Římanům 2:1-10

Bible 21

Bůh nikomu nestraní

2 Chceš-li však někoho soudit, člověče, věz, že sám nemáš výmluvu, ať jsi kdokoli. Tím, že soudíš druhého, odsuzuješ sám sebe – vždyť sám děláš to, co soudíš! ² Víme, že Boží soud nad pachateli těch věcí se zakládá na pravdě. ³ Myslíš si snad, člověče, že unikneš Božímu soudu, když soudíš druhé, ale sám děláš totéž? ⁴ Anebo snad podceňuješ bohatství jeho laskavosti, shovívavosti a trpělivosti? Nechápeš, že tě Boží dobrota vede k pokání?

⁵ Ty si ale svou tvrdostí a nekajícím srdcem proti sobě hromadíš hněv, který se zjeví v den hněvu a Božího spravedlivého soudu. ⁶ On „odplatí každému podle jeho skutků“ ^[a] – ⁷ těm, kdo vytrvale konají dobro a hledají slávu, čest a nesmrtelnost, věčným životem; ⁸ těm, kdo ve svém sobectví odmítají pravdu a řídí se nepravostí, však odplatí zuřivým hněvem. ⁹ Soužení a úzkost čeká duši každého člověka, který koná zlo, předně Žida, ale i Řeka. ¹⁰ Každého, kdo koná dobro, předně Žida, ale i Řeka, pak čeká sláva, čest a pokoj.