Matouš 22  Slovo na cestu

Ježíš vypráví podobenství o svatební hostině

22 Ježíš jim vyprávěl další příběh: ² „Když Bůh nabízí účast ve svém království, je jako král, který připravil velkou hostinu při svatbě svého syna. ³ Pozvaných bylo mnoho, ale když pro ně přišli královi poslové, odmítli pozvání. ⁴ Král k nim poslal ještě jednou se vzkazem: ‚Je pro vás připravena bohatá hostina, přijďte!‘ ^5-6 Ale pozvaní to vůbec nebrali vážně. Jeden šel za prací na své pole, jiný za obchodem, někteří se dokonce králových poslů zmocnili, ztýrali je a několik jich zabili. ⁷ To krále popudilo, poslal vojsko, dal ty ukrutníky pobít a město vypálit.

⁸ Potom řekl svým poslům: ‚Hostina je připravena, ale svatební hosté jí nebyli hodni. ⁹ Jděte na rozcestí a pozvěte na svatbu každého, koho potkáte.‘

¹⁰ Poslové tedy šli a přivedli všechny, které našli, ubohé i slušné, takže svatební síň se zaplnila. ¹¹ Když vstoupil král, aby hosty přivítal, uviděl jednoho, který nepřijal svatební oděv. ¹² Řekl mu: ‚Člověče, jak jsi se odvážil vejít bez svatebních šatů?‘ On mlčel. ¹³ Král pak rozkázal sluhům: ‚Svažte ho a vyhoďte ven do tmy, kde bude jen nářek a utrpení. ¹⁴ Mnoho je pozvaných, ale těch, kteří skutečně vejdou, je málo.‘ “

Židé se ptají Ježíše na placení daně

¹⁵ Farizejové se sešli, aby se domluvili na taktice, jak Ježíše chytit do léčky. Chtěli ho vyprovokovat k slovům, kterých by pak mohli použít k obžalobě. ¹⁶ Poslali k němu své žáky spolu s Herodovými stoupenci a ti řekli: „Mistře, víme, že jsi čestný a že pravdivě učíš cestě k Bohu, bez ohledu na to, jaké kdo má postavení. ¹⁷ Řekni nám: Je správné odvádět římské vládě daň?“

¹⁸ Ježíš však prohlédl jejich zlý úmysl. „Vy pokrytci!“ zvolal. „Proč se mne snažíte nachytat takovými otázkami? ¹⁹ Ukažte mi minci!“ Oni mu podali denár.

²⁰ „Čí obraz a jméno je na něm vyraženo?“

²¹ „Císaře,“ odpověděli.

On jim na to řekl: „Co je tedy císařovo, dávejte císaři, a co je Boží, dávejte Bohu.“ ²² Zaskočeni tou odpovědí, odešli.

Židé se ptají Ježíše na vzkříšení

²³ Také za ním přišli saducejové, kteří tvrdí, že vzkříšení z mrtvých je nemožné. Předložili mu nepravděpodobný příběh: ²⁴ „Mistře, v Mojžíšově zákoně čteme, že svobodný švagr je povinen vzít si bezdětnou vdovu po svém bratru, aby v dětech zachoval bratrovo jméno. ²⁵ U nás se vyskytl tento případ: Bylo sedm bratrů. První z nich se oženil a potom jako bezdětný zemřel, takže jeho žena se stala manželkou druhého bratra. ²⁶ Tento bratr také zemřel bez dětí, a tak se opakovalo u druhého, třetího – a nakonec u všech sedmi bratrů. ²⁷ Poslední ze všech zemřela i ta žena. ²⁸ Kterému z těch bratrů bude patřit po vzkříšení? Byla přece manželkou všech sedmi!“

²⁹ Ježíš odpověděl: „Mluvíte nesmysly, protože neznáte ani Písmo ani Boží moc. ³⁰ Po vzkříšení zaniknou tělesné vztahy. Lidé nebudou žít v manželství, ale budou tvořit Boží rodinu. ³¹ A pokud jde o vzkříšení z mrtvých, pak čtěte pozorně Písmo. Jak nazývá Bůh sám sebe? ³² Bůh Abrahamův, Izákův a Jákobův. On není Bohem mrtvých, ale živých.“ ³³ Tyto Ježíšovy odpovědi udělaly na lidi hluboký dojem.

Židé se ptají Ježíše na nejvýznamnější přikázání

³⁴ Farizejové se doslechli, jak Ježíš umlčel saduceje. ³⁵ Pověřili jednoho ze svých vykladačů Písma, aby ho vyzkoušel: ³⁶ „Mistře, které přikázání je v zákoně nejvýznamnější?“ ³⁷ Ježíš mu odpověděl: „ ‚Miluj Pána, svého Boha, celým srdcem, duší i myslí.‘ ³⁸ To je první a nejdůležitější přikázání. ³⁹ Druhé v pořadí důležitosti je toto: ‚Miluj svého bližního jako sám sebe.‘ ⁴⁰ Na těch dvou přikázáních stojí celý Mojžíšův zákon a odkaz proroků.“

Židé nemohou odpovědět na Ježíšovu otázku

⁴¹ Potom Ježíš, obklopen farizeji, se jich zeptal: ⁴² „Co si myslíte o Kristu? Čí je to syn?“

Odpověděli: „Davidův.“

⁴³ On na to řekl: „Jak by mohl David svého vlastního potomka nazývat Pánem? Vždyť o něm z podnětu Ducha svatého píše v žalmu:

⁴⁵ Jestliže ho tedy David nazývá svým Pánem, jak může být jeho synem?“ ⁴⁶ Na to nikdo nedovedl odpovědět a už se mu neodvážili klást další otázky.