První Samuelova 2:27-4:22

Bible 21

Proroctví proti Elího domu

²⁷ Za Elím přišel Boží muž a řekl mu: „Tak praví Hospodin: Cožpak jsem se neukázal rodu tvého praotce, když ještě byli otroci ^[a] faraonova domu v Egyptě? ²⁸ Právě jeho jsem si ze všech izraelských kmenů vyvolil za kněze, aby vystupoval k mému oltáři, aby pálil kadidlo a nosil přede mnou efod. ^[b] Rodu tvého praotce jsem svěřil všechny ohnivé oběti synů Izraele. ²⁹ Proč tedy pošlapáváte mé oběti a dary, které jsem určil Příbytku? Svých synů si vážíš více nežli mě. Vykrmili jste se tím nejlepším z obětních darů mého lidu Izraele!

³⁰ Nuže, tak praví Hospodin, Bůh Izraele: Ano, řekl jsem, že tvůj dům a tvůj otcovský rod zůstanou v mé službě navěky. Teď ale Hospodin praví: V žádném případě! Ty, kdo mě ctí, totiž poctím; ty, kdo mě znevažují, však zostudím. ³¹ Hle, přicházejí dny, kdy zlomím tvou moc a moc tvého otcovského rodu! Nikdo v tvém domě se nedočká stáří. ³² Uvidíš soužení, jež dolehne na můj Příbytek. Ačkoli se Izraeli přihodí mnoho dobrého, ve tvém rodu se nikdo nedočká stáří. ³³ I pokud někoho z vás neodetnu od svého oltáře, oči mu vyhasnou a jeho duše se usouží. Celé to množství tvých potomků zemře předčasně.

³⁴ To, co se stane tvým dvěma synům Chofnimu a Pinchasovi, ti bude znamením: oba zemřou v jediný den. ³⁵ Já si pak vzbudím věrného kněze, který bude jednat podle mého srdce a podle mé duše. Jemu zbuduji trvalý dům a zůstane ve službě před mým pomazaným navždycky. ³⁶ Každý, kdo bude zanechán z tvého domu, se mu půjde poklonit za kousek stříbra, za bochník chleba a řekne: ‚Zařaď mě, prosím, někam mezi kněží, ať mám alespoň co jíst!‘“

Tady jsem!

3 Chlapec Samuel sloužil pod Elího dohledem Hospodinu. V oněch dnech bývalo Hospodinovo slovo vzácné. Ani vidění nebylo časté.

² Elí měl v té době už tak slabý zrak, že neviděl. Jednou v noci spal na svém obvyklém místě. ³ Boží lampa ještě nezhasla. Samuel spal v Hospodinově svatostánku, kde byla Boží truhla. ⁴ Vtom na Samuele zavolal Hospodin.

„Tady jsem,“ odpověděl Samuel ⁵ a rozběhl se za Elím. „Tady jsem,“ řekl mu. „Volal jsi mě.“

Elí však odvětil: „Nevolal jsem tě. Jdi zase spát.“ A tak si šel lehnout.

⁶ Vtom na něj Hospodin znovu zavolal: „Samueli!“ Vstal tedy a šel za Elím. „Tady jsem, volal jsi mě,“ řekl mu.

„Nevolal jsem tě, synu,“ odpověděl Elí. „Jdi zase spát.“

⁷ Samuel totiž ještě Hospodina neznal a Hospodinovo slovo mu ještě nebylo zjeveno.

⁸ Hospodin ale Samuele zavolal znovu, potřetí. Vstal tedy a šel za Elím. „Tady jsem, volal jsi mě,“ řekl mu.

Tehdy Elí pochopil, že chlapce volá Hospodin. ⁹ Proto Samuelovi řekl: „Jdi spát, a když tě zavolá, řekni: ‚Mluv, Hospodine; tvůj služebník poslouchá.‘“ Samuel si tedy šel lehnout na své místo.

¹⁰ Vtom přišel Hospodin, stanul tam a zavolal tak jako předtím: „Samueli! Samueli!“

„Mluv,“ odpověděl Samuel, „tvůj služebník poslouchá.“

¹¹ Tehdy Hospodin Samuelovi řekl: „Hle, chystám se v Izraeli udělat věc, která nikomu, kdo o ní uslyší, nepřestane znít v uších. ¹² Toho dne uvedu na Elího všechno, co jsem vyslovil proti jeho domu, od začátku až do konce. ^{[c] 13} Oznámil jsem mu, že jeho dům navěky odsoudím kvůli provinění, o kterém věděl: Jeho synové se rouhali ^[d] a on jim v tom nezabránil. ¹⁴ Proto o Elího domě přísahám: Vina Elího domu nebude nikdy přikryta žádnou obětí ani darem!“

¹⁵ Samuel zůstal ležet až do rána, kdy měl jít otevřít dveře Hospodinovy svatyně. Bál se totiž vyprávět to vidění Elímu.

¹⁶ Ten si však Samuele zavolal: „Samueli, synu můj!“

„Tady jsem,“ odpověděl Samuel.

¹⁷ „Co ti řekl?“ ptal se ho Elí. „Prosím, nic přede mnou netaj. Ať tě Bůh potrestá a ještě ti přidá, jestliže mi zatajíš jediné slovo z toho, co ti řekl!“

¹⁸ A tak mu to Samuel všechno pověděl a nezatajil mu vůbec nic. Elí na to řekl: „On je Hospodin; ať učiní, co se mu zlíbí.“

¹⁹ Samuel pak rostl a Hospodin byl s ním a nedopustil, aby jediné z jeho slov selhalo. ²⁰ Celý Izrael od Danu až po Beer-šebu tak poznal, že Samuel je skutečně Hospodinův prorok. ²¹ Hospodin se pak i nadále ukazoval v Šílu, kde se zjevil Samuelovi svým slovem.

4 Samuel měl slovo pro celý Izrael.

Ichabod

Tehdy Izrael vytáhl do boje proti Filištínům. Izraelci se utábořili poblíž Eben-ezeru a Filištíni v Afeku. ² Když se Filištíni proti Izraeli sešikovali, rozpoutal se boj a Filištíni je porazili; pobili v poli asi 4 000 mužů z izraelských řad. ³ Když se lid vrátil do tábora, izraelští stařešinové se ptali: „Proč nás dnes Hospodin před Filištíny porazil? Pojďme si ze Šíla přinést Truhlu Hospodinovy smlouvy! Ať přijde mezi nás a vysvobodí nás z ruky našich nepřátel.“

⁴ A tak lid poslal do Šíla, aby odtamtud přinesli Truhlu smlouvy Hospodina zástupů trůnícího na cherubech. S Truhlou Boží smlouvy šli oba Elího synové, Chofni a Pinchas. ⁵ Když přinášeli Truhlu Hospodinovy smlouvy do tábora, všechen Izrael spustil mohutný pokřik, až duněla země.

⁶ Jakmile ten pokřik zaslechli Filištíni, ptali se: „Co je to v hebrejském táboře za pokřik?“ Když se dozvěděli, že do tábora přišla Truhla Hospodinova, ⁷ dostali Filištíni strach. Řekli si totiž: „To bůh přišel do jejich tábora! Běda nám!“ Říkali: „Nic takového tu ještě nebylo! ⁸ Běda nám! Kdo nás vysvobodí z ruky těchto mocných bohů? To jsou ti bohové, kteří bili Egypt všemožnými ranami na poušti! ⁹ Jen odvahu! Vzmužte se, Filištíni, ať nemusíme sloužit Hebrejům, jako oni sloužili vám. Vzmužte se a bojujte!“

¹⁰ A Filištíni bojovali. Izrael byl poražen a rozutekli se každý domů. Byla to hrozná porážka; z Izraele padlo 30 000 pěších ¹¹ a Boží truhla padla do zajetí. Oba Elího synové, Chofni a Pinchas, zemřeli.

¹² Nějaký Benjamínec toho dne zběhl z bitvy a dorazil do Šíla. Roucho měl roztržené a na hlavě hlínu. ¹³ Když dorazil, Elí právě seděl na stolci u cesty a vyhlížel, plný obav o Boží truhlu. Jakmile ten muž dorazil se zprávou do města, celé město propuklo v nářek.

¹⁴ „Co je to za rozruch?“ ptal se Elí, když zaslechl ten hlasitý křik.

Onen muž přispěchal, aby mu to oznámil. ¹⁵ (Elímu bylo devadesát osm let a oči už mu nesloužily, takže neviděl.) ¹⁶ „Právě jdu z bitvy, vlastně jsem z dnešní bitvy utekl,“ řekl ten muž Elímu.

„Co se stalo, synu?“ ptal se Elí.

¹⁷ „Izrael se dal před Filištíny na útěk,“ odpověděl posel. „Lid utrpěl hroznou porážku. Oba tví synové, Chofni a Pinchas, padli. A Boží truhla padla do zajetí.“

¹⁸ Jakmile zmínil Boží truhlu, spadl Elí pozpátku ze svého křesla vedle brány, zlomil si vaz a zemřel. Byl totiž starý a těžký. Tento muž soudil ^[e] Izrael čtyřicet let.

¹⁹ Jeho snacha, Pinchasova manželka, byla těhotná a měla rodit. Když uslyšela zprávu, že Boží truhla je v zajetí a že její tchán i manžel jsou mrtví, zhroutila se a porodila, neboť ji přemohly bolesti. ²⁰ Ženy, které jí pomáhaly, jí ve chvíli, kdy umírala, řekly: „Neboj se, máš syna!“ Ona však neodpovídala, jako by nevnímala. ²¹ Chlapce pojmenovala Ichabod, Nesláva, neboť řekla: „Sláva opustila Izrael.“

To kvůli zajetí Boží truhly a kvůli svému tchánu a manželovi ²² řekla: „Sláva opustila Izrael, Boží truhla je pryč!“