Jan 12:0-21:25

Bible 21

Poslední pomazání

12 Šest dní před Velikonocemi přišel Ježíš do Betanie, kde bydlel Lazar, kterého Ježíš vzkřísil z mrtvých. ² Tam mu připravili večeři. Marta je obsluhovala a Lazar byl jedním z těch, kdo s ním stolovali. ³ Marie tehdy vzala libru ^[a] velmi drahé masti z pravého nardu, pomazala Ježíšovy nohy a vytřela je svými vlasy. Dům se naplnil vůní té masti.

⁴ Jeden z jeho učedníků, Jidáš Iškariotský, který ho měl zradit, řekl: ⁵ „Proč se ta mast neprodala za tři sta denárů? ^[b] Mohlo se to rozdat chudým!“ ⁶ To však neřekl proto, že by měl starost o chudé, ale že byl zloděj. Měl totiž na starosti společnou pokladnu a z toho, co se do ní dávalo, si bral pro sebe.

⁷ Ježíš odpověděl: „Nech ji, tu mast schovávala pro den mého pohřbu. ⁸ Chudé tu budete mít vždycky, ^[c] ale mě vždycky mít nebudete.“

⁹ Veliké množství Židů se dozvědělo, že Ježíš je tam, a tak přišli – nejen kvůli němu, ale také aby viděli Lazara, kterého vzkřísil z mrtvých. ¹⁰ Vrchní kněží se proto rozhodli zabít i Lazara. ¹¹ Mnozí Židé totiž kvůli němu odcházeli a uvěřili v Ježíše.

Král na oslíku

¹² Nazítří onen veliký zástup lidí, kteří přišli na svátky, uslyšel, že Ježíš přichází do Jeruzaléma. ¹³ Vzali palmové větve, vyšli mu naproti a volali:

¹⁴ Ježíš nalezl oslátko a vsedl na ně, jak je psáno:

¹⁶ Jeho učedníci tomu nejdříve nerozuměli, ale když byl Ježíš oslaven, tehdy si vzpomněli, že to o něm bylo psáno a že se to na něm vyplnilo. ¹⁷ Zástup, který byl s ním, vydával svědectví, že zavolal Lazara z hrobu a vzkřísil ho z mrtvých. ¹⁸ Když slyšeli, že udělal ten zázrak, vyšli mu lidé naproti v celých zástupech.

¹⁹ Farizeové tehdy jedni druhým říkali: „Vidíte? Nic nezmůžete! Celý svět jde za ním!“

Zrno pšenice

²⁰ Někteří z těch, kdo se přišli o tom svátku modlit, byli Řekové. ²¹ Přišli za Filipem, který byl z galilejské Betsaidy, a prosili ho: „Pane, chtěli bychom vidět Ježíše.“ ²² Filip o tom šel říci Ondřejovi a společně to pak řekli Ježíšovi.

²³ Ježíš jim odpověděl: „Přišla chvíle, kdy má být Syn člověka oslaven. ²⁴ Amen, amen, říkám vám: Pokud zrno pšenice nepadne do země a nezemře, zůstane samo. Pokud však zemře, přinese hojnou úrodu. ²⁵ Kdo lpí na svém životě, ten jej ztratí. Kdo na svém životě v tomto světě nelpí, uchrání jej k věčnému životu. ²⁶ Kdo mi chce sloužit, ať mě následuje; tam, kde jsem já, bude i můj služebník. Kdokoli mi slouží, toho Otec poctí. ²⁷ Jsem teď sevřen úzkostí a co mám říci? ‚Otče, vysvoboď mě z této chvíle‘? Ale proto jsem přišel, pro tuto chvíli. ²⁸ Otče, oslav své jméno!“

Tehdy z nebe zazněl hlas: „Oslavil jsem a ještě oslavím.“ ²⁹ Zástup, který tam stál a slyšel to, řekl: „Zahřmělo.“ Někteří ale říkali: „Mluvil k němu anděl.“

³⁰ Ježíš na to odpověděl: „Ten hlas nezazněl kvůli mně, ale kvůli vám. ³¹ Nyní se koná soud nad tímto světem, nyní bude vládce tohoto světa vyvržen ven. ³² A já, až budu vyzdvižen od země, potáhnu všechny k sobě.“ ³³ (Těmito slovy naznačil, jakou smrtí má zemřít.)

³⁴ Zástup mu odpověděl: „My jsme slyšeli ze Zákona, že Mesiáš tu zůstane navěky. Proč tedy říkáš, že Syn člověka musí být vyzdvižen? Kdo je ten Syn člověka?“

³⁵ Ježíš jim řekl: „Ještě na kratičko je světlo s vámi. Choďte, dokud máte světlo, ať vás nezachvátí tma. Kdo totiž chodí ve tmě, neví, kam jde. ³⁶ Dokud máte světlo, věřte ve světlo, abyste byli syny světla.“ Když to Ježíš pověděl, odešel a skryl se před nimi.

Kdo uvěřil naší zprávě?

³⁷ Ačkoli před nimi udělal tolik zázraků, přece v něj neuvěřili. ³⁸ Tak se naplnilo slovo proroka Izaiáše:

³⁹ Proto nemohli věřit, neboť Izaiáš ještě řekl:

⁴¹ To řekl Izaiáš, když zahlédl jeho slávu a mluvil o něm. ⁴² Přesto však v něho uvěřili i mnozí z hodnostářů, ale kvůli farizeům ho nevyznávali, aby nebyli vyobcováni ze synagogy. ⁴³ Milovali totiž lidskou slávu více než slávu Boží.

⁴⁴ Ježíš volal: „Kdo věří ve mne, věří ne ve mne, ale v Toho, který mě poslal. ⁴⁵ Kdo vidí mě, vidí Toho, který mě poslal. ⁴⁶ Já, světlo, jsem přišel na svět, aby žádný, kdo ve mne věří, nezůstal ve tmě. ⁴⁷ Slyší-li někdo má slova a neplní je, já ho nesoudím; nepřišel jsem totiž, abych soudil svět, ale abych svět spasil. ⁴⁸ Kdo mě odmítá a nepřijímá moje slova, má, kdo by ho soudil. V poslední den jej bude soudit slovo, které jsem mluvil. ⁴⁹ Nemluvil jsem totiž sám od sebe, ale Otec, který mě poslal, ten mi dal přikázání, co mám říkat a co mluvit. ⁵⁰ A vím, že jeho přikázání je věčný život. Co mluvím, tedy mluvím tak, jak mi řekl Otec.“

Dal jsem vám příklad

13 Před Velikonočními svátky už Ježíš věděl, že přišla jeho chvíle, aby odešel z tohoto světa k Otci. Miloval své druhy na tomto světě, miloval je až do konce. ² Ještě před večeří ďábel vnukl do srdce Jidáše, syna Šimona Iškariotského, že ho má zradit.

³ Ježíš, vědom si toho, že mu Otec dal všechno do rukou a že vyšel od Boha a jde k Bohu, ⁴ vstal od večeře, odložil plášť a opásal se ručníkem. ⁵ Nalil vodu do umyvadla a začal učedníkům umývat nohy a utírat je ručníkem, jímž byl přepásán.

⁶ Když přistoupil k Šimonu Petrovi, ten mu řekl: „Pane, ty mi chceš mýt nohy?!“

⁷ „Teď ještě nechápeš, co dělám,“ odpověděl mu Ježíš, „ale později porozumíš.“

⁸ „Ty mi přece nemůžeš mýt nohy!“ namítal Petr.

„Když tě neumyji, nebudeš mít se mnou nic společného,“ odpověděl Ježíš.

⁹ „Pane!“ zvolal Šimon Petr. „Nemyj mi jen nohy, ale i ruce a hlavu!“

¹⁰ Ježíš mu řekl: „Kdo je vykoupán, potřebuje umýt jen nohy, neboť je celý čistý. I vy jste čistí, ale ne všichni.“ ¹¹ (Věděl totiž o svém zrádci, proto řekl: „Ne všichni jste čistí.“)

¹² Když jim umyl nohy, znovu se oblékl, posadil se zpět za stůl a řekl jim: „Chápete, co jsem vám udělal? ¹³ Nazýváte mě Mistrem a Pánem a máte pravdu, neboť jím jsem. ¹⁴ Když jsem však já, váš Pán a Mistr, umyl nohy vám, máte i vy mýt nohy jeden druhému. ¹⁵ Dal jsem vám příklad, abyste se chovali, jako jsem se já zachoval k vám. ¹⁶ Amen, amen, říkám vám: Služebník není větší než jeho pán a posel není větší než ten, kdo ho poslal. ¹⁷ Teď to víte; blaze vám, když se tím budete řídit.

¹⁸ Nemluvím o vás všech. Já vím, které jsem vyvolil; ať se ale naplní Písmo: ‚Ten, který jí se mnou chléb, pozvedl patu proti mně.‘ ^{[i] 19} Říkám vám to už teď, předtím než se to stane, abyste, až se to stane, uvěřili, že já jsem. ²⁰ Amen, amen, říkám vám: Kdo přijímá mého posla, přijímá mě; a kdo přijímá mě, přijímá Toho, který mě poslal.“

Jeden z vás mě zradí

²¹ Po těchto slovech Ježíš hluboce rozrušen prohlásil: „Amen, amen, říkám vám, že jeden z vás mě zradí.“

²² Učedníci se začali rozhlížet jeden po druhém, netušíce, o kom to mluví. ²³ Jeden z jeho učedníků, ten, kterého Ježíš miloval, ležel u stolu po Ježíšově boku. ²⁴ Šimon Petr mu naznačil, ať se zeptá, o kom to mluvil. ²⁵ Objal ho tedy a zeptal se: „Pane, kdo to je?“

²⁶ „Ten, komu podám namočené sousto,“ odpověděl Ježíš. Namočil sousto a podal je Jidášovi, synu Šimona Iškariotského. ²⁷ A hned po tom soustu vešel do Jidáše satan.

„Co děláš, dělej rychle,“ řekl mu Ježíš. ²⁸ Nikdo ze stolujících ale nerozuměl, proč mu to řekl. ²⁹ Jidáš měl na starosti pokladnu, a tak si někteří mysleli, že mu Ježíš řekl, ať nakoupí, co je potřeba na svátek, nebo ať dá nějaké peníze chudým.

³⁰ Jidáš vzal to sousto a hned vyšel ven. Byla noc.

Nové přikázání

³¹ Po jeho odchodu Ježíš řekl: „Syn člověka je teď oslaven a Bůh je oslaven v něm. ³² A protože je Bůh oslaven v něm, ^[j] Bůh ho také oslaví sám v sobě, a to hned. ³³ Moji drazí, ještě na kratičko jsem s vámi. Budete mě hledat, ale říkám vám, co jsem už řekl Židům: ‚Jdu tam, kam vy nemůžete.‘ ^[k]

³⁴ Dávám vám nové přikázání: Milujte jedni druhé. Milujte jedni druhé, jako jsem já miloval vás. ³⁵ Podle toho všichni poznají, že jste moji učedníci, když budete mít lásku jedni k druhým.“

³⁶ Šimon Petr se ho zeptal: „Pane, kam jdeš?“

„Tam, kam jdu, teď za mnou nemůžeš,“ odpověděl mu Ježíš, „ale přijdeš za mnou později.“

³⁷ „Pane, proč za tebou nemohu teď?“ ptal se Petr. „Položím za tebe život!“

³⁸ „Položíš za mě život?“ opáčil Ježíš. „Amen, amen, říkám ti: Než zakokrhá kohout, třikrát mě zapřeš.“

Cesta, pravda a život

14 „Nermuťte se v srdcích. Věříte v Boha, věřte i ve mne. ² V domě mého Otce je mnoho pokojů. Kdyby to tak nebylo, řekl bych vám to. ³ Jdu, abych vám připravil místo. Až odejdu a připravím vám místo, zase přijdu a vezmu vás k sobě, abyste i vy byli tam, kde jsem já. ⁴ Víte, kam jdu, a cestu znáte.“

⁵ „Pane, nevíme, kam jdeš,“ přerušil ho Tomáš. „A jak můžeme znát cestu?“

⁶ „Já jsem ta cesta, pravda a život,“ odpověděl Ježíš. „Nikdo nepřichází k Otci než skrze mne. ⁷ Kdybyste mě znali, znali byste i mého Otce. ^[l] Od nynějška už ho znáte a viděli jste ho!“

⁸ „Pane,“ řekl mu Filip, „stačí, když nám ukážeš Otce.“

⁹ „Filipe,“ odvětil Ježíš, „tak dlouho jsem s vámi a nepoznal jsi mě? Kdo viděl mě, viděl Otce. Jak můžeš říkat: ‚Ukaž nám Otce‘? ¹⁰ Nevěříš, že já jsem v Otci a Otec ve mně? Slova, která vám říkám, neříkám sám od sebe. To Otec, který ve mně přebývá, on působí ty skutky. ¹¹ Věřte mi, že já jsem v Otci a Otec ve mně, už jen kvůli těm skutkům věřte.

¹² Amen, amen, říkám vám: Kdo věří ve mne, bude dělat skutky, které dělám já. A bude dělat ještě větší skutky, neboť odcházím k Otci. ¹³ O cokoli poprosíte v mém jménu, to udělám, aby byl Otec oslaven v Synu. ¹⁴ Když mě budete o něco prosit v mém jménu, já to udělám.“

Jiný Utěšitel

¹⁵ „Jestliže mě milujete, zachovávejte má přikázání. ¹⁶ Já pak požádám Otce a dá vám jiného Utěšitele, aby s vámi zůstal navěky, ¹⁷ totiž Ducha pravdy, jehož svět nemůže přijmout, neboť ho nevidí a nezná. Vy ho však znáte, neboť žije u vás a bude ve vás. ¹⁸ Nenechám vás jako sirotky, přijdu k vám. ¹⁹ Ještě kratičko a svět mě neuvidí, ale vy mě uvidíte. Protože já žiji, budete žít i vy. ²⁰ V ten den poznáte, že já jsem ve svém Otci a vy ve mně a já ve vás. ²¹ Kdo přijal má přikázání a zachovává je, ten mě miluje. A kdo mě miluje, bude milován mým Otcem a já ho budu milovat a dám se mu poznat.“

²² Juda (ne ten Iškariotský) mu řekl: „Pane, proč se chceš dát poznat nám, a ne světu?“

²³ Ježíš mu odpověděl: „Kdo mě miluje, bude zachovávat mé slovo; můj Otec ho bude milovat a přijdeme k němu a budeme žít s ním. ²⁴ Kdo mě nemiluje, nezachová moje slova. A slovo, které slyšíte, není mé, ale Toho, který mě poslal, Otcovo. ²⁵ To vše jsem vám říkal, dokud jsem žil u vás. ²⁶ Avšak Utěšitel, ten Duch svatý, kterého Otec pošle v mém jménu, ten vás naučí všemu a připomene vám všechno, co jsem vám řekl.

²⁷ Odkazuji vám pokoj, svůj pokoj vám dávám; já dávám jinak, než jak dává svět. Nermuťte se v srdcích a nemějte strach. ²⁸ Slyšeli jste mě říci: ‚Odcházím a zase k vám přijdu.‘ ^[m] Kdybyste mě milovali, byli byste rádi, že jdu k Otci, neboť můj Otec je větší než já. ²⁹ Řekl jsem vám to teď, předtím než se to stane, abyste, až se to stane, uvěřili.

³⁰ Už s vámi nebudu dlouho mluvit, neboť přichází vládce tohoto světa. Nemá na mně nic, ³¹ ale přichází, aby svět poznal, že miluji Otce a že jednám, jak mi Otec přikázal. Vstaňte, pojďme odsud.“

Réva a ratolesti

15 „Já jsem ušlechtilá réva a můj Otec je vinař. ² Každou ratolest, která ve mně nenese ovoce, odřezává, a každou, která nese ovoce, čistí, aby nesla více ovoce. ³ Vy jste již čistí díky slovu, které jsem k vám mluvil. ⁴ Zůstaňte ve mně a já ve vás. Jako ratolest nemůže nést ovoce sama od sebe, pokud nezůstane ve kmeni, tak ani vy, pokud nezůstanete ve mně.

⁵ Já jsem vinná réva a vy ratolesti. Kdo zůstává ve mně a já v něm, ten nese mnoho ovoce; beze mě nedokážete nic. ⁶ Jestliže někdo nezůstane ve mně, bude odhozen pryč jako ratolest a uschne. Pak budou posbírány, hozeny na oheň a shoří. ⁷ Jestliže zůstanete ve mně a má slova zůstanou ve vás, proste, o cokoli chcete, a stane se vám to. ⁸ Když ponesete hojné ovoce, bude tím oslaven můj Otec a budete moji učedníci.

⁹ Jako Otec miloval mě, tak jsem i já miloval vás. Zůstaňte v mé lásce. ¹⁰ Zachováte-li má přikázání, zůstanete v mé lásce, tak jako jsem já zachoval přikázání svého Otce a zůstávám v jeho lásce. ¹¹ Toto jsem vám pověděl, aby má radost byla ve vás a vaše radost aby byla dokonalá. ¹² Toto je mé přikázání: Milujte jedni druhé, jako jsem já miloval vás. ¹³ Nikdo nemá větší lásku než ten, kdo položí život za své přátele.

¹⁴ Vy jste moji přátelé, děláte-li, co vám přikazuji. ¹⁵ Nebudu vás už nazývat služebníky, neboť služebník neví, co dělá jeho pán. Vás jsem ale nazval přáteli, neboť jsem vám předal všechno, co jsem slyšel od svého Otce. ¹⁶ Já jsem si vybral vás, ne vy mě. Ustanovil jsem vás, abyste šli a nesli ovoce a vaše ovoce aby zůstalo; aby vám Otec dal, o cokoli ho poprosíte v mém jménu. ¹⁷ Toto vám přikazuji: Milujte jedni druhé.“

Svět vás bude nenávidět

¹⁸ „Když vás bude svět nenávidět, vězte, že mě nenáviděl dříve než vás. ¹⁹ Kdybyste patřili světu, svět by miloval, co je jeho. Vy však světu nepatříte, neboť jsem vás ze světa vyvolil, a proto vás svět nenávidí. ²⁰ Pamatujte na má slova: Služebník není větší než jeho pán. ^[n] Jestliže pronásledovali mě, budou pronásledovat i vás; jestliže zachovali mé slovo, zachovají i vaše. ²¹ To všechno vám ale udělají kvůli mému jménu, neboť neznají Toho, který mě poslal. ²² Kdybych nepřišel a nemluvil k nim, neměli by hřích, teď ale pro svůj hřích nemají výmluvu. ²³ Kdo nenávidí mě, nenávidí i mého Otce. ²⁴ Kdybych mezi nimi nedělal skutky, které neudělal nikdo jiný, neměli by hřích. Teď ale viděli, a nenáviděli – jak mě, tak mého Otce. ²⁵ Ale to vše se děje, aby se naplnilo, co je psáno v jejich Zákoně: ‚Nenáviděli mě bez příčiny.‘ ^[o]

²⁶ Až přijde ten Utěšitel, kterého vám pošlu od Otce, totiž Duch pravdy, který vychází z Otce, ten o mně bude vydávat svědectví. ²⁷ A vy také vydávejte svědectví, protože jste od počátku se mnou.

16 Toto jsem vám pověděl, abyste se nenechali svést. ² Vyobcují vás ze shromáždění. Ano, přichází doba, kdy každý, kdo vás bude zabíjet, si bude myslet, že tím slouží Bohu. ³ Budou to dělat, protože nepoznali Otce ani mě. ⁴ Předpověděl jsem vám to, abyste si v té době vzpomněli, že jsem vám to řekl. Zpočátku jsem vám to neříkal, protože jsem byl s vámi.“

Duch pravdy

⁵ „Teď odcházím k Tomu, který mě poslal, a nikdo z vás se mě neptá: ‚Kam jdeš?‘ ⁶ Kvůli tomu, co jsem vám řekl, naplnil vaše srdce zármutek. ⁷ Říkám vám ale pravdu: Je pro vás lepší, abych odešel. Když neodejdu, nepřijde k vám Utěšitel; když ale odejdu, pošlu ho k vám. ⁸ Až přijde, odhalí světu, v čem je hřích, spravedlnost a soud. ⁹ Hřích, že nevěří ve mne; ¹⁰ spravedlnost, že jdu k Otci a už mě neuvidíte; ¹¹ a soud, že vládce tohoto světa je již odsouzen.

¹² Ještě vám mám mnoho co říci, ale teď to nemůžete unést. ¹³ Až ale přijde on, Duch pravdy, uvede vás do veškeré pravdy. Nebude totiž mluvit sám od sebe, ale řekne vše, co uslyší – oznámí vám i věci budoucí. ¹⁴ On mě oslaví, neboť vám oznámí, co přijme ode mě. ¹⁵ Všechno, co má Otec, je mé. Proto jsem řekl, že vám oznámí, co přijme ode mě.

¹⁶ Za okamžik mě už neuvidíte a za další okamžik mě znovu spatříte.“

Úzkost se obrátí v radost

¹⁷ Někteří z jeho učedníků se začali jeden druhého ptát: „Co tím chce říci? Prý: ‚Za okamžik mě už neuvidíte a za další okamžik mě spatříte‘ a: ‚Odcházím k Otci.‘ ¹⁸ Co tím myslí, když říká: ‚Za okamžik‘? Nevíme, o čem mluví.“

¹⁹ Ježíš poznal, že se ho chtěli zeptat, a tak jim řekl: „Dohadujete se o tom, že jsem řekl: ‚Za okamžik mě už neuvidíte a za další okamžik mě spatříte‘? ²⁰ Amen, amen, říkám vám, že budete plakat a naříkat, ale svět se bude radovat. Budete se trápit, ale vaše úzkost se obrátí v radost. ²¹ Když žena rodí, zakouší úzkost, protože přišla její chvilka. Poté, co porodí děťátko, ale na trápení zapomene pro radost, že se na svět narodil člověk. ²² I vy teď zakoušíte úzkost, ale až se znovu uvidíme, vaše srdce bude jásat radostí a tu radost vám nikdo nevezme.

²³ V ten den se mě nebudete ptát na nic. Amen, amen, říkám vám, že o cokoli poprosíte Otce v mém jménu, to vám dá. ²⁴ Až dosud jste v mém jménu o nic neprosili. Proste a dostanete, a vaše radost bude dokonalá. ²⁵ Dosud jsem k vám mluvil obrazně. Přichází chvíle, kdy k vám už nebudu o Otci mluvit obrazně, ale otevřeně.

²⁶ V ten den budete prosit v mém jménu a neříkám, že budu prosit Otce za vás. ²⁷ Sám Otec vás totiž miluje, protože jste milovali mě a uvěřili jste, že jsem vyšel od Boha. ²⁸ Vyšel jsem od Otce a přišel jsem na svět. Teď zase opouštím svět a jdu k Otci.“

²⁹ Jeho učedníci mu řekli: „Hle, teď už nemluvíš obrazně, ale otevřeně! ³⁰ Teď víme, že víš všechno a není třeba, aby se tě někdo vyptával. Teď věříme, že jsi vyšel od Boha.“

³¹ „Teď věříte?“ opáčil Ježíš. ³² „Hle, přichází chvíle, a už přišla, kdy se rozprchnete každý svou cestou. Necháte mě samotného, ale nejsem sám, protože je se mnou Otec. ³³ Toto vše jsem vám pověděl, abyste ve mně nalezli pokoj. Na světě zakoušíte soužení, ale buďte stateční – já jsem přemohl svět.“

Ať jsou jedno

17 Když to Ježíš pověděl, zvedl oči k nebi a řekl: „Otče, přišla ta chvíle – oslav svého Syna, aby Syn oslavil tebe. ² Dal jsi mu právo na všechny lidi, aby všem, které jsi mu svěřil, daroval věčný život. ³ A to je ten věčný život – aby poznali tebe, jediného pravého Boha, a toho, jehož jsi poslal, Ježíše Krista. ⁴ Zjevil jsem tvou slávu na zemi; dílo, jež jsi mi svěřil, jsem vykonal. ⁵ Nyní mě, Otče, uveď k sobě do slávy, kterou jsem u tebe měl předtím, než byl svět.

⁶ Zjevil jsem tvé jméno lidem, které jsi mi dal ze světa. Byli tvoji a dal jsi je mně. Zachovali tvé slovo ⁷ a nyní poznali, že všechno, co jsi mi dal, pochází od tebe. ⁸ Slova, jež jsi mi svěřil, jsem předal jim a oni je přijali. Skutečně poznali, že jsem vyšel od tebe, a uvěřili, že jsi mě poslal.

⁹ Prosím za ně. Neprosím za svět, ale za ty, jež jsi mi dal, neboť jsou tvoji. ¹⁰ Všechno mé je tvé a co je tvé, je mé. Má sláva je v nich. ¹¹ Já už nejsem na světě, ale oni jsou na světě a já jdu k tobě. Svatý Otče, zachovej je ve svém jménu, které jsi mi dal, aby byli jedno jako my. ¹² Dokud jsem byl s nimi, zachovával jsem je ve tvém jménu, které jsi mi dal. Chránil jsem je a nikdo z nich nezahynul, kromě onoho syna zatracení, aby se naplnilo Písmo. ^{[p] 13} Teď ale jdu k tobě a toto říkám na světě, aby má radost v nich byla dokonalá. ¹⁴ Dal jsem jim tvé slovo a svět je začal nenávidět, protože nepatří světu, jako ani já nepatřím světu. ¹⁵ Neprosím, abys je vzal ze světa, ale abys je uchránil před zlým. ¹⁶ Nepatří světu, jako ani já nepatřím světu. ¹⁷ Posvěť je pravdou; tvé slovo je pravda. ¹⁸ Jako jsi poslal na svět mě, tak jsem já poslal na svět je. ¹⁹ Posvěcuji sám sebe za ně, aby i oni byli posvěceni pravdou.

²⁰ Neprosím ale jen za ně. Prosím i za ty, kteří ve mě uvěří skrze jejich slovo. ²¹ Ať jsou všichni jedno, jako ty, Otče, ve mně a já v tobě; ať jsou i oni jedno v nás, aby svět věřil, že jsi mě poslal. ²² Dal jsem jim slávu, kterou jsi dal mně, aby byli jedno, jako my jsme jedno. ²³ Já v nich a ty ve mně, aby byli dokonale jedno a aby svět poznal, že jsi mě poslal a že jsi je miloval, jako jsi miloval mě.

²⁴ Otče, chci, aby ti, jež jsi mi dal, byli se mnou tam, kde jsem já, aby viděli slávu, kterou jsi mi dal, neboť jsi mě miloval před stvořením světa. ²⁵ Spravedlivý Otče, svět tě nezná, ale já tě znám. Tihle poznali, že jsi mě poslal, ²⁶ a já jsem jim dal poznat tvé jméno a ještě dám, aby láska, kterou jsi mě miloval, byla v nich a já v nich.“

Zatčení v zahradě

18 Když to Ježíš dořekl, odešel se svými učedníky za potok Kedron, kde byla zahrada; do té se svými učedníky vešel. ² To místo však znal i jeho zrádce Jidáš, protože se tam Ježíš s učedníky často scházel. ³ Jidáš vzal s sebou oddíl vojáků a chrámovou stráž od vrchních kněží a farizeů a přišli tam s lucernami, pochodněmi a zbraněmi.

⁴ Ježíš, vědom si všeho, co jej čekalo, jim vyšel vstříc se slovy: „Koho hledáte?"

⁵ „Ježíše Nazaretského!“ odpověděli.

„To jsem já,“ řekl jim (a jeho zrádce Jidáš stál mezi nimi). ⁶ Jakmile jim Ježíš řekl: „To jsem já,“ ucouvli a padli k zemi.

⁷ „Koho hledáte?“ zeptal se jich znovu.

„Ježíše Nazaretského!“ opakovali.

⁸ „Už jsem vám řekl, že to jsem já,“ odpověděl Ježíš. „Když hledáte mě, nechte ostatní odejít.“ ⁹ (To řekl, aby splnil své slovo: „Z těch, které jsi mi dal, jsem neztratil nikoho.“) ^[q]

¹⁰ Tehdy Šimon Petr vytasil meč, který měl s sebou, zasáhl veleknězova sluhu a usekl mu pravé ucho. Ten sluha se jmenoval Malchus. ¹¹ „Vrať ten meč do pochvy,“ řekl Ježíš Petrovi. „Nemám snad pít kalich, který mi dal Otec?“

Před Annášem

¹² Oddíl s velitelem a s židovskou stráží tehdy Ježíše zatkli a spoutali. ¹³ Přivedli ho nejdříve k Annášovi. Byl totiž tchánem Kaifáše, který byl toho roku veleknězem. ¹⁴ (To byl ten Kaifáš, který židovským představeným poradil, že je lepší, aby jeden člověk zemřel za lid.) ^[r]

¹⁵ Petr s dalším učedníkem šli za Ježíšem. Onen učedník se znal s veleknězem, a tak mohl jít za Ježíšem do veleknězova dvora. ¹⁶ Petr ale zůstal venku u dveří. Onen druhý učedník, který se znal s veleknězem, tedy vyšel, promluvil s vrátnou a uvedl Petra dovnitř. ¹⁷ Vrátná se Petra zeptala: „Nepatříš také k jeho učedníkům?“

„Nepatřím,“ řekl.

¹⁸ Protože bylo chladno, otroci a strážní rozdělali oheň. Stáli okolo a ohřívali se. Petr tam stál a ohříval se s nimi.

¹⁹ Velekněz Ježíše vyslýchal ohledně jeho učedníků a jeho učení. ²⁰ Ježíš mu odpověděl: „Mluvil jsem ke světu veřejně. Vždycky jsem učil v synagogách nebo v chrámě, kde se scházejí všichni Židé; nic jsem neříkal potají. ²¹ Proč se ptáš mě? Zeptej se těch, kdo mě slyšeli mluvit. Ti vědí, co jsem říkal.“

²² Když to řekl, jeden z kolemstojících strážných udeřil Ježíše do tváře: „Takhle se odpovídá veleknězi?“

²³ „Jestli jsem řekl něco špatného, dokaž to,“ odpověděl mu Ježíš. „Jestli ne, tak proč mě biješ?“

²⁴ Annáš ho tedy poslal v poutech k veleknězi Kaifášovi.

²⁵ Šimon Petr zatím stál u ohně a ohříval se. Zeptali se ho: „Nepatříš snad k jeho učedníkům?“

„Nepatřím,“ zapřel Petr.

²⁶ Jeden z veleknězových sluhů, příbuzný toho, jemuž Petr usekl ucho, na to řekl: „Copak jsem tě s ním neviděl tam v zahradě?“

²⁷ Petr ho však znovu zapřel. Vtom zakokrhal kohout.

Před Pilátem

²⁸ Ježíše zatím vedli od Kaifáše do prokurátorova paláce. Právě svítalo. Sami ovšem do paláce nevešli, aby se neposkvrnili před Hodem beránka, ²⁹ a tak Pilát vyšel k nim. „Z čeho tohoto muže viníte?“ ptal se.

³⁰ „Kdyby to nebyl zločinec, nevodili bychom ho k tobě,“ odpověděli.

³¹ „Nechte si ho,“ řekl jim Pilát. „Suďte ho podle vlastního zákona.“

„My nesmíme nikoho popravit,“ odpověděli židovští představení. ³² (Tak se naplnila Ježíšova slova, jimiž naznačoval, jakou smrtí má zemřít.) ^[s]

³³ Pilát se vrátil do paláce a zavolal si Ježíše. „Tak ty jsi židovský král?“ zeptal se ho.

³⁴ Ježíš odpověděl: „Říkáš to sám od sebe, nebo ti to o mně řekli?“

³⁵ „Jsem snad Žid?“ řekl Pilát. „Tvůj národ a vrchní kněží mi tě vydali. Co jsi udělal?“

³⁶ „Mé království není z tohoto světa,“ odpověděl Ježíš. „Kdyby mé království bylo z tohoto světa, moji služebníci by bojovali, abych nebyl vydán židovským vůdcům. Mé království ale není odsud.“

³⁷ „Takže jsi král?“ zeptal se ho Pilát.

„Sám říkáš, že jsem král,“ odpověděl Ježíš. „Narodil jsem se a přišel jsem na svět, abych vydal svědectví pravdě. Každý, kdo patří pravdě, mě poslouchá.“

³⁸ „Co je pravda?“ odtušil Pilát.

Po těch slovech vyšel znovu ven k Židům. „Podle mě je nevinný,“ řekl jim. ³⁹ „Jak je tu zvykem, měl bych na Velikonoce propustit jednoho vězně. Chcete, abych propustil židovského krále?“

⁴⁰ Tehdy začali křičet: „Toho ne! Pusť Barabáše!“ (A ten Barabáš byl zločinec.)

Hle, člověk!

19 Pilát tehdy Ježíše vzal a nechal ho zbičovat. ² Vojáci upletli trnovou korunu a narazili mu ji na hlavu. Navlékli mu purpurový plášť ³ a s voláním: „Ať žije židovský král!“ jej tloukli holemi.

⁴ Pilát pak znovu vyšel ven. „Hle, vedu ho ven k vám,“ řekl jim. „Vězte, že podle mě je nevinný.“

⁵ Ježíš vyšel ven s trnovou korunou a v purpurovém plášti. „Hle, člověk!“ řekl jim Pilát.

⁶ „Ukřižovat, ukřižovat!“ vykřikli vrchní kněží a strážní, jakmile ho uviděli.

„Ukřižujte si ho sami,“ řekl jim Pilát. „Podle mě je nevinný.“

⁷ Židé mu odpověděli: „My máme zákon a podle našeho zákona musí zemřít, protože ze sebe dělal Božího Syna.“

⁸ Když Pilát uslyšel ta slova, dostal ještě větší strach. ⁹ Vrátil se zpět do paláce a ptal se Ježíše: „Odkud jsi?“

Ježíš neodpovídal.

¹⁰ „Nemluvíš se mnou?“ naléhal Pilát. „Nevíš, že mám moc tě ukřižovat, anebo tě propustit?“

¹¹ Tehdy Ježíš odpověděl: „Neměl bys nade mnou žádnou moc, kdyby ti nebyla dána shůry. Ten, kdo mě tobě vydal, má proto větší hřích.“

¹² Pilát se ho pak znovu pokoušel propustit, ale Židé křičeli: „Jestli ho propustíš, nejsi císařův přítel! Kdokoli se dělá králem, protiví se císaři!“

¹³ Když Pilát uslyšel ta slova, vyvedl Ježíše ven a zasedl k soudu na místě zvaném Dlažba, hebrejsky Gabata. ¹⁴ Bylo to v den příprav před svátkem Velikonoc, kolem poledne. „Hle, váš král,“ řekl Pilát Židům.

¹⁵ Ti však začali křičet: „Pryč s ním! Pryč s ním! Ukřižuj ho!“

„Mám ukřižovat vašeho krále?“ ptal se Pilát.

„Nemáme krále kromě císaře!“ odpověděli vrchní kněží.

¹⁶ Tehdy jim Ježíše vydal k ukřižování.

Golgota

Chopili se ho vojáci. ¹⁷ Ježíš nesl svůj kříž až na místo jménem Lebka, hebrejsky zvané Golgota. ¹⁸ Tam ho ukřižovali a s ním dva jiné z obou stran a Ježíše uprostřed.

¹⁹ Pilát dal napsat a připevnit na kříž nápis tohoto znění:

JEŽÍŠ NAZARETSKÝ, ŽIDOVSKÝ KRÁL.

²⁰ Ten nápis četlo mnoho Židů, neboť místo, kde byl Ježíš ukřižován, leželo poblíž města. A bylo to napsáno hebrejsky, řecky a latinsky.

²¹ Židovští vrchní kněží Pilátovi namítali: „Nepiš ‚Židovský král‘, ale ‚Tento říkal: Jsem židovský král.‘“

²² „Co jsem napsal, to jsem napsal,“ odpověděl Pilát.

²³ Když vojáci Ježíše ukřižovali, vzali jeho šaty a rozpárali je na čtyři díly, pro každého vojáka jeden. Vzali mu i košili, a když zjistili, že je beze švů, odshora dolů utkaná vcelku, ²⁴ řekli si spolu: „Netrhejme ji, raději losujme, komu připadne.“ Když to ti vojáci udělali, naplnilo se Písmo, jež říká:

²⁵ U Ježíšova kříže stála i jeho matka a sestra jeho matky, Marie Kleofášova a Marie Magdaléna. ²⁶ Když Ježíš uviděl matku a učedníka, kterého miloval, ^[u] jak tam stojí, řekl své matce: „Ženo, hle, tvůj syn.“ ²⁷ Potom řekl tomu učedníkovi: „Hle, tvá matka.“ A ten učedník ji od té chvíle přijal k sobě.

²⁸ Když potom Ježíš věděl, že je již všechno dokonáno, řekl, aby se naplnilo Písmo: „Žízním!“ ^{[v] 29} Stála tam nádoba plná octa. Naplnili tedy houbu octem, nasadili na yzop a podali mu ji k ústům. ³⁰ Když Ježíš okusil ocet, řekl: „Je dokonáno!“ Sklonil hlavu a odevzdal ducha.

Zahradní hrob

³¹ Bylo to v den příprav na obzvlášť významnou sobotu. Židovští představení nechtěli, aby těla zůstala na křížích až do soboty, a tak požádali Piláta, aby odsouzeným nechal zlámat nohy a dal je sejmout z křížů. ³² A tak přišli vojáci a zlámali nohy jednomu i druhému, kteří byli ukřižováni s ním. ³³ Když ale přišli k Ježíši a uviděli, že je již mrtev, nelámali mu nohy. ³⁴ Jeden z vojáků mu probodl bok kopím a hned vyšla krev a voda. ³⁵ Ten, který to viděl, vydává svědectví a jeho svědectví je pravdivé. On ví, že říká pravdu, abyste vy uvěřili. ³⁶ Toto se stalo, aby se naplnilo Písmo: „Nezlámou mu jedinou kost.“ ^{[w] 37} A jiné místo v Písmu říká: „Uvidí, koho probodli.“ ^[x]

³⁸ Josef z Arimatie (který byl Ježíšův učedník, ale tajný, kvůli strachu z židovských představených) pak požádal Piláta, aby mohl sejmout Ježíšovo tělo z kříže. Pilát svolil, a tak přišel a sňal Ježíšovo tělo. ³⁹ Přišel i Nikodém (který kdysi přišel za Ježíšem v noci) a přinesl směs myrhy a aloe, okolo sta liber. ^{[y] 40} Vzali Ježíšovo tělo a podle židovského pohřebního zvyku je zavinuli do pláten s těmi vonnými mastmi. ⁴¹ Poblíž místa jeho ukřižování byla zahrada a v té zahradě nový hrob, v němž ještě nebyl nikdo pochován. ⁴² A protože byl židovský den příprav, pochovali Ježíše do toho hrobu, neboť byl blízko.

Proč pláčeš?

20 Ráno prvního dne v týdnu šla Marie Magdaléna ještě za tmy k hrobu. Když uviděla kámen odvalený od hrobu, ² běžela k Šimonu Petrovi a k dalšímu učedníkovi, kterého měl Ježíš rád, a řekla jim: „Vzali Pána z hrobu a nevíme, kam ho dali!“

³ Petr se zvedl a spolu s tím druhým učedníkem vyrazili k hrobu. ⁴ Běželi společně, ale ten druhý učedník Petra předběhl a dorazil k hrobu první. ⁵ Naklonil se dovnitř, spatřil ležící plátna, ale dovnitř nešel. ⁶ Po něm dorazil Šimon Petr. Vešel do hrobu a spatřil ležící plátna. ⁷ Rouška, která mu přikrývala hlavu, však nebyla mezi plátny; ležela svinutá zvlášť. ⁸ Když potom vešel i ten druhý učedník, který dorazil k hrobu jako první, uviděl a uvěřil. ⁹ (Ještě totiž nerozuměli Písmu, svědčícímu, že musí vstát z mrtvých.) ¹⁰ A tak se ti učedníci vrátili zpět.

¹¹ Marie ale zůstala venku u hrobu a plakala. V pláči se naklonila do hrobu ¹² a na místě, kde předtím leželo Ježíšovo tělo, uviděla sedět dva anděly v bílém rouchu, jednoho u hlavy a druhého u nohou. ¹³ „Proč pláčeš, ženo?“ zeptali se jí.

„Vzali mého Pána a nevím, kam ho dali,“ odpověděla.

¹⁴ Po těch slovech se obrátila a uviděla tam stát Ježíše (nevěděla ale, že je to on). ¹⁵ „Proč pláčeš, ženo?“ zeptal se jí Ježíš. „Koho hledáš?“

V domnění, že je to zahradník, odpověděla: „Pane, jestli jsi ho odnesl ty, řekni mi, kam jsi ho dal, ať si ho mohu odnést.“

¹⁶ „Marie!“ řekl jí Ježíš.

Obrátila se a zvolala hebrejsky: „Rabboni!“ (což znamená „Učiteli“).

¹⁷ „Nedrž mě,“ řekl jí Ježíš. „Ještě jsem nevystoupil ke svému Otci. Jdi ale k mým bratrům a vyřiď jim: ‚Vystupuji ke svému Otci a k vašemu Otci, ke svému Bohu a k vašemu Bohu.‘“

¹⁸ Marie Magdaléna pak šla a zvěstovala učedníkům, že viděla Pána a co jí řekl.

Pokoj vám

¹⁹ Večer téhož dne, onoho prvního dne v týdnu, se učedníci kvůli strachu z židovských představených sešli za zavřenými dveřmi. Vtom přišel Ježíš, postavil se doprostřed a řekl jim: „Pokoj vám.“ ²⁰ Po těch slovech jim ukázal své ruce i bok. Učedníci byli šťastní, že vidí Pána. ²¹ „Pokoj vám,“ opakoval Ježíš. „Jako mě poslal Otec, i já posílám vás.“ ²² Po těch slovech na ně dechl a řekl jim: „Přijměte Ducha svatého. ²³ Komu odpustíte hříchy, tomu jsou odpuštěny; komu je zadržíte, tomu jsou zadrženy.“

²⁴ Když tehdy mezi ně Ježíš přišel, jeden z Dvanácti, Tomáš zvaný Dvojče, tam nebyl. ²⁵ Ostatní učedníci mu říkali: „Viděli jsme Pána!“ „Dokud neuvidím stopu hřebů v jeho rukou,“ odpověděl jim, „dokud prstem nesáhnu tam, kde byly hřeby, dokud nevložím ruku do jeho boku, nikdy neuvěřím.“

²⁶ O týden později byli jeho učedníci znovu uvnitř a Tomáš s nimi. Dveře byly zavřené, ale Ježíš přišel a postavil se doprostřed se slovy: „Pokoj vám.“ ²⁷ Potom řekl Tomášovi: „Polož sem prst. Podívej se na mé ruce. Natáhni ruku a vlož mi ji do boku. Přestaň být nevěřící a začni věřit.“

²⁸ „Můj Pán a můj Bůh!“ zvolal Tomáš.

²⁹ „Uvěřil jsi, protože jsi mě viděl,“ řekl mu Ježíš. „Blaze těm, kteří neviděli, a uvěřili.“

³⁰ Ježíš ovšem před svými učedníky udělal i mnoho jiných zázraků, které v této knize nejsou zapsány. ³¹ Tyto jsou ale zapsány, abyste uvěřili, že Ježíš je Mesiáš, Boží Syn, a abyste skrze víru měli život v jeho jménu.

Snídaně u jezera

21 Potom se Ježíš znovu ukázal učedníkům u Tiberiadského jezera. ^[z] Stalo se to takto: ² Šimon Petr, Tomáš zvaný Dvojče, Natanael z Kány Galilejské, synové Zebedeovi a další dva jeho učedníci byli spolu.

³ „Jdu na ryby,“ řekl jim Šimon Petr.

„Půjdeme s tebou,“ odpověděli. A tak šli a nastoupili na loď. Té noci ale nic nechytili.

⁴ Za svítání stál na břehu Ježíš (učedníci ale nevěděli, že je to on). ⁵ „Nemáte něco k jídlu, hoši?“ zavolal na ně.

„Nemáme,“ odpověděli.

⁶ „Hoďte síť napravo od lodi a něco najdete,“ řekl jim. Hodili tedy síť a už ji ani nemohli utáhnout, kolik v ní bylo ryb.

⁷ Učedník, kterého Ježíš miloval, ^[aa] tehdy řekl Petrovi: „To je Pán!“ Jakmile Šimon Petr uslyšel, že je to Pán, oblékl si plášť (protože byl svlečený) a vrhl se do vody.

⁸ Ostatní učedníci pak připluli s lodí (nebyli totiž daleko od břehu, jen asi dvě stě loket) ^[ab] a táhli tu síť s rybami. ⁹ Když vystoupili na břeh, uviděli rozdělaný oheň a na něm rybu a chléb.

¹⁰ Ježíš jim řekl: „Přineste trochu ryb, které jste teď nalovili.“ ¹¹ Šimon Petr tedy šel a vytáhl na břeh plnou síť – 153 velkých ryb! A přestože jich bylo tolik, síť se neroztrhla.

¹² „Pojďte snídat,“ řekl jim Ježíš. Nikdo z učedníků se ho neodvážil zeptat: „Kdo jsi?“ protože věděli, že je to Pán. ¹³ Ježíš přistoupil, vzal chléb a podával jim ho a podobně i rybu. ¹⁴ Tak se Ježíš už potřetí po svém zmrtvýchvstání ukázal učedníkům.

Pas mé ovce

¹⁵ Po snídani se Ježíš zeptal Šimona Petra: „Šimone Janův, ^[ac] miluješ mě více než oni?“

„Ano, Pane,“ odpověděl mu. „Ty víš, že tě mám rád.“

Ježíš mu na to řekl: „Pas mé beránky.“

¹⁶ Potom se ho zeptal podruhé: „Šimone Janův, miluješ mě?“

„Ano, Pane,“ odpověděl mu. „Ty víš, že tě mám rád.“

Tehdy mu Ježíš řekl: „Pečuj o mé ovce.“

¹⁷ Potom se ho zeptal potřetí: „Šimone Janův, máš mě rád?“

Petr se zarmoutil, že se ho Ježíš potřetí zeptal: „Máš mě rád?“ Odpověděl mu: „Pane, ty víš všechno. Ty víš, že tě mám rád.“

Ježíš mu na to řekl: „Pas mé ovce. ¹⁸ Amen, amen, říkám ti: Když jsi byl mladší, oblékal ses a chodils, kam jsi chtěl. Až zestárneš, rozpřáhneš ruce, oblékne tě jiný a povede tě, kam nechceš.“ ¹⁹ (To řekl, aby mu naznačil, jakou smrtí oslaví Boha.) Po těch slovech mu řekl: „Následuj mě.“

²⁰ Petr se otočil a uviděl za sebou jít učedníka, kterého Ježíš miloval. (Byl to ten, který ho tehdy při večeři objal a zeptal se: „Pane, kdo tě zradí?“) ^{[ad] 21} Když ho Petr uviděl, zeptal se Ježíše: „Pane, a co on?“

²² Ježíš mu řekl: „Jestli ho tu chci nechat, dokud nepřijdu, co je ti po tom? Ty mě následuj.“ ²³ Mezi bratry se pak rozneslo, že ten učedník nezemře. Ježíš mu však neřekl, že nezemře, ale: „Jestli ho tu chci nechat, dokud nepřijdu, co je ti po tom?“

Epilog

²⁴ To je ten učedník, který vydává svědectví o těchto věcech a zapsal je; a víme, že jeho svědectví je pravdivé. ²⁵ Ježíš ovšem udělal i mnoho jiných věcí. Kdyby měly být všechny jednotlivě vypsány, mám za to, že by bylo napsáno tolik knih, že by se ani nevešly na svět.