Marek 14-15
Slovo na cestu
Žena pomazává Ježíše drahocennou mastí
14 1-9 Dva dny před židovskými Velikonocemi byl Ježíš v Betanii hostem u Šimona, zvaného Malomocný. Právě byli u stolu, když do domu přišla žena s alabastrovou nádobkou drahocenného vonného oleje z pravého nardu. Otevřela ji a olej vylila na Ježíšovu hlavu.
Některým se to zdálo přehnané a říkali si mezi sebou: „K čemu takové plýtvání? Vždyť ten olej měl cenu přes tři sta denárů. Mohli jsme ho prodat a výtěžek rozdat chudým.“ Vyčetli to i té ženě.
Ale Ježíš se jí ujal: „Nechte ji. Proč jí kazíte radost? Vždyť ona to myslí dobře. Chudých bude vždycky dost a budete mít příležitost jim pomáhat, ale já od vás odejdu. Udělala, co mohla. Vlastně předem ošetřila moje tělo, jako se to dělá před pohřbem. Poslyšte, co vám teď řeknu: Kdekoliv po světě se bude mluvit o mně, tam se také bude připomínat tento její čin.“
Mezitím se radili velekněží a učitelé zákona, jak by Ježíše nenápadně zatkli a odstranili. Usnesli se: „Nesmíme to udělat o svátcích, aby nevznikly nepokoje, když je v Jeruzalémě mnoho poutníků.“
Jidáš domlouvá zradu Ježíše
10 Jidáš Iškariotský, jeden z dvanácti Ježíšových učedníků, nabídl vedoucím židovským kněžím, že jim Ježíše vydá, až bude na nějakém opuštěném místě.
11 To právě potřebovali, a tak mu za to slíbili peněžitou odměnu. Od té chvíle čekal Jidáš na svou příležitost.
Učedníci připravují velikonoční večeři
12 První den svátků, kdy se zabíjel a jedl velikonoční beránek, zeptali se učedníci Ježíše: „Kde máme připravit velikonoční večeři?“
13 Ježíš poslal dva z nich do města; měli potkat člověka se džbánem vody 14 a sledovat ho až do domu. Majiteli toho domu měli říci: „Mistr prosí, abys nám ukázal místnost, kde máme jíst velikonoční večeři.“ 15 A on jim měl ukázat velikou jídelnu v patře, zařízenou a připravenou. Tam měli prostřít k jídlu.
16 Dva z učedníků šli tedy do města, podle Ježíšova návodu našli dům a připravili velikonočního beránka.
Ježíš naposledy večeří s učedníky
17 Večer tam přišel Ježíš s ostatními. 18 Při večeři se na ně obrátil: „Poslyšte, co vám řeknu: Jeden z vás, kteří jste se mnou u stolu, mě zradí.“
19 Zaraženě na sebe pohlédli: „Koho tím míní? Snad ne mne?“
20 Opakoval jim: „Je to jeden z vás dvanácti, který si nabírá ze stejné mísy se mnou. 21 Jdu cestou, která je mi určena, ale běda tomu člověku, který se propůjčil ke zradě. Bylo by pro něho lépe, kdyby se byl nenarodil.“
22 Na závěr večeře vzdal Ježíš díky Bohu za chléb, lámal ho a podával kousky stolovníkům se slovy: „Jezte, to je moje tělo!“
23 Pak se pomodlil nad kalichem vína a podával jim ho všem se slovy: 24 „To je moje krev, prolitá za mnohé jako pečeť nové smlouvy mezi Bohem a člověkem. 25 A já vám říkám, že už neokusím jiného vína až do té doby, než s vámi zasednu k hostině v Božím království.“
Ježíš předpovídá Petrovo zapření
26 Nakonec zazpívali píseň a vyšli ven na Olivovou horu. 27 Cestou jim Ježíš řekl: „Tuto noc mě všichni opustíte. Prorok o tom napsal:
‚Zabijí pastýře
a ovce se rozprchnou.‘
28 Ale vstanu z mrtvých a půjdu napřed do Galileje, kde se setkáme.“
29 „I kdyby tě všichni zradili, já tě neopustím,“ prohlásil Petr.
30 „Poslyš, co ti řeknu,“ odvětil Ježíš. „Dřív než kohout ráno podruhé zakokrhá, třikrát mne zapřeš.“
31 „Kdybych měl i zemřít, nezapřu tě,“ zapřísahal se Petr. Ostatní slibovali podobně.
Ježíš prožívá muka v zahradě
32 Přišli do olivového sadu, zvaného Getsemane. „Počkejte tady na mne, než se pomodlím,“ požádal Ježíš učedníky.
33 Vzal s sebou jenom Petra, Jakuba a Jana. Ti viděli, že Ježíše se zmocňuje strach a tíseň. 34 Netajil se tím: „Je mi těžko až k smrti. Zůstaňte tady a bděte se mnou.“
35 Odešel kousek dál, padl na zem a modlil se, aby byl ušetřen nastávajících hodin, kdyby to bylo možné.
36 „Otče, Otče,“ volal, „ty máš všechny možnosti. Ušetři mne toho kalicha utrpení. Nehleď však na to, co chci já, podrobím se poslušně tvé vůli.“
37 Vrátil se k těm, které vzal s sebou, a viděl, že spí. Probudil Petra: „Šimone, jak můžeš spát? To nedokážeš se mnou bdít ani tu chvíli? 38 Probuďte se a modlete se, abyste obstáli v přicházející zkoušce. Odhodlání nestačí, když člověk nemá dost sil.“
39 A opět odešel a modlil se jako předtím. 40 Když se k nim vrátil podruhé, spali zase, protože byli velmi unaveni. Nevěděli, co říci na svou omluvu.
41 Když přišel potřetí, řekl jim: „Ještě spíte? Ještě odpočíváte? Už dost! Přichází chvíle, kdy Syn člověka bude vydán do rukou zlých lidí. 42 Vstaňte a pojďte, můj zrádce už je zde.“
Ježíš je zatčen
43 Jen to dořekl, přicházel Jidáš – jeden z dvanácti nejbližších, a s ním velký zástup mužů, ozbrojených meči a obušky. Byla to chrámová stráž, poslaná velekněžími.
44 Aby se ve tmě nezmýlili, zrádce si s nimi smluvil toto znamení: „Kterého z nich políbím na pozdrav, to je on. Chyťte ho a dobře držte.“ 45 Přistoupil tedy k Ježíši a se slovem „Mistře“ ho políbil. 46 Ozbrojenci Ježíše popadli a zajali ho. 47 Jeden z jeho učedníků vytasil meč a sekl po jednom z útočníků tak, že mu uťal ucho.
48 Ježíš se hájil pouze slovy: „Cožpak jsem zločinec, že jste na mne přitáhli jako do boje? 49 Každý den jsem přece učíval v chrámu, ale tam jste se na mne neodvážili. Ani nevíte, jak přesně plníte proroctví řečená o mně.“
50 Ježíšovi učedníci se rozprchli. 51 Pouze jeden chlapec narychlo oblečený sledoval Ježíše z povzdálí. Strážci ho chytili za plášť, 52 ale on se z něj vyvlékl a utekl nahý.
Kaifáš vyslýchá Ježíše
53 Ježíše odvedli k veleknězi, který ihned svolal nejvyšší židovskou radu. 54 Petr se opatrně vydal za nimi, a tak se dostal až na nádvoří veleknězova paláce. Posadil se k ohni strážců a hřál se s nimi.
55 Mezitím velekněz a jeho poradní sbor marně hledali člověka, který by dosvědčil, že Ježíš spáchal nějaký hrdelní zločin. 56 Měli dost falešných svědků, ale jejich výpovědi si příliš odporovaly.
57-58 Několik se jich shodlo na Ježíšově výroku: „Zbořím tento chrám, postavený rukama. Za tři dny pak postavím jiný a nebude k tomu třeba lidských rukou.“ 59 Ale ani tato svědectví nebyla jednotná.
60 Velekněz se ujal slova a zeptal se Ježíše: „Jak vyvrátíš tato obvinění?“ 61 Ježíš však mlčel a nijak se nehájil.
„Jsi Kristus, Boží Syn?“ dotíral velekněz.
62 „Ano, jsem,“ potvrdil Ježíš. „Uvidíte mne, jak sedím po Boží pravici a jak se vracím na zem z nebeských oblaků.“
63 Teď velekněz roztrhl svoje vnější roucho na znamení pobouření a vykřikl: „Nač ještě svědky? 64 Sami jste slyšeli, jak se rouhá. Co si zaslouží?“
Jednohlasně ho odsoudili k smrti. Někteří se vrhli dopředu, 65 plivali na Ježíše, pak mu zavázali oči, políčkovali ho a křičeli:
„Hádej, kdo to byl, ty proroku?“ A také strážci ho začali bít obušky.
Petr zapírá, že zná Ježíše
66-67 Mezitím jedna z veleknězových služek uviděla Petra u ohně, prohlédla si ho a řekla: „Ty jsi také jeden z těch, co chodili s tím Nazaretským Ježíšem!“
68 „Nechápu, o čem mluvíš,“ zapíral. Vykradl se z nádvoří a tehdy poprvé zakokrhal kohout.
69 Služka ho za chvíli opět zahlédla a začala vykládat okolostojícím: „Je to jeden z jeho přívrženců!“
70 Petr to však znovu popřel.
Kdosi se na něj osopil: „Určitě k nim patříš, máš taky galilejský přízvuk.“
71 Tu se Petr začal dušovat a přísahal: „Neznám vůbec toho člověka, o kterém mluvíte.“
72 A právě tehdy zakokrhal kohout podruhé. To připomnělo Petrovi Ježíšova slova, že ho třikrát zapře, než kohout dvakrát zakokrhá. Vyběhl ven a propukl v pláč.
Židovská rada soudí Ježíše
15 Brzy ráno velekněží s nejvyšší židovskou radou vynesli nad Ježíšem rozsudek smrti a poslali ho v poutech k římskému místodržiteli Pilátovi.
Ježíš je souzen Pilátem
2 „Tak ty jsi ten král Židů?“ ušklíbl se Pilát.
„Jak říkáš,“ odpověděl Ježíš.
3 Velekněží ho u Piláta obvinili z mnoha zločinů. 4 „Co ty na?“ dal mu slovo místodržitel. „Co odpovíš na všechny ty žaloby?“
5 Ježíš však už ani nepromluvil, nehájil se. Divný zločinec!
Pilát vydává Ježíše k ukřižování
6 Vždy o Velikonocích amnestoval místodržitel podle volby lidu jednoho ze židovských vězňů. 7 Pro výtržnost a vraždu seděl ve vězení jakýsi Barabáš se svými kumpány.
8 Před Pilátovým sídlem se shromáždil dav a začal se dovolávat tradiční amnestie.
9 Pilát toho využil a promluvil k nim: „Chcete, abych propustil toho židovského krále?“ 10 Tušil totiž, že velekněží ho odsoudili k smrti, protože se báli jeho vlivu na lidi.
11 Ale velekněžími navedená chátra žádala propuštění Barabáše.
12 „Co tedy mám udělat s tím, kterému říkáte židovský král?“
13 „Ukřižovat!“ ozvaly se výkřiky.
14 „Ale za jaký zločin?“ namítal Pilát. Lůza však skandovala: „Na kříž! Na kříž!“
15 Pilát tedy ustoupil nátlaku davu, dal propustit z vězení Barabáše a Ježíše vydal popravčí četě, aby ho zbičovali a ukřižovali.
Římští vojáci se vysmívají Ježíšovi
16 Vojáci odvedli Ježíše na nádvoří vládní budovy a svolali celou rotu. 17 Oblékli ho do purpurové látky jako do královského pláště, spletli věnec z trní a posadili mu ho na hlavu jako korunu. 18 Začali ho výsměšně zdravit a volali: „Ať žije židovský král!“ 19 Bili jej holí do hlavy, plivali na něj a pak si zase před něj klekali a klaněli se mu.
20 Když se dost pobavili, svlékli mu zase purpurový plášť, oblékli mu jeho vlastní šaty a vedli ho na popraviště.
Ježíš je veden k ukřižování
21 Ježíš nemohl těžký kříž sám unést. Do města právě přicházel jistý Šimon, rodák z Kyrény, a toho vojáci přinutili, aby mu pomohl. (Šimon je otec pozdějších křesťanů Alexandra a Rufa.)
22 Tak přivedli Ježíše až na popraviště, které se jmenovalo Golgota, což znamená Lebka. 23 Nabídli mu víno s omamnou příměsí, ale on je odmítl.
24 Pak jej přibili na kříž a losovali o jeho šaty.
Ježíš je ukřižován
25 Poprava se konala v devět hodin ráno.
26 Ježíšovu vinu oznamoval nápis nad jeho hlavou: „Židovský král“.
27 Zároveň s ním ukřižovali dva zločince; jednoho po pravé a druhého po levé straně. 28 Splnila se tak prorocká předpověď: „Je zahrnut mezi zločince.“
29 Kolemjdoucí mu nadávali a vysmívali se mu:
„Tak tys nám chtěl zbořit chrám a za tři dny ho zase postavit? 30 Když jsi tak mocný, pomoz si sám a sestup z kříže!“
31 Mezi posměvači byla i skupina významných kněží a učitelů zákona, kteří si mezi sebou říkali:
„Jiným pomáhal a teď je bezmocný. 32 Jestli je to opravdu Mesiáš, zaslíbený král Izraele, ať sestoupí z kříže. To nás přesvědčí a uvěříme mu.“
A také zločinci na křížích mu spílali.
Ježíš umírá na kříži
33 V poledne se náhle setmělo a zlověstné šero trvalo až do tří hodin.
34 Ve tři hodiny odpoledne vykřikl Ježíš: „Eloi, Eloi, lema sabachtani?“ Jsou to úvodní slova dvacátého druhého žalmu: „Bože můj, Bože můj, proč jsi mne opustil?“
35 Někteří z přihlížejících mu nerozuměli a domnívali se, že volá na pomoc proroka Elijáše. 36 Jeden z nich připevnil na hůl houbu nasátou kyselým vínem a přistrčil mu ji ke rtům se slovy: „Počkáme si, zda mu Elijáš přijde na pomoc.“
37 Ježíš vykřikl ještě jednou a zemřel.
38 V tu chvíli se opona, která zastírala nejsvatější místnost chrámu, roztrhla napůl od shora až dolů.
39 Římský setník, který velel popravčí četě a byl svědkem Ježíšových posledních chvil, zvolal: „Ten člověk byl opravdu Boží Syn!“
40 Zpovzdálí přihlížely některé ženy, mezi nimi Marie Magdaléna, Marie, matka Jakuba „malého“ a Josefa, a Salome. 41 Ty v něho uvěřily už kdysi v Galileji a od té doby mu sloužily. A byly tu i jiné ženy, které s ním přišly do Jeruzaléma.
Ježíš je pohřben
42 Nastával páteční večer, pro židy začátek sobotního svátku. 43 Josef z Arimatie, vážený člen velerady, který také vyhlížel Mesiášovu vládu, přišel odvážně k Pilátovi a žádal Ježíšovo tělo.
44 Místodržitel se podivil, že by Ježíš tak brzy zemřel. Zavolal si velitele popravčí čety a zeptal se ho na to. 45 Když mu to setník potvrdil, přikázal vydat Ježíšovo tělo Josefovi.
46 Ten koupil plátno, a když sňali Ježíšovo tělo z kříže, zavinul je a uložil do vlastní hrobky, vytesané ve skále. Před vchod přivalili kamennou desku.
47 Marie Magdaléna a Marie Josefova je sledovaly, a věděly tak, kde je Ježíš pohřben.
Copyright © 1988 by Biblica