Revised Common Lectionary (Complementary)
46 Marie na to řekla:
„Má duše velebí Hospodina
47 a můj duch jásá v Bohu, mém Spasiteli,
48 neboť si všiml ponížení své služebnice.
Hle, od nynějška všechna pokolení
budou vyprávět o mé blaženosti,
49 neboť mi učinil veliké věci Ten, který je mocný.
Jeho jméno je svaté
50 a jeho milosrdenství k těm, kdo jej ctí,
trvá od pokolení do pokolení.
51 Svou paží dokázal moc,
rozehnal ty, kdo mají v srdci pyšné myšlenky.
52 Mocné svrhl z trůnů
a ponížené povýšil.
53 Hladové nasytil dobrými věcmi
a bohaté propustil s prázdnou.
54 Ujal se Izraele, svého služebníka;
pamatoval na milosrdenství –
55 jak zaslíbil našim otcům –
vůči Abrahamovi a jeho semeni až navěky.“
Od Samuela k Saulovi
Vyprošené dítě
1 V Ramatajim byl jeden muž z Cufova rodu [a] z Efraimských hor. Jmenoval se Elkána, syn Jerochama, syna Elihuova, syna Tochuova, syna Efraimce Cufa. 2 Měl dvě ženy; jedna se jmenovala Hana a druhá Penina. Penina měla děti, ale Hana byla bezdětná.
3 Tento muž chodil každoročně ze svého města do Šíla, aby se tam klaněl a obětoval Hospodinu zástupů. Hospodinovými kněžími tam byli dva synové Elího, Chofni a Pinchas. 4 Vždy, když přišel čas oběti, Elkána dal své ženě Penině i všem jejím synům a dcerám porce masa, 5 ale Haně dával dvojnásobnou porci. Miloval totiž Hanu, ačkoli jí Hospodin nedopřál plodnost. 6 Její protivnice ji ale nesnesitelně ponižovala a trápila kvůli tomu, že jí Hospodin nedopřál plodnost. 7 A tak to bývalo rok co rok, kdykoli šla do Hospodinovy svatyně. Jednou ji ponižovala tak, že se rozplakala a nemohla ani jíst. 8 Její muž Elkána jí řekl: „Proč pláčeš, Hano? Proč nejíš? Proč si to tak bereš k srdci? Nejsem snad pro tebe lepší než deset synů?“
9 Když potom v Šílu pojedli a popili, Hana vstala. U veřejí Hospodinova svatostánku právě seděl na stolci kněz Elí. 10 Hana se tehdy v hluboké úzkosti modlila k Hospodinu a s velikým pláčem 11 složila tento slib: „Hospodine zástupů, kéž bys laskavě shlédl na trápení své služebnice a pomyslel na mě! Nezapomeneš-li na svou služebnici, ale dáš jí syna, pak ho na celý život odevzdám Hospodinu a jeho hlavy se nikdy nedotkne břitva.“ [b]
12 Když se tak před Hospodinem modlila, Elí si všiml jejích úst. 13 Hana totiž promlouvala srdcem, rty se jí chvěly, ale protože její hlas nebylo slyšet, Elí si myslel, že je opilá. 14 Proto jí Elí řekl: „Jak dlouho tu budeš opilá? Prober se!“
15 Hana mu ale odpověděla: „Tak to není, můj pane. Jsem jen zdrcená. Nepila jsem víno ani pivo; jen jsem si vylévala duši před Hospodinem. 16 Nepokládej svou služebnici za ničemnou ženu. Modlila jsem se tu z velikého zármutku a rozrušení.“
17 „Jdi v pokoji,“ řekl jí na to Elí, „a kéž ti Bůh Izraele dá, o co jsi ho úpěnlivě prosila.“
18 „Jsi ke své služebnici tak laskav!“ řekla Hana, a když odešla, pojedla a smutek z její tváře zmizel.
Lepší bohoslužba
9 Ta první smlouva měla svá pravidla bohoslužby a také svatyni, ovšem pozemskou. 2 Byl vztyčen stánek, v jehož první části, zvané svatyně, byl svícen, stůl a chleby předložení. 3 Za oponou pak byla druhá část, zvaná nejsvětější svatyně. 4 K ní patřil zlatý kadidlový oltář a truhla smlouvy, ze všech stran obložená zlatem, v níž byl zlatý džbán s manou, Áronova hůl, která rozkvetla, a desky smlouvy. 5 Nad truhlou byli cherubové Boží slávy, kteří zastiňovali slitovnici. O tom všem ale teď není třeba mluvit dopodrobna.
6 Od doby, kdy byl stánek vztyčen, vcházejí kněží neustále do jeho první části, kde konají bohoslužbu. 7 Do té druhé však jen jednou za rok vchází samotný velekněz, a to ne bez krve, kterou obětuje za sebe i za hříchy lidu, spáchané v nevědomosti. 8 Tím Duch svatý ukazuje na to, že dokud stál ten první stánek, nebyla ještě zjevena cesta do pravé svatyně. 9 V rámci toho dočasného podobenství se obětují dary a oběti, které však nikdy nemohou dokonale očistit svědomí toho, kdo se té bohoslužby účastní. 10 Všechna ta tělesná pravidla o pokrmech, nápojích a různých omýváních platila jen do času nápravy.
11 Kristus však, jako velekněz dobra, jež mělo přijít, prošel větším a dokonalejším stánkem, který nebyl postaven rukama, [a] to jest stánkem, který nepatří k tomuto stvoření. 12 Jednou provždy vstoupil do nejsvětější svatyně, a to ne s krví kozlů a telat, ale se svou vlastní krví, a tak nám zajistil věčné vykoupení. 13 Může-li pokropení krví kozlů a býků spolu s popelem jalovice tělesně očišťovat a posvěcovat poskvrněné, [b] 14 čím spíše krev neposkvrněného Krista, který sám sebe obětoval Bohu skrze věčného Ducha, očistí naše svědomí od mrtvých skutků ke službě živému Bohu?
21st Century Translation (Bible21). Copyright © 2009 by BIBLION, o.s.