Svoboda a svatost

10 Nechci bratři, abyste nevěděli, co se stalo s našimi otci. Všichni byli zastíněni oblakem a všichni prošli mořem. ^{[a] 2} Všichni byli křtem v oblaku a moři spojeni s Mojžíšem. ³ Všichni jedli tentýž duchovní pokrm ^{[b] 4} a všichni pili tentýž duchovní nápoj ^[c] (pili totiž z duchovní skály, která je provázela, a tou skálou byl Kristus). ⁵ Ve většině z nich ale Bůh nenašel zalíbení – vždyť „byli pobiti na poušti“. ^[d]

⁶ To vše se stalo nám pro výstrahu. Proto nepropadejme zlé lačnosti tak jako kdysi oni. ^{[e] 7} Také nebuďte modláři jako někteří z nich, jak je psáno: „Lid se posadil, aby jedl a pil, a pak vstali, aby se povyrazili.“ ^{[f] 8} Také nesmilněme, jako někteří z nich smilnili a v jediný den jich padlo třiadvacet tisíc. ^{[g] 9} Také nepokoušejme Krista, ^[h] jako někteří z nich pokoušeli a byli zahubeni hady. ^{[i] 10} Také nereptejte, jako někteří z nich reptali a byli zahubeni zhoubcem. ^{[j] 11} To všechno se jim stalo pro výstrahu a bylo to zapsáno pro poučení nám, kdo jsme se octli na konci věků.

¹² Kdo si tedy myslí, že pevně stojí, ať dává pozor, aby nepadl. ¹³ Jak vidíte, nezmocnilo se vás pokušení, které by pro lidi nebylo běžné. Ale Bůh je věrný! Nedovolí, abyste byli pokoušeni nad své možnosti; uprostřed zkoušky vám poskytne východisko, abyste mohli obstát.

¹⁴ A tak, moji milovaní, utíkejte před modlářstvím. ¹⁵ Mluvím jako k rozumným lidem; sami posuďte, co říkám. ¹⁶ Kalich požehnání, za který děkujeme – není to snad společenství Kristovy krve? Chléb, který lámeme – není to snad společenství Kristova těla? ¹⁷ Jako je jeden chléb, tak jsme jedno tělo. I když je nás mnoho, sdílíme jeden chléb.