Prolog

⁶ Od Boha byl poslán člověk jménem Jan. ⁷ Přišel kvůli svědectví, svědčit o tom Světle, aby všichni uvěřili skrze něj. ⁸ On nebyl to Světlo, ale přišel, aby o Světle vydal svědectví.

⁹ Tento byl to pravé Světlo osvěcující každého člověka přicházejícího na svět:

¹⁵ Jan o něm vydával svědectví a volal: „Toto je ten, o němž jsem řekl: Ten, který přichází za mnou, je přede mnou, neboť byl dříve než já.“

Hlas na poušti

¹⁹ Toto je Janovo svědectví, když židovští představení poslali z Jeruzaléma kněze a levity s otázkou: „Kdo jsi?“ ²⁰ Neodmítl jim přímou odpověď. „Já nejsem Mesiáš,“ prohlásil.

²¹ „Kdo tedy jsi?“ zeptali se ho. „Eliáš?“ ^[b]

Řekl: „Nejsem.“

„Jsi ten Prorok?“ ^[c]

Odpověděl: „Ne.“

²² Řekli mu tedy: „Kdo jsi? Ať můžeme dát odpověď těm, kteří nás poslali. Co o sobě říkáš?“

²³ Odpověděl jim slovy proroka Izaiáše: „Jsem

²⁴ Ti vyslanci patřili k farizeům. ²⁵ Zeptali se ho: „Proč tedy křtíš, když nejsi Mesiáš ani Eliáš ani ten Prorok?“

²⁶ „Já křtím vodou,“ odpověděl Jan, „ale mezi vámi už povstal někdo, koho neznáte. ²⁷ To je ten, který přichází po mně. Jemu nejsem hoden ani rozvázat řemínek sandálu.“ ²⁸ Toto se stalo v Betanii za Jordánem, kde Jan křtil.

²⁹ Druhého dne Jan uviděl Ježíše, jak přichází k němu, a řekl: „Hle, Beránek Boží, který snímá hřích světa! ^{[e] 30} To je ten, o němž jsem řekl: Po mně přichází muž, který je přede mnou, neboť byl dříve než já. ³¹ Já jsem ho neznal, ale přišel jsem křtít vodou proto, aby byl zjeven Izraeli.“

³² Jan vydal svědectví: „Viděl jsem Ducha, jak sestoupil z nebe jako holubice a zůstal na něm. ³³ Já jsem ho neznal, ale Ten, který mě poslal křtít vodou, mi řekl: ‚Na koho spatříš sestoupit Ducha a zůstat na něm, to je ten, který křtí Duchem svatým.‘ ^{[f] 34} Já jsem to viděl a vydávám svědectví, že on je Boží Syn.“

Co hledáte?

³⁵ Druhého dne tam Jan znovu stál se dvěma ze svých učedníků. ³⁶ Když uviděl Ježíše, jak prochází kolem, řekl: „Hle, Beránek Boží!“ ³⁷ Jakmile ti dva učedníci uslyšeli, co říká, odešli za Ježíšem.

³⁸ Ježíš se obrátil a uviděl, jak jdou za ním. „Co hledáte?“ zeptal se jich.

Řekli mu: „Rabbi“ (což se překládá: Učiteli), „kde bydlíš?“

³⁹ „Pojďte se podívat,“ odpověděl jim. A tak se šli podívat, kde bydlí, a toho dne už u něj zůstali. Bylo to kolem čtvrté odpoledne.

⁴⁰ Jeden z těch dvou, kteří to od Jana slyšeli a následovali ho, byl Ondřej, bratr Šimona Petra. ⁴¹ Ten jako první nalezl svého bratra Šimona. Řekl mu: „Našli jsme Mesiáše!“ (což je v překladu Kristus) ^{[g] 42} a přivedl ho k Ježíši.

Ježíš se na něj podíval a řekl: „Ty jsi Šimon, syn Janův. ^[h] Budeš se jmenovat Kéfa“ (což se překládá Petr). ^[i]

⁴³ Dalšího dne se Ježíš chtěl vydat do Galileje. Našel Filipa a řekl mu: „Pojď za mnou.“ ⁴⁴ (Filip byl z Betsaidy, města Ondřejova a Petrova.)

⁴⁵ Filip našel Natanaela a řekl mu: „Našli jsme toho, o kterém psal Mojžíš v Zákoně a proroci – Ježíše, syna Josefova z Nazaretu!“

⁴⁶ „Co dobrého může být z Nazaretu?“ opáčil Natanael.

„Pojď se podívat,“ řekl mu Filip.

⁴⁷ Když Ježíš uviděl Natanaela, jak jde k němu, řekl o něm: „Hle, opravdový Izraelita, v němž není žádná lest!“

⁴⁸ „Odkud mě znáš?“ zeptal se Natanael.

„Viděl jsem tě pod fíkovníkem,“ řekl mu Ježíš, „ještě než tě Filip zavolal.“

⁴⁹ „Rabbi!“ zvolal Natanael, „Ty jsi Boží Syn, ty jsi král Izraele!“

⁵⁰ Ježíš mu odpověděl: „Věříš proto, že jsem ti řekl: Viděl jsem tě pod fíkovníkem? Uvidíš ještě větší věci.“ ⁵¹ A dodal: „Amen, amen, říkám vám: Uvidíte otevřené nebe a Boží anděly, jak vystupují a sestupují na Syna člověka.“ ^[j]

Nejlepší víno

2 Třetího dne se v Káně Galilejské konala svatba. Byla tam i Ježíšova matka ² a na svatbu byl pozván také Ježíš a jeho učedníci. ³ Když začalo docházet víno, Ježíšova matka mu řekla: „Nemají víno.“

⁴ „Ženo, co ode mě chceš?“ odpověděl jí Ježíš. „Má chvíle ještě nepřišla.“

⁵ Jeho matka pak řekla služebníkům: „Udělejte, cokoli vám řekne.“

⁶ Stálo tam šest kamenných nádob na vodu k židovskému očišťování, každá o obsahu dvou nebo tří měr. ^{[k] 7} Ježíš řekl služebníkům: „Naplňte ty nádoby vodou.“ Když je naplnili až po okraj, ⁸ řekl jim: „Teď nalévejte a doneste vrchnímu správci svatby.“ A tak to udělali.

⁹ Jakmile vrchní správce svatby okusil tu vodu, z níž se stalo víno (a nevěděl, odkud je, ale služebníci, kteří tu vodu nalévali, věděli), zavolal ten vrchní správce ženicha ¹⁰ a řekl mu: „Každý člověk podává nejdříve nejlepší víno, a když jsou hosté opilí, podává to horší. Ty jsi zachoval nejlepší víno až do konce.“

¹¹ Toto Ježíš udělal v Káně Galilejské jako počátek svých zázraků. Tehdy zjevil svou slávu a jeho učedníci v něj uvěřili. ¹² Potom sestoupil spolu se svou matkou, bratry i učedníky do Kafarnaum, kde se několik dní zdrželi.

Zbořte tento chrám

¹³ Blížily se židovské Velikonoce, a tak se Ježíš vydal na cestu do Jeruzaléma. ¹⁴ V chrámu nalezl prodavače volů, ovcí a holubic a směnárníky sedící za stoly. ¹⁵ Tehdy si z provazů upletl bič a všechny z chrámu vyhnal i s ovcemi a voly. Směnárníkům rozházel peníze a zpřevracel stoly ¹⁶ a prodavačům holubic řekl: „Odneste to odsud! Nedělejte z domu mého Otce tržiště!“ ¹⁷ (Jeho učedníci si tehdy vzpomněli, že je psáno: „Horlivost pro tvůj dům mě pohltí.“) ^[l]

¹⁸ Židé mu na to řekli: „Jaký zázrak nám ukážeš, když děláš tyto věci?“

¹⁹ „Zbořte tento chrám,“ odpověděl Ježíš, „a za tři dny ho postavím.“

²⁰ „Ten chrám se stavěl čtyřicet šest let!“ řekli na to Židé. „A ty ho postavíš za tři dny?“ ²¹ (On ale mluvil o chrámu svého těla. ²² Když byl potom vzkříšen z mrtvých, jeho učedníci si vzpomněli, že to říkal, a uvěřili Písmu i Ježíšově slovu.)

²³ Když byl o Velikonocích v Jeruzalémě, mnozí během toho svátku uvěřili v jeho jméno, neboť viděli zázraky, které dělal. ²⁴ Ježíš se jim ale nesvěřoval, protože všechny znal. ²⁵ Nepotřeboval, aby někdo vydával o člověku svědectví, neboť sám věděl, co je v člověku.

Nikodém

3 Mezi farizeji byl člověk jménem Nikodém, židovský hodnostář. ² Přišel za Ježíšem v noci a řekl mu: „Rabbi, víme, že jsi přišel jako učitel od Boha. Nikdo přece nemůže dělat zázraky, které děláš ty, není-li Bůh s ním.“

³ Ježíš mu odpověděl: „Amen, amen, říkám ti: Pokud se někdo nenarodí znovu, nemůže spatřit Boží království.“

⁴ „Jak se může člověk narodit, když je starý?“ řekl na to Nikodém. „Může se snad vrátit do matčina lůna a podruhé se narodit?“

⁵ Ježíš mu odpověděl: „Amen, amen, říkám ti: Kdo se nenarodí z vody a z Ducha, nemůže vejít do Božího království. ⁶ Co se narodilo z těla, je tělo; co se narodilo z Ducha, je duch. ⁷ Nediv se, že jsem ti řekl: Musíte se znovu narodit. ⁸ Vítr vane, kam chce, a slyšíš jeho hlas, ale nevíš, odkud přichází a kam jde. Tak je to s každým, kdo se narodil z Ducha.“

⁹ „Jak se to může stát?“ zeptal se Nikodém.

¹⁰ „Ty jsi učitel Izraele, a nevíš to?“ odpověděl mu Ježíš. ¹¹ „Amen, amen, říkám ti, že mluvíme o tom, co známe, a svědčíme o tom, co jsme viděli, ale naše svědectví nepřijímáte. ¹² Jestliže nevěříte, když jsem vám říkal pozemské věci, jak uvěříte, budu-li vám říkat nebeské? ¹³ Nikdo nevystoupil do nebe, jedině ten, který sestoupil z nebe, Syn člověka. ^{[m] 14} Jako Mojžíš vyzdvihl hada na poušti, ^[n] tak musí být vyzdvižen Syn člověka, ¹⁵ aby každý, kdo věří v něj, měl věčný život.“

¹⁶ Neboť Bůh tak miloval svět, že dal svého jednorozeného Syna, aby žádný, kdo v něj věří, nezahynul, ale měl věčný život. ¹⁷ Bůh neposlal svého Syna na svět, aby svět odsoudil, ale aby svět byl skrze něj spasen. ¹⁸ Kdo v něho věří, nebude souzen, ale kdo nevěří, je už odsouzen, protože neuvěřil ve jméno jednorozeného Božího Syna. ¹⁹ A toto je ten soud, že světlo přišlo na svět, ale lidé si více než světlo oblíbili tmu, protože jejich skutky byly zlé. ²⁰ Každý, kdo koná zlo, nenávidí světlo a nepřichází ke světlu, aby jeho skutky nebyly odhaleny. ²¹ Kdo ale koná pravdu, přichází ke světlu, aby se ukázalo, že jeho skutky byly vykonány v Bohu.

On musí růst

²² Potom Ježíš přišel se svými učedníky do judské země a tam s nimi pobýval a křtil. ²³ Jan také křtil v Ainonu poblíž Salimu, protože tam bylo hodně vody. A lidé přicházeli a nechávali se křtít. ²⁴ (Jan totiž ještě nebyl vsazen do žaláře.)

²⁵ Tehdy mezi Janovými učedníky a jistým Židem došlo ke sporu ohledně očišťování. ²⁶ Přišli tedy k Janovi a řekli mu: „Rabbi, pohleď, ten, který byl s tebou za Jordánem, ten, o němž jsi vydal svědectví, teď křtí a všichni přicházejí k němu!“

²⁷ Jan odpověděl: „Člověk nemůže přijmout nic, není-li mu to dáno z nebe. ²⁸ Vy sami jste mi svědky, že jsem řekl: Já nejsem Mesiáš, ale jsem poslán před ním. ²⁹ Kdo má nevěstu, je ženich, ale přítel ženicha, který stojí a slyší ho, se z ženichova hlasu velmi raduje. Tato má radost se tedy naplnila. ³⁰ On musí růst a já se menšit.“

³¹ Kdo přichází shůry, je nade všechny; kdo je ze země, je pozemský a mluví pozemské věci. Ten, který přišel z nebe, je nade všechny. ³² Svědčí o tom, co viděl a slyšel, ale jeho svědectví nikdo nepřijímá. ³³ Kdo přijímá jeho svědectví, zpečetil to, že Bůh je pravdomluvný. ³⁴ Ten, kterého poslal Bůh, mluví Boží slova, neboť Bůh dává Ducha bez omezení. ³⁵ Otec miluje Syna a všechno dal do jeho rukou. ³⁶ Kdo věří v Syna, má věčný život; kdo Synu nevěří, nespatří život, ale zůstává na něm Boží hněv.

Voda života

4 Když se Ježíš dozvěděl, že farizeové slyšeli: „Ježíš získává a křtí více učedníků než Jan“ ² (ačkoli Ježíš sám nekřtil, ale jeho učedníci), ³ opustil Judsko a vrátil se do Galileje. ⁴ Musel však projít Samařím.

⁵ Dorazil k samařskému městu zvanému Sychar, blízko pozemku, který kdysi dal Jákob svému synu Josefovi. ⁶ Dosud tam byla Jákobova studna a Ježíš, unaven cestou, se u ní posadil. Bylo okolo poledne.

⁷ Když jedna žena ze Samaří přišla načerpat vodu, Ježíš ji požádal: „Dej mi napít.“ ⁸ (Jeho učedníci totiž odešli do města nakoupit jídlo.)

⁹ Samařská žena se ho zeptala: „Jak to, že ty, Žid, žádáš mě, Samaritánku, o nápoj?“ (Židé se totiž se Samaritány nestýkají.)

¹⁰ Ježíš jí odpověděl: „Kdybys znala ten Boží dar, a kdo je ten, který ti říká: ‚Dej mi napít,‘ žádala bys ty jeho, a dal by ti živou vodu.“

¹¹ „Pane, nemáš ani, čím bys čerpal,“ namítla žena, „a studna je hluboká. Odkud vezmeš tu živou vodu? ¹² Jsi snad větší než náš otec Jákob, který nám tu studnu dal? On sám z ní pil, i jeho synové a jeho dobytek.“

¹³ „Každý, kdo pije tuto vodu, bude znovu žíznit,“ odpověděl Ježíš. ¹⁴ „Kdo se však napije vody, kterou mu dám já, nebude žíznit už nikdy. Voda, kterou mu dám, se v něm stane pramenem vody tryskající k věčnému životu.“

¹⁵ „Pane, dej mi tu vodu,“ řekla žena, „ať už nežízním a nemusím sem chodit čerpat.“

¹⁶ „Jdi, zavolej svého muže a přijď sem,“ řekl jí Ježíš.

¹⁷ „Nemám muže,“ odpověděla žena. „To jsi řekla pravdu, že nemáš muže,“ řekl jí Ježíš. ¹⁸ „Měla jsi totiž pět mužů a ten, kterého máš teď, není tvůj muž. To jsi řekla pravdu.“

¹⁹ „Pane, vidím, že jsi prorok,“ odpověděla žena. ²⁰ „Naši otcové uctívali Boha na této hoře, vy ale říkáte, že místo, kde se má uctívat, je v Jeruzalémě.“

²¹ „Ženo,“ řekl jí Ježíš, „věř mi, že přichází chvíle, kdy nebudete uctívat Otce ani na této hoře, ani v Jeruzalémě. ²² Vy ani nevíte, koho uctíváte; my víme, koho uctíváme, protože spása vyjde z Židů. ^{[o] 23} Přichází chvíle, a už je tu, kdy praví ctitelé budou uctívat Otce v duchu a v pravdě. Takové totiž Otec hledá, aby ho uctívali. ²⁴ Bůh je Duch a ti, kdo ho uctívají, ho musí uctívat v duchu a v pravdě.“

²⁵ Žena odpověděla: „Vím, že přijde Mesiáš“ (který je nazýván Kristus). „Až přijde, vysvětlí nám všechno.“

²⁶ „To jsem já,“ řekl jí Ježíš; „ten, kdo s tebou mluví!“

Jeden rozsívá, jiný žne

²⁷ Vtom přišli jeho učedníci. Překvapilo je, že mluví se ženou, ale žádný neřekl: „Co jí chceš?“ anebo: „Proč s ní mluvíš?“

²⁸ Žena tam nechala svůj džbán, odešla do města a řekla lidem: ²⁹ „Pojďte se podívat na člověka, který mi řekl všechno, co jsem udělala. Není to snad Mesiáš?“ ³⁰ Vyšli tedy z města a šli k němu.

³¹ Mezitím ho učedníci prosili: „Rabbi, najez se!“

³² On jim však řekl: „Mě sytí pokrm, který vy neznáte.“

³³ Učedníci se jeden druhého ptali: „Přinesl mu snad někdo jídlo?“

³⁴ „Můj pokrm,“ řekl jim Ježíš, „je konat vůli Toho, který mě poslal, a dokončit jeho dílo. ³⁵ Neříkáte snad, že do sklizně zbývají ještě čtyři měsíce? Hle, říkám vám: Pozvedněte oči a podívejte se na lány, že se už bělají ke žni! ³⁶ Ten, kdo žne, získává odplatu a shromažďuje úrodu k věčnému životu, aby se společně radoval rozsévač i žnec. ³⁷ V tom je pravdivé to rčení, že ‚jeden rozsívá a jiný žne‘. ³⁸ Já jsem vás poslal sklízet, na čem jste sami nepracovali. Pracovali jiní a vy jste vstoupili do jejich práce.“

³⁹ Díky slovům té ženy, která svědčila: „Řekl mi všechno, co jsem udělala,“ v něj mnozí Samaritáni z toho města uvěřili. ⁴⁰ Když k němu ti Samaritáni přišli, prosili ho, aby u nich zůstal. Zůstal tam tedy dva dny ⁴¹ a díky jeho slovu jich uvěřilo ještě mnohem více. ⁴² Té ženě pak řekli: „Už nevěříme jen díky tvým slovům; sami jsme ho slyšeli a víme, že to je opravdu Spasitel světa.“

Tvůj syn žije

⁴³ Po dvou dnech pak odtud odešel do Galileje. ⁴⁴ Sám Ježíš měl totiž dosvědčit, že prorok není ve své vlasti v úctě. ⁴⁵ Když přišel do Galileje, Galilejci ho vítali, neboť byli o svátcích v Jeruzalémě a viděli všechno, co tam dělal.

⁴⁶ Znovu se vrátil do Kány Galilejské, kde proměnil vodu ve víno. Byl tam právě jeden královský úředník, jehož syn byl v Kafarnaum nemocný. ⁴⁷ Když uslyšel, že Ježíš přišel z Judska do Galileje, šel k němu a prosil ho, aby šel jeho syna uzdravit, protože už umíral.

⁴⁸ „Dokud neuvidíte divy a zázraky, neuvěříte,“ řekl mu Ježíš.

⁴⁹ „Pane, pojď, než mé dítě umře!“ naléhal královský úředník.

⁵⁰ Ježíš mu řekl: „Jdi, tvůj syn žije.“

Ten člověk uvěřil slovu, které mu Ježíš řekl, a šel. ⁵¹ Na cestě se s ním setkali jeho služebníci a oznamovali mu: „Tvůj syn žije!“ ⁵² Vyptal se jich tedy, odkdy se mu udělalo lépe. Odpověděli: „Horečka ho opustila včera hodinu po poledni.“

⁵³ Otec poznal, že to bylo ve chvíli, kdy mu Ježíš řekl: „Tvůj syn žije.“ Tehdy uvěřil on i celý jeho dům. ⁵⁴ Tak Ježíš po svém návratu z Judska vykonal v Galileji už druhý zázrak.

Vstaň a choď

5 Potom byl další židovský svátek, a tak se Ježíš vydal do Jeruzaléma. ² V Jeruzalémě je u Ovčí brány rybník hebrejsky zvaný Bethesda, ^[p] u něhož je pět sloupořadí. ³ [4] Ležela tam spousta nemocných, slepých, chromých a ochrnutých. ^{[q] 5} Byl mezi nimi jeden člověk, nemocný už třicet osm let.

⁶ Ježíš viděl, jak tam leží, a poznal, že je už dlouho nemocen. „Chceš být uzdraven?“ zeptal se ho.

⁷ „Pane, nemám nikoho, kdo by mě snesl do rybníka, když se zvíří voda,“ odpověděl mu nemocný. „Když tam zamířím, někdo mě předstihne.“

⁸ „Vstaň, vezmi si lehátko a choď!“ řekl mu Ježíš. ⁹ A ten člověk byl ihned uzdraven, vzal své lehátko a začal chodit.

Ten den však byla sobota. ¹⁰ Židovští představení tedy uzdraveného napomínali: „Je sobota, nesmíš nosit lehátko!“

¹¹ On jim však odpověděl: „Ten, kdo mě uzdravil, mi řekl: ‚Vezmi si lehátko a choď.‘“

¹² „Kdo ti mohl říci: ‚Vezmi si lehátko a choď‘?!“ ptali se ho. ¹³ To ovšem ten uzdravený nevěděl; Ježíš se totiž vmísil do okolního davu.

¹⁴ Potom ho Ježíš nalezl v chrámě a řekl mu: „Pohleď, jsi uzdraven. Už nehřeš, ať se ti nepřihodí něco horšího.“ ¹⁵ Ten člověk pak odešel a oznámil židovským představeným, že ho uzdravil Ježíš.

Syn dělá to, co Otec

¹⁶ Židovští představení tedy začali Ježíše pronásledovat, protože to udělal v sobotu. ¹⁷ Ježíš jim odpověděl: „Můj Otec pracuje i dnes; proto pracuji i já.“ ¹⁸ A kvůli tomu ho chtěli zabít ještě více, neboť nejenom rušil sobotu, ale ještě nazýval Boha svým vlastním Otcem, a tak se dělal rovným Bohu.

¹⁹ Ježíš jim odpověděl: „Amen, amen, říkám vám: Syn nemůže sám od sebe dělat nic, jedině to, co vidí dělat Otce. Cokoli dělá on, to podobně dělá i Syn. ²⁰ Otec miluje Syna a ukazuje mu všechno, co sám dělá; a ukáže mu ještě větší skutky, abyste jen žasli. ²¹ Neboť jako Otec křísí mrtvé a dává život, tak i Syn dává život těm, kterým chce. ²² Otec nikoho nesoudí, ale svěřil veškerý soud Synu, ²³ aby všichni ctili Syna, jako ctí Otce. Kdo nectí Syna, nectí ani Otce, který ho poslal.

²⁴ Amen, amen, říkám vám: Kdo slyší mé slovo a věří Tomu, který mě poslal, má věčný život a nepřijde na soud, ale již přešel ze smrti do života.

²⁵ Amen, amen, říkám vám: Přichází chvíle, a už je tu, kdy mrtví uslyší hlas Božího Syna a ti, kteří uslyší, budou žít. ²⁶ Jako má Otec život sám v sobě, tak dal i Synu, aby měl život sám v sobě, ²⁷ a dal mu také pravomoc konat soud, protože je Syn člověka. ²⁸ Nedivte se tomu; přichází totiž chvíle, kdy všichni, kteří jsou v hrobech, uslyší jeho hlas ²⁹ a vyjdou – ti, kdo konali dobro, budou vzkříšeni k životu, ale ti, kdo konali zlo, budou vzkříšeni k soudu.

³⁰ Sám od sebe nemohu dělat nic. Jak slyším, tak soudím a můj soud je spravedlivý, protože nehledám svou vůli, ale vůli Toho, který mě poslal.

³¹ Svědčím-li sám o sobě, mé svědectví není pravé. ³² Svědčí však o mně někdo jiný a vím, že jeho svědectví o mně je pravdivé. ³³ Poslali jste k Janovi a ten vydal svědectví pravdě. ³⁴ Já ovšem nepřijímám svědectví od člověka, ale toto říkám pro vaši záchranu. ³⁵ On byl hořící a zářící lampou, vy jste se však chtěli v jeho světle poradovat jen na čas. ³⁶ Mám ale větší svědectví než Janovo: skutky, které mi dal Otec, abych je vykonal. Samotné skutky, které dělám, o mně svědčí, že mě poslal Otec. ³⁷ A sám Otec, který mě poslal, o mně vydal svědectví. Vy jste ale nikdy neslyšeli jeho hlas a neviděli jeho tvář. ³⁸ Jeho slovo ve vás nezůstává, neboť nevěříte tomu, kterého on poslal. ³⁹ Zkoumáte Písma, neboť se domníváte, že v nich máte věčný život, a ta svědčí o mně. ⁴⁰ Nechcete ale ke mně přijít, abyste měli život.

⁴¹ Nepřijímám chválu od lidí, ⁴² ale poznal jsem, že v sobě nemáte Boží lásku. ⁴³ Já jsem přišel ve jménu svého Otce, a nepřijímáte mě. Kdyby jiný přišel ve svém vlastním jménu, toho přijmete. ⁴⁴ Jak byste vůbec mohli uvěřit? Přijímáte chválu jedni od druhých, ale chválu, která je od samotného Boha, nehledáte.

⁴⁵ Nemyslete si, že já vás budu žalovat před Otcem. Ten, kdo na vás žaluje, je Mojžíš, v něhož doufáte. ⁴⁶ Kdybyste věřili Mojžíšovi, věřili byste i mně, neboť on psal o mně. ⁴⁷ Když ale nevěříte jeho spisům, jak uvěříte mým slovům?“

Pět chlebů a dvě ryby

6 Ježíš potom odešel za Galilejské (neboli Tiberiadské) jezero ² a šel za ním veliký zástup, protože viděli zázraky, které konal na nemocných. ³ Ježíš vystoupil na horu a posadil se tam se svými učedníky. ⁴ Blížily se židovské svátky Velikonoc.

⁵ Ježíš pozvedl oči, a když uviděl, že za ním jde takový zástup, zeptal se Filipa: „Kde nakoupíme chleby, aby se ti lidé najedli?“ ⁶ (To ovšem řekl, aby ho vyzkoušel, neboť sám věděl, co má udělat.)

⁷ Filip mu odpověděl: „Nestačilo by nám chleba ani za dvě stě denárů, ^[r] aby se na každého dostalo aspoň trochu!“

⁸ Jeden z jeho učedníků, Ondřej, bratr Šimona Petra, mu řekl: ⁹ „Je tu jeden chlapec, který má pět ječných chlebů a dvě rybky. Ale co je to pro tolik lidí?“

¹⁰ Ježíš však řekl: „Zařiďte, ať se lidé posadí.“ Na tom místě bylo hodně trávy, a tak se posadili v počtu asi pěti tisíc mužů. ¹¹ Ježíš vzal ty chleby, vzdal díky a rozdával sedícím; také ryb rozdal, kolik jen chtěli. ¹² Když se nasytili, řekl svým učedníkům: „Posbírejte zbylé nalámané kousky, ať se nic neztratí.“ ¹³ Sebrali je tedy a naplnili dvanáct košů kousky z těch pěti ječných chlebů, které zbyly po těch, kdo jedli.

To jsem já!

¹⁴ Když lidé viděli, jaký zázrak udělal, říkali: „Je to opravdu ten Prorok, který měl přijít na svět!“ ^{[s] 15} Ježíš poznal, že se chystají přijít a vzít ho, aby ho udělali králem, a tak se o samotě vrátil na horu.

¹⁶ Večer jeho učedníci sešli dolů k jezeru, ¹⁷ nastoupili na loď a plavili se na druhý břeh do Kafarnaum. Ačkoli se už setmělo, Ježíš k nim nepřišel. ¹⁸ Jezero se začalo vzdouvat silným větrem. ¹⁹ Když odpluli asi pětadvacet nebo třicet honů, ^[t] spatřili Ježíše, jak kráčí po hladině a blíží se k lodi. Vyděsili se, ²⁰ ale on jim řekl: „To jsem já, nebojte se!“ ²¹ Tehdy ho ochotně vzali na loď, a ta se hned ocitla u břehu, k němuž pluli.

Chléb života

²² Druhého dne si zástup, který zůstal na protějším břehu jezera, uvědomil, že tam byla jen jediná loďka a že Ježíš na ni nenastoupil se svými učedníky, ale ti odpluli sami. ²³ (Od Tiberiady ovšem připluly jiné loďky blízko k tomu místu, kde jedli chléb, když Pán vzdal díky.) ²⁴ Když tedy zástup uviděl, že tam Ježíš ani jeho učedníci nejsou, nastoupili i oni do loděk a přijeli do Kafarnaum, kde hledali Ježíše.

²⁵ Když ho pak našli na druhém břehu jezera, ptali se ho: „Rabbi, kdy ses sem dostal?“

²⁶ Ježíš jim odpověděl: „Amen, amen, říkám vám: Nehledáte mě proto, že jste viděli zázraky, ale že jste jedli ty chleby a byli jste nasyceni. ²⁷ Neusilujte o pomíjející pokrm, ale o pokrm, který zůstává k věčnému životu, který vám dá Syn člověka. Na něj totiž Bůh Otec vtiskl svou pečeť.“

²⁸ „Co máme dělat, abychom konali Boží skutky?“ zeptali se ho.

²⁹ Ježíš jim odpověděl: „Toto je ten Boží skutek – abyste věřili v toho, kterého on poslal.“

³⁰ „Jaký zázrak uděláš, abychom ho viděli a uvěřili ti?“ zeptali se ho. „Co děláš? ³¹ Naši otcové jedli na poušti manu, jak je psáno: ‚Dal jim jíst chléb z nebe.‘“ ^[u]

³² Ježíš jim odpověděl: „Amen, amen, říkám vám: Ten chléb z nebe vám nedal Mojžíš. Můj Otec vám dává ten pravý chléb z nebe. ³³ Boží chléb je ten, který sestupuje z nebe a dává život světu.“

³⁴ „Pane, dávej nám ten chléb vždycky,“ řekli mu.

³⁵ Ježíš jim odpověděl: „Já jsem chléb života. Kdo přichází ke mně, nebude nikdy hladovět; kdo věří ve mě, nebude nikdy žíznit. ³⁶ Ale jak jsem vám řekl: I když jste mě viděli, nevěříte. ³⁷ Všichni, které mi Otec dává, přijdou ke mně; a toho, kdo ke mně přichází, jistě nevyženu ven. ³⁸ Sestoupil jsem z nebe, ne abych konal svou vůli, ale vůli Toho, který mě poslal. ³⁹ A toto je vůle Toho, který mě poslal – abych nikoho z těch, které mi dal, neztratil, ale vzkřísil je v poslední den. ⁴⁰ Neboť toto je vůle mého Otce, který mě poslal – aby každý, kdo vidí Syna a věří v něho, měl věčný život. A já ho vzkřísím v poslední den.“

⁴¹ Židé pak na něj reptali, že řekl: „Já jsem ten chléb, který sestoupil z nebe.“ ⁴² Říkali: „Není to snad ten Ježíš, syn Josefův? Jeho otce i matku známe; jak tedy může říkat: ‚Sestoupil jsem z nebe‘?“

⁴³ „Přestaňte spolu reptat!“ odpověděl jim Ježíš. ⁴⁴ „Nikdo ke mně nemůže přijít, pokud ho nepřitáhne můj Otec, který mě poslal; já ho pak vzkřísím v poslední den. ⁴⁵ V Prorocích je psáno: ‚A budou všichni vyučeni od Boha.‘ ^[v] Každý, kdo slyší Otce a učí se od něj, přichází ke mně. ⁴⁶ Ne že by někdo viděl Otce; jediný, kdo viděl Otce, je ten, který je od Boha.

⁴⁷ Amen, amen, říkám vám: Kdo věří, má věčný život. ⁴⁸ Já jsem chléb života. ⁴⁹ Vaši otcové jedli na poušti manu, a zemřeli. ⁵⁰ Toto je ten chléb sestupující z nebe, aby ten, kdo z něj jí, nezemřel. ⁵¹ Já jsem ten živý chléb, který sestoupil z nebe. Kdokoli by ten chléb jedl, bude žít navěky. Chléb, který dám já, je mé tělo, které dám za život světa.“

⁵² Židé se mezi sebou začali hádat: „Jak nám tenhle může dát jíst své tělo?“

⁵³ Ježíš jim ale řekl: „Amen, amen, říkám vám: Nebudete-li jíst tělo Syna člověka a pít jeho krev, nemáte v sobě život. ⁵⁴ Kdo jí mé tělo a pije mou krev, má věčný život a já ho vzkřísím v poslední den. ⁵⁵ Mé tělo je opravdu pokrm a má krev je opravdu nápoj. ⁵⁶ Kdo jí mé tělo a pije mou krev, zůstává ve mně a já v něm. ⁵⁷ Jako mě poslal živý Otec a já žiji skrze Otce, tak ten, kdo jí mne, bude žít skrze mě. ⁵⁸ Toto je ten chléb, který sestoupil z nebe. Ne jako když otcové jedli manu, a zemřeli. Kdo jí tento chléb, bude žít navěky.“

⁵⁹ Toto vše řekl, když učil v synagoze v Kafarnaum.

Těžká slova

⁶⁰ Mnozí z jeho učedníků, kteří to slyšeli, si tehdy řekli: „To jsou těžká slova. Kdo to může poslouchat?“

⁶¹ Ježíš v nitru poznal, že jeho učedníci kvůli tomu reptají, a tak jim řekl: „Tohle vás uráží? ⁶² A co kdybyste viděli Syna člověka vystupovat tam, kde byl dříve? ⁶³ Duch je ten, kdo dává život; tělo nedokáže nic. Slova, která vám mluvím, jsou Duch a jsou život. ⁶⁴ Někteří z vás ale nevěří.“ (Ježíš totiž od počátku věděl, kteří nevěřili a kdo ho zradí.) ⁶⁵ Potom dodal: „Proto jsem vám řekl, že ke mně nikdo nemůže přijít, není-li mu to dáno od Otce.“

⁶⁶ Mnozí z jeho učedníků kvůli tomu odešli a už s ním nechtěli nic mít.

⁶⁷ „Chcete odejít i vy?“ zeptal se Ježíš tehdy svých Dvanácti.

⁶⁸ „Pane, ke komu bychom šli?“ odpověděl mu Šimon Petr. „Ty máš slova věčného života ⁶⁹ a my jsme uvěřili a poznali, že ty jsi ten Svatý Boží!“

⁷⁰ „Vyvolil jsem si vás dvanáct,“ řekl jim na to Ježíš; „jeden z vás je ale ďábel.“ ⁷¹ A to řekl o Jidáši, synu Šimona Iškariotského. Ten ho měl zradit, ačkoli byl jedním z Dvanácti.

Není to Mesiáš?

7 Potom Ježíš chodil po Galileji. Nechtěl se totiž zdržovat v Judsku, protože ho židovští představení chtěli zabít. ² Blížila se židovská Slavnost stánků, ³ a tak mu jeho bratři řekli: „Odejdi odsud a vydej se do Judska, ať i tvoji učedníci vidí, jaké skutky děláš. ⁴ Nikdo, kdo chce být známý, přece nedělá nic v skrytu. Když děláš takové věci, ukaž se světu!“ ⁵ Ani jeho bratři v něj totiž nevěřili.

⁶ Ježíš jim odpověděl: „Pro vás je vždycky vhodný čas, ale můj čas ještě nepřišel. ⁷ Vás nemá svět proč nenávidět, ale mě nenávidí, protože o něm vydávám svědectví, že jeho skutky jsou zlé. ⁸ Jděte na slavnost sami. Já tam nejdu; můj čas se ještě nenaplnil.“ ⁹ To jim řekl a zůstal v Galileji.

¹⁰ Později, když jeho bratři odešli, vydal se na slavnost i on, ale ne zjevně, spíše potají. ¹¹ Židovští představení už ho na slavnosti hledali. „Kde je?“ vyptávali se. ¹² V lidu se o něm vedlo mnoho řečí; někteří říkali: „Je dobrý!“ a jiní zas: „Není! Jen obluzuje lidi!“ ¹³ Kvůli strachu z představených však o něm nikdo nemluvil otevřeně.

¹⁴ Asi v polovině svátku Ježíš vešel do chrámu a začal učit. ¹⁵ Židé jen žasli: „Jak to, že zná Písma, když se neučil?“

¹⁶ Ježíš jim odpověděl: „Mé učení není mé, ale Toho, který mě poslal. ¹⁷ Bude-li někdo chtít konat jeho vůli, pozná, je-li to učení z Boha, nebo zda mluvím sám od sebe. ¹⁸ Kdo mluví sám od sebe, hledá svou vlastní slávu. Kdo ale hledá slávu Toho, který ho poslal, ten je pravdomluvný a není na něm nic špatného. ¹⁹ Mojžíš vám dal Zákon, že? Přitom nikdo z vás Zákon neplní. Proč mě chcete zabít?“

²⁰ „Jsi posedlý!“ odpověděl mu zástup. „Kdo tě chce zabít?“

²¹ Ježíš jim odpověděl: „Udělal jsem jeden skutek a všichni se divíte. ²² Mojžíš vám vydal obřízku (ačkoli nepochází od Mojžíše, ale od otců) a v sobotu obřezáváte člověka. ²³ Může-li člověk v sobotu přijímat obřízku a neporušovat tím Mojžíšův Zákon, proč se na mě hněváte, že jsem v sobotu uzdravil celého člověka? ²⁴ Nesuďte podle zdání, suďte spravedlivým soudem.“

²⁵ Někteří z Jeruzalémských začali říkat: „Není to snad ten, kterého chtějí zabít? ²⁶ Podívejte se, mluví svobodně a nikdo nic nenamítá. Že by hodnostáři přece jen poznali, že je to Mesiáš? ²⁷ Jenže o tomto víme, odkud je, ale až přijde Mesiáš, nikdo nebude vědět, odkud je.“

²⁸ Ježíš, který zatím vyučoval v chrámě, tehdy zvolal: „Znáte mě a také víte, odkud jsem. Nepřišel jsem ale sám od sebe. Ten, který mě poslal, je pravdomluvný. Vy ho neznáte, ²⁹ ale já ho znám, neboť jsem od něj a on mě poslal.“

³⁰ Chtěli ho za to zatknout, ale nikdo na něj nevztáhl ruku, neboť ještě nepřišla jeho chvíle. ³¹ Mnozí ze zástupu v něj ale uvěřili. „Až přijde Mesiáš,“ říkali, „udělá snad více zázraků než on?“ ³² Jakmile farizeové uslyšeli, že zástup o něm vede takové řeči, společně s vrchními kněžími na něj poslali chrámovou stráž, aby ho zatkli.

³³ Ježíš jim řekl: „Ještě na kratičko jsem s vámi; potom odejdu k Tomu, který mě poslal. ³⁴ Budete mě hledat, ale nenajdete. Tam, kde jsem, se nedostanete.“

³⁵ „Kam se chystá jít, že ho nenajdeme?“ ptali se Židé mezi sebou. „Půjde snad do řecké diaspory učit Řeky? ³⁶ Co tím myslel, když řekl: ‚Budete mě hledat, ale nenajdete. Tam, kde jsem, se nedostanete‘?“

Řeky živé vody

³⁷ V poslední den, když svátek vrcholil, Ježíš vstal a zvolal: „Kdo má žízeň, pojď ke mně a pij! ³⁸ Kdo věří ve mne, z jeho nitra potečou řeky živé vody, jak praví Písmo.“ ^{[w] 39} (A to řekl o Duchu, kterého měli přijmout věřící v něho; neboť Duch ještě nebyl dán, protože Ježíš ještě nebyl oslaven.)

⁴⁰ Jakmile to uslyšeli, mnozí v zástupu říkali: „Je to opravdu ten Prorok.“ ^{[x] 41} Někteří říkali: „Je to Mesiáš!“ A další: „Přijde snad Mesiáš z Galileje? ⁴² Neříká Písmo, že Mesiáš přijde ze semene Davidova, z Betléma, městečka, kde bydlel David?“ ^{[y] 43} Zástup se kvůli němu rozdělil na dva tábory. ⁴⁴ Někteří se ho chtěli chopit, ale nikdo na něj nevztáhl ruku.

⁴⁵ Strážní se tehdy vrátili k farizeům a vrchním kněžím. Ti se ptali: „Jak to, že jste ho nepřivedli?“

⁴⁶ Strážní odpověděli: „Takhle nikdy nikdo nemluvil!“

⁴⁷ „Snad jste se také nenechali obloudit?“ osopili se na ně farizeové. ⁴⁸ „Uvěřil v něj snad někdo z hodnostářů nebo z farizeů? ⁴⁹ Jenom ten proklatý dav, co nezná Zákon!“

⁵⁰ Jeden z nich, Nikodém (který ho předtím navštívil), jim ale řekl: ⁵¹ „Copak náš Zákon někoho soudí, aniž by byl nejdříve vyslechnut a zjistilo se, co udělal?“

⁵² „Snad nejsi také z Galileje?“ odpověděli mu. „Studuj a uvidíš, že z Galileje žádný prorok nepovstal!“ ^[z]

Kdo z vás je bez hříchu

⁵³ Každý se pak vrátil domů,