁸ Slova, jež jsi mi svěřil, jsem předal jim a oni je přijali. Skutečně poznali, že jsem vyšel od tebe, a uvěřili, že jsi mě poslal.

⁹ Prosím za ně. Neprosím za svět, ale za ty, jež jsi mi dal, neboť jsou tvoji. ¹⁰ Všechno mé je tvé a co je tvé, je mé. Má sláva je v nich. ¹¹ Já už nejsem na světě, ale oni jsou na světě a já jdu k tobě. Svatý Otče, zachovej je ve svém jménu, které jsi mi dal, aby byli jedno jako my. ¹² Dokud jsem byl s nimi, zachovával jsem je ve tvém jménu, které jsi mi dal. Chránil jsem je a nikdo z nich nezahynul, kromě onoho syna zatracení, aby se naplnilo Písmo. ^{[a] 13} Teď ale jdu k tobě a toto říkám na světě, aby má radost v nich byla dokonalá. ¹⁴ Dal jsem jim tvé slovo a svět je začal nenávidět, protože nepatří světu, jako ani já nepatřím světu. ¹⁵ Neprosím, abys je vzal ze světa, ale abys je uchránil před zlým. ¹⁶ Nepatří světu, jako ani já nepatřím světu. ¹⁷ Posvěť je pravdou; tvé slovo je pravda. ¹⁸ Jako jsi poslal na svět mě, tak jsem já poslal na svět je. ¹⁹ Posvěcuji sám sebe za ně, aby i oni byli posvěceni pravdou.

²⁰ Neprosím ale jen za ně. Prosím i za ty, kteří ve mě uvěří skrze jejich slovo. ²¹ Ať jsou všichni jedno, jako ty, Otče, ve mně a já v tobě; ať jsou i oni jedno v nás, aby svět věřil, že jsi mě poslal. ²² Dal jsem jim slávu, kterou jsi dal mně, aby byli jedno, jako my jsme jedno. ²³ Já v nich a ty ve mně, aby byli dokonale jedno a aby svět poznal, že jsi mě poslal a že jsi je miloval, jako jsi miloval mě.

²⁴ Otče, chci, aby ti, jež jsi mi dal, byli se mnou tam, kde jsem já, aby viděli slávu, kterou jsi mi dal, neboť jsi mě miloval před stvořením světa. ²⁵ Spravedlivý Otče, svět tě nezná, ale já tě znám. Tihle poznali, že jsi mě poslal, ²⁶ a já jsem jim dal poznat tvé jméno a ještě dám, aby láska, kterou jsi mě miloval, byla v nich a já v nich.“

Pět chlebů a dvě ryby

6 Ježíš potom odešel za Galilejské (neboli Tiberiadské) jezero ² a šel za ním veliký zástup, protože viděli zázraky, které konal na nemocných. ³ Ježíš vystoupil na horu a posadil se tam se svými učedníky. ⁴ Blížily se židovské svátky Velikonoc.

⁵ Ježíš pozvedl oči, a když uviděl, že za ním jde takový zástup, zeptal se Filipa: „Kde nakoupíme chleby, aby se ti lidé najedli?“ ⁶ (To ovšem řekl, aby ho vyzkoušel, neboť sám věděl, co má udělat.)

⁷ Filip mu odpověděl: „Nestačilo by nám chleba ani za dvě stě denárů, ^[a] aby se na každého dostalo aspoň trochu!“

⁸ Jeden z jeho učedníků, Ondřej, bratr Šimona Petra, mu řekl: ⁹ „Je tu jeden chlapec, který má pět ječných chlebů a dvě rybky. Ale co je to pro tolik lidí?“

¹⁰ Ježíš však řekl: „Zařiďte, ať se lidé posadí.“ Na tom místě bylo hodně trávy, a tak se posadili v počtu asi pěti tisíc mužů. ¹¹ Ježíš vzal ty chleby, vzdal díky a rozdával sedícím; také ryb rozdal, kolik jen chtěli. ¹² Když se nasytili, řekl svým učedníkům: „Posbírejte zbylé nalámané kousky, ať se nic neztratí.“ ¹³ Sebrali je tedy a naplnili dvanáct košů kousky z těch pěti ječných chlebů, které zbyly po těch, kdo jedli.

To jsem já!

¹⁴ Když lidé viděli, jaký zázrak udělal, říkali: „Je to opravdu ten Prorok, který měl přijít na svět!“ ^{[b] 15} Ježíš poznal, že se chystají přijít a vzít ho, aby ho udělali králem, a tak se o samotě vrátil na horu.

¹⁶ Večer jeho učedníci sešli dolů k jezeru, ¹⁷ nastoupili na loď a plavili se na druhý břeh do Kafarnaum. Ačkoli se už setmělo, Ježíš k nim nepřišel. ¹⁸ Jezero se začalo vzdouvat silným větrem. ¹⁹ Když odpluli asi pětadvacet nebo třicet honů, ^[c] spatřili Ježíše, jak kráčí po hladině a blíží se k lodi. Vyděsili se, ²⁰ ale on jim řekl: „To jsem já, nebojte se!“ ²¹ Tehdy ho ochotně vzali na loď, a ta se hned ocitla u břehu, k němuž pluli.

Chléb života

²² Druhého dne si zástup, který zůstal na protějším břehu jezera, uvědomil, že tam byla jen jediná loďka a že Ježíš na ni nenastoupil se svými učedníky, ale ti odpluli sami. ²³ (Od Tiberiady ovšem připluly jiné loďky blízko k tomu místu, kde jedli chléb, když Pán vzdal díky.) ²⁴ Když tedy zástup uviděl, že tam Ježíš ani jeho učedníci nejsou, nastoupili i oni do loděk a přijeli do Kafarnaum, kde hledali Ježíše.

²⁵ Když ho pak našli na druhém břehu jezera, ptali se ho: „Rabbi, kdy ses sem dostal?“

²⁶ Ježíš jim odpověděl: „Amen, amen, říkám vám: Nehledáte mě proto, že jste viděli zázraky, ale že jste jedli ty chleby a byli jste nasyceni. ²⁷ Neusilujte o pomíjející pokrm, ale o pokrm, který zůstává k věčnému životu, který vám dá Syn člověka. Na něj totiž Bůh Otec vtiskl svou pečeť.“

²⁸ „Co máme dělat, abychom konali Boží skutky?“ zeptali se ho.

²⁹ Ježíš jim odpověděl: „Toto je ten Boží skutek – abyste věřili v toho, kterého on poslal.“

³⁰ „Jaký zázrak uděláš, abychom ho viděli a uvěřili ti?“ zeptali se ho. „Co děláš? ³¹ Naši otcové jedli na poušti manu, jak je psáno: ‚Dal jim jíst chléb z nebe.‘“ ^[d]

³² Ježíš jim odpověděl: „Amen, amen, říkám vám: Ten chléb z nebe vám nedal Mojžíš. Můj Otec vám dává ten pravý chléb z nebe. ³³ Boží chléb je ten, který sestupuje z nebe a dává život světu.“

³⁴ „Pane, dávej nám ten chléb vždycky,“ řekli mu.

³⁵ Ježíš jim odpověděl: „Já jsem chléb života. Kdo přichází ke mně, nebude nikdy hladovět; kdo věří ve mě, nebude nikdy žíznit. ³⁶ Ale jak jsem vám řekl: I když jste mě viděli, nevěříte. ³⁷ Všichni, které mi Otec dává, přijdou ke mně; a toho, kdo ke mně přichází, jistě nevyženu ven. ³⁸ Sestoupil jsem z nebe, ne abych konal svou vůli, ale vůli Toho, který mě poslal. ³⁹ A toto je vůle Toho, který mě poslal – abych nikoho z těch, které mi dal, neztratil, ale vzkřísil je v poslední den. ⁴⁰ Neboť toto je vůle mého Otce, který mě poslal – aby každý, kdo vidí Syna a věří v něho, měl věčný život. A já ho vzkřísím v poslední den.“

⁴¹ Židé pak na něj reptali, že řekl: „Já jsem ten chléb, který sestoupil z nebe.“ ⁴² Říkali: „Není to snad ten Ježíš, syn Josefův? Jeho otce i matku známe; jak tedy může říkat: ‚Sestoupil jsem z nebe‘?“

⁴³ „Přestaňte spolu reptat!“ odpověděl jim Ježíš. ⁴⁴ „Nikdo ke mně nemůže přijít, pokud ho nepřitáhne můj Otec, který mě poslal; já ho pak vzkřísím v poslední den. ⁴⁵ V Prorocích je psáno: ‚A budou všichni vyučeni od Boha.‘ ^[e] Každý, kdo slyší Otce a učí se od něj, přichází ke mně. ⁴⁶ Ne že by někdo viděl Otce; jediný, kdo viděl Otce, je ten, který je od Boha.

⁴⁷ Amen, amen, říkám vám: Kdo věří, má věčný život. ⁴⁸ Já jsem chléb života. ⁴⁹ Vaši otcové jedli na poušti manu, a zemřeli. ⁵⁰ Toto je ten chléb sestupující z nebe, aby ten, kdo z něj jí, nezemřel. ⁵¹ Já jsem ten živý chléb, který sestoupil z nebe. Kdokoli by ten chléb jedl, bude žít navěky. Chléb, který dám já, je mé tělo, které dám za život světa.“

⁵² Židé se mezi sebou začali hádat: „Jak nám tenhle může dát jíst své tělo?“

⁵³ Ježíš jim ale řekl: „Amen, amen, říkám vám: Nebudete-li jíst tělo Syna člověka a pít jeho krev, nemáte v sobě život. ⁵⁴ Kdo jí mé tělo a pije mou krev, má věčný život a já ho vzkřísím v poslední den. ⁵⁵ Mé tělo je opravdu pokrm a má krev je opravdu nápoj. ⁵⁶ Kdo jí mé tělo a pije mou krev, zůstává ve mně a já v něm. ⁵⁷ Jako mě poslal živý Otec a já žiji skrze Otce, tak ten, kdo jí mne, bude žít skrze mě. ⁵⁸ Toto je ten chléb, který sestoupil z nebe. Ne jako když otcové jedli manu, a zemřeli. Kdo jí tento chléb, bude žít navěky.“

⁵⁹ Toto vše řekl, když učil v synagoze v Kafarnaum.

Těžká slova

⁶⁰ Mnozí z jeho učedníků, kteří to slyšeli, si tehdy řekli: „To jsou těžká slova. Kdo to může poslouchat?“

⁶¹ Ježíš v nitru poznal, že jeho učedníci kvůli tomu reptají, a tak jim řekl: „Tohle vás uráží? ⁶² A co kdybyste viděli Syna člověka vystupovat tam, kde byl dříve? ⁶³ Duch je ten, kdo dává život; tělo nedokáže nic. Slova, která vám mluvím, jsou Duch a jsou život. ⁶⁴ Někteří z vás ale nevěří.“ (Ježíš totiž od počátku věděl, kteří nevěřili a kdo ho zradí.) ⁶⁵ Potom dodal: „Proto jsem vám řekl, že ke mně nikdo nemůže přijít, není-li mu to dáno od Otce.“

⁶⁶ Mnozí z jeho učedníků kvůli tomu odešli a už s ním nechtěli nic mít.

⁶⁷ „Chcete odejít i vy?“ zeptal se Ježíš tehdy svých Dvanácti.

⁶⁸ „Pane, ke komu bychom šli?“ odpověděl mu Šimon Petr. „Ty máš slova věčného života ⁶⁹ a my jsme uvěřili a poznali, že ty jsi ten Svatý Boží!“

⁷⁰ „Vyvolil jsem si vás dvanáct,“ řekl jim na to Ježíš; „jeden z vás je ale ďábel.“ ⁷¹ A to řekl o Jidáši, synu Šimona Iškariotského. Ten ho měl zradit, ačkoli byl jedním z Dvanácti.

Není to Mesiáš?

7 Potom Ježíš chodil po Galileji. Nechtěl se totiž zdržovat v Judsku, protože ho židovští představení chtěli zabít. ² Blížila se židovská Slavnost stánků, ³ a tak mu jeho bratři řekli: „Odejdi odsud a vydej se do Judska, ať i tvoji učedníci vidí, jaké skutky děláš. ⁴ Nikdo, kdo chce být známý, přece nedělá nic v skrytu. Když děláš takové věci, ukaž se světu!“ ⁵ Ani jeho bratři v něj totiž nevěřili.

⁶ Ježíš jim odpověděl: „Pro vás je vždycky vhodný čas, ale můj čas ještě nepřišel. ⁷ Vás nemá svět proč nenávidět, ale mě nenávidí, protože o něm vydávám svědectví, že jeho skutky jsou zlé. ⁸ Jděte na slavnost sami. Já tam nejdu; můj čas se ještě nenaplnil.“ ⁹ To jim řekl a zůstal v Galileji.

¹⁰ Později, když jeho bratři odešli, vydal se na slavnost i on, ale ne zjevně, spíše potají. ¹¹ Židovští představení už ho na slavnosti hledali. „Kde je?“ vyptávali se. ¹² V lidu se o něm vedlo mnoho řečí; někteří říkali: „Je dobrý!“ a jiní zas: „Není! Jen obluzuje lidi!“ ¹³ Kvůli strachu z představených však o něm nikdo nemluvil otevřeně.

¹⁴ Asi v polovině svátku Ježíš vešel do chrámu a začal učit. ¹⁵ Židé jen žasli: „Jak to, že zná Písma, když se neučil?“

¹⁶ Ježíš jim odpověděl: „Mé učení není mé, ale Toho, který mě poslal. ¹⁷ Bude-li někdo chtít konat jeho vůli, pozná, je-li to učení z Boha, nebo zda mluvím sám od sebe. ¹⁸ Kdo mluví sám od sebe, hledá svou vlastní slávu. Kdo ale hledá slávu Toho, který ho poslal, ten je pravdomluvný a není na něm nic špatného. ¹⁹ Mojžíš vám dal Zákon, že? Přitom nikdo z vás Zákon neplní. Proč mě chcete zabít?“

²⁰ „Jsi posedlý!“ odpověděl mu zástup. „Kdo tě chce zabít?“

²¹ Ježíš jim odpověděl: „Udělal jsem jeden skutek a všichni se divíte. ²² Mojžíš vám vydal obřízku (ačkoli nepochází od Mojžíše, ale od otců) a v sobotu obřezáváte člověka. ²³ Může-li člověk v sobotu přijímat obřízku a neporušovat tím Mojžíšův Zákon, proč se na mě hněváte, že jsem v sobotu uzdravil celého člověka? ²⁴ Nesuďte podle zdání, suďte spravedlivým soudem.“

²⁵ Někteří z Jeruzalémských začali říkat: „Není to snad ten, kterého chtějí zabít? ²⁶ Podívejte se, mluví svobodně a nikdo nic nenamítá. Že by hodnostáři přece jen poznali, že je to Mesiáš? ²⁷ Jenže o tomto víme, odkud je, ale až přijde Mesiáš, nikdo nebude vědět, odkud je.“

²⁸ Ježíš, který zatím vyučoval v chrámě, tehdy zvolal: „Znáte mě a také víte, odkud jsem. Nepřišel jsem ale sám od sebe. Ten, který mě poslal, je pravdomluvný. Vy ho neznáte, ²⁹ ale já ho znám, neboť jsem od něj a on mě poslal.“

³⁰ Chtěli ho za to zatknout, ale nikdo na něj nevztáhl ruku, neboť ještě nepřišla jeho chvíle. ³¹ Mnozí ze zástupu v něj ale uvěřili. „Až přijde Mesiáš,“ říkali, „udělá snad více zázraků než on?“ ³² Jakmile farizeové uslyšeli, že zástup o něm vede takové řeči, společně s vrchními kněžími na něj poslali chrámovou stráž, aby ho zatkli.

³³ Ježíš jim řekl: „Ještě na kratičko jsem s vámi; potom odejdu k Tomu, který mě poslal. ³⁴ Budete mě hledat, ale nenajdete. Tam, kde jsem, se nedostanete.“

³⁵ „Kam se chystá jít, že ho nenajdeme?“ ptali se Židé mezi sebou. „Půjde snad do řecké diaspory učit Řeky? ³⁶ Co tím myslel, když řekl: ‚Budete mě hledat, ale nenajdete. Tam, kde jsem, se nedostanete‘?“

Řeky živé vody

³⁷ V poslední den, když svátek vrcholil, Ježíš vstal a zvolal: „Kdo má žízeň, pojď ke mně a pij! ³⁸ Kdo věří ve mne, z jeho nitra potečou řeky živé vody, jak praví Písmo.“ ^{[f] 39} (A to řekl o Duchu, kterého měli přijmout věřící v něho; neboť Duch ještě nebyl dán, protože Ježíš ještě nebyl oslaven.)

⁴⁰ Jakmile to uslyšeli, mnozí v zástupu říkali: „Je to opravdu ten Prorok.“ ^{[g] 41} Někteří říkali: „Je to Mesiáš!“ A další: „Přijde snad Mesiáš z Galileje? ⁴² Neříká Písmo, že Mesiáš přijde ze semene Davidova, z Betléma, městečka, kde bydlel David?“ ^{[h] 43} Zástup se kvůli němu rozdělil na dva tábory. ⁴⁴ Někteří se ho chtěli chopit, ale nikdo na něj nevztáhl ruku.

⁴⁵ Strážní se tehdy vrátili k farizeům a vrchním kněžím. Ti se ptali: „Jak to, že jste ho nepřivedli?“

⁴⁶ Strážní odpověděli: „Takhle nikdy nikdo nemluvil!“

⁴⁷ „Snad jste se také nenechali obloudit?“ osopili se na ně farizeové. ⁴⁸ „Uvěřil v něj snad někdo z hodnostářů nebo z farizeů? ⁴⁹ Jenom ten proklatý dav, co nezná Zákon!“

⁵⁰ Jeden z nich, Nikodém (který ho předtím navštívil), jim ale řekl: ⁵¹ „Copak náš Zákon někoho soudí, aniž by byl nejdříve vyslechnut a zjistilo se, co udělal?“

⁵² „Snad nejsi také z Galileje?“ odpověděli mu. „Studuj a uvidíš, že z Galileje žádný prorok nepovstal!“ ^[i]

Kdo z vás je bez hříchu

⁵³ Každý se pak vrátil domů, 8 ¹ ale Ježíš odešel na Olivetskou horu.

² Za úsvitu se pak vrátil do chrámu, kam se k němu scházel všechen lid. Posadil se tedy a učil je. ³ Znalci Písma a farizeové tehdy přivedli ženu přistiženou při cizoložství. Postavili ji doprostřed ⁴ se slovy: „Mistře, tato žena byla přistižena při činu, když cizoložila. ⁵ Mojžíš nám v Zákoně přikázal takové kamenovat. Co říkáš ty?“ ⁶ Těmi slovy ho pokoušeli, aby ho mohli obžalovat.

Ježíš se sklonil a psal prstem po zemi. ⁷ Když se ho však nepřestávali ptát, zvedl se a řekl jim: „Kdo z vás je bez hříchu, ať po ní první hodí kamenem.“ ⁸ A opět se sklonil a psal po zemi.

⁹ Když to uslyšeli, začali se jeden po druhém vytrácet, počínaje od nejstarších. Nakonec tam Ježíš zůstal sám s tou ženou stojící uprostřed. ¹⁰ Ježíš se zvedl a zeptal se jí: „Kde jsou tvoji žalobci, ženo? Nikdo tě neodsoudil?“

¹¹ „Nikdo, Pane,“ odpověděla.

„Ani já tě neodsuzuji,“ řekl jí Ježíš. „Jdi a už nehřeš.“

Já jsem

¹² Ježíš k nim pak znovu promluvil: „Já jsem světlo světa. Kdo mě následuje, nebude už chodit v temnotě, ale bude mít světlo života.“

¹³ Farizeové mu namítli: „Svědčíš sám o sobě, tvé svědectví neplatí.“

¹⁴ Ježíš jim odpověděl: „Ačkoli svědčím sám o sobě, mé svědectví platí, neboť vím, odkud jsem přišel a kam jdu. Vy však nevíte, odkud přicházím ani kam jdu. ¹⁵ Vy soudíte tělesně, já nesoudím nikoho. ¹⁶ A i kdybych soudil, můj soud je pravdivý, neboť nejsem sám, ale je se mnou Otec, který mě poslal. ¹⁷ Ve vašem Zákoně je psáno, že svědectví dvou lidí je pravé. ^{[j] 18} Svědčím sám o sobě a svědčí o mně Otec, který mě poslal.“

¹⁹ Říkali mu tedy: „Kde je ten tvůj otec?“

Ježíš odpověděl: „Neznáte mě ani mého Otce. Kdybyste mě znali, znali byste i mého Otce.“ ²⁰ Tato slova říkal u pokladnice, když učil v chrámě, ale nikdo ho nezatkl, neboť jeho chvíle ještě nepřišla.

²¹ Ježíš k nim znovu promluvil: „Já odcházím. Budete mě hledat, dokud nezemřete ve svém hříchu. Jdu tam, kam vy nemůžete.“

²² Židé na to říkali: „To se snad chce zabít, že říká: ‚Jdu tam, kam vy nemůžete‘?“

²³ Odpověděl jim: „Vy jste zdola, já jsem shora. Vy jste z tohoto světa, já nejsem z tohoto světa. ²⁴ Proto jsem vám řekl, že zemřete ve svých hříších. Nebudete-li věřit, že ‚já jsem,‘ ^[k] zemřete ve svých hříších.“

²⁵ „A kdo jsi?“ zeptali se ho.

„Říkám vám to už od začátku,“ odpověděl jim Ježíš. ²⁶ „Mám o vás mnoho co říci a soudit. Ten, který mě poslal, je ovšem pravdomluvný a já říkám světu, co jsem slyšel od něj.“

²⁷ Nepochopili však, že s nimi mluvil o Otci. ²⁸ Proto jim Ježíš řekl: „Až vyzdvihnete Syna člověka, tehdy poznáte, kdo jsem. Nic nedělám sám od sebe, ale mluvím, jak mě naučil Otec. ²⁹ Ten, který mě poslal, je se mnou. On mě nenechal samotného, neboť vždycky dělám, co se mu líbí.“ ³⁰ A při těch slovech v něj mnozí uvěřili.

Pravda vás vysvobodí

³¹ Židům, kteří mu uvěřili, Ježíš řekl: „Když zůstanete v mém slově, budete opravdu mými učedníky. ³² Poznáte pravdu a pravda vás vysvobodí.“

³³ „Jsme Abrahamovo símě!“ ohradili se. „Nikdy jsme nikomu neotročili. Jak můžeš říkat: ‚Budete svobodní‘?“

³⁴ Ježíš jim odpověděl: „Amen, amen, říkám vám, že každý, kdo hřeší, je otrokem hříchu. ³⁵ A otrok nezůstává v domě navždy, navždy zůstává syn. ³⁶ Když vás Syn vysvobodí, budete opravdu svobodní. ³⁷ Vím, že jste Abrahamovo símě, ale chcete mě zabít, protože mé slovo u vás nemá místo. ³⁸ Já mluvím o tom, co jsem viděl u svého Otce; vy zase děláte, co jste slyšeli od svého otce.“

³⁹ „Náš otec je Abraham,“ odpověděli mu.

„Kdybyste byli děti Abrahama,“ řekl jim Ježíš, „dělali byste Abrahamovy skutky. ⁴⁰ Vy mě ale chcete zabít – člověka, který vám pověděl pravdu, kterou slyšel od Boha. To Abraham nedělal. ⁴¹ Vy děláte skutky svého otce.“

„My jsme se nenarodili ze smilstva,“ odpověděli. „Máme jednoho Otce, Boha!“

⁴² Ježíš jim řekl: „Kdyby byl vaším Otcem Bůh, milovali byste mě, protože jsem vyšel z Boha a od něj přicházím. Nepřišel jsem sám od sebe, to on mě poslal. ⁴³ Proč nerozumíte mé řeči? Nemůžete mé slovo ani slyšet! ⁴⁴ Váš otec je ďábel a vy chcete plnit touhy svého otce. Od počátku to byl vrah a nestál v pravdě, protože v něm pravda není. Když mluví lež, mluví, jak je mu vlastní, neboť je lhář a otec lži. ⁴⁵ Ale protože já říkám pravdu, nevěříte mi. ⁴⁶ Kdo z vás mě usvědčí z hříchu? A když říkám pravdu, proč mi nevěříte? ⁴⁷ Kdo je z Boha, slyší Boží slova. Vy neslyšíte proto, že nejste z Boha.“

⁴⁸ Židé mu odpověděli: „Neříkáme správně, že jsi posedlý Samaritán?“

⁴⁹ „Nejsem posedlý,“ odpověděl Ježíš. „Jen ctím svého Otce, ale vy mnou pohrdáte. ⁵⁰ Já však nehledám svoji slávu; je tu někdo jiný, který ji hledá a soudí. ⁵¹ Amen, amen, říkám vám: Kdokoli zachová mé slovo, navěky nespatří smrt.“

⁵² „Teď víme jistě, že jsi posedlý!“ řekli mu Židé. „Abraham zemřel, stejně tak proroci, a ty říkáš: ‚Kdokoli zachová mé slovo, navěky nezakusí smrt.‘ ⁵³ Jsi snad větší než náš otec Abraham? Ten zemřel! I proroci zemřeli! Koho ze sebe děláš?“

⁵⁴ Ježíš odpověděl: „Chválím-li sám sebe, má chvála nic neznamená. Ten, kdo mě chválí, je můj Otec, kterého vy nazýváte svým Bohem, ⁵⁵ ale neznáte ho. Já ho znám. Kdybych řekl, že ho neznám, byl bych podobný vám, lhář. Ale znám ho a zachovávám jeho slovo. ⁵⁶ Abraham se těšil, že uvidí můj den; uviděl ho a zaradoval se.“

⁵⁷ „Ještě ti není padesát let, a viděl jsi Abrahama?“ řekli mu na to Židé.

⁵⁸ Ježíš odpověděl: „Amen, amen, říkám vám: Dříve než byl Abraham, já jsem.“ ⁵⁹ Tehdy vzali kamení a chtěli ho ukamenovat. Ježíš se ale skryl a opustil chrám.

Slepota

9 Když procházel kolem, všiml si člověka slepého od narození. ² Jeho učedníci se ho zeptali: „Rabbi, kdo zhřešil: on, nebo jeho rodiče, že se narodil slepý?“

³ Ježíš odpověděl: „Nejde o to, zda zhřešil on, nebo jeho rodiče, ale aby na něm byly zjeveny Boží skutky. ⁴ Já musím dělat skutky Toho, který mě poslal, dokud je den. Přichází noc, kdy nikdo nebude moci pracovat. ⁵ Dokud jsem na světě, jsem světlo světa.“

⁶ Když to řekl, plivl na zem, udělal ze sliny bláto a pomazal mu jím oči. ⁷ Potom mu řekl: „Jdi se umýt do rybníka Siloe“ (což se překládá Poslaný). Odešel tedy a umyl se, a když přišel, viděl.

⁸ Sousedé a ti, kdo ho dříve vídali žebrat, tedy řekli: „Není to snad ten, který tu sedával a žebral?“ ⁹ Někteří říkali, že je to on, a jiní, že je mu jen podobný.

On ale říkal: „Jsem to já!“

¹⁰ „Jak se ti otevřely oči?“ ptali se ho.

¹¹ Odpověděl: „Člověk jménem Ježíš udělal bláto, pomazal mi oči a řekl mi: ‚Jdi se umýt k rybníku Siloe.‘ A když jsem odešel a umyl se, prohlédl jsem.“

¹² „Kde ten člověk je?“ ptali se.

„Nevím,“ odpověděl.

¹³ A tak toho bývalého slepce přivedli k farizeům. ¹⁴ Toho dne, kdy Ježíš udělal bláto a otevřel mu oči, totiž byla sobota. ¹⁵ Farizeové ho znovu zpovídali, jak prohlédl. „Položil mi na oči bláto, umyl jsem se a vidím,“ odpověděl jim.

¹⁶ „Ten člověk není od Boha, vždyť nedodržuje sobotu!“ říkali někteří z farizeů. Jiní zas říkali: „Jak by takové zázraky mohl dělat hříšník?“ A tak se rozdělili na dva tábory.

¹⁷ Pak se toho slepce znovu zeptali: „Kdo to podle tebe je, že ti otevřel oči?“

„Je to prorok,“ odpověděl.

¹⁸ Židovští představení mu ale nechtěli věřit, že býval slepý a prohlédl. Proto si zavolali jeho rodiče. ¹⁹ „Je tohle váš syn? Tvrdíte, že se narodil slepý?“ ptali se jich. „A jak to, že teď vidí?“

²⁰ „Víme, že je to náš syn a že se narodil slepý,“ odpověděli jeho rodiče. ²¹ „Jak to, že teď vidí, ale nevíme. Nevíme, kdo mu otevřel oči. Ptejte se jeho, je přece dospělý, může mluvit sám za sebe.“ ²² (Jeho rodiče to řekli, protože se báli židovských představených. Ti se už totiž dohodli, že kdokoli ho vyzná jako Mesiáše, bude vyobcován ze synagogy. ²³ Proto jeho rodiče řekli: „Je dospělý, ptejte se jeho.“)

²⁴ A tak toho bývalého slepce zavolali podruhé a řekli mu: „Vyznej před Bohem pravdu! Jsme si jistí, že je to hříšník.“

²⁵ „Jestli je to hříšník, nevím,“ odpověděl jim. „Vím jen, že jsem byl slepý a teď vidím.“

²⁶ A tak ho vyslýchali dál: „Co ti udělal? Jak ti otevřel oči?“

²⁷ „Už jsem vám to řekl,“ odpověděl jim. „Copak jste to neslyšeli? Proč to chcete slyšet znovu? Chcete se také stát jeho učedníky?“

²⁸ Tehdy mu začali spílat: „Sám jsi jeho učedník! My jsme Mojžíšovi učedníci! ²⁹ Víme, že k Mojžíšovi mluvil Bůh, ale o tomhle nevíme, co je zač.“

³⁰ „To je právě divné,“ odpověděl jim ten člověk. „Vy nevíte, co je zač, a přitom mi otevřel oči. ³¹ Víme přece, že Bůh hříšníky neslyší; slyší jen toho, kdo Boha ctí a koná jeho vůli. ³² Jaktěživ nikdo neslyšel, že by někdo otevřel oči slepě narozeného. ³³ Kdyby ten člověk nebyl od Boha, nic takového by nedokázal.“

³⁴ Odpověděli mu: „Narodil ses plný hříchu, a chceš nás poučovat?“ A s tím ho vyhnali.

³⁵ Když se Ježíš doslechl, že ho vyhnali, našel ho a zeptal se: „Věříš v Syna člověka?“

³⁶ „Pane,“ odpověděl, „kdo to je, abych v něj mohl věřit?“

³⁷ „Už jsi ho viděl,“ řekl mu Ježíš. „Je to ten, který s tebou mluví.“

³⁸ „Věřím, Pane!“ zvolal a padl před ním na kolena.

³⁹ Tehdy Ježíš řekl: ^[l] „Přišel jsem na tento svět kvůli soudu: aby slepí viděli a vidoucí oslepli.“

⁴⁰ Když to uslyšeli někteří z farizeů stojících poblíž, řekli mu: „Cože? Jsme snad i my slepí?“

⁴¹ „Kdybyste byli slepí, neměli byste hřích,“ odpověděl jim Ježíš. „Vy ale říkáte: ‚Vidíme,‘ a tak váš hřích trvá.“

Dobrý pastýř

10 „Amen, amen, říkám vám: Kdo nevchází do ovčince dveřmi, ale vniká jinudy, je zloděj a lupič, ² kdo ale vchází dveřmi, to je pastýř ovcí ³ a tomu vrátný otvírá. Ovce slyší jeho hlas a on své ovce volá jménem a vyvádí je. ⁴ Když je všechny vypustí, jde před nimi a ovce jdou za ním, neboť znají jeho hlas. ⁵ Za cizím nikdy nepůjdou, ale utečou od něj, neboť neznají hlas cizích.“ ⁶ Ježíš jim to řekl obrazně, ale oni nepochopili, co jim tím chtěl říci.

⁷ Ježíš k nim tedy znovu promluvil: „Amen, amen, říkám vám: Já jsem dveře ovcí. ⁸ Všichni, kolik jich přišlo přede mnou, ^[m] jsou zloději a lupiči, ale ovce je neposlechly. ⁹ Já jsem dveře. Kdokoli vejde skrze mne, bude spasen a bude vcházet i vycházet a nalezne pastvu. ¹⁰ Zloděj přichází, jen aby kradl, zabíjel a ničil; já jsem přišel, aby měly život – život v plnosti.

¹¹ Já jsem dobrý pastýř. Dobrý pastýř za ovce pokládá svůj život. ¹² Nádeník ale není pastýř a ovce mu nepatří; když vidí přicházet vlka, opouští ovce a utíká. Když se pak vlk vrhá na ovce a rozhání je, ¹³ nádeník utíká, protože je nádeník a na ovcích mu nezáleží.

¹⁴ Já jsem dobrý pastýř. Znám své ovce a mé ovce znají mě, ¹⁵ jako mě zná Otec a já znám Otce; a pokládám svůj život za ovce. ¹⁶ Mám však i jiné ovce, které nejsou z tohoto ovčince. I ty musím přivést. Uslyší můj hlas, a tehdy bude jedno stádo a jeden pastýř.

¹⁷ Otec mě miluje, protože pokládám svůj život, abych ho zase přijal. ¹⁸ Nikdo mi ho nebere, sám ho pokládám. Mám moc ho položit a mám moc ho zase přijmout. Takový příkaz jsem přijal od svého Otce.“

¹⁹ Kvůli těm slovům se mezi Židy strhla hádka. ²⁰ Mnozí z nich říkali: „Je posedlý démonem a blázní! Co ho posloucháte?“ ²¹ Jiní říkali: „Posedlý člověk takhle nemluví. Může snad démon otvírat oči slepým?“

Jsme jedno

²² Přišla zima a v Jeruzalémě se konal svátek Zasvěcení chrámu. ^{[n] 23} Ježíš se procházel v chrámě, v Šalomounově sloupoví.