Římanům 12-16

Slovo na cestu

Poznání Boha vede ke službě

12 Když nám Bůh tak mnoha způsoby projevuje své milosrdenství, dejte mu i vy sami sebe plně k službám. Taková oběť je mu nejmilejší, tím ho nejlépe můžeme uctít. ² Přestaňte napodobovat zvyky a způsoby ostatního světa a změňte celé svoje smýšlení, abyste byli schopni rozeznat, co je v souladu s Boží vůlí, co je tedy správné, dokonalé a jemu milé.

³ Jako Boží vyslanec vám kladu na srdce: nikdo ať si o sobě nemyslí víc, než odpovídá jeho víře. ⁴ Tělo se skládá z mnoha orgánů a každý v něm má jinou funkci. ⁵ Také my všichni tvoříme s Kristem jedno tělo, ale jako jeho jednotlivé orgány máme různé úkoly podle schopností, jimiž nás Bůh obdaroval. ⁶ Komu Bůh svěřil poselství, ať ho zvěstuje v souladu s vírou. ⁷ Kdo je nadán k službě, ať slouží. ⁸ Kdo má schopnost vyučovat, ať se věnuje vyučování. Kdo umí povzbuzovat, ať povzbuzuje. Kdo rozdává, ať přitom neskrblí. Kdo stojí v čele, ať je horlivý. Kdo slouží trpícím, ať to dělá s radostí.

Zlatá pravidla pro mezilidské vztahy

⁹ V lásce nemá místo přetvářka. Ke zlu mějte odpor, dobro milujte. ¹⁰ Mějte se rádi jako bratři, překonávejte se ve vzájemné úctě. ¹¹ V horlivosti nepodléhejte únavě, ale služte Pánu v duchovním zápalu. ¹² Z naděje se radujte, v soužení buďte trpěliví, v modlitbách vytrvalí. ¹³ Podporujte spolubratry v nouzi, buďte pohostinní. ¹⁴ Svým nepřátelům přejte jen dobré a neživte v sobě nenávist. ¹⁵ Radujte se s radujícími, plačte s plačícími.

¹⁶ Žijte spolu v souladu. Nechtějte dosáhnout závratných úspěchů, spíš buďte svědomití v drobných úkolech. Nepokládejte sami sebe za nejmoudřejší a nejchytřejší.

¹⁷ Zlo nikdy neoplácejte zlem, ale usilujte o dobro pro všechny. ¹⁸ Pokud bude záležet na vás, udržujte dobré vztahy se všemi lidmi. ¹⁹ Nezjednávejte si spravedlnost sami, moji drazí, přenechte odplatu Bohu, neboť v Bibli čteme: „Mně patří odveta, já odplatím, praví Pán.“ ²⁰ Pro vás však platí:

²¹ Nenechte se strhnout ke zlému, ale přemáhejte zlo dobrem.

Vztah věřícího ke státu

13 Každý se má podřídit pozemské vládě, neboť vládní moc má svůj původ od Boha. ² Kdo se staví proti ní, staví se proti řádu, který Bůh ustanovil, a přivolává na sebe trest. ³ Vláda tu není od toho, aby naháněla strach za dobré jednání, nýbrž za špatné. Jednej v souladu se zákony a nemusíš se jí bát. ⁴ Jejím úkolem od Boha je sloužit občanům k dobru. Kdo ovšem páchá zlo, má se proč bát; ne nadarmo má vláda také meč. I to je jejím posláním od Boha, aby trestala zlo.

⁵ Proto je nutno vládu respektovat nejen ze strachu před trestem; to je i věc svědomí. ⁶ Ze stejného důvodu například platíme daně. Stát je vybírá v zájmu veřejného blaha a také výběrčí svým způsobem slouží všem, když plní tento svěřený úkol.

⁷ Dávejte tedy každému, co mu náleží: Komu daň – tomu daň, komu clo – tomu clo, komu úcta – tomu úcta, komu čest – tomu čest. ⁸ Nedělejte si dluhy. Jediný dluh nikdy nesplatíte: vzájemnou lásku mezi vámi. Kdo druhé lidi miluje, ten plní zákon. ⁹ Vždyť všechna ta přikázání jako „nebudeš cizoložit, zabíjet, krást, toužit po cizím vlastnictví“ a kterákoliv jiná jsou zahrnuta v tomto jediném: Miluj svého bližního jako sám sebe. ¹⁰ Láska neumí ublížit, proto láska je naplněním zákona. ¹¹ Mějte to vše na paměti tím spíše, že víte, v jak kritické době žijeme. Přišel už čas probrat se z netečnosti. Očekávané vysvobození se blíží. ^12-13 Noc se chýlí ke konci, den je přede dveřmi. Nechme tedy všeho, co patří do říše tmy, jako jsou pitky a nevázané zábavy, nemravnosti a bezuzdnosti, sváry a závist a připravujme se vstříc světlu. ¹⁴ Všechno vaše jednání ať určuje Ježíš Kristus. Nevěnujte příliš pozornosti tělu, abyste se nestali otroky jeho potřeb.

„Slabí“ a „silní“ věřící

14 Lidi, kteří mají příliš úzkostlivou víru, přijímejte mezi sebe, ale ne proto, abyste kritizovali a vyvraceli jejich názory. ² Jeden je přesvědčený, že je nutno dodržovat celou řadu náboženských zákazů a příkazů, například nejí jídla, která pokládá za nečistá. ³ Jiný naopak věří, že na tom tolik nezáleží, že může jíst všechno. Kdo jí všechno, ať se nedívá spatra na toho, kdo třeba nejí vůbec maso. A kdo nepožívá maso, ať nekritizuje toho, kdo ho jí bez zábran: vždyť také on byl přijat Bohem. ⁴ Jakým právem chceš odsuzovat toho, jehož pánem nejsi ty, ale Bůh? Je jen Boží záležitostí, zda člověk stojí nebo padá – a i v pádu ho Bůh dokáže zadržet.

^5-6 Někdo zase činí rozdíl mezi dny v týdnu, zatímco pro jiného je den jako den. Důležité je, aby v těchto věcech každý jednal podle svého přesvědčení a s touhou oslavit Boha. ^7-8 Vždyť nikdo z nás nežije ani neumírá jen pro sebe. ⁹ Proto Kristus zemřel a zase vstal, aby si podmanil vše živé i mrtvé. Tak tedy v životě i ve smrti náležíme jemu. ¹⁰ Proč tedy odsuzovat bratra a pohrdat jím? Všichni se přece budeme muset postavit před Boží soud. ¹¹ Vždyť je psáno:

¹² Každý sám za sebe bude skládat účty Bohu.

Ohleduplnost – základ pokojného soužití

¹³ Nechte už tedy vzájemného kritizování; raději se mějte na pozoru, aby váš bratr neklopýtl a nepadl vaší vinou. ^14-16 Vím a jsem o tom plně přesvědčen – tak mi to dal poznat Ježíš, že nic není nečisté samo o sobě. Nečistými se stávají věci jen tomu, kdo je za nečisté považuje. Ale rozhodujícím hlediskem ať je vždy láska. I když nám svědomí v tom či onom nebrání, důležitější je nepohoršit bratra. Co samo o sobě ještě není špatné, může vyvolat špatnou odezvu. ¹⁷ V Božím království nejde přece o jídlo a pití, ale o spravedlnost, pokoj a radost, jak je dává Duch svatý. ¹⁸ Kdo v tomto duchu slouží Kristu, líbí se Bohu a váží si ho i lidé. ¹⁹ Usilujme tedy především o to, co slouží všem k pokoji a ke vzájemnému duchovnímu prospěchu. ²⁰ Nepoškozujme Boží dílo kvůli podružnostem a vyhýbejme se všemu, co by mohlo oslabit víru bratra. ²¹ Je lepší odepřít si, co vadí mému bratru, než někoho zranit. ^22-23 Své přesvědčení však nezrazujme; Bůh o něm ví. Budeme šťastni a bez výčitek, když uposlechneme hlas svého svědomí. Neřídit se jím a zapřít své přesvědčení je hřích.

Kde je opravdová víra, tam je trvalý soulad

15 My vyspělejší ve víře jsme povinni snášet nedostatky těch, kdo tak pokročilí nejsou, a nesmíme být na svou úroveň domýšliví. ² Pamatujte především na bližní a na to, co prospívá jim. ³ Vždyť ani Kristus nehledal svůj prospěch, ale podle prorockých slov ze žalmu snášel výsměch nepřátel: „Urážky těch, kdo tebe, Bože, tupili, snesly se na moji hlavu.“ ⁴ I toto, jako vše v Písmu, bylo napsáno k našemu naučení, abychom získali vytrvalost a čerpali z toho povzbuzení a naději.

⁵ Ať vám tedy Bůh, dárce toho všeho, dá žít navzájem v souladu. ⁶ Tak si to přál Ježíš Kristus, abyste jednomyslně oslavovali Boha, jeho Otce.

Společenství mezi věřícími

⁷ Nechtějte být nějakou uzavřenou společností. Nestraňte se jeden druhého; přijímejte se navzájem, jako nás Kristus přijal do slávy. ⁸ Kristus byl poslán k židům, aby tak Bůh prokázal svou věrnost a splnil sliby, jež dal praotcům. ⁹ Současně přinesl milost i všem ostatním lidem, aby také oni oslavovali Boha. Bible to potvrzuje na mnoha místech. Cituji alespoň některá:

¹³ Ať vás Bůh, dárce naděje, naplní pokojem, radostí a důvěrou, abyste s pomocí Ducha svatého naději neztráceli, ale naopak šířili.

Odpovědnost vede Pavla k otevřenosti

¹⁴ Nepochybuji o tom, moji bratři, že co do vědomostí i schopností jste sami dostatečně na výši, abyste se obešli i bez mých rad. ¹⁵ Přesto jsem si v tomto dopise dovolil připomenout vám některé věci. ¹⁶ K tomu mne přece Bůh povolal, abych byl služebníkem Ježíše Krista mezi všemi národy. Plním tedy tento svatý úkol, aby se všichni obrátili k Bohu a pod vedením Ducha svatého se mu cele odevzdali.

¹⁷ Účast na Božím díle je mou největší chloubou. ^18-19 Považuji za přednost, že Kristus mým prostřednictvím probouzí víru v pohanech, mění jejich život a zázračným způsobem je přesvědčuje o své moci. Rozšířil jsem jeho poselství po celém okolí Jeruzaléma a ve všech krajích až po Illyrii. ²⁰ Zakládám si na tom, že zvěstuji Krista těm, kteří o něm dosud neslyšeli. Nechci stavět na cizích základech, ²¹ ale řídím se slovy Písma:

Pavel vysvětluje plán své další cesty

²² To byl tedy důvod, který mě dlouho zdržoval od cesty k vám do Říma. ²³ Ale nyní jsem v této oblasti svou práci dokončil. ²⁴ Už několik let se těším, že se u vás zastavím při cestě do Španělska. Doufám, že teď se mi to přání konečně splní a že se s vámi nějakou chvíli potěším, než mne zase vyprovodíte dál. ²⁵ Zatím však musím ještě podniknout cestu do Jeruzaléma, abych pomohl tamním křesťanům. ²⁶ V Makedonii a Řecku uspořádali totiž sbírku na potřebné bratry v Jeruzalémě. ²⁷ Rozhodli se tak, protože jsou Jeruzalémským zavázáni vděčností za užitek z jejich duchovního bohatství. ²⁸ Až tedy vyřídím tuto záležitost a vybrané peníze odevzdám, vypravím se do Španělska a cestou se zastavím u vás. ²⁹ Už teď cítím, že Kristus našemu setkání určitě požehná.

³⁰ Chci vás ještě poprosit, milí bratři, modlete se za mne, ³¹ abych byl ochráněn před nepřátelstvím nevěřících v Judsku a také aby Jeruzalémští mou službu dobře přijali. ³² Potom – když mi to dopřeje Bůh – s radostí přijdu k vám, abych mezi vámi trochu pookřál.

³³ Bůh, dárce pokoje, buď s vámi všemi.

Pavel zdraví své přátele

16 Doporučuji vám sestru Fébu, obětavou služebnici Kenchrejského křesťanského sboru. Ochotně pomáhala mně i jiným. ² Jestli se na vás obrátí, udělejte pro ni všechno, co budete moci, jak se na křesťany sluší.

^3-4 Pozdravujte Prisku a Akvilu, kteří pro mne v Kristových službách riskovali život; nejen já, ale všichni křesťané jsou jim za to dlužníky. ⁵ Také všem věřícím, kteří se u nich scházejí, posílám srdečný pozdrav. Obzvlášť zdravím Epaineta, prvního asijského křesťana, ⁶ a Marii, která tolik pro vás udělala. ⁷ Pozdravujte mé krajany a bývalé spoluvězně Andronika a Junia, vynikající muže mezi apoštoly, kteří se stali křesťany dříve než já. ^8-16 Dále pozdravujte Ampliáta, Urbana, Stachyna a Apella. Také všechny od Aristobulů a Narcisů, Herodiona, Tryfainu, Tryfosu a Persidu. A ovšem Rufa a jeho matku – měla mě jako vlastního. A ještě Asynkrita, Flegonta, Herma, Patrobu, Hermeu a ostatní tamější bratry, Filologa, Julii, Nerea a jeho sestru, Olympa a všechny křesťany u nich. Pozdravte je ode mne bratrským polibkem. Taky ode všech křesťanských sborů a skupin vyřizuji pozdravy.

Stále platná výzva: Pozor na bludaře

¹⁷ Jedno bych vám ještě rád položil na srdce: dejte si pozor na ty, kdo vyvolávají spory a svádějí vás z cesty, kterou jste nastoupili. ¹⁸ Takoví kážou ne proto, aby sloužili Kristu, ale pro svůj vlastní prospěch. Vyhýbejte se jim. Bezelstného člověka snadno zmatou líbivými řečmi. ¹⁹ O vaší víře všude slyším jen to nejlepší a mám z toho radost. Přeji vám moudrost v konání dobra a zlo ať se vás ani nedotkne. ²⁰ Bůh, dárce pokoje, už brzo rozdrtí satana u vašich nohou. Náš Pán Ježíš Kristus ať vás obdaří svou milostí.

Na závěr: lidem pozdravy – Bohu sláva

²¹ Pozdravuje vás můj spolupracovník Timoteus a přátelé Lucius, Jáson a Sozipater. ²² I já, písař tohoto listu, Tercius, připojuji svůj pozdrav. ²³ Také Gaius, náš hostitel, vás pozdravuje a rovněž vás zdraví správce městské pokladny Erastus a bratr Kvartus.

^24-26 Bůh vám může dát schopnost žít podle slov, která jsem vám zvěstoval. Byly vám zjeveny jeho dávné plány, dlouho skryté, ale nyní objasněné proroctvími, abyste je vírou poslušně přijali a podle nich žili.

²⁷ Nade vše moudrému Bohu věčná sláva za Ježíše Krista.

Váš Pavel