Skutky apoštolské 7

Bible 21

Štěpánova řeč

7 Velekněz se ho zeptal: „Je to tak?"

² Štěpán odpověděl: „Bratři a otcové, slyšte! Když byl náš otec Abraham ještě v Mezopotámii, předtím než se usadil v Cháranu, ukázal se mu Bůh slávy ³ a řekl mu: ‚Odejdi ze své země a ze svého příbuzenstva a pojď do země, kterou ti ukážu.‘ ^{[a] 4} Tehdy odešel ze země Chaldejců a usadil se v Cháranu. Když pak jeho otec zemřel, Bůh ho odtud přestěhoval do země, v níž teď bydlíte. ⁵ Nedal mu v ní za dědictví ani stopu země, ale slíbil ji dát do vlastnictví jemu a jeho semeni po něm. ^[b] I když byl ještě bezdětný, ⁶ Bůh mu řekl: ‚Tvoji potomci budou žít jako přistěhovalci v cizí zemi. Budou zotročeni a utiskováni po čtyři sta let. ⁷ Národ, jemuž budou otročit, ale budu soudit,‘ řekl Bůh. ‚Potom odejdou a budou mi sloužit na tomto místě.‘ ^{[c] 8} Tehdy jim vydal smlouvu o obřízce. Když pak Abraham zplodil Izáka, osmého dne ho obřezal a stejně tak Izák Jákoba a Jákob dvanáct patriarchů.

⁹ Patriarchové žárlili na Josefa a prodali ho do Egypta, ale Bůh byl s ním. ¹⁰ Vysvobodil ho ze všech jeho soužení a dal mu před faraonem, egyptským králem, milost a moudrost, takže ho ustanovil správcem Egypta i celého svého domu.

¹¹ Potom přišel na celou egyptskou i kananejskou zem hlad a veliké soužení, takže naši otcové neměli co jíst. ¹² Když Jákob uslyšel, že v Egyptě je obilí, poslal tam naše otce. ¹³ Když přišli podruhé, Josef se dal svým bratrům poznat, a tak se farao seznámil s Josefovou rodinou. ¹⁴ Josef pak k sobě pozval svého otce Jákoba i celé své příbuzenstvo v počtu sedmdesáti pěti osob. ¹⁵ Jákob tedy sestoupil do Egypta, kde zemřel on i naši otcové. ¹⁶ Potom byli přeneseni do Šechemu a pochováni v hrobě, který Abraham koupil za stříbro od synů Šechemova otce Chamora.

¹⁷ Jak se blížil čas, kdy se mělo naplnit Boží zaslíbení Abrahamovi, náš lid v Egyptě rostl a množil se, ¹⁸ dokud nepovstal jiný král, který už o Josefovi nevěděl. ¹⁹ Choval se k našemu národu lstivě a nutil naše předky odkládat vlastní novorozence, aby nepřežili.

²⁰ V té době se narodil Mojžíš. Byl překrásný. Tři měsíce ho chovali v rodném domě, ²¹ a když ho museli odložit, vzala si ho faraonova dcera a vychovala ho jako vlastního syna. ²² Mojžíš byl vyučen veškeré moudrosti Egypťanů a byl mocný ve slovech i skutcích.

²³ Když mu bylo čtyřicet let, rozhodl se navštívit své bratry, syny Izraele. ²⁴ Uviděl, jak jeden z nich trpí bezpráví; zastal se ho, pomstil toho ubožáka a Egypťana zabil. ²⁵ Myslel si, že jeho bratři porozumí, že jim Bůh skrze něho přináší spásu, ale oni nerozuměli. ²⁶ Navštívil je i druhého dne a snažil se usmířit jejich potyčku: ‚Muži, jste bratři! Proč jeden druhému ubližujete?‘ ²⁷ Ten, který ubližoval svému bližnímu, jej však odstrčil: ‚Kdo tě ustanovil naším vůdcem a soudcem? ²⁸ Chceš mě snad zabít, jako jsi včera zabil toho Egypťana?‘ ^{[d] 29} Kvůli těm slovům pak Mojžíš utekl a žil jako přistěhovalec v midiánské zemi, kde zplodil dva syny.

³⁰ Po dalších čtyřiceti letech se mu na poušti u hory Sinaj ukázal anděl v plameni hořícího keře. ³¹ Mojžíš se tomu vidění podivil. Když se přiblížil, aby se lépe podíval, zazněl k němu Hospodinův hlas: ³² ‚Já jsem Bůh tvých otců, Bůh Abrahamův, Bůh Izákův a Bůh Jákobův.‘ Mojžíš se roztřásl a neodvažoval se podívat. ³³ Hospodin mu řekl: ‚Zuj si obuv z nohou, protože místo, na němž stojíš, je svatá půda. ³⁴ Zřetelně jsem viděl trápení svého lidu v Egyptě; slyšel jsem jejich nářek a sestoupil jsem, abych je vysvobodil. Nyní tedy pojď, pošlu tě do Egypta.‘ ^[e]

³⁵ Tohoto Mojžíše, kterého zavrhli, když řekli: ‚Kdo tě ustanovil vůdcem a soudcem?‘, toho Bůh poslal jako vůdce a vysvoboditele, když se mu prostřednictvím anděla ukázal v onom keři. ³⁶ Tento Mojžíš je vyvedl na svobodu a konal divy a zázraky v egyptské zemi, na Rudém moři a po čtyřicet let na poušti.

³⁷ Tento Mojžíš řekl synům Izraele: ‚Bůh vám z vašich bratrů vzbudí Proroka, jako jsem já.‘ ^[f]

³⁸ Tento Mojžíš byl ve shromáždění Božího lidu na poušti. Stál mezi andělem, který k němu mluvil na hoře Sinaj, a našimi otci. To on přijal živá slova, aby je předal nám.

³⁹ Naši otcové ho ale nechtěli poslouchat. Zavrhli ho a v srdcích se obrátili do Egypta. ⁴⁰ Řekli Áronovi: ‚Udělej nám bohy, kteří by nás vedli! Kdo ví, co se stalo s tím Mojžíšem, který nás vyvedl z Egypta.‘ ^{[g] 41} Tehdy si udělali tele, přinesli té modle oběti a radovali se z výtvoru svých rukou. ⁴² Bůh se od nich odvrátil a nechal je sloužit nebeskému zástupu, jak je psáno v knize proroků:

⁴⁴ Naši otcové měli na poušti Stánek svědectví, jak nařídil Ten, který řekl Mojžíšovi, aby ho udělal podle vzoru, který viděl. ^{[i] 45} Tento stánek převzali naši otcové a s Jozuem jej vnesli na území pohanů, které Bůh před našimi otci vyhnal. Tak to bylo až do dnů Davida, ⁴⁶ kterého si Bůh oblíbil a který prosil, aby mohl Bohu Jákobovu ^[j] zřídit příbytek. ⁴⁷ Šalomoun mu potom postavil dům.

⁴⁸ Nejvyšší ale nebydlí v chrámech udělaných rukama. Jak říká prorok:

⁵¹ Jak jste jen tvrdošíjní! Chybí vám obřízka srdce a uší! Stále jen vzdorujete Duchu svatému – jak vaši otcové, tak i vy! ⁵² Kterého z proroků vaši otcové nepronásledovali? Zabíjeli ty, kdo předpovídali příchod toho Spravedlivého, a vy jste ho teď zradili a zavraždili. ⁵³ Přijali jste Zákon z rukou andělů, ale nezachovali jste ho!“

Ježíšův mučedník

⁵⁴ Když to slyšeli, rozzuřili se tak, že na Štěpána začali skřípět zuby. ⁵⁵ On však, plný Ducha svatého, upřel pohled k nebi. Uviděl Boží slávu a Ježíše stojícího po Boží pravici ⁵⁶ a zvolal: „Hle, vidím otevřené nebe a Syna člověka stojícího po Boží pravici!“

⁵⁷ Začali hlasitě křičet, zacpali si uši a svorně se na něj vrhli. ⁵⁸ Vyhnali ho ven z města, kde ho kamenovali. Svědkové si tehdy odložili pláště k nohám mladíka jménem Saul.

⁵⁹ Zatímco ho kamenovali, Štěpán se modlil: „Pane Ježíši, přijmi mého ducha.“ ⁶⁰ Klesl na kolena a hlasitě zvolal: „Nepočítej jim tento hřích, Pane!“ Po těch slovech zesnul.