⁷ Když Mojžíš předával izraelskému národu Boží zákony vytesané do kamenných desek, zářil odlesk Boží slávy na jeho tváři tak silně, že oči všech přítomných byly oslněny; a to šlo o zákony, které za neposlušnost přisuzovaly smrt. ⁸ Oč slavnější je smlouva, v níž Bůh nyní daruje člověku nový život prostřednictvím svého Ducha. ⁹ Jestliže vyhlášení zákonů, které odsuzovaly, bylo provázeno takovým leskem, kolik slávy teprve musí být spojeno s tímto darem života? ¹⁰ Proti tomu ani Mojžíšova svatozář není vůbec nic! ¹¹ Když už to, co bylo jen pomíjející, tak oslňovalo, oč velkolepější bude teprve to trvalé.

Zákon bez Krista nedává smysl

¹² Protože víme, že tato Boží sláva nepodléhá zubu času, můžeme vystupovat s jistotou a otevřeností. ¹³ Mojžíš si před lidmi zahaloval obličej, aby si nevšimli, jak jeho záře postupně vybledává; toho se my bát nemusíme. Mojžíšův národ byl však postižen ještě jinou slepotou: ¹⁴ dodnes, kdykoliv se v synagogách čte Starý zákon, zůstává mu jeho pravý smysl zahalen. Lidé nepochopí pravý smysl Starého zákona, dokud jim ho neodhalí Kristus. ¹⁵ A tak jsou dosud přesvědčeni, že jen podle Mojžíšova návodu získají věčný život.

¹⁶ Kdo se však ze své duchovní bídy obrátí k Pánu, tomu se otevřou oči. ¹⁷ Pán je Duch, a kde je Duch Páně, tam člověk již není otrokem zákona.