Jóel 2
Bible 21
Strašlivé vojsko
2 Ať na Sionu troubí polnice,
na mé svaté hoře poplach vyhlaste!
Všichni obyvatelé země ať se třesou,
neboť přichází Hospodinův den!
Ano, blíží se
2 temný a chmurný den,
den zahalený soumrakem!
Jako se úsvit rozlévá po horách,
blíží se veliká a mocná armáda,
jaká odpradávna nikdy nebyla
a navěky už nebude žádná podobná:
3 Před nimi sžírající oheň,
za nimi plamen plápolá.
Před nimi zem jak zahrada Eden,
za nimi zpustošená pustina –
uniknout není kam!
4 Napohled se podobají koním,
řítí se vpřed jak oři váleční.
5 Rachotí jako jízda s vozy,
skáčou přes horské vrcholy.
Hučí, jako když slámu hltají plameny,
jako mocné vojsko seřazené do bitvy.
6 Před nimi se chvějí národy,
ve tváři blednou zděšením.
7 Řítí se vpřed jako vojáci,
jako hrdinové útočí na hradby;
směru se drží každý z nich,
ze své dráhy se neodchýlí.
8 Jeden do druhého nevráží,
každý sleduje svůj cíl,
a i když na obranu narazí,
neřídne jejich šik.
9 Na město se vrhají,
řítí se na hradby,
šplhají na domy,
vnikají okny jako zloději.
10 Před nimi země třese se
i samo nebe se musí chvět;
slunce a měsíc zatmí se
a zmizí záře hvězd. [a]
11 Hospodin sám pak burácí
v čele své armády;
jeho tábor je obrovský,
řipraven plnit jeho rozkazy.
Veliký, vskutku hrozný je Hospodinův den!
Kdo jej může snést?
Roztrhněte svá srdce
12 A proto ještě teď, praví Hospodin,
vraťte se ke mně celým srdcem svým,
s postem, pláčem a truchlením!
13 Roztrhněte svá srdce,
a ne pláště své,
k Hospodinu, svému Bohu, vraťte se;
je přece milostivý a soucitný,
nesmírně trpělivý, velmi laskavý
a který od zla upouští. [b]
14 Kdo ví? Třeba se rozmyslí, pohnut lítostí,
a požehnání nám zanechá,
aby zas byly moučné oběti a úlitby
pro Hospodina, vašeho Boha.
15 Ať na Sionu troubí polnice,
vyhlaste půst,
všechny svolejte!
16 Shromážděte lid,
posvěťte shromáždění,
sezvěte starce,
shromážděte děti
i malé kojence.
Ženich ať vyjde z ložnice
a nevěsta ze svého pokoje.
17 Kněží, kteří Hospodinu sloužíte,
plačte mezi síní a oltářem!
Proste: „Ušetři, Hospodine, svůj lid,
nevydávej posměchu své dědictví,
ať nejsou pořekadlem pro pohany! [c]
Proč se má říkat mezi národy:
‚Jejich Bůh? Co je s ním?‘“
Hospodin se slituje
18 Hospodin se pak rozhorlí pro svou zem
a nad svým lidem se slituje.
19 Hospodin svému lidu odpoví:
„Hle, posílám vám obilí,
víno a olej do sytosti! [d]
Nevydám vás už nikdy víc
posměchu mezi pohany.
20 Severní vojsko od vás vyženu
daleko na vyprahlou pustinu –
jeho přední voj do Moře mrtvého,
zadní pak do Středozemního;
a vzejde z něho smrad a puch.“
Ano, on vykonal věci veliké,
21 neboj se, země, jásej a raduj se!
Hospodin vykonal věci veliké,
22 ať už se nebojí polní zvěř!
Širé pastviny zas budou zelené,
stromy ponesou své ovoce
a fíkovník s révou vydají užitek. [e]
23 Synové Sionu, jásejte,
v Hospodinu, svém Bohu, se radujte,
neboť vám dá déšť, jak se patří,
vylije na vás liják vydatný,
podzimní i jarní, jako dřív. [f]
24 Tvá humna budou plná obilí,
tvé lisy budou tonout ve vínu a oleji.
25 Nahradím vám roky, jež sežraly kobylky,
larvy, ponravy i housenky –
mé veliké vojsko,
které jsem na vás vypravil.
26 Budete jíst a jíst až do sytosti
a jméno Hospodina, svého Boha, velebit,
toho, jenž pro vás koná zázraky:
Můj lid už navěky nedojde potupy!
27 A tehdy poznáte, že já jsem v Izraeli,
že váš Bůh jsem já, Hospodin,
a žádný jiný není.
Můj lid už navěky nedojde potupy!
21st Century Translation (Bible21). Copyright © 2009 by BIBLION, o.s.