Izmael

16 Saraj, Abramova manželka, mu nerodila děti; měla však egyptskou otrokyni jménem Hagar. ² Proto Saraj Abramovi řekla: „Pohleď, Hospodin mi nedopřál, abych rodila. Spi tedy s mou otrokyní – snad získám syny skrze ni.“ A Abram ji poslechl.

³ Deset let poté, co se Abram usadil v kanaánské zemi, vzala Abramova manželka Saraj svou otrokyni, Egypťanku Hagar, a dala ji svému muži Abramovi za ženu. ⁴ Spal tedy s Hagar a ona počala. A když uviděla, že je těhotná, začala svou paní pohrdat.

⁵ Saraj pak Abramovi řekla: „Za mé příkoří můžeš ty! Sama jsem ti dala svou otrokyni do náručí, ale když uviděla, že je těhotná, začala mnou pohrdat. Ať mě s tebou rozsoudí Hospodin!“

⁶ Abram Saraj odpověděl: „Pohleď, je to tvá otrokyně, je ve tvé moci. Udělej s ní, co chceš.“ Saraj ji tedy pokořovala, až od ní Hagar utekla.

⁷ U pramene vody v poušti, u onoho pramene při cestě do Šuru, ji našel Hospodinův anděl. ⁸ Řekl: „Hagar, Sarajina otrokyně, odkud jsi přišla? Kam jdeš?“

Odpověděla: „Utíkám od své paní Saraj.“

⁹ Hospodinův anděl jí řekl: „Vrať se ke své paní a pokoř se pod její ruku.“ ¹⁰ Hospodinův anděl jí řekl: „Nesmírně rozmnožím tvé símě. Bude ho tolik, že nepůjde sečíst.“

¹¹ Hospodinův anděl jí řekl:

¹³ Hospodina, jenž k ní promluvil, pak nazvala „Ty jsi Bůh, který mne vidí!“ Řekla totiž: „Právě zde jsem pohlédla k Tomu, který mne vidí.“ ¹⁴ A tak ta studna dostala jméno „Beer-lachai-roi, Studnice Živého, který mne vidí.“ Jak známo, leží mezi Kádešem a Beredem.

¹⁵ Hagar pak Abramovi porodila syna. Abram dal svému synovi narozenému z Hagar jméno Izmael, Bůh slyší. ¹⁶ Když mu Hagar porodila Izmaele, bylo Abramovi osmdesát šest let.

Zkáza Sodomy

19 Večer dorazili ti dva andělé do Sodomy. Lot seděl v sodomské bráně, a jakmile je spatřil, vstal a šel jim naproti. Poklonil se tváří k zemi

Dvojí tábor

32 Časně ráno Lában vstal, políbil své vnuky i dcery a požehnal jim. Potom odešel a vrátil se domů.

¹¹ Tenkrát ho ďábel opustil a hle, přistoupili andělé a sloužili mu.

⁸ V tom kraji byli pastýři, kteří pobývali pod širým nebem a drželi noční hlídky u svého stáda. ⁹ Vtom před nimi stanul Hospodinův anděl a ozářila je Hospodinova sláva. Hrozně se vyděsili, ¹⁰ ale anděl jim řekl: „Nebojte se! Hle, zvěstuji vám velikou radost pro všechny lidi. ¹¹ Dnes se vám ve městě Davidově narodil Spasitel – váš Mesiáš a Pán. ¹² A toto vám bude znamením: najdete děťátko zavinuté do plenek, ležící v jeslích.“

¹³ A s tím andělem se hned objevilo množství nebeských zástupů takto chválících Boha:

¹⁵ Jakmile od nich andělé odešli do nebe, pastýři si řekli: „Pojďme do Betléma! Podíváme se, jak se stalo, co nám Hospodin oznámil.“

Proč pláčeš?

20 Ráno prvního dne v týdnu šla Marie Magdaléna ještě za tmy k hrobu. Když uviděla kámen odvalený od hrobu, ² běžela k Šimonu Petrovi a k dalšímu učedníkovi, kterého měl Ježíš rád, a řekla jim: „Vzali Pána z hrobu a nevíme, kam ho dali!“

³ Petr se zvedl a spolu s tím druhým učedníkem vyrazili k hrobu. ⁴ Běželi společně, ale ten druhý učedník Petra předběhl a dorazil k hrobu první. ⁵ Naklonil se dovnitř, spatřil ležící plátna, ale dovnitř nešel. ⁶ Po něm dorazil Šimon Petr. Vešel do hrobu a spatřil ležící plátna. ⁷ Rouška, která mu přikrývala hlavu, však nebyla mezi plátny; ležela svinutá zvlášť. ⁸ Když potom vešel i ten druhý učedník, který dorazil k hrobu jako první, uviděl a uvěřil. ⁹ (Ještě totiž nerozuměli Písmu, svědčícímu, že musí vstát z mrtvých.) ¹⁰ A tak se ti učedníci vrátili zpět.

¹¹ Marie ale zůstala venku u hrobu a plakala. V pláči se naklonila do hrobu ¹² a na místě, kde předtím leželo Ježíšovo tělo, uviděla sedět dva anděly v bílém rouchu, jednoho u hlavy a druhého u nohou. ¹³ „Proč pláčeš, ženo?“ zeptali se jí.

„Vzali mého Pána a nevím, kam ho dali,“ odpověděla.