Jób 13  Bible 21

13 To vše už jsem viděl očima,
slyšel ušima a rozpoznal.
² Co víte vy, to také vím
a nejsem v ničem za vámi.
³ Teď chci se Všemohoucím promluvit,
s Bohem chci projednat svou při.
⁴ Vy mě jen špiníte samou lží,
všichni jste šarlatáni, a ne lékaři.
⁵ Kdybyste aspoň konečně umlkli,
vzbudili byste dojem moudrosti!

⁶ Moji námitku teď tedy poslyšte,
věnujte pozornost mým stížnostem.
⁷ To kvůli Bohu mluvíte tak podle?
To kvůli němu řečníte falešně?
⁸ Chcete snad nadržovat jemu?
Chcete snad dělat obhájce Bohu?
⁹ Dopadnete dobře, až vás prozkoumá?
Oklamete ho, jako klamete člověka?
¹⁰ Budete-li někomu tajně nadržovat,
copak vás tvrdě neztrestá?
¹¹ Jeho vznešenosti nebojíte se,
nepadá na vás jeho děs?
¹² Ta vaše moudra jsou slepená z popela,
vaše odpovědi jsou hlína splácaná!

¹³ Mlčte, teď promluvit chci já,
pak ať se stane, co má se stát.
¹⁴ Proč kůži na trh nosit chci
a vlastní život nasadit?
¹⁵ I kdyby mě zabil, i kdybych neměl naději,
své cesty chci před ním obhájit.
¹⁶ Jedině tak bych se mohl zachránit –
vždyť před něj nepřijde žádný bezbožník!
¹⁷ Dobře poslouchejte, co tu vypovím,
můj výklad ať vám v uších zní.
¹⁸ Teď jsem připraven vést svou při
vědom si toho, že jsem nevinný.
¹⁹ Kdo se to bude se mnou přít?
Chci zemřít, když mě umlčí!

²⁰ Žádám tě, Bože, jenom o dvojí,
ať se před tebou skrývat nemusím:
²¹ Svou ruku ode mě odtáhni,
ať nejsem zastrašen tvými hrůzami.
²² Potom mě vyzvi, ať se obhájím,
anebo začnu mluvit a ty mi odpovíš.
²³ Kolik mám hříchů, kolik vin?
Ukaž mi můj zločin a můj hřích!
²⁴ Proč skrýváš svoji tvář?
Proč mě za protivníka pokládáš?
²⁵ List větrem zmítaný chceš vyděsit,
za suchou plevou chceš se hnát,
²⁶ že na mě sepisuješ hořké žaloby
a hříchy mládí že mi přičítáš?
²⁷ Nohy mi svíráš do klády,
na každém kroku na mě dohlížíš,
značíš si moje šlápoty!

²⁸ Člověk se rozpadá jak něco shnilého,
jako když roucho žere mol.