Abakuk 1-3

Bible 21

⁶ Hle – probouzím Babyloňany,
národ krutý a prchlivý,
který se rozejde širou zemí,
aby obsadil území, jež jim nepatří.
⁷ Jsou strašliví a úděsní,
právo a čest sami si určují.
⁸ Jejich koně jsou rychlejší než leopard,
divočejší než vlci zvečera.
Jejich jízda uhání střemhlav,
jejich jezdci se ženou zdaleka,
letí jak orel, jako když kořist napadá.

⁹ Každý přichází páchat násilí,
kupředu míří každý z nich,
zajatců jak písku sbírají.
¹⁰ Králům se jen vysmívají,
k smíchu jsou jim vladaři.
Každé pevnosti se smějí,
navrší násep a dobudou ji.
¹¹ Pak ale jako vítr přeletí a budou pryč –
kdo má svou sílu za boha, se provinil!“

¹⁴ Učinil jsi lidi jak ryby v moři,
jak drobnou havěť bez vůdce?
¹⁵ Nepřátelé ale všechny loví udicí,
tahají čeřenem, chytají do sítí.
Proto se radují a jásají,
¹⁶ proto své síti obětují
a svému čeřeni pálí oběti.
Vždyť si díky nim užívají do sytosti
ty nejvydatnější pokrmy.
¹⁷ To budou pořád vyprazdňovat svou síť
a bez lítosti vraždit národy?

2 Budu držet svoji stráž,
na baště budu stát a sledovat,
abych poznal, jak ke mně promluví
a jak odpoví na mé výčitky. ^[b]

⁴ Hle – kdo je nadutý,
nemá poctivou duši.
Spravedlivý však bude žít
díky své věrnosti. ^[c]

⁵ Zrádné je totiž bohatství; ^[d]
nadutec nemá chvíli klid.
Otevírá chřtán jako záhrobí,
jako smrt nemůže se nasytit,
i kdyby uchvátil všechny národy
a všechny lidi si přivlastnil.“

⁹ Běda tomu, kdo chtivě shání
pro svůj dům mrzký zisk,
aby si na výšině hnízdo postavil,
unikl z dosahu všech neštěstí!
¹⁰ Vlastnímu domu jsi hanbu připravil,
když jsi kosil mnohé národy –
vlastním životem za to zaplatíš.
¹¹ Vždyť bude křičet i kamení ze zdi
a trámy ze střechy se přidají.

¹² Běda tomu, kdo staví město na krvi,
kdo zakládá obec příkořím! ^[e]
13 Copak Hospodin zástupů neurčil,
že dřina národů přijde do ohně,
že se namáhají zbytečně? ^[f]
14 Celou zemi totiž naplní
poznání slávy Hospodinovy,
tak jako vody naplňují moře. ^[g]

¹⁵ Běda tomu, kdo dává pít svému bližnímu,
kdo jej opíjí z číše svého hněvu,
aby se díval na jeho nahotu!
¹⁶ Ne slávou, ale hanbou budeš opilý.
Teď pij ty; ukaž, jak jsi neobřezaný!
Blíží se k tobě kalich z pravice Hospodinovy;
ne slávou, ale zvratky budeš pokrytý.
¹⁷ Tvé násilí na Libanonu tě zavalí,
tvé vybíjení zvířat tě bude děsit –
za to, že jsi vraždil lidi a znásilňoval zemi
i město se všemi obyvateli.

¹⁸ Na co je modla, kterou někdo vytesal,
odlitá socha, jež vyučuje klam?
Ve vlastní dílo věří, kdo ji vytvořil,
dělá si bůžky, kteří mluvit neumí.
¹⁹ Běda tomu, kdo říká dřevu: „Vstávej!“
kdo prosí němý kámen: „Probuď se!“
Může ta věc být jeho učitel?
Hle, je to obloženo zlatem a stříbrem,
ducha v tom ale nenajdeš.

²⁰ Hospodin je ale ve svém svatém chrámě –
ať před ním zmlkne celá zem!

³ Z Temanu přichází Bůh,
Svatý přichází z hory Paranu. ^[i] séla ^[j]
Jeho sláva halí nebesa,
země je plná jeho chval.
⁴ Jeho jas je jako svítání,
z jeho ruky září paprsky –
tam je zdroj jeho sil.
⁵ Před jeho tváří jde Rána morová,
v patách mu kráčí Nákaza!
⁶ Zastavil se a měří zem;
národy se chvějí pod jeho pohledem.
Odvěká pohoří se drolí na kusy,
věčná návrší se sklánějí –
jemu patří stezky věčnosti!
⁷ Kúšanské stany vidím v bolestech,
plachty Midiánu třesou se.

⁸ To se, Hospodine, zlobíš na řeky?
To míří na řeky tvé zuření?
To ses tak proti moři rozlítil,
že jsi na svých ořích vyrazil
a na svých vozech vítězných?
⁹ Třímáš svůj obnažený luk,
tvé oštěpy složily bojovou přísahu. séla
Rozdělil jsi zemi řekami,
¹⁰ hory tě zahlédly a už se svíjejí.
Už se valí vodní přívaly,
z hlubiny je slyšet hučení,
do výšky se vlny vzdouvají.
¹¹ Slunce i měsíc zůstaly ve svém obydlí,
před září tvých šípů utekly,
před blýskáním tvého kopí.

¹² Ve svém rozhořčení kráčíš zemí,
ve svém hněvu šlapeš národy.
¹³ Vyšel jsi zachránit svůj lid,
svého pomazaného zachránit.
Vůdce zlého domu jsi rozdrtil,
obnažil jsi jej od hlavy až po paty. séla
¹⁴ Prorazil jsi mu hlavu jeho oštěpy,
když se nás jeho nájezdníci hnali rozprášit,
když už se těšili, jak pohltí
ubožáky ve skrýších.
¹⁵ Se svými oři cváláš po moři,
až se mocné vody vzdouvaly.

¹⁶ Jak jsem to uslyšel, celý se chvěji,
od toho zvuku se mi třesou rty.
Jako by mi kostižer vlezl do kostí
a nohy pode mnou poklesly.
Budu však čekat na den soužení,
jež stihne lid, který na nás útočí.

¹⁷ I kdyby nerozkvetl fíkovník
a hrozny na vinicích nebyly,
i kdyby zklamala plodnost olivy
a pole nedala co jíst,
i kdyby zmizely ovce z ohrady
a dobytek zmizel ze stájí,
¹⁸ já se však v Hospodinu budu veselit,
budu šťastný v Bohu, svém Zachránci.
¹⁹ Mou silou je můj Pán, Hospodin,
on dává mým nohám hbitost laní,
vodí mě na mé výšiny. ^[k]