Add parallel Print Page Options

Tak bylo dokončeno nebe a země s veškerou jejich rozmanitostí.

Sedmého dne Bůh dokončil dílo, na němž pracoval; sedmého dne odpočinul od veškeré práce, kterou dělal. Bůh sedmý den požehnal a posvětil jej, neboť v něm Bůh odpočinul od všeho díla, jež vykonal, když tvořil.

To je příběh nebe a země, o jejich stvoření.

V Boží zahradě

Tenkrát, když Hospodin Bůh učinil zemi a nebe, na zemi ještě nebylo žádné polní křoví a nerostly žádné polní byliny. Hospodin Bůh na zem ještě nesesílal déšť a nebyl ani člověk, který by obdělával půdu. Ze země však vystupovala pára a zavlažovala celý zemský povrch.

Hospodin Bůh pak z prachu země zformoval člověka [a] a do jeho chřípí vdechl dech života. Tak se člověk stal živou bytostí.

Hospodin Bůh vysázel v Edenu [b] na východě zahradu a do ní postavil člověka, jehož zformoval. Hospodin Bůh nechal ze země vyrůst všelijaké stromy lákavé na pohled a dobré k jídlu, včetně stromu života uprostřed zahrady a stromu poznání dobra i zla.

10 Z Edenu vycházela řeka, aby zavlažovala zahradu, a odtud se rozdělovala do čtyř hlavních toků. 11 První se jmenuje Píšon. Obtéká celou zemi Chavílu, kde je zlato, 12 a zlato té země je výborné. Je tam i vonná pryskyřice bdelium a kámen onyx. 13 Druhá řeka se jmenuje Gíchon; ta obtéká celou zemi Habeš. 14 Třetí řeka se jmenuje Tigris a teče na východ od Asýrie. A čtvrtá řeka je Eufrat.

15 Hospodin Bůh tedy vzal člověka a usadil ho do zahrady Eden, aby ji obdělával a střežil. 16 Hospodin Bůh člověku přikázal: „Z každého stromu v zahradě můžeš svobodně jíst, 17 kromě stromu poznání dobra i zla. Z toho nejez, neboť v den, kdy bys z něj jedl, jistě zemřeš.“

18 Hospodin Bůh také řekl: „Není dobré, aby člověk byl sám; opatřím mu rovnocennou oporu.“

19 (Hospodin Bůh totiž zformoval ze země všechnu polní zvěř i všechno nebeské ptactvo a přivedl je k Adamovi, aby viděl, jak je pojmenuje. Jakkoli pak Adam nazval kterého živočicha, tak se jmenoval. 20 Adam tedy pojmenoval všechen dobytek, nebeské ptactvo i všechnu polní zvěř. Pro Adama se ale nenašla rovnocenná opora.)

21 Hospodin Bůh tedy na Adama přivedl hluboký spánek. Když usnul, vzal jedno z jeho žeber a zaplnil to místo tělem. 22 Z onoho žebra, které vzal z Adama, pak Hospodin Bůh vytvořil ženu a přivedl ji k Adamovi.

23 Adam tenkrát řekl:

„To je konečně ona:
kost z mých kostí,
tělo z mého těla!
Bude se nazývat manželkou,
neboť je vzata z manžela!“

24 To proto muž opouští otce i matku – aby přilnul ke své manželce a stali se jedním tělem. 25 Oba dva, muž i jeho žena, byli nazí a nestyděli se.

Footnotes

  1. První Mojžíšova 2:7 hebr. adam zní jako adama (země); označuje člověka, lidstvo nebo je použito jako vlastní jméno (v. 19 aj.)
  2. První Mojžíšova 2:8 hebr. Rozkoš
'První Mojžíšova 2 ' not found for the version: Slovo na cestu.