1 Samuelsboken 2
Svenska Folkbibeln 2015
Hannas lovsång
2 (A) Hanna bad och sade:
”Mitt hjärta fröjdar sig i Herren,
mitt horn är upphöjt genom Herren.
Min mun är vidöppen
mot mina fiender,
för jag gläder mig i din frälsning.
2 (B) Ingen är helig som Herren,
för ingen finns utom dig.
Ingen klippa är som vår Gud.
3 Tala inte så högmodigt,
låt inte fräcka ord komma
från er mun,
för Herren är en Gud som vet allt,
och hos honom vägs gärningarna.
4 Hjältarnas bågar är brutna,
men de stapplande rustar sig
med kraft.
5 (C) De mätta måste tjäna för bröd,
men de hungriga hungrar inte mer.
Den ofruktsamma föder sju barn,
men den som fick många söner
tynar bort.
6 (D) Herren dödar och gör levande,
han för ner i dödsriket
och upp därifrån.
7 Herren gör fattig och han gör rik,
han ödmjukar och han upphöjer.
8 (E) Han reser den ringe ur stoftet,
han lyfter den fattige ur dyn
för att sätta honom
bland furstar.
Och han låter honom ärva
härlighetens tron,
för jordens grundpelare är Herrens,
på dem har han byggt världen.
9 (F) Sina frommas fötter bevarar han,
men de ogudaktiga
tystas i mörkret,
för av egen kraft är ingen stark.
10 (G) De som strider mot Herren
blir krossade,
mot dem dundrar han i himlen.
Herren dömer jordens ändar
och ger makt åt sin kung.
Han upphöjer sin smordes horn.”
11 Elkana gick hem igen till Rama. Men Samuel gjorde tjänst inför Herren under prästen Eli.
Elis onda söner
12 (H) Men Elis söner var onda män som inte kände Herren. 13 (I) Så här brukade prästerna göra med folket: När någon offrade ett slaktoffer, kom prästens tjänare medan köttet kokades och hade en treuddig gaffel i handen. 14 Den stack han ner i kitteln, pannan, krukan eller grytan, och allt som gaffeln fick upp tog prästen. Så gjorde de mot alla israeliter som kom dit till Shilo. 15 (J) Till och med innan man hade bränt fettet[a] kom prästens tjänare och sade till den som offrade: ”Ge hit kött att steka åt prästen, för han vill inte ha kokt kött av dig utan rått.” 16 Om mannen då sade till honom: ”Låt dem först bränna fettet, sedan kan du ta vad du vill”, så svarade han: ”Nej, ge mig det nu, annars tar jag det med våld!” 17 De unga männens synd var mycket stor inför Herren, eftersom folket kom att förakta[b] Herrens offer.
Samuel i Shilo
18 (K) Samuel gjorde tjänst inför Herrens ansikte och var redan som pojke klädd i linne-efod[c]. 19 Dessutom brukade hans mor varje år göra honom en liten kåpa, som hon hade med sig när hon kom upp med sin man för att offra det årliga slaktoffret. 20 Då brukade Eli välsigna Elkana och hans hustru och säga: ”Må Herren ge dig fler barn med denna kvinna i stället för det som hon fick som bönesvar när hon bad till Herren.” Så gick de hem igen.
21 Herren såg till Hanna och hon blev havande och födde tre söner och två döttrar. Men pojken Samuel växte upp inför Herren.
22 (L) Eli var nu mycket gammal. När han fick höra allt som hans söner gjorde mot hela Israel och att de låg med kvinnorna som tjänstgjorde[d] vid ingången till uppenbarelsetältet, 23 sade han till dem: ”Varför gör ni sådant? Jag hör från allt folket här hur illa ni handlar. 24 Gör inte så, mina söner! Det är inget gott rykte jag hör, det som sprids bland Herrens folk. 25 (M) Om en människa syndar mot en annan människa kan Gud medla för henne. Men om en människa syndar mot Herren, vem kan då medla för henne?” Men de lyssnade inte till sin far, för det var Herrens vilja att döda dem.
26 (N) Och pojken Samuel växte och blev stor och var till glädje för både Herren och människor.
Domsord över Eli
27 En gudsman kom till Eli och sade till honom: ”Så säger Herren: Uppenbarade jag mig inte för din fars hus när de var i Egypten och tjänade faraos hus? 28 Jag utvalde honom bland Israels alla stammar till präst åt mig, till att offra på mitt altare och tända rökelse och bära efod inför mitt ansikte. Och jag gav din fars hus Israels barns alla eldsoffer. 29 Varför föraktar ni då mina slaktoffer och matoffer som jag har fastställt i min boning? Hur kan du ära dina söner mer än mig, så att ni göder er själva med det bästa av varje offergåva från mitt folk Israel?
30 (O) Därför säger Herren, Israels Gud: Jag har sagt att ditt hus och din fars hus skulle få vandra inför mig för all framtid, men nu säger Herren: Aldrig! Jag ska ära dem som ärar mig, men de som föraktar mig ska bli föraktade. 31 Se, dagar ska komma då jag hugger av din arm och din fars hus arm så att ingen ska bli gammal i ditt hus. 32 Du ska få se min boning lida nöd trots allt det goda som sker med Israel. Ingen ska någonsin bli gammal i ditt hus. 33 Den man av din släkt som jag inte utrotar från mitt altare ska få[e] dina ögon att slockna och bli till sorg för din själ. Och alla som växer upp i ditt hus ska dö i sina bästa år[f]. 34 (P) Och detta är tecknet för dig, det som kommer att drabba dina båda söner Hofni och Pinehas: På en och samma dag ska båda dö.
35 (Q) Men jag ska låta en trogen präst träda fram åt mig. Han ska göra det som är i mitt hjärta och min själ. Åt honom ska jag bygga ett hus på fast grund, och han ska ständigt vandra inför min smorde[g]. 36 Och var och en som är kvar av ditt hus ska komma och falla ner inför honom för att få ett silvermynt eller en brödkaka och säga: Anställ mig för någon prästsyssla så att jag får en bit bröd att äta.”
Footnotes
- 2:15 innan man hade bränt fettet Ett brott mot offerreglerna i 3 Mos 7:30f.
- 2:17 folket kom att förakta Annan översättning: ”männen (prästsönerna) föraktade”.
- 2:18 linne-efod Färggrann prästdräkt (2 Mos 28:6f, 39:2f).
- 2:22 kvinnorna som tjänstgjorde Det är inte tydligt vilken uppgift dessa hade. Kvinnor nämns till exempel som konsthantverkare (2 Mos 35:25), gåvogivare (2 Mos 38:8) och nasirer (4 Mos 6:2).
- 2:33 Den man av din släkt som jag inte utrotar från mitt altare ska få Annan översättning: ”Jag ska inte utrota alla män av din släkt från mitt altare, det skulle få”.
- 2:33 i sina bästa år Andra handskrifter (Septuaginta): ”av människors svärd”.
- 2:35 min smorde Guds utvalde, helgade kung, en förebild till Messias/Kristus (Apg 10:38).
První Samuelova 2
Bible 21
V Hospodinu se raduji
2 Hana se tenkrát modlila těmito slovy:
„V Hospodinu se raduji srdcem svým,
v Hospodinu svůj roh pozvedám.
Svým protivníkům se teď zasměji,
mou radostí je spása tvá.
2 Není svatého kromě Hospodina,
ne, není nikdo jako ty,
není skály, jako je náš Bůh!
3 Přestaňte s těmi pyšnými řečmi,
povýšenost vám proudí z úst,
Hospodin však je Bůh vševědoucí –
on lidské skutky posoudí.
4 Luky siláků rozlámaly se,
ti, kdo klopýtali, síly nabyli.
5 Kdo byli sytí, teď pro chléb nádeničí,
kdo byli hladoví, lačnět přestali.
Neplodné sedm narodí se,
matka mnohých však uvadne.
6 Hospodin dává smrt i život,
do hrobu i z hrobu uvádí.
7 Sesílá bídu, dává hojnost,
poníží a rovněž povýší.
8 Chudáka umí z prachu pozvednout,
ubožáka bere ze smetiště,
mezi knížaty jim dává usednout,
dává jim místo na čestných sedadlech.
Hospodinu patří sloupy země,
založil na nich celý svět.
9 Kroky svých věrných opatruje,
darebáci však hynou v tmě.
Svou vlastní silou se nikdo neprosadí,
10 Hospodinovi protivníci budou zničeni.
Nejvyšší z nebe zaburácí,
končiny světa bude soudit Hospodin.
Hospodin silou obdaří svého krále,
roh svého pomazaného pozvedne!“
11 Elkána se pak vrátil domů do Rámy, ale chlapec zůstal u kněze Elího, aby sloužil Hospodinu.
Elího synové
12 Elího synové byli ničemové. Nedbali na Hospodina 13 ani na pravidla ohledně kněží a lidu. [a] Kdykoli někdo přinesl zápalnou oběť, přišel kněžský mládenec, a jak se vařilo maso, vzal trojzubou vidlici 14 a vrazil ji do mísy nebo do hrnce, do pánve nebo do kotle. Co vidlice vytáhla, to si kněz nechal. Takto se chovali ke všem Izraelcům, kteří přicházeli do Šíla. 15 Kněžský mládenec navíc přicházel, ještě než se zapálil tuk, a říkal tomu, kdo obětoval: „Odevzdej knězi maso na pečení. Vařené maso od tebe nevezme, jenom syrové.“
16 Když ten člověk namítal: „Nejdříve se přece má zapálit tuk; potom si vezmi, co chceš,“ kněz odpovídal: „Ne. Dej mi to hned. Když nedáš, zabavím to násilím!“
17 Tak se ti mladíci dopouštěli před Hospodinem hrozného hříchu, protože [b] znevažovali Hospodinovy oběti.
18 Tehdy před Hospodinem sloužil Samuel, hošík oblečený plátěným efodem. 19 Matka mu dělávala i kabátek a každoročně mu ho přinášela, když přicházela se svým mužem přinést výroční oběť. 20 Elí žehnal Elkánovi i jeho ženě se slovy: „Kéž Hospodin dá, abys měl s touto ženou potomky místo toho vyžádaného dítěte, které odevzdala [c] Hospodinu.“ A tak se vraceli domů. 21 Hospodin pak Hanu navštívil svou milostí, takže počala a porodila tři syny a dvě dcery. Mládenec Samuel ale vyrůstal u Hospodina.
22 Elí byl už velmi starý. Slýchával o všem, co prováděli jeho synové celému Izraeli, i o tom, jak spali se ženami sloužícími u vchodu do Stanu setkávání. 23 „Co to provádíte?“ říkal jim. „Ode všech lidí se o vás doslýchám hrozné věci. 24 To ne, synové moji! Slyším nedobré zprávy – vždyť svádíte Hospodinův lid! 25 Hřeší-li člověk proti člověku, Bůh může zasáhnout. Hřeší-li ale člověk proti Hospodinu, kdo se ho zastane?“ Oni ale na otcova slova vůbec nedali, neboť Hospodinova vůle byla, aby zemřeli.
26 Chlapec Samuel však prospíval, rostl a byl milý jak Hospodinu, tak i lidem.
Proroctví proti Elího domu
27 Za Elím přišel Boží muž a řekl mu: „Tak praví Hospodin: Cožpak jsem se neukázal rodu tvého praotce, když ještě byli otroci [d] faraonova domu v Egyptě? 28 Právě jeho jsem si ze všech izraelských kmenů vyvolil za kněze, aby vystupoval k mému oltáři, aby pálil kadidlo a nosil přede mnou efod. [e] Rodu tvého praotce jsem svěřil všechny ohnivé oběti synů Izraele. 29 Proč tedy pošlapáváte mé oběti a dary, které jsem určil Příbytku? Svých synů si vážíš více nežli mě. Vykrmili jste se tím nejlepším z obětních darů mého lidu Izraele!
30 Nuže, tak praví Hospodin, Bůh Izraele: Ano, řekl jsem, že tvůj dům a tvůj otcovský rod zůstanou v mé službě navěky. Teď ale Hospodin praví: V žádném případě! Ty, kdo mě ctí, totiž poctím; ty, kdo mě znevažují, však zostudím. 31 Hle, přicházejí dny, kdy zlomím tvou moc a moc tvého otcovského rodu! Nikdo v tvém domě se nedočká stáří. 32 Uvidíš soužení, jež dolehne na můj Příbytek. Ačkoli se Izraeli přihodí mnoho dobrého, ve tvém rodu se nikdo nedočká stáří. 33 I pokud někoho z vás neodetnu od svého oltáře, oči mu vyhasnou a jeho duše se usouží. Celé to množství tvých potomků zemře předčasně.
34 To, co se stane tvým dvěma synům Chofnimu a Pinchasovi, ti bude znamením: oba zemřou v jediný den. 35 Já si pak vzbudím věrného kněze, který bude jednat podle mého srdce a podle mé duše. Jemu zbuduji trvalý dům a zůstane ve službě před mým pomazaným navždycky. 36 Každý, kdo bude zanechán z tvého domu, se mu půjde poklonit za kousek stříbra, za bochník chleba a řekne: ‚Zařaď mě, prosím, někam mezi kněží, ať mám alespoň co jíst!‘“
Footnotes
- První Samuelova 2:13 Lev 7:28–36; Num 18:8–19; Deut 18:3–5
- První Samuelova 2:17 podle Kum, LXX (MT: protože lidé)
- První Samuelova 2:20 podle Kum (MT: vyžádala na)
- První Samuelova 2:27 podle Kum, LXX (otroci v MT chybí)
- První Samuelova 2:28 kněžské roucho (Exod 28:6)
Svenska Folkbibeln 2015, Copyright © 2015 by Svenska Folkbibeln Foundation
21st Century Translation (Bible21). Copyright © 2009 by BIBLION, o.s.