Filipským 2:1-17
Slovo na cestu
Výzva k jednotě a lásce
2 Znamená pro vás něco napomenutí ve jménu Kristovu? Má pro vás význam, že nás Duch Boží vzájemně spojuje? 2 Záleží vám na mé upřímné lásce? Pak tedy buďte svorní, mějte se rádi, usilujte o jednotu a jednomyslnost. 3 Ničím jiným mi neuděláte větší radost. Nebuďte laskaví a jednomyslní jen z vypočítavosti, nechtějte sklízet vděčnost a uznání, ale přejte je jiným. 4 Nemyslete jen na sebe a na vlastní blaho, spíš přemýšlejte, jak prospět jiným.
5 Osvojte si smýšlení Ježíše Krista:
6 Ač sám byl Bůh,
nedomáhal se božských nároků,
7 odložil svou slávu a moc,
stal se člověkem 8 a dokonce přijal úděl otroka.
Poslušně šel cestou ponížení až k potupné smrti:
popravili ho na kříži jako zločince.
9 Ale právě proto ho Bůh nade všechno povýšil
a dal mu takovou slávu,
10-11 aby se před jeho jménem každé stvoření v úctě sklonilo a uznalo, že je Pánem všeho.
K věčnému životu je třeba Boží síla a vlastní chtění
12 Moji drazí, dokud jsem byl u vás, vždycky jste dbali mých slov. Tím spíše teď, když mezi vámi být nemohu, úzkostlivě se snažte, abyste získali věčný život. 13 Bůh, jenž ve vás působí, k tomu povzbudí vaši vůli a dá vám sílu proměnit ji v činy.
14 Všechno, co činíte, dělejte bez reptání a pochybností. 15-16 Tím dokážete čistotu svého srdce a mezi zkaženými a převrácenými se osvědčíte jako ryzí Boží děti. Buďte svému okolí světlem. Až se Kristus zase objeví – jak budu šťasten, že jsem se nenamáhal zbytečně. 17 I kdybych měl své poslání zpečetit vlastní krví,
Read full chapterCopyright © 1988 by Biblica