Cesta, pravda a život

14 „Nermuťte se v srdcích. Věříte v Boha, věřte i ve mne. ² V domě mého Otce je mnoho pokojů. Kdyby to tak nebylo, řekl bych vám to. ³ Jdu, abych vám připravil místo. Až odejdu a připravím vám místo, zase přijdu a vezmu vás k sobě, abyste i vy byli tam, kde jsem já. ⁴ Víte, kam jdu, a cestu znáte.“

⁵ „Pane, nevíme, kam jdeš,“ přerušil ho Tomáš. „A jak můžeme znát cestu?“

⁶ „Já jsem ta cesta, pravda a život,“ odpověděl Ježíš. „Nikdo nepřichází k Otci než skrze mne. ⁷ Kdybyste mě znali, znali byste i mého Otce. ^[a] Od nynějška už ho znáte a viděli jste ho!“

⁸ „Pane,“ řekl mu Filip, „stačí, když nám ukážeš Otce.“

⁹ „Filipe,“ odvětil Ježíš, „tak dlouho jsem s vámi a nepoznal jsi mě? Kdo viděl mě, viděl Otce. Jak můžeš říkat: ‚Ukaž nám Otce‘? ¹⁰ Nevěříš, že já jsem v Otci a Otec ve mně? Slova, která vám říkám, neříkám sám od sebe. To Otec, který ve mně přebývá, on působí ty skutky. ¹¹ Věřte mi, že já jsem v Otci a Otec ve mně, už jen kvůli těm skutkům věřte.

¹² Amen, amen, říkám vám: Kdo věří ve mne, bude dělat skutky, které dělám já. A bude dělat ještě větší skutky, neboť odcházím k Otci. ¹³ O cokoli poprosíte v mém jménu, to udělám, aby byl Otec oslaven v Synu. ¹⁴ Když mě budete o něco prosit v mém jménu, já to udělám.“