Revised Common Lectionary (Complementary)
34 Petr se ujal slova a řekl: „Opravdu vidím, že Bůh nikomu nestraní, 35 ale v každém národě se mu líbí, kdokoli ho ctí a koná spravedlnost. 36 To je to poselství, které Bůh svěřil synům Izraele; jím zvěstuje pokoj skrze Ježíše Krista, který je Pánem všech. 37 Sami víte, co se dělo po celém Judsku; začalo to v Galileji, po křtu, který kázal Jan. 38 Ježíše z Nazaretu Bůh pomazal Duchem svatým a mocí. Kamkoli přišel, konal dobro a uzdravoval všechny soužené od ďábla, protože Bůh byl s ním.
39 My jsme svědkové všeho, co dělal v judské zemi a v Jeruzalémě. Oni ho přibili na kříž a popravili, 40 ale Bůh jej třetího dne vzkřísil a dal, aby se ukázal – 41 ne všemu lidu, ale svědkům, které Bůh předem vyvolil – nám, kteří jsme s ním jedli a pili po jeho zmrtvýchvstání. 42 Uložil nám, abychom kázali všemu lidu a dosvědčovali, že on je ten, koho Bůh ustanovil soudcem živých i mrtvých. 43 Jemu vydávají svědectví všichni proroci: skrze jeho jméno přijme odpuštění hříchů každý, kdo v něj věří.“
Izrael se vrátí
31 „V ten čas, praví Hospodin, budu Bohem všech rodů Izraele a oni budou mým lidem. 2 Tak praví Hospodin:
„Lid, který unikne meči,
nalezne milost na poušti;
přicházím Izraeli dát odpočinutí.“
3 Odedávna se mi ukazoval Hospodin:
„Miluji tě láskou, jež trvá navěky,
vztahuji se k tobě v milosrdenství.
4 Znovu tě zbuduji a budeš stát,
panno izraelská.
Znovu se chopíš tamburíny
a vesele se roztančíš.
5 Znovu vysadíš vinice na horách v Samaří
a ti, kdo je vysadí, je také sklidí.
6 Přijde den, kdy zvolají
strážci v pohoří Efraim:
‚Vzhůru, vydejme se k Sionu,
k Hospodinu, našemu Bohu!‘“
118 Oslavujte Hospodina – je tak dobrý!
Jeho láska trvá navěky!
2 Izraeli, jen řekni teď:
„Jeho láska trvá navěky!“
14 Má síla, má píseň je Hospodin,
to on se stal mým spasením! [a]
15 Ze stanů spravedlivých zní píseň vítězná:
„Hospodinova pravice mocně zasáhla,
16 Hospodinova pravice je vztyčená,
Hospodinova pravice mocně zasáhla!“
17 Neumřu, ale budu žít,
vyprávět budu, co Hospodin učinil!
18 Hospodin mě přísně potrestal,
smrti mě ale nevydal!
19 Otevřete mi brány spravedlnosti,
ať jimi projdu vzdát Hospodinu dík!
20 Toto je brána Hospodinova,
tudy spravedliví projít smí.
21 Ty jsi mě vyslyšel, tobě děkuji,
vždyť tys mě zachránil!
22 Kámen staviteli zavržený
stal se kamenem úhelným.
23 Sám Hospodin to učinil
a v našich očích je to div.
24 Co se dnes stalo, učinil Hospodin,
pojďme se z toho radovat a veselit!
Staré a nové já
3 Když jste byli vzkříšeni s Kristem, vztahujte se k nebeským výšinám, kde Kristus sedí po Boží pravici. 2 Myslete na nebeské věci, ne na pozemské, 3 vždyť jste zemřeli a váš život je s Kristem ukryt v Bohu. 4 Až se ukáže Kristus, váš život, tehdy se s ním ve slávě ukážete i vy.
34 Petr se ujal slova a řekl: „Opravdu vidím, že Bůh nikomu nestraní, 35 ale v každém národě se mu líbí, kdokoli ho ctí a koná spravedlnost. 36 To je to poselství, které Bůh svěřil synům Izraele; jím zvěstuje pokoj skrze Ježíše Krista, který je Pánem všech. 37 Sami víte, co se dělo po celém Judsku; začalo to v Galileji, po křtu, který kázal Jan. 38 Ježíše z Nazaretu Bůh pomazal Duchem svatým a mocí. Kamkoli přišel, konal dobro a uzdravoval všechny soužené od ďábla, protože Bůh byl s ním.
39 My jsme svědkové všeho, co dělal v judské zemi a v Jeruzalémě. Oni ho přibili na kříž a popravili, 40 ale Bůh jej třetího dne vzkřísil a dal, aby se ukázal – 41 ne všemu lidu, ale svědkům, které Bůh předem vyvolil – nám, kteří jsme s ním jedli a pili po jeho zmrtvýchvstání. 42 Uložil nám, abychom kázali všemu lidu a dosvědčovali, že on je ten, koho Bůh ustanovil soudcem živých i mrtvých. 43 Jemu vydávají svědectví všichni proroci: skrze jeho jméno přijme odpuštění hříchů každý, kdo v něj věří.“
Proč pláčeš?
20 Ráno prvního dne v týdnu šla Marie Magdaléna ještě za tmy k hrobu. Když uviděla kámen odvalený od hrobu, 2 běžela k Šimonu Petrovi a k dalšímu učedníkovi, kterého měl Ježíš rád, a řekla jim: „Vzali Pána z hrobu a nevíme, kam ho dali!“
3 Petr se zvedl a spolu s tím druhým učedníkem vyrazili k hrobu. 4 Běželi společně, ale ten druhý učedník Petra předběhl a dorazil k hrobu první. 5 Naklonil se dovnitř, spatřil ležící plátna, ale dovnitř nešel. 6 Po něm dorazil Šimon Petr. Vešel do hrobu a spatřil ležící plátna. 7 Rouška, která mu přikrývala hlavu, však nebyla mezi plátny; ležela svinutá zvlášť. 8 Když potom vešel i ten druhý učedník, který dorazil k hrobu jako první, uviděl a uvěřil. 9 (Ještě totiž nerozuměli Písmu, svědčícímu, že musí vstát z mrtvých.) 10 A tak se ti učedníci vrátili zpět.
11 Marie ale zůstala venku u hrobu a plakala. V pláči se naklonila do hrobu 12 a na místě, kde předtím leželo Ježíšovo tělo, uviděla sedět dva anděly v bílém rouchu, jednoho u hlavy a druhého u nohou. 13 „Proč pláčeš, ženo?“ zeptali se jí.
„Vzali mého Pána a nevím, kam ho dali,“ odpověděla.
14 Po těch slovech se obrátila a uviděla tam stát Ježíše (nevěděla ale, že je to on). 15 „Proč pláčeš, ženo?“ zeptal se jí Ježíš. „Koho hledáš?“
V domnění, že je to zahradník, odpověděla: „Pane, jestli jsi ho odnesl ty, řekni mi, kam jsi ho dal, ať si ho mohu odnést.“
16 „Marie!“ řekl jí Ježíš.
Obrátila se a zvolala hebrejsky: „Rabboni!“ (což znamená „Učiteli“).
17 „Nedrž mě,“ řekl jí Ježíš. „Ještě jsem nevystoupil ke svému Otci. Jdi ale k mým bratrům a vyřiď jim: ‚Vystupuji ke svému Otci a k vašemu Otci, ke svému Bohu a k vašemu Bohu.‘“
18 Marie Magdaléna pak šla a zvěstovala učedníkům, že viděla Pána a co jí řekl.
Není tu, vstal!
28 Když skončila sobota a svítalo na první den týdne, přišla se Marie Magdaléna a ta druhá Marie podívat na hrob.
2 Vtom nastalo veliké zemětřesení, neboť z nebe sestoupil Hospodinův anděl. Přišel, odvalil kámen a posadil se na něm. 3 Jeho obličej zářil jako blesk a roucho měl bílé jako sníh. 4 Strážní se strachem z něj roztřásli a zůstali jako mrtví.
5 „Nebojte se,“ řekl anděl ženám. „Vím, že hledáte ukřižovaného Ježíše. 6 Není tu, vstal, jak předpověděl. Pojďte se podívat, kde ležel. 7 Pospěšte si a řekněte jeho učedníkům, že vstal z mrtvých. Hle, předchází vás do Galileje, tam ho spatříte. To jsem vám měl říci.“
8 S rozechvěním a s nesmírnou radostí tedy pospíchaly od hrobu a běžely to oznámit jeho učedníkům. 9 Cestou se s nimi náhle setkal Ježíš. „Buďte zdrávy,“ řekl. Padly před ním na kolena, objímaly mu nohy a klaněly se mu. 10 „Nebojte se,“ opakoval jim Ježíš. „Jděte vyřídit mým bratrům, ať jdou do Galileje. Tam mě spatří.“
21st Century Translation (Bible21). Copyright © 2009 by BIBLION, o.s.