Jan 1-6

Slovo na cestu

Bůh se stal člověkem

¹⁵ Také Jan Křtitel o něm vydával jasné svědectví: „To je ten, který jde sice za mnou, ale je mnohem významnější a byl dávno přede mnou.“ ¹⁶ Z jeho bohatství jsme přijímali dar za darem. ¹⁷ Mojžíšovým prostřednictvím nám Bůh sdělil požadavky svého zákona, ale v Ježíši Kristu jsme se setkali s Božím milosrdenstvím a pravdou. ¹⁸ Boha nikdo z lidí neviděl; jenom ten, který má k němu blízko jako jediný Syn k Otci, nám o něm sdělil pravdu.

Jan Křtitel objasňuje své poslání

¹⁹ Z Jeruzaléma přišla za Janem Křtitelem delegace židovských kněží s otázkou, zda je očekávaný Mesiáš – Boží Syn, izraelský král.

^20-21 „Ne, nejsem Mesiáš,“ řekl jim Jan otevřeně.

„Kdo tedy jsi?“ zeptali se ho znovu. „Jsi prorok Elijáš?“

„Nejsem.“

²² „Tak řekni, kdo jsi. Musíme o tobě podat zprávu těm, kteří nás poslali. Jsi tedy jiný Mesiášův předchůdce?“

²³ „Nedávejte mi žádný titul. Jsem hlas, který na poušti volá: Upravte cestu pro Pána. Tak to předpověděl prorok Izajáš.“ ^24-25 Protože Janovu odpověď nepochopili, ptali se dál: „Když tedy nejsi Mesiáš, ani jeho předchůdce, proč křtíš?“

^26-27 Jan odpověděl: „Divíte se, že křtím. Ale co budete říkat tomu muži, který přichází za mnou? Ještě ho neznáte, ale je už mezi vámi. Jemu nejsem hoden ani obuv rozvázat.“ ²⁸ To se stalo v Betanii u Jordánu, kde Jan křtil.

Jan Křtitel prohlašuje Ježíše Mesiášem

²⁹ Druhého dne spatřil Jan Ježíše, jak k němu přichází. Ukázal na něho a řekl: „Beránek Boží, který bere na sebe hříchy celého světa. ³⁰ To o něm jsem vám včera řekl, že za mnou jde mnohem významnější muž, který byl dávno přede mnou. ³¹ Když jsem byl pověřen, abych křtil a připravoval izraelský lid na příchod Mesiáše, ještě jsem nevěděl, kdo to je. ^32-34 Bůh mi však řekl: ‚Dávej pozor, na koho při křtu sestoupí můj Duch a zůstane na něm. To je ten, kdo bude křtít Duchem svatým.‘ Pak jsem viděl, jak se Boží Duch v podobě holubice snáší z nebe na Ježíše. Do té chvíle jsem ho neznal, ale protože se to na něm vyplnilo, vydávám svědectví, že je Boží Syn.“

První učedníci následují Ježíše

³⁵ Příštího dne, asi ve čtyři hodiny odpoledne, stál Jan se dvěma svými učedníky. ³⁶ Opět spatřil Ježíše, jak jde okolo a zvolal: „Podívejte se, to je Boží Beránek!“

³⁷ Když to Janovi učedníci uslyšeli, vydali se za Ježíšem. ³⁸ Ten se po chvíli ohlédl a viděl, že ho oba následují. Zeptal se jich: „Přejete si něco?“

„Mistře,“ odpověděli, „kde bydlíš?“

³⁹ „Pojďte se mnou!“ řekl Ježíš. Přijali to pozvání a zůstali ten den u něho.

⁴⁰ Jeden z těch učedníků se jmenoval Ondřej a měl bratra Šimona. ⁴¹ Po návštěvě u Ježíše vyhledal Ondřej svého bratra a řekl mu: „Nalezli jsme Mesiáše – Krista.“ ⁴² Pak ho přivedl k Ježíšovi. Ten se na něj zahleděl a řekl: „Ty jsi Šimon, Janův syn. Ode dneška se však budeš jmenovat Petr.“

⁴³ Příštího dne se Ježíš rozhodl, že půjde do Galileje. Setkal se s Filipem a vyzval ho, aby ho následoval. ⁴⁴ Stejně jako Ondřej a Petr pocházel i Filip z Betsaidy.

⁴⁵ Filip pak vyhledal Natanaela a řekl mu: „Nalezli jsme toho, o kterém hovořil Mojžíš a kterého předpověděli proroci. Jmenuje se Ježíš a je to syn Josefa z Nazaretu.“

⁴⁶ „Může být z Nazaretu něco dobrého?“ zapochyboval Natanael.

„Pojď a přesvědč se sám!“ řekl Filip.

⁴⁷ Když Ježíš spatřil Natanaela, řekl: „To je pravý a bezelstný Izraelec.“

⁴⁸ „Odkud mne znáš?“ zeptal se ho překvapeně Natanael.

„Viděl jsem tě pod fíkovým stromem dříve, než tě našel Filip,“ odpověděl Ježíš.

⁴⁹ Natanael s údivem zvolal: „Mistře, ty jsi Boží Syn a izraelský král.“

⁵⁰ Ježíš mu na to řekl: „Ty mi věříš proto, že jsem ti pověděl, jak jsem tě viděl pod fíkovníkem. ⁵¹ Uvidíš větší věci a uvěříš, že jsem v neustálém spojení s nebem.“

Ježíš proměňuje vodu ve víno

2 V galilejské vesnici Káně se za tři dny konala svatba a byla tam Ježíšova matka Marie. ² Mezi svatebními hosty byl Ježíš a jeho učedníci. ³ Docházelo jim víno a Marie o tom řekla Ježíšovi.

⁴ „Proč mi to říkáš?“ odpověděl Ježíš. „Moje chvíle ještě nepřišla.“ ⁵ Marie vyzvala obsluhující: „Udělejte všechno, co vám můj syn přikáže.“

⁶ Na chodbě stálo šest kamenných – asi hektolitrových – nádob, kterých se používalo k obřadnímu umývání. ⁷ Ježíš poručil sloužícím, aby je naplnili vodou. ⁸ Když to udělali, vyzval je: „Dejte z toho ochutnat správci hostiny.“ ⁹ Nic netušící správce ochutnal vodu, kterou Ježíš proměnil ve víno, zavolal ženicha ¹⁰ a řekl mu: „To víno je vynikající. Obvykle se začíná lepším a končí horším. Ale tobě vydrželo dobré víno až do konce.“

¹¹ Zázrakem v Káni Ježíš poprvé projevil svou božskou moc. A jeho učedníci v něho uvěřili.

¹² Potom Ježíš se svou matkou, bratry a učedníky strávil několik dní v Kafarnaum.

Ježíš obnovuje pořádek v chrámu

¹³ Blížily se židovské velikonoční svátky, a tak se Ježíš vydal na cestu do Jeruzaléma. ¹⁴ Na nádvoří Jeruzalémského chrámu našel směnárníky peněz, prodavače obětních býčků, ovcí a holubů. ¹⁵ Upletl si z provázků důtky a z chrámového nádvoří prodavače i s dobytkem vyhnal. Směnárníkům zpřevracel stoly a rozházel peníze. ¹⁶ „Pryč s tím odtud. Nedělejte z domu mého Otce tržiště!“ volal za nimi.

¹⁷ V té chvíli si učedníci vzpomněli na starozákonní proroctví: „Stravuje mne horlivost pro Boží dům.“

¹⁸ Židé se ho hněvivě ptali: „Jak si můžeš dovolit takto jednat? Máš-li pověření od Boha, dokaž je nějakým zázrakem!“

¹⁹ „Dobře,“ odpověděl Ježíš, „zbořte tento chrám, a já ho ve třech dnech znovu postavím.“

²⁰ „Co je to za nesmysl?“ posmívali se mu Židé. „Vždyť chrám stavěli plných čtyřicet šest let, a ty bys ho chtěl vystavět ve třech dnech?“

²¹ Židé Ježíšova slova nepochopili. Nemluvil totiž o chrámu, ale o svém těle. ²² I učedníci tomu porozuměli až po jeho zmrtvýchvstání.

²³ Během Velikonoc vykonal Ježíš v Jeruzalémě řadu zázraků, a tak v něj mnozí uvěřili. ^24-25 Věděl o každém všechno, nepotřeboval se na nikoho vyptávat. Sám však zůstával pro mnohé hádankou.

Nikodém navštěvuje v noci Ježíše

3 Jedním z předních Židů byl Nikodém, člen nejvyšší židovské rady. Patřil do skupiny farizejů, kteří přísně dodržovali všechny náboženské předpisy. ² Ten jedné noci vyhledal Ježíše a řekl mu: „Mistře, víme, že jsi učitel poslaný od Boha. Kdyby za tebou nestál sám Bůh, nemohl bys dělat takové zázraky, jaké jsi nám ukázal.“ ³ Ježíš mu řekl: „Víš, na čem záleží? Na tom, aby se člověk znovu narodil, protože jinak se nestane občanem Božího království.“ ⁴ „Znovu se narodit v mém věku?“ podivil se Nikodém. „Cožpak se někdo může vrátit do matčina těla a narodit se podruhé?“

⁵ Ježíš vysvětloval: „Jestliže se s člověkem nestane zásadní proměna a není na něm patrný nový život z Ducha a jestliže není na znamení toho pokřtěn, nemůže vstoupit do Božího království. ⁶ Život zrozený z člověka je tělesný. Teprve Boží Duch v člověku probouzí duchovní život. ⁷ Nediv se mým slovům, že se musíte znovu narodit. ⁸ Ovšem s Duchem svatým je to jako s větrem: Nemůžeš ho ovládat, ale pozoruješ jeho účinky. Tak se člověk znovu narodí z Ducha.“ ⁹ Nikodém se zeptal: „Jak toho všeho dosáhnu?“

¹⁰ „Jsi učitelem Božího národa a toto nevíš?“ podivil se Ježíš. ¹¹ „Věř mi, že mluvím o tom, co vím, a svědčím o tom, co jsem viděl. Vy ovšem moje slova neberete vážně. ¹² Když nechápete to, co se týká člověka, jak porozumíte tomu, co se týká Boha? ¹³ Nikdo z lidí vám nemůže podat svědectví jako já, vždyť jsem přišel od Boha. ¹⁴ Vzpomínáš si, co Izraelcům zachránilo život na poušti, kde je ohrožovali jedovatí hadi? Jak Mojžíš vyzvedl na sloup bronzového hada, a kdo na něj pohlédl s vírou, zachránil si život? Tak i já musím být vyzdvižen na kříž.

¹⁵ Každý, kdo ve mne uvěří, ujde smrti a narodí se pro věčnost. ¹⁶ Vždyť Bůh tak miloval svět, že dal svého jediného Syna, aby každý, kdo v něho uvěří, unikl záhubě a získal věčný život. ¹⁷ Bůh svého Syna neposlal proto, aby svět odsoudil, ale zachránil. ¹⁸ Kdo v něho věří, unikne odsouzení. Kdo však v něho nevěří, odsuzuje sám sebe, protože odmítá milost nabízenou samým Bohem. ¹⁹ Pro takové lidi je osudné, že na svět přišlo světlo, ale oni se nechtějí vzdát tmy, protože doufají, že ta zakryje jejich viny. ²⁰ Zlé činy dělá člověk potmě, aby to nikdo nevěděl. Bojí se světla, aby nebyl odhalen. ²¹ Kdo se však řídí Boží pravdou, tíhne ke světlu, aby věděl, zda jsou jeho činy v souladu s Boží vůlí.“

Jan Křtitel znovu představuje Ježíše

²² Potom Ježíš odešel se svými učedníky na judský venkov, aby tam s nimi mohl v klidu pobývat a aby křtil.

^23-24 Také Jan Křtitel, který byl v té době ještě na svobodě, křtil v Ainonu nedaleko Salimu, kde bylo mnoho vody. Četní lidé se tam dali od Jana pokřtít. ²⁵ Někteří Židé se dohadovali s Janovými učedníky, kdo má právo křtít. ²⁶ Ti se obrátili na svého učitele: „Mistře, ten, kterého jsi označil za Mesiáše, také křtí a všichni teď chodí k němu.“

²⁷ Jan jim řekl: „Člověk sám si nemůže přisvojit žádnou duchovní moc, pokud mu není dána od Boha. ²⁸ Vy sami jste svědky, že jsem prohlásil: ‚On je Bohem poslaný Mesiáš a já mu jen připravuji cestu.‘ ^29-30 Nevěsta přece patří ženichovi. Jeho přítel je také na svatbě, ale raduje se z ženichova štěstí. To je právě moje radost. Jeho hvězda vychází a já chci, aby jasně zářila, a nechci jí zaclánět. ³¹ Protože Ježíš přišel z nebe, převyšuje nás všechny. My lidé mluvíme jen o tom, co jsme prožili na zemi. ³² On svědčí o tom, co viděl v nebi, a přece ho tak málo lidí přijímá. ³³ Kdo mu uvěří, dává za pravdu Bohu. Ježíš totiž mluví Boží slova z Božího pověření. ³⁴ Bůh jej k tomu také plně uschopnil svým Duchem. ³⁵ Vždyť Otec miluje Syna a svěřuje mu všechno. ³⁶ Proto, kdo věří Synu, má věčný život. Kdo mu nedůvěřuje, místo života ho stíhá Boží hněv.“

Ježíš hovoří s učedníky

4 ^1-2 Stále více lidí se připojovalo k Ježíšovi a jeho učedníci je křtili. ³ Aby zabránil případnému střetnutí s náboženskými vůdci, opustil Ježíš Judsko a vrátil se do Galileje. ⁴ Šel skrze Samařsko. ^5-6 Kolem poledne přišel k Jákobově studni u městečka Sychar. ^7-8 Jeho učedníci odešli do města nakoupit něco k jídlu. Ježíš si chtěl u studny odpočinout. Sotva usedl, jedna z místních žen přišla pro vodu. „Prosím tě, dej mi napít,“ obrátil se na ni Ježíš. ⁹ „Jak to, že žádáš službu od Samařanky, když jsi Žid?“ (Mezi Židy a Samařany vládlo totiž napětí.)

¹⁰ Ježíš jí odpověděl: „Kdybys věděla, kdo jsem a co ti nabízím, prosila bys ty mne, abych ti dal napít té životodárné vody.“

¹¹ „Vždyť nemáš žádnou nádobu! Jak chceš nabrat vodu z tak hluboké studny?“ namítla žena. ¹² „Jsi snad mocnější, než byl náš praotec Jákob, který ji vyhloubil? Čerpal z ní vodu pro sebe, svou rodinu i svůj dobytek.“

^13-14 Nato jí Ježíš odpověděl: „Voda, kterou nabízím já, uhašuje žízeň navždy a naplňuje touhu po věčnosti.“

¹⁵ „Pane, tu vodu mi dej ať už sem nemusím chodit,“ prosila ho žena.

¹⁶ „Jdi a přiveď svého muže,“ přikázal jí Ježíš.

¹⁷ „Nemám muže,“ odpověděla žena.

„To máš pravdu,“ řekl jí Ježíš. ¹⁸ „Vystřídala jsi jich pět a ani ten, se kterým žiješ nyní, není tvůj muž.“

¹⁹ „Pane, vidím, že jsi prorok,“ vyhrkla s údivem. ²⁰ „To bys mi mohl odpovědět, proč vy Židé považujete jen Jeruzalém za místo vhodné k uctívání Boha. Naši předkové se od nepaměti modlili na této hoře.“

²¹ Ježíš jí odpověděl: „Věř mi, blíží se doba, kdy lidé nebudou uctívat Boha ani v Jeruzalémě, ani na této hoře. ²² My známe smysl naší bohoslužby, ale vy ho neznáte, protože Mesiáš vyjde ze Židů. ²³ Nastává však doba, kdy nebude záležet na tom, kde se kdo modlí, ale jak se modlí. Skuteční vyznavači budou ctít Otce upřímně a neformálně. O takové vyznavače Otci jde. ²⁴ Bůh je duchovní bytost a ti, kdo ho vzývají, mají tak činit opravdově a pod vedením Ducha svatého.“

²⁵ „Vím, že přijde Mesiáš,“ pravila žena, „ten nám všechno vysvětlí.“

²⁶ „Ten Mesiáš jsem já,“ řekl jí nato Ježíš.

Ježíš hovoří o duchovní žízni

²⁷ V té chvíli se učedníci vrátili z města a byli překvapeni, když Ježíše zastihli v rozhovoru se ženou. Neodvážili se však zeptat, proč s ní mluví.

²⁸ Žena nechala své vědro ležet u studny a spěchala do města, kde řekla lidem: ²⁹ „Pojďte se podívat na člověka, s nímž jsem se dosud nesetkala, a přesto o mně všechno ví. Není to snad Mesiáš?“ ³⁰ Lidé z města se tedy vydali za Ježíšem.

³¹ Učedníci ho zatím pobízeli, aby se najedl. ³² On však odmítl: „Nebudu jíst. Mám jiný pokrm, který neznáte.“

³³ „Kdo mu přinesl jídlo?“ říkali si.

³⁴ Ježíš je hned vyvedl z nejistoty: „Sytím se tím, že konám Boží vůli. Dokončit jeho dílo – to je můj pokrm. ³⁵ Obilí bude zralé za čtyři měsíce, ale lidé jsou již zralí ke žni. ³⁶ Ten, kdo bude sklízet a shromažďovat tuto úrodu pro věčnost, dostane za svou práci odměnu. A ten, kdo rozséval, bude se radovat spolu s ním. ³⁷ Neříká se nadarmo, že jeden zasévá a druhý žne. ³⁸ Já vás posílám sklízet pole, které jste neosévali. Jiní se před vámi lopotili a vy sbíráte výsledky jejich práce.“

Mnoho Samařanů uvěřilo v Ježíše

³⁹ Na základě svědectví té ženy uvěřilo v Ježíše mnoho Samařanů ze Sychar. ^40-41 Prosili ho, aby u nich zůstal. Zdržel se tam dva dny, mluvil k nim a jejich víra rostla. ⁴² Ženě řekli: „Teď už věříme ne pro to, co jsi o něm pověděla, ale slyšeli jsme ho a víme, že je opravdu Spasitel světa.“

Ježíš káže v Galileji

⁴³ Po dvou dnech pokračoval Ježíš v cestě do Galileje. ^44-45 I když doma nebývá nikdo ve vážnosti, přijali ho Galilejští velmi srdečně. I oni byli totiž o Velikonocích v Jeruzalémě a stali se tam svědky některých jeho zázraků.

Ježíš uzdravuje syna královského úředníka

⁴⁶ Když Ježíš procházel Galileou, zastavil se také v Káni, kde před nedávnem při svatbě proměnil vodu ve víno. Nedaleko odtud leželo město Kafarnaum. Zde žil jeden královský úředník, jehož syn těžce onemocněl. ⁴⁷ Jakmile se dověděl o Ježíšově návratu, hned ho vyhledal a prosil o pomoc. Žádal ho, aby s ním šel domů a vrátil zdraví umírajícímu synovi. ⁴⁸ Ježíš mu odpověděl: „Cožpak mi neuvěříte, pokud neuvidíte zázraky?“ ⁴⁹ Královský úředník úpěnlivě prosil: „Pane, pojď hned se mnou, vždyť mi doma umírá syn.“

⁵⁰ Ježíš mu však jen krátce řekl: „Vrať se domů. Tvůj syn je zdráv.“ Úředník jeho slovům uvěřil a rychle spěchal domů. ⁵¹ Již cestou potkal své sluhy, kteří mu běželi naproti se zprávou o synově uzdravení. ⁵² Ten se jich dychtivě zeptal, v kterou dobu se jeho syn uzdravil. „Včera v jednu hodinu odpoledne mu přestala horečka,“ odpověděli. ⁵³ Radostí naplněný otec si uvědomil, že právě v tu chvíli mu Ježíš řekl: „Tvůj syn je zdráv.“

Po této události královský úředník uvěřil, že Ježíš je pravý Mesiáš. A uvěřila tomu i jeho rodina a všechno služebnictvo. ⁵⁴ Tak Ježíš učinil druhý zázrak v Galileji po svém návratu z Judska.

Ježíš uzdravuje ochrnutého u rybníka

5 O dalším židovském svátku se Ježíš zase vracel do Jeruzaléma. ² Ve městě nedaleko Ovčí brány je rybník zvaný Bethesda. ^3-4 Podél jeho břehů leželi pod pěti podloubími nemocní, slepí a ochrnutí. Toužebně čekali na okamžik, kdy se hladina vody zčeří. Čas od času se to stávalo a lidé věřili, že kdo první vstoupí do vřídla, bude uzdraven, ať už trpí čímkoliv.

⁵ Mezi postiženými ležel muž nemocný už třicet osm let. ⁶ Když ho Ježíš uviděl a zjistil, že je už dlouho nemocen, zeptal se ho: „Chceš být zdráv?“

⁷ „Chci, Pane, ale nemohu,“ odpověděl mu ubohý muž. „Sám se špatně pohybuji a nemám nikoho, kdo by mi pomohl v pravý čas do vřídla. Ať se namáhám, jak chci, pokaždé mě někdo předběhne.“

⁸ Ježíš mu řekl: „Vstaň, vezmi si své lehátko a choď.“

⁹ Muž se zvedl, sebral svoje věci a šel. Po nemoci nebylo ani památky.

¹⁰ Protože se to stalo v sobotu, Židé napomínali uzdraveného: „Nesluší se, abys dnes něco nosil.“

¹¹ „Vím,“ odpověděl. „Ale poručil mi to člověk, který mne uzdravil.“

¹² „A kdo to byl?“ ptali se rozhořčeně Židé. ¹³ To ovšem uzdravený nevěděl, protože se mu Ježíš ztratil v davu.

¹⁴ Později se setkali v chrámu. Ježíš mu řekl: „Važ si toho, že jsi zdráv. Už nehřeš, aby tě nepotkalo něco mnohem horšího.“

¹⁵ Muž běžel za Židy a oznámil jim, že ho uzdravil Ježíš.

¹⁶ Židé začali na Ježíše dotírat, že ruší sobotní řád. ¹⁷ Ježíš jim však řekl: „Můj Otec stále pracuje ve prospěch stvoření, proto ani já nemohu odpočívat.“

¹⁸ Ta slova Židé považovali za rouhání a rozhodli se, že Ježíše zabijí.

Ježíš se prohlašuje za Božího syna

¹⁹ Ježíš na jejich hrozby odpověděl: „Syn může opravdu dělat jen to, co vidí, že dělá jeho Otec. A činí to právě tak jako on. Vždyť ²⁰ Otec miluje svého Syna a ukazuje mu všechno, co sám koná. Budete žasnout nad ještě většími skutky. ²¹ Tak jako Otec má moc nad životem a smrtí, tak i Syn vzkřísí k životu ty, které bude chtít. ²² Vždyť ani Otec sám nikoho nesoudí, ale všechen soud předal Synovi, ²³ aby si ho všichni vážili a ctili ho stejně jako Otce. Kdo si neváží Syna, nemá úctu ani k Otci, který ho poslal.

²⁴ Ujišťuji vás, že každý, kdo přijímá moje slovo jako slovo Boha, má věčný život a unikl smrti při soudu. ²⁵ Říkám vám podle pravdy, že začíná doba, kdy lidé uslyší hlas Božího Syna a kdo ho poslechne, bude žít, ²⁶ protože jako Otec je dárce života, tak i Syna pověřil, aby dával život. ²⁷ A také jedině jemu dal právo konat soud. ²⁸ Jednou však k údivu všech budou muset všichni poslechnout jeho hlas ²⁹ a povstat ze svých hrobů: ti, kteří uvěřili Synu, vstanou k věčnému životu, ti kteří ho za vrhli, vstanou k odsouzení.

³⁰ Já osobně nemohu udělat nic. Má vůle je totožná s vůlí Otce. Jak mi radí, tak soudím. Proto je můj soud spravedlivý.

Ježíš dokazuje, že je Boží syn

³¹ Jistě by nepůsobilo věrohodně, kdybych sám dokazoval, že jsem Boží Syn. ³² Já mám někoho, kdo by pro mne svědčil. ³³ Sami jste poslali k Janu Křtiteli a on vydal pravdivé svědectví. ³⁴ Nemusím však stavět na lidském svědectví, ale připomínám to pro vaši záchranu. ³⁵ Jan Křtitel zářil jako pochodeň a vy jste se radovali z jeho světla. Ale bylo to jen na čas. ³⁶ Je tu ještě závažnější svědectví, a to jsou moje skutky. ³⁷ Otec mi je uložil, abych je vykonal. Vydal o mně svědectví i můj Otec, který mne poslal. ³⁸ Ale vy jste jeho hlas nikdy neslyšeli a nemáte o něm ani zdá ní. Jeho slovo ve vás neutkvělo a tomu, kterého poslal, nevěříte. ³⁹ Zkoumáte Písmo a domníváte se, že jeho plněním získáte věčný život. Ale i ono svědčí o mně. ⁴⁰ Vy mne odmítáte a tak zavrhujete život.

⁴¹ Nechci, abyste mi děkovali nebo mne chválili, ⁴² vždyť já vás dobře znám a poznal jsem, že nemáte pravý vztah k Bohu. ⁴³ Přišel jsem k vám v Božím pověření a to vás dráždí. Kdybych přišel se svým vlastním programem, přijali byste mne s nadšením. ⁴⁴ Jak byste mi mohli uvěřit, když se chcete líbit lidem a ne Bohu. ⁴⁵ Nemyslete si, já na vás nebudu Otci žalovat. Na to stačí Mojžíšův zákon, na jehož plnění tolik spoléháte. ⁴⁶ Kdybyste opravdu věřili Mojžíšovi, věřili byste i mně, protože on o mně psal. ⁴⁷ Když nevěříte jemu, jak byste mohli věřit mně.“

Ježíš sytí pět tisíců

6 Ježíš se vydal na druhou stranu Galilejského jezera, jinak zvaného Tiberiadské. ² Lidé viděli, že mnohé uzdravil, a hrnuli se za ním v zástupech. ³ Ježíš vystoupil na jednu horu a tam se posadil se svými učedníky. ⁴ Bylo krátce před velikonočními svátky ⁵ a Ježíš ze svého vyvýšeného místa viděl, že se mnoho poutníků připojuje k zástupu jeho posluchačů. Obrátil se na Filipa s otázkou: „Kde nakoupíme tolik chleba, aby se všichni ti lidé najedli?“ ⁶ (Ježíš chtěl tou otázkou vyzkoušet Filipovu víru; sám již věděl, jak tu situaci vyřeší.) ⁷ Filip mu odpověděl: „Pane, i kdybychom měli chleba za deset tisíc, stále by to pro ně bylo málo, i kdyby každý jen ochutnal.“ ⁸ Jeden z učedníků, Šimonův bratr Ondřej, Ježíše upozornil: ⁹ „Je tu jeden chlapec, který má s sebou pět ječných chlebů a dvě ryby. Ale to je jako kapka do moře!“ ¹⁰ „Zařiďte, ať se všichni lidé posadí,“ přikázal Ježíš učedníkům. Rozsadili se tedy pohodlně po travnatém úbočí; jen mužů tam bylo asi pět tisíc.

¹¹ Ježíš vzal těch pět chlebů, poděkoval za ně Bohu, rozlamoval je a učedníci je roznášeli sedícím. Stejně tak učinil i s rybami a každý dostal, kolik chtěl. ¹² Když se všichni najedli, přikázal Ježíš učedníkům: „Seberte všechny zbytky, ať nic nepřijde nazmar.“ ¹³ Nasbírali dvanáct košů zbytků. ^14-15 Lidé si uvědomili, jak velký zázrak Ježíš udělal, a s úžasem říkali: „To je jistě ten prorok, na kterého už tak dlouho čekáme.“ A chtěli ho provolat králem, třeba proti jeho vůli. Ježíš to však poznal, a proto se vrátil sám do hor.

Ježíš jde po vodě

¹⁶ Když nastal večer, odešli učedníci dolů k jezeru. ¹⁷ Tma houstla, Ježíš stále nepřicházel, a tak učedníci nasedli do člunu a plavili se do Kafarnaum. ¹⁸ Začal vát prudký vítr a jezero se vzdulo silným vlnobitím. ¹⁹ Když učedníci urazili pět šest kilometrů od břehu, uviděli Ježíše, jak k nim přichází po vodě. Protože ho hned nepoznali, zmocnil se jich strach. ²⁰ Ježíš je však uklidnil: „Nebojte se, to jsem já!“ ²¹ Tak ho pozvali s radostí k sobě do člunu a brzy byli u břehu.

Ježíš je pravý chléb z nebe

²² Zástupy na protějším břehu čekaly na Ježíše až do rána. Věděly totiž, že učedníci odpluli do Kafarnaum bez něho na jediném člunu, který měli. ²³ K místu, kde Ježíš nasytil zástup, připlulo příštího dne několik člunů z Tiberiady. ^24-25 Když lidé poznali, že se nedočkají ani Ježíše, ani učedníků, nasedli někteří do těch lodí, přeplavili se do Kafarnaum a tam Ježíše skutečně nalezli. Ptali se ho: „Mistře, jak jsi se sem dostal?“ ²⁶ Ježíš jim místo odpovědi řekl: „Stále ještě nechápete pravý smysl mých činů. Hledáte mne teď jen proto, že jsem vás včera nasytil. ²⁷ Proč se staráte pořád o tak pomíjivé věci, o jídlo a pití? Usilujte o duchovní pokrm, kterým byste rostli pro věčný život. Nabízím vám ho, protože mne k tomu pověřil Bůh, můj Otec.“ ²⁸ „A co bychom měli dělat, abychom se Bohu líbili?“ ptali se. ²⁹ „Bůh od vás žádá jenom jedno,“ odpověděl. „Věřte v jeho Syna, kterého poslal!“

³⁰ „Jak nám dokážeš, že jsi Bohem poslaný Mesiáš?“ namítli někteří. „Ty jsi sice nasytil několika chleby zástup, ³¹ ale Mojžíš dělal pro naše předky na poušti větší zázraky. Je přece o něm psáno: ‚Sytil je manou – chlebem z nebe.‘ “ ^32-33 „Ten chléb jim nedával Mojžíš, ale můj Otec,“ řekl na to Ježíš. „On vám nabízí pravý chléb a tím i život věčný.“

³⁴ „Pane,“ prosili ho lidé, „dávej nám ten chléb pořád!“ ³⁵ „Já jsem ten životodárný chléb. Kdo přijde ke mně, nebude už nikdy hladovět, ³⁶ a kdo ve mne uvěří, nebude nikdy žíznit,“ odpověděl jim Ježíš a pokračoval: „Slyšeli jste má slova, viděli jste mé činy, a přece mi nevěříte. ³⁷ Každý, koho mi Bůh dává, přichází ke mně a já ho neodmítám. ³⁸ Přišel jsem z nebe ne proto, abych dělal, co chci, ale abych plnil vůli nebeského Otce. ³⁹ A ten si přeje, abych nikoho z těch, které mi svěřil, neztratil, ale vzkřísil je v den svého druhého příchodu k věčnému životu. ⁴⁰ Boží vůle je, aby každý, kdo se rozhodne pro Syna a uvěří v něho, získal věčný život. Já ho vzkřísím v onen den.“

Židé popírají, že Ježíš je z nebe

⁴¹ Židy pobouřilo, že se přirovnal ke chlebu přicházejícímu z nebe. ⁴² „Je to přece Ježíš, Josefův syn! Dobře známe jeho rodiče. A to se nám odvažuje tvrdit, že pochází z nebe?“ volali rozhořčeně. ⁴³ „Nevzpírejte se tomu,“ řekl Ježíš. ⁴⁴ „Sám Bůh mne poslal k vám a vás přivádí ke mně, abyste ve mne uvěřili a já vás vzkřísil k věčnému životu. ⁴⁵ Proroci přece předpověděli, že Bůh ke každému člověku promluví. Kdo dbá na tento Otcův hlas, přijde určitě ke mně. ⁴⁶ To ovšem neznamená, že pozná o Bohu všechno – jenom já jsem Otce viděl a znám ho. ⁴⁷ Znovu vám opakuji, že každý, kdo mi uvěří, získává věčný život. ⁴⁸ Já jsem ten životodárný chléb. ⁴⁹ Vaši předkové jedli na poušti manu, a přesto zemřeli. ^50-51 Kdo však okusí skutečný nebeský chléb – a to jsem já, nezemře. Kdo se mnou sytí, bude věčně žít. Tím chlebem je mé tělo a já je obětuji, aby svět mohl žít.“

⁵² To vyvolalo mezi posluchači nový rozruch: „Jak si to představuje, cožpak můžeme jíst jeho tělo?“ ⁵³ Na to jim Ježíš řekl: „Je to tak. Žádný z vás sám o sobě nebude žít věčně. Chcete-li mít věčný život, musíte se sytit mým tělem a krví. ⁵⁴ Jedině ten, kdo přijme moji oběť, bude žít na věky a já ho vzkřísím v poslední den. ⁵⁵ Moje oběť je váš pravý duchovní pokrm a nápoj. ^56-58 Kdo ji přijme, ten je se mnou nerozlučně spojen. Já mu budu zdrojem života, který vyvěrá z Otce. Proto je moje oběť ten pravý nebeský chléb. Vaši předkové jedli manu, a přece zemřeli. Jestliže vy přijmete mne jako svůj chléb, budete žít věčně.“ ⁵⁹ To Ježíš prohlásil v kafarnaumské synagoze.

Někteří z učedníků opouštějí Ježíše

⁶⁰ Mnozí z jeho dosavadních přívrženců teď říkali: „Co je to za nesmysly, to se nedá poslouchat!“ ⁶¹ Ježíš uslyšel, že se je ho posluchači rozhořčují, a zeptal se jich: „To je vám kamenem úrazu?