Jan 12:0-19:26

Slovo na cestu

Žena pomazává Ježíše drahocennou mastí

12 Asi týden před Velikonocemi se Ježíš vrátil do Betanie, kde žil vzkříšený Lazar. ² Na Ježíšovu počest připravili večeři. Marta obsluhovala a u stolu seděl i Lazar. ³ Marie vzala nádobku s drahým olejem, který byl vyroben z pravého nardu. Pomazala jím Ježíšovy nohy a utřela mu je svými vlasy. Vůně nardu naplnila celý dům.

⁴ Jeden z Ježíšových učedníků – Jidáš Iškariotský, který ho pak zradil, nesouhlasil s počínáním Marie. Řekl jí: ⁵ „Proč tak vzácný olej raději neprodáš? Vždyť by na něj musel dělník pracovat celý rok. Utržené peníze se mohly rozdat chudým.“ ⁶ Jidáš to neřekl ze soucitu s chudými, ale proto, že byl zloděj. Staral se o společnou pokladnu, avšak často si z ní něco přisvojil.

⁷ Ježíš mu k tomu řekl: „Nech ji, připravila mne tím na můj pohřeb. ⁸ Chudé budete mít mezi sebou stále, ale já už tu s vámi dlouho nebudu.“

⁹ Poutníci v Jeruzalémě se brzo dověděli o Ježíšově pobytu v Betanii. Ve velkých zástupech se za ním vypravili. Nepřitahoval je však jenom Ježíš, ale chtěli spatřit i vzkříšeného Lazara. ¹⁰ Přední židovští kněží se proto usnesli, že odstraní i Lazara, ¹¹ protože byl přesvědčivým dokladem Ježíšovy moci. Mnoho lidí kvůli němu věřilo.

Ježíš vjíždí do Jeruzaléma na oslici

¹² Příštího dne se po Jeruzalémě rozkřiklo, že do města přichází Ježíš. Shromáždil se velký dav lidí a šli ho vítat. ¹³ Natrhali palmové ratolesti a nadšeně volali:

¹⁴ Ježíš k nim přijel na oslátku a tak se naplnila předpověď dávného izraelského proroka:

(Ježíšovi učedníci si tehdy tuto souvislost neuvědomili. ¹⁶ Teprve po Ježíšově vzkříšení pochopili, že se tenkrát naplnilo proroctví.)

¹⁷ Ježíše doprovázelo mnoho svědků Lazarova vzkříšení. Všem o tomto divu vyprávěli, ¹⁸ a tím zástup narůstal. ¹⁹ Farizejů se zmocnila panika: „Jsme ztraceni! Všichni se k němu přidávají.“

Ježíš vysvětluje, proč musí zemřít

²⁰ V Jeruzalémě bylo i několik Řeků, kteří přišli oslavit velikonoční svátky spolu s Židy. Chtěli Ježíše poznat, ²¹ a tak poprosili o pomoc Ježíšova učedníka Filipa: „Pane, rádi bychom se setkali s tvým učitelem.“

²² Filip vyrozuměl o jejich prosbě Ondřeje a společně to sdělili Ježíšovi.

²³ Ježíš jim na to řekl: „Blíží se chvíle, kdy dílo Božího Syna bude dovršeno. ²⁴ Pšeničné zrno, které není zaseto do země, se sice zachová, ale zůstane samo a bez užitku. Zaseté zrno odumírá, aby mohlo vzklíčit a přinést hojný užitek. ²⁵ Ten, kdo hledá jen vlastní prospěch, prohraje všechno, kdo mi však dá svůj život k dispozici, bude zachráněn pro věčnost. ²⁶ Svěřit mi svůj život znamená následovat důsledně mého příkladu. To znamená jít cestou radosti i utrpení. Takového služebníka si i můj Otec váží.

²⁷ Nyní mne svírá úzkost. Mám říci: Otče, uchraň mne toho, co se na mne valí? Ne, tím bych zradil svoje poslání. ²⁸ Otče, proveď svůj plán záchrany, ukaž lidem svoji slávu!“

Vzápětí se z nebe ozval hlas: „Již jsem to učinil a ještě učiním.“ ²⁹ Ježíš v té chvíli stál uprostřed velkého davu lidí. Někteří z nich tvrdili, že zahřmělo. Jiní mínili: „To k němu mluvil anděl.“

³⁰ „Hlas, který jste slyšeli, nepromluvil kvůli mně, ale kvůli vám,“ vysvětloval Ježíš. ³¹ „Teď se rozhoduje o tomto světě. Satanova nadvláda nad lidmi bude zlomena. ^32-33 Tím, že za lidi zemřu, vysvobodím je z jeho tyranie a vezmu je pod svoji ochranu.“

³⁴ „Mluvíš o smrti?“ ozvalo se ze zástupu. „Vždyť Písmo říká o Mesiáši, že bude žít navždy. O kom to tedy vlastně mluvíš?“

³⁵ Ježíš jim odpověděl: „Světlo vám zůstane už jen krátce. Važte si ho, dokud svítí. Jděte za světlem, jinak se ocitnete ve tmě. A beze světla ztratíte cestu. ³⁶ Uvěřte tomu světlu a nechte se jím naplnit, aby z vás svítilo dál, až tu nebude.“ Po těchto slovech se Ježíš vzdálil a skryl se.

Většina v Ježíše neuvěřila

³⁷ I když Ježíš učinil mnoho zázraků, lidé mu stejně neuvěřili ³⁸ a tak se potvrdila slova proroka Izajáše:

³⁹ Prorok Izajáš dále ukazuje, jaký důsledek Bůh vyvodil z jejich nevíry.

⁴¹ Prorok zde mluví o Mesiáši a jeho majestátu.

⁴² V Ježíše uvěřilo sice mnoho významných mužů, ale veřejně se k němu nepřiznali, protože se báli o své postavení. ⁴³ Záleželo jim více na lidském než na Božím hodnocení.

Ježíš shrnuje své učení

⁴⁴ Ježíš mluvil naléhavě k lidem: „Kdo mně věří, věří Bohu, který mne poslal. ⁴⁵ Kdo mne vidí, vidí také toho, z jehož vůle přicházím. ⁴⁶ Přišel jsem na svět jako světlo, a kdo ve mne uvěří, nezůstane ve tmě. ⁴⁷ Kdo slyší má slova a nedbá na ně, toho nesoudím. Nepřišel jsem svět soudit, ale zachránit. ⁴⁸ Kdo mne odmítá a má slova nepřijímá, ten má již svého soudce: moje slova ho budou soudit v poslední den. ^49-50 Říkám jen to, čím mne Otec pověřil, a moje poselství přináší věčný život. To, co vám říkám, jsou Otcova slova.“

Ježíš umývá učedníkům nohy

13 Ježíš věděl, že nastávající Velikonoce jsou posledními dny jeho života na zemi, než se vrátí k Otci. Miloval ty, mezi nimiž žil, a prokazoval jim lásku až do konce. ² V předvečer svátků večeřel Ježíš společně se svými učedníky. To už Jidáš pojal ďábelský záměr zradit svého Mistra. ³ Ježíš si byl vědom velikosti svého poslání a moci jako ten, kdo byl a bude rovný Bohu. Když viděl, že se nikdo z učedníků nechtěl snížit k službě, kterou obvykle konali otroci, vstal od stolu, ⁴ odložil svrchní oděv a opásal se ručníkem. ⁵ Nalil vodu do umývadla a začal učedníkům umývat a utírat zaprášené nohy. ⁶ Když došlo na Petra, ten se začal bránit: „Pane, ty mi přece nebudeš mýt nohy!“

⁷ Ježíš odpověděl: „Jestliže tě neočistím, ztratíš se mnou spojení a odcizíš se mi.“

^8-9 A tak Petr najednou obrátil: „Když je to tak, Pane, umyj mne celého.“

^10-11 Ježíš mu na to řekl: „Koho Bůh už jednou očistil, ten se potřebuje zbavovat jen každodenní špíny a vy jste čistí, ale ne všichni.“ Tím myslel na svého zrádce.

¹² Když umyl nohy poslednímu, oblékl se, vrátil se ke stolu a zeptal se jich: „Pochopili jste, proč jsem to udělal? ^13-14 Jestliže jsem vám umyl nohy já, váš Pán a Mistr, i vy si máte navzájem sloužit v pokorné lásce. ¹⁵ Dal jsem vám příklad. A vy se jím řiďte a jednejte jako já. ¹⁶ Je nepochybné, že sluha není větší než jeho pán a vyslanec není významnější než hlava státu. ¹⁷ Tak teď to víte, a když se podle toho budete řídit, přinese vám to radost.

^18-20 Na jedno se můžete spolehnout: kdo přijímá moje posly, přijímá mne, a tím i Otce.

To, co jsem řekl, netýká se všech. Vím, koho jsem vyvolil. Plní se výrok Písma: ‚Ten, kdo se mnou jídal, podrazil mi nohy.‘ Až se to stane, pochopíte, že to byla řeč o mně a mém zrádci.“

Ježíš naposledy večeří s učedníky

²¹ Když to Ježíš řekl, teprve to na něj v plné síle dolehlo a dodal otevřeně: „Je to tak, jeden z vás mne zradí.“ ²² Učedníci se tázavě dívali jeden na druhého, o kom to vlastně mluví. ^23-25 Petr se naklonil k učedníkovi, který byl u stolu Ježíšovi nejblíže, a naznačil mu, aby se zeptal. Ten se obrátil k Mistrovi: „Pane, kdo to je?“

²⁶ „Ten, kterému podám chléb,“ odpověděl Ježíš. Namočil kousek chleba do omáčky a podával ho Jidášovi.

²⁷ V tu chvíli naplnil Jidáše hněv. Ježíš mu řekl: „Neotálej a proveď rychle, co chceš.“ ²⁸ Učedníci nechápali, o čem je řeč. Někteří si dokonce mysleli, že Jidáš má nakoupit nějaké jídlo na svátky nebo že má rozdat peníze chudým; ²⁹ byl totiž jejich pokladníkem. ³⁰ Jidáš přijal podávaný chléb, zvedl se a odešel. Byla noc.

Ježíš předpovídá Petrovo zapření

^31-33 Po Jidášově odchodu Ježíš řekl: „Je rozhodnuto, půjdu poslušně cestou, která se líbí Bohu, cestou Božího vítězství. Moji milí, už s vámi dlouho nebudu. Marně mne budete hledat. Na mojí cestě mne nemůžete doprovodit. ³⁴ Odkazuji vám, abyste se navzájem milovali, jako jsem já miloval vás. ³⁵ Vaše vzájemná láska dokáže světu, že jste mými žáky.“

³⁶ „Mistře, kam chceš odejít?“ zeptal se Petr.

„Teď se mnou nemůžeš jít,“ odpověděl mu Ježíš, „budeš mne následovat později.“

³⁷ „Proč s tebou nemohu jít už teď?“ ptal se znovu Petr. „Jsem ochoten dát za tebe život!“

³⁸ „Život za mne chceš dát?“ zeptal se Ježíš. „Uvidíš, že mne třikrát zapřeš, než ráno zakokrhá kohout.“

Ježíš je cesta k Otci

14 „Nebuďte smutní, věříte v Boha, věřte i ve mne. ² U mého Otce je domov pro všechny. Odcházím, abych vám připravil místo. ³ Až ho připravím, přijdu, vezmu si vás k sobě a zůstanete se mnou. Kdyby to nebyla pravda, já bych vám to neřekl. ⁴ Znáte cíl i cestu.“

⁵ „Pane, nevíme, kam jdeš,“ namítl Tomáš, „jak bychom mohli znát cestu?“

⁶ Ježíš mu na to řekl: „Já jsem cesta k Bohu, pravda o Bohu a život s Bohem. Proto k mému Otci můžete přijít jen skrze mne. ⁷ Kdo zná mne, zná i Otce a vidí ho.“

⁸ „Ukaž nám Otce a budeme spokojeni,“ řekl Filip.

⁹ Ježíš ho pokáral: „Filipe, tak dlouho s vámi žiji a ty jsi mne ještě nepoznal? Jak se tak můžeš ptát? Kdo vidí mne, vidí Otce. Proč mne tedy žádáš, abych ti ho ukázal? ^10-11 Nevěříš, že mezi mnou a Otcem je dokonalá jednota? Vždyť všechno, co říkám a dělám, pochází z mého Otce.

¹² V těch, kteří mi uvěří, bude moje dílo pokračovat a rozmáhat se, protože já odcházím k Otci. ^13-14 Tam se postarám o to, aby vaše modlitby v zájmu mého díla došly naplnění. Tak bude oslaven Otec i Syn.

Ježíš slibuje Ducha svatého

¹⁵ Milujte mne a nebude vám zatěžko mne poslouchat.

¹⁶ Přimluvím se u Otce, aby vám seslal za mne Zástupce, který by s vámi navždy zůstal. ¹⁷ Bude to Boží Duch, který vás povede k pravdě. Lidem, kteří dají jen na své smysly a pocity, zůstane skryt. Vám nebude cizí, protože bude s vámi a ve vás.

¹⁸ Vrátím se k vám a nenechám vás opuštěné. ¹⁹ Zanedlouho mne svět ztratí z očí, ale vy mne budete vidět očima víry a budete mít podíl na mém životě. ²⁰ Pak budete prožívat skutečnou jednotu se mnou.

²¹ Svou lásku mi dokážete tím, že mne budete poslouchat. A kdo mne miluje, zachová si Otcovu lásku. I já ho budu milovat a dám se mu poznat.“

²² „Pane, proč tě smíme poznat jen my a ostatní ne?“ zeptal se Juda.

²³ „Kdo mne miluje oddanou láskou, také můj Otec mu vyjde vstříc; přijdeme k němu a budeme u něho. ²⁴ Kdo mě nemiluje, nedbá na moje slova a pohrdá Bohem.

²⁵ Řekl jsem vám vše, co jsem vám tu na zemi měl říci. ²⁶ Až odejdu, Otec vám pošle Ducha svatého, který mne zastoupí. Ten vás všemu naučí a bude vám připomínat, co jsem vám kdy řekl.

²⁷ Odkazuji vám svůj pokoj. Dávám jiný pokoj, než slibuje svět, a tak se nebojte a nedejte se zastrašit. ²⁸ Vždyť jsem řekl: odcházím a zase přijdu. Milujete-li mne, pak se z mého odchodu budete radovat spolu se mnou. Vždyť odcházím k Otci, který je větší než já. ²⁹ Odhalil jsem vám to, co se stane, abyste uvěřili, až se mé předpovědi splní.

^30-31 Nezbývá už mnoho času k rozmluvě, protože přichází zlý vládce tohoto světa. Proti mně však nic nezmůže, protože se podřizuji Otcově vůli. Činím to z lásky k Otci a na svědectví světu. Pojďme, přátelé!“

Ježíš učí o vinné révě a ratolestech

15 „Jsem kmen vinné révy a můj Otec je vinařem. ² Odřezává plané výhonky a plodné očišťuje, aby nesly větší úrodu. ³ I vás očistil, a to mým poselstvím. ⁴ Zůstaňte ve spojení se mnou. Vždyť výhonek oddělený od kmene nemůže nést žádné ovoce; právě tak je to i s vámi.

⁵ Já jsem vinný kmen a vy jste výhonky. Proto jen v těsném spojení se mnou prožijete plodný život. Beze mne to nedokážete. ⁶ Kdo žije beze mne, bude jako planý výhonek odříznut, uschne a bude spálen. ⁷ Zůstanete-li se mnou spojeni a nepřestane-li na vás působit mé poselství, pak dostanete všechno, o co v modlitbě požádáte.

⁸ Když povedete plodný život jako moji učedníci, vzdáte tím čest Bohu. ⁹ Miluji vás tak, jako mne miluje Otec. ¹⁰ Jste-li se mnou spojeni poslušností mých příkazů, proudí do vás Boží láska jako životodárná míza.

Právě tak jsem já spojen poslušností s Otcem a naplněn jeho láskou. ¹¹ Raduji se z toho a chci, abyste se i vy mohli vždycky plně radovat. ¹² Přikazuji vám, abyste se vzájemně milovali tak, jako jsem já miloval vás. ¹³ Největší lásku přátelům prokáže ten, kdo za ně položí vlastní život.

¹⁴ Zůstanete mými přáteli, budete-li jednat v souladu se mnou. ¹⁵ Nejste už mými sluhy, protože sluha se nevyzná v úmyslu svého pána. Řekl jsem vám s důvěrou vše, co vím od Otce, a proto jste se stali mými přáteli. ¹⁶ Já jsem si vybral vás, ne vy mne. Vybavil jsem vás k tomu, abyste žili plodný život, který by před Bohem obstál. Proste a Otec vám to dá. ¹⁷ Usilujte především o vzájemnou lásku.

Ježíš hovoří o nenávisti světa

¹⁸ Lidé vás budou nenávidět, ale vzpomeňte si, že mne nenáviděli dříve než vás. ¹⁹ Milovali by vás, kdybyste se přizpůsobili. Vy mezi ně ale nepatříte, protože já jsem si vás vyvolil. Vyvedl jsem vás ze světa a oni vás za to nenávidí. ²⁰ Připomeňte si slova, která jsem vám už jednou řekl: sluha není větší než jeho pán.

Jestliže pronásledují mne, jak by nepronásledovali vás! Když chytali za slovo mne, budou číhat i na vás. ²¹ To všechno vám budou dělat proto, že nevěří, že za mnou i za vámi stojí Bůh.

²² Kdybych byl nepřišel a nemluvil k nim, byli by bez viny. Teď jsou však bez výmluvy. ²³ Ti, kdo mnou pohrdají, pohrdají Bohem. ^24-25 Usvědčuje je moje dílo, které nemá obdoby. Mají je před očima, a přece se zatvrdili proti mně i Otci. Však je o nich psáno v Písmu: ‚Nenáviděli mne bez důvodu.‘

²⁶ Pošlu vám zastánce od Otce – Ducha pravdy, který pochází z Otce. Ten dosvědčí, co vám říkám. ²⁷ Ale i vy budete mými svědky, protože mne všude provázíte.

16 Těmito slovy jsem vás chtěl varovat, abyste nepodlehli zmatku z budoucích událostí. ² Nejdříve vás vyženou ze synagog. Pak vás budou dokonce zabíjet v domnění, že tím slouží Bohu. ³ Budou to dělat, protože nepoznali Otce ani mne. ⁴ Říkám to proto, abyste se na má slova rozpomněli, až se naplní.

Zatím jsem o tom nemluvil, protože jsem byl s vámi.

Ježíš učí o Duchu svatém

^5-6 Můj čas se však naplnil a já brzy odejdu k tomu, který mne poslal. Vidím však, že nechápete, kam jdu. Místo abyste se radovali, jste stísněni smutkem a starostmi. ⁷ Věřte mi, že pro vás bude lepší, když odejdu. Kdybych zůstal, Zastánce by k vám nepřišel. Odejdu-li, pošlu ho k vám.

⁸ Až přijde, ukáže lidem, v čem spočívá hřích, zda existuje spravedlnost a koho je třeba soudit.

⁹ Hřích je v tom, že lidé ve mne nevěří. ¹⁰ Spravedlnost je v tom, že Bůh potrestal Krista jako zástupce hříšníků, vzkřísil ho a přijal do své slávy. ¹¹ A soud znamená, že uchvatitel tohoto světa je již odsouzen.

¹² Je toho ještě mnoho, co bych vám chtěl říci, ale vy to nemůžete v této chvíli pochopit. ¹³ Teprve až přijde Duch svatý, odkryje vám plnou pravdu. ¹⁴ On bude jejím věrným tlumočníkem. Oznámí vám i to, co má přijít.

¹⁵ Nebude zdůrazňovat sebe, ale vyvyšovat mne, protože mně Otec svěřil všechno. A tak co vám sdělí Duch, bude ukazovat vždycky ke mně.

Ježíš učí o užívání jeho jména v modlitbě

¹⁶ Zanedlouho již mezi vámi nebudu, ale brzy potom mě znovu uvidíte. Pak půjdu zase k Otci.“

^17-18 „O čem to jen mluví?“ ptali se učedníci jeden druhého. „Kde bude zanedlouho? Kdy ho zase uvidíme? Co to znamená, že půjde k Otci? Tomu nerozumíme.“

¹⁹ Ježíš poznal, že si učedníci s jeho slovy nevědí rady. „Vysvětlím vám to,“ řekl. ²⁰ „Brzy se svět bude radovat z mého utrpení, zatímco vy budete plakat. Ale váš pláč se záhy promění v radost, protože mne opět uvidíte. ²¹ Vaše radost se bude podobat radosti ženy, která zapomněla na všechnu úzkost a porodní bolesti, protože se jí narodilo dítě. ^22-23 Nyní jste smutní, ale budete se zase radovat, až se setkáme. O tuto radost vás nikdo nepřipraví. Pak všechno pochopíte.

²⁴ Znovu vás vyzývám, abyste se ve svých modlitbách k Otci na mne odvolávali a on vás vyslyší. Proste, Bůh vás obdaruje a vaše radost bude plná.

²⁵ Dosud jsem o těchto věcech mluvil v podobenstvích, ale brzy budu o Otci hovořit otevřeně. ²⁶ Nespoléhejte se na to, že já budu prosit Otce za vás, ale vy se modlete a odvolávejte na mne. ²⁷ Vždyť vás Otec miluje pro vaši lásku ke mně a pro víru, se kterou jste mne přijali jako Božího Syna.

²⁸ Pravda je nejen to, že jsem od Otce přišel, ale i to, že se k němu opět vrátím.“

²⁹ „Teď už ti rozumíme,“ přisvědčili učedníci. „Co jsi dříve říkal v náznacích, pověděl jsi teď jasně. ³⁰ Pochopili jsme, že víš všechno a rozumíš už napřed našim otázkám. Teď opravdu věříme, že jsi přišel od Boha.“

³¹ „Opravdu tomu věříte?“ otázal se jich Ježíš. ³² „Nastane čas, vlastně už nastal, kdy se rozprchnete do svých domovů a necháte mne samotného. Já však nebudu sám, protože Otec je se mnou. ³³ Toto všechno jsem vám řekl proto, abyste ve spojení se mnou našli jistotu a klid. Svět vám připraví mnoho těžkostí, ale neztrácejte odvahu. Já jsem nad ním zvítězil.“

Ježíš se modlí sám za sebe

17 Když Ježíš domluvil, pohlédl vzhůru k nebi a řekl:

„Otče, přichází můj čas. Přiznej se ke mně a dovol, abych prokázal tvoji velikost. ² Svěřil jsi mi přece moc nade všemi, abych ty, které mi dáváš, uvedl do věčného života. ³ Kdo chce věčně žít, musí poznat tebe jako jediného pravého Boha a mne jako toho, kterého jsi poslal. ⁴ Vykonal jsem vše, co jsi mi uložil, a tím jsem dokázal, v čem je tvoje velikost. ⁵ Otče, navrať mi nyní moc a čest, kterou jsem měl u tebe dřív, než byl svět.

Ježíš se modlí za svoje učedníky

⁶ Lidé tě nechápou, ale těm, které jsi mi dal, jsem objasnil, kdo vlastně jsi. Patří tobě a tys mi je svěřil. ⁷ Dali na má slova a poznali, že pocházejí od tebe. ⁸ Všechno, cos mi pro ně svěřil, jsem jim předal a oni uvěřili, že jsi mne poslal.

⁹ Nemodlím se teď za celý svět, ale za ty, které jsi mi už dal, neboť oni jsou tvoji. ¹⁰ Vždyť všechno, co patří mně, je tvoje a všechno, co je tvé, je moje. Na nich bude patrná moje sláva. ¹¹ Já odcházím k tobě, oni zůstávají. Otče svatý, vezmi si je teď na starost a sjednocuj je tak, jak jsme my zajedno. ¹² Já jsem o ně pečoval, dokud jsem byl s nimi. Chránil jsem je, takže jsem nikoho neztratil – kromě Jidáše. Ale i jeho zrada musí posloužit tvým plánům.

¹³ Proč o té péči znovu mluvím? Odcházím k tobě, ale chci, aby si oni uchovali plnou radost. ¹⁴ Svěřil jsem jim tvé slovo a svět se postavil proti nim, protože stejně jako já nesplynuli s proudem. ¹⁵ Neprosím, abys je vzal ze světa, ale abys je chránil od zlého. ¹⁶ Oni nepatří světu, jako ani já mu nepatřím. ¹⁷ Strhni je svým slovem a přiveď je k dokonalosti svou pravdou. ¹⁸ Posílám je do světa právě tak, jako jsi ty poslal mne. ¹⁹ Pokládám za ně svůj život, aby oni své životy zasvětili pravdě.

Ježíš se modlí za budoucí věřící

²⁰ Nemodlím se jen za ně, ale také za ty, kteří přijmou jejich poselství a uvěří ve mne. ^21-23 Dávej jim tutéž jednotu, která spojuje nás, aby z jejich jednomyslného svědectví svět poznal, že jsi ty mne poslal. Jejich jednomyslnost ať je odleskem jednoty mezi mnou a tebou. Já působím v nich, jako ty působíš ve mně. To je sjednocuje a lidé poznají, že jsi mne poslal a že je miluješ tak jako mne.

²⁴ Otče, dal jsi mi je a já chci, aby přišli tam, kam jdu já. Poznali mne v plné slávě, kterou jsi mi dal z lásky, dřív než byl svět. ²⁵ Otče, vím, že jsi hoden vší důvěry, ale svět si to neuvědomuje. Tito však poznali, že jsi mne poslal. ²⁶ Objasnil jsem jim a ještě objasním, kdo jsi.

Ať milují tak, jako miluješ ty mne. Pak se mezi nimi budou lidé setkávat se mnou.“

Ježíš je zrazen a zajat

18 Po této modlitbě odešel Ježíš se svými učedníky do olivového háje za potok Kidrón. ² Zrádce Jidáš toto místo dobře znal, protože tam s Ježíšem a učedníky často chodíval. ³ Teď tam vedl chrámovou stráž posílenou vojenskou jednotkou; byli ozbrojení a svítili si na cestu kahany a pochodněmi.

⁴ Ježíš věděl, co ho čeká. Vyšel jim naproti a zeptal se: „Koho hledáte?“

⁵ „Ježíše z Nazaretu,“ odpověděli.

„To jsem já,“ řekl jim.

⁶ Když to uslyšeli, ustoupili zpět a padli na zem.

⁷ „Koho hledáte?“ zeptal se jich Ježíš znovu.

„Ježíše Nazaretského,“ opakovali.

⁸ „Vždyť jsem vám již řekl, že jsem to já. Tady mne máte, ale tyhle nechte odejít.“

⁹ Tak se splnil jeho slib, že neztratí žádného z těch, které mu Otec svěřil.

¹⁰ Šimon Petr vytasil meč, napadl jednoho z nich a uťal mu pravé ucho. Byl to Malchos, sluha nejvyššího kněze. ¹¹ Ale Ježíš řekl Petrovi: „Schovej svůj meč! Otec určil, abych trpěl.“

Annáš vyslýchá Ježíše

¹² V té chvíli se ozbrojenci Ježíše zmocnili a spoutali ho. ¹³ Vedli ho nejprve k Annášovi, tchánovi úřadujícího velekněze Kaifáše. ¹⁴ Byl to právě Kaifáš, který zastával ve veleradě názor, že je prospěšnější, aby zemřel jeden člověk, než aby byl vydán všanc národ.

¹⁵ Petr Ježíše neopustil a sledoval ho s jiným učedníkem. Ten byl známým nejvyššího kněze, a tak se dostali za Ježíšem až na nádvoří veleknězova paláce. ¹⁶ Petr zůstal před vraty. Jeho společník se přimluvil u vrátné, aby Petra pustila dovnitř. ¹⁷ Ta se Petra zeptala: „Nepatříš i ty mezi společníky toho člověka?“

„Co tě nemá!“ ohradil se Petr.

¹⁸ Protože bylo sychravo, zapálili si sluhové a strážci oheň a hřáli se kolem něho. Petr se šel také hřát.

¹⁹ Mezitím Annáš zahájil výslech: „Kdo s tebou chodil? Čemu jsi učil?“

²⁰ „Mé učení je obecně známé,“ odpověděl Ježíš. „Mluvíval jsem veřejně v synagogách i v chrámu. Tam má každý Žid přístup. Potají jsem nemluvil nic. ²¹ Co se vyptáváš mne? Ptej se mých posluchačů, ti vědí, co jsem říkal.“

²² „Jak to mluvíš s veleknězem?“ obořil se na Ježíše jeden ze strážných a udeřil ho.

²³ Ježíš se ohradil: „Jestli nemám pravdu, tak to dokaž. Jsem-li v právu, proč mne biješ?“

²⁴ Annáš potom předal spoutaného vězně Kaifášovi.

Petr zapírá, že zná Ježíše

²⁵ Jak se tak Petr hřál u ohně, kdosi se ho zeptal: „Nejsi také jeden z Ježíšových učedníků?“

Petr to popřel.

²⁶ Jeden z veleknězových sluhů, příbuzný Malchose, kterého Petr poranil, ho obvinil: „Vždyť jsem tě s ním viděl tam v zahradě!“

²⁷ Petr to opět popřel a vtom zakokrhal kohout.

Ježíš je souzen Pilátem

²⁸ Ráno odvedli Ježíše od Kaifáše k římskému místodržiteli. Židovští žalobci do jeho domu nevstoupili, aby se neposkvrnili v den svátku a nebyli tak vyloučeni z účasti na velikonoční večeři. ²⁹ Pilát tedy vyšel k nim a ptal se: „Z čeho toho člověka obviňujete?“

³⁰ „Je to zločinec! Proč bychom ho sem jinak vodili,“ odpověděli.

³¹ „Tak si ho nechte a suďte podle svých zákonů,“ odsekl Pilát.

„Vždyť víš, že nemáme právo nikoho popravit,“ bránili se Židé.

³² Tak se naplnila Ježíšova slova, kterými předpověděl způsob své smrti.

³³ Pilát se vrátil dovnitř, nechal si Ježíše předvolat a zeptal se ho: „Ty jsi král Židů?“

³⁴ „Zajímá tě to osobně, nebo v souvislosti s žalobou?“ otázal se Ježíš.

³⁵ „Jsem snad Žid, abys mohl být mým králem?“ ohradil se Pilát. „Tvůj vlastní národ a tvoji představení tě sem předvedli. Čeho ses dopustil?“

³⁶ Ježíš odpověděl: „Jsem král, ale nejde mi o politickou moc. Kdyby moje království bylo pozemské, moji poddaní by mne proti Židům ubránili. Má říše je jiného druhu.“

³⁷ „Přece jsi tedy král,“ konstatoval Pilát.

„Sám to připouštíš,“ odpověděl Ježíš. „Narodil jsem se proto, abych oznámil pravdu o tomto království. Kdo miluje pravdu, ten mne poslouchá.“

Pilát vydává Ježíše k ukřižování

³⁸ „Co je pravda?“ ukončil Pilát rozhovor a vyšel opět k Židům. „Ten člověk je nevinný,“ prohlásil. ³⁹ „Jestli ho vy považujete za zločince, udělím mu velikonoční amnestii, jak je tady zvykem. Chcete, abych vám propustil židovského krále?“

⁴⁰ Oni však křičeli: „Toho ne! Propusť Barabáše!“

Ten Barabáš byl buřič.

19 Potom dal Pilát Ježíše zbičovat. ² Vojáci upletli z trní věnec, nasadili ho Ježíšovi na hlavu a hodili mu přes ramena rudý plášť. ³ Obklopili Ježíše, bili ho a pokřikovali: „Ať žije židovský král!“

^4-5 Pilát se pokusil obměkčit žalobce a přesvědčit je o Ježíšově nevině tím, že jim ho předvedl zmučeného a zesměšněného. Ukázal na něj a řekl: „Člověk.“

⁶ Velekněží a jejich stráž začali křičet: „Na kříž s ním, na kříž!“

„Ukřižujte si ho sami, pro mne je to nevinný člověk,“ řekl jim Pilát.

⁷ „Podle našeho zákona je vinen,“ odporovali Židé. „Vydává se za Božího Syna.“

⁸ Po tomto obvinění Pilátův neklid ještě více vzrostl. ⁹ Vrátil se do soudní síně a zeptal se obžalovaného: „Co jsi vlastně zač?“ Ale Ježíš mlčel.

¹⁰ „Tak ty se mnou nemluvíš? Nevíš, že rozhoduji o tvém životě a smrti?“ řekl Pilát.

¹¹ „Neměl bys nade mnou žádnou pravomoc, kdyby ti ji nedal Bůh,“ odpověděl Ježíš. „Ty porušuješ právo, ale moji žalobci na sebe berou větší vinu.“

¹² To ovlivnilo Piláta, aby se ještě jednou pokusil Ježíše osvobodit. Židé však sáhli k hrubému nátlaku: „Jestliže ho propustíš, zpronevěříš se císaři. Kdo se vydává za krále, staví se proti císařskému majestátu.“

¹³ Když to Pilát slyšel, dal Ježíše vyvést na Dlážděné nádvoří a usedl do soudcovského křesla. ¹⁴ Chtěl už případ uzavřít, protože bylo před polednem a večer začínaly židovské velikonoční svátky. Pověděl Židům: „Tak co s tím vaším králem?“

¹⁵ Oni se dali do křiku: „Pryč s ním! Pryč s ním! Ukřižuj ho!“

Pilát ještě namítl: „Vašeho krále mám poslat na smrt?“

Velekněží prohlásili pokrytecky: „Nepotřebujeme krále! Máme přece římského císaře.“

Ježíš je veden k ukřižování

¹⁶ Pilát se vzdal a předal Ježíše popravčí četě, aby ho ukřižovali.

¹⁷ Tak naložili Ježíši na záda jeho vlastní kříž a vedli ho za město na pahorek zvaný „Lebka“, hebrejsky Golgota. ¹⁸ Tam ho ukřižovali a po obou stranách vztyčili kříže pro dva zločince.

¹⁹ Nad hlavou každého odsouzence bývalo napsáno, čím se provinil; na Ježíšův kříž dal Pilát napsat hebrejsky, latinsky a řecky: Ježíš Nazaretský, židovský král. ²⁰ Popraviště bylo blízko města, takže ten nápis četlo mnoho lidí. ²¹ Velekněží protestovali u Piláta: „Nepiš, že je židovský král, ale že se za něj jenom vydával.“

²² Pilát je odbyl: „Co jsem napsal, to tam bude!“ ²³ Popravčí četě podle práva náležely svršky odsouzenců. Ježíšův svrchní plášť – pruh plátěné látky – roztrhali na čtyři díly a podělili se o ně. Jeho nesešívaný spodní oděv, utkaný vcelku, nechtěli trhat, ²⁴ ale řekli si: „Budeme losovat, kdo z nás ho dostane.“ Tím nevědomky uskutečnili prorockou předpověď:

²⁵ U Ježíšova kříže stála jeho matka, její sestra, Marie Kleofášova a Marie Magdaléna. ²⁶ Ježíš pohlédl na svou matku a na milovaného učedníka Jana, který stál vedle ní. Jí řekl: „On teď bude tvůj syn,“