Skutky apoštolské 2:1-31

Slovo na cestu

Seslání Ducha svatého o Letnicích

2 Padesát dní po Velikonocích začaly Letnice, svátek vděčnosti za úrodu. Kristovi následovníci se opět shromáždili. ² Náhle se ozval zvláštní zvuk, jako by celým domem zavanul silný vítr. ³ Tu se jim objevil plápolající oheň, který se rozdělil a hořel nad každým z nich. ⁴ A všichni byli naplněni Duchem svatým. Projevilo se to tím, že získali schopnost mluvit cizími jazyky, které předtím neovládali.

Zvěst o Ježíši překonává jazykové bariéry

⁵ V Jeruzalémě byli na svátky zbožní židé, kteří jinak žili mimo Palestinu v různých zemích a s různými národy. ⁶ Ten zvláštní zvuk přilákal zástup těchto poutníků a oni teď naslouchali učedníkům. Přitom každý slyšel, že učedníci mluví jeho rodným jazykem. ⁷ To je velice překvapilo a vzrušeně o tom hovořili: „Vždyť je známe, to jsou přece samí prostí Galilejci! ⁸ A každý z nás je slyší ve svém rodném jazyce! Mluví o tom, že Bůh udělal něco velikého.“

⁹ Mezi posluchači byli Partové, Médové, Elamité, Mezopotámci, Judejci, lidé z Kapadokie, od Černého moře a z Malé Asie, ¹⁰ z Frýgie, Pamfýlie, z Egypta, Libye, z Říma, Kréty i Arábie, ¹¹ rození židé i na židovskou víru obrácení pohané. ¹² Ptali se mezi sebou: „Co se to děje?“ ¹³ Ale někteří se tomu smáli a říkali: „Vždyť jsou opilí!“

Petr káže zástupům

¹⁴ Tu vystoupilo dvanáct apoštolů do popředí a Petr promluvil k zástupu: „Židé a vy všichni, kteří jste právě v Jeruzalémě! Vysvětlím vám, co se zde děje, ale prosím vás o pozornost. ¹⁵ Určitě nejsme opilí, jak se nám někteří posmívají. Vždyť je teprve devět hodin, doba ranních modliteb. ¹⁶ Tady se však plní, co předpověděl prorok Jóel: ¹⁷ ‚Bůh říká:

^22-23 Izraelci, poslyšte! Žil tady mezi vámi Ježíš z Nazaretu, muž, kterému dal Bůh moc činit zázraky a znamení; mnozí z vás by to mohli dosvědčit. A tohoto muže jste se vy zmocnili a zabili jste ho na kříži rukama pohanů. Tím jste vlastně jen splnili Boží úmysl. ²⁴ Bůh však vyrval Ježíše z moci smrti, která ho nemohla udržet, a vzkřísil ho z mrtvých. ²⁵ To o něm zpívá David v žalmu:

²⁹ Je nám všem jasné, že dávný král David zemřel, byl pochován a jeho hrob je tady až dodnes. ³⁰ Nemluvil tedy o sobě, ale prorokoval to o Mesiáši, který podle Božího slibu měl být Davidovým potomkem. A tak když říkal, že nezůstane mezi mrtvými a jeho tělo nepodlehne zkáze, ³¹ viděl vlastně dopředu Kristovo vzkříšení z mrtvých.