Revised Common Lectionary (Complementary)
5 Tvé potomstvo ustanovím navěky,
po všechna pokolení tvůj trůn upevním.“ [a] séla
II.
6 Nebesa, Hospodine, slaví tvé zázraky,
shromáždění svatých tvou věrnost velebí.
7 Rovná se Hospodinu někdo v oblacích?
Kdo z Božích synů je jako Hospodin?
8 Velikou bázeň Bůh v radě svatých vzbuzuje,
je mnohem hroznější než všichni kolem něj.
9 Hospodine Bože zástupů, kdo je jako ty –
mocný Hospodin?
Za všech okolností věrný jsi!
10 Ty sám jsi vládcem nad mořem bouřícím,
vzedmutí jeho vln dovedeš ukrotit.
11 Ty jsi netvora jak mrtvolu rozdrtil,
svou mocnou paží jsi soky rozptýlil.
12 Nebe i země tobě náleží,
svět se vším, co je v něm, ty jsi založil.
13 Sever i jih – stvořil jsi obojí,
Tábor i Hermon v tvém jménu jásají.
14 Mocná je paže tvá, silná ruka tvá,
pravice tvá se pozvedá.
15 Právo a spravedlnost jsou tvého trůnu opora,
láska a věrnost předchází tvoji tvář!
16 Blaze národu, jenž umí Hospodina velebit;
ve světle tvé tváře takoví smějí žít.
17 Ve tvém jménu radují se celé dny,
tvá spravedlnost jim dává vítězství.
18 Sláva jejich síly jsi přece ty sám,
díky tvé milosti se náš roh pozvedá.
19 Hospodinu patří naše pavéza,
Svatému izraelskému náš král!
III.
20 Ve vidění jsi kdysi promluvil,
tehdy jsi řekl věrným svým:
„Hrdinovi jsem pomoc udělil,
vybraného z lidu jsem vyvýšil.
21 Našel jsem svého služebníka Davida,
svým svatým olejem jsem ho pomazal.
22 Má ruka jej bude podpírat,
má paže mu bude síly dodávat.
23 Nebude jej moci vydírat nepřítel,
nebude přemožen žádným zlosynem.
24 Jeho protivníky před ním rozdrtím,
ty, kdo jej nenávidí, porazím.
25 Má věrnost a láska bude s ním,
jeho roh se v mém jménu vyvýší.
26 Jeho ruku vložím na moře,
na řekách spočine jeho pravice.
27 ‚Ty jsi můj Otec‘ – tak mě osloví –
‚ty jsi můj Bůh, skála mé záchrany!‘
28 A tak jej prvorozeným učiním,
nejvyšším bude z králů na zemi.
29 Svou lásku k němu zachovám navěky,
má smlouva s ním se nikdy nezmění.
30 Jeho potomstvo ustavím navždycky,
dokud potrvá nebe, jeho trůn obstojí.
31 Jeho synové když však můj Zákon opustí
a nebudou se řídit mými pravidly,
32 má ustanovení jestliže poruší
a nedodrží mé příkazy –
33 holí potrestám jejich poklesky
a jejich provinění ranami.
34 Svou lásku však od něj neodvrátím,
svou vlastní věrnost nezradím,
35 svou smlouvu nikdy neporuším,
co vyšlo z mých úst, to nezměním!
36 Jednou jsem ve své svatosti přísahal –
copak bych zklamal Davida?
37 Jeho potomstvo navěky potrvá,
jeho trůn přede mnou bude jak slunce stát,
Návrat domů
35 Potom Bůh Jákobovi řekl: „Vstaň a vydej se vzhůru do Bet-elu. Bydli tam a postav tam oltář Bohu, jenž se ti ukázal, když jsi utíkal před svým bratrem Ezauem.“
2 Jákob tedy řekl své rodině a všem, kdo byli s ním: „Zbavte se cizích bohů, jež máte u sebe, očistěte se a převlečte si šaty! 3 Potom vstaňme a pojďme vzhůru do Bet-elu. Tam postavím oltář Bohu, jenž mě vyslyšel v den mé úzkosti a byl se mnou na cestě, kterou jsem šel.“ 4 Odevzdali tedy Jákobovi všechny cizí bohy, které měli při sobě, i náušnice, jež nosili v uších, a Jákob je zakopal pod tím dubem, který stál u Šechemu.
5 Potom táhli dál. Boží hrůza padla na města kolem nich, a tak Jákobovi synové nebyli pronásledováni. 6 Jákob tenkrát přišel do Luzu (to jest do Bet-elu) v kanaánské zemi – on i všichni, kdo byli s ním – 7 a postavil tam oltář. Nazval to místo El-betel, Bůh Bet-elu, neboť tam se mu ukázal Bůh, když utíkal před svým bratrem.
8 Tehdy zemřela Rebečina chůva Debora a byla pochována pod oním dubem u Bet-elu. Izák jej proto nazval Alon-bachut, Dub nářků.
9 Jákobovi se na jeho cestě z Padan-aramu znovu ukázal Bůh a požehnal mu. 10 Bůh mu řekl: „Jmenuješ se Jákob; tvé jméno však už nebude znít Jákob, ale budeš se jmenovat Izrael.“ [a] A tak se mu říká Izrael.
11 Bůh mu řekl: „Já jsem Všemohoucí Bůh. Ploď se a množ se, a bude z tebe národ, dokonce svazek národů; i králové vyjdou z tvých beder. 12 Zem, kterou jsem dal Abrahamovi a Izákovi, dám tobě; i tvému budoucímu semeni dám tuto zem.“ 13 Na místě, kde k němu mluvil, se pak od něj Bůh vznesl.
14 Jákob tedy na místě, kde k němu mluvil, postavil památník, totiž kamenný sloup, vykonal na něm úlitbu a polil jej olejem. 15 Jákob to místo, kde k němu Bůh mluvil, nazval Bet-el, Boží dům.
44 Ještě než to Petr dořekl, Duch svatý sestoupil na všechny, kdo poslouchali jeho řeč. 45 Obřezaní věřící, kteří přišli s Petrem, užasli, že dar Ducha svatého je vylit i na pohany. 46 Slyšeli je totiž, jak mluví v jiných jazycích a velebí Boha. [a]
Petr tehdy prohlásil: 47 „Copak jim někdo může odepřít křest vodou, když přijali Ducha svatého jako my?“ 48 A tak je nechal pokřtít v Pánově jménu. Potom ho pozvali, aby s nimi pobyl ještě několik dní.
21st Century Translation (Bible21). Copyright © 2009 by BIBLION, o.s.