Lukáš 7:1-10

Slovo na cestu

Římský setník projevuje svoji víru

7 Když Ježíš skončil kázání k lidem, šel do Kafarnaum. ² Tam žil jeden římský důstojník, který vlastnil otroka. Velice si ho cenil, a proto těžce nesl, když otrok smrtelně onemocněl. ³ Důstojník se doslechl o Ježíšovi a poslal k němu židovské starší s prosbou, aby přišel a otroka zachránil. ⁴ Ti se vydali za Ježíšem a naléhali: „Ten muž si zaslouží tvou pomoc. ⁵ Má rád náš národ a dokonce nám dal postavit synagogu.“ ⁶ Ježíš s nimi šel. Když už byli nedaleko jeho domu, poslal k němu důstojník své přátele se vzkazem: „Pane, neobtěžuj se tolik, nezasloužím si, abys mne poctil svou návštěvou. ⁷ Jako pohan jsem se ani neodvážil jít za tebou osobně. Stačí, když řekneš slovo, a můj otrok se určitě uzdraví. ⁸ Vždyť i já musím splnit rozkaz svých nadřízených a moji podřízení se musí zase podrobit mým povelům. Řeknu-li vojákovi: ‚Jdi!‘ tak jde, a řeknu-li druhému: ‚Přijď!‘ tak přijde. Poručím-li svému otrokovi: ‚Udělej toto!‘ tedy to udělá.“ ⁹ Ježíš byl těmi slovy velmi udiven a řekl svým průvodcům: „S tak velkou vírou jsem se nesetkal u žádného Žida.“ ¹⁰ Když se poslové vrátili do domu římského důstojníka, byl již otrok zdráv.