A A A A A
Bible Book List

Marek 9Slovo na cestu (SNC)

Někteří z vás poznáte ještě před svou smrtí, jak mocně se bude Boží vláda prosazovat mezi lidmi."

Po šesti dnech vzal s sebou Ježíš Petra, Jakuba a Jana a vystoupili na jeden z horských vrcholů. Tam, daleko od lidí, se před očima učedníků stala s Ježíšem zvláštní proměna.

Jeho oděv zbělel jako sníh - přímo se skvěl takovou bělostí, že na zemi by ji nikdo nedocílil. Tu uviděli dva muže, jak s Ježíšem rozmlouvají;

byl to Eliáš a Mojžíš.

Petr zvolal: "Mistře, jak je dobře, žes nás vzal s sebou! Hned vám třem postavíme přístřeší."

Ani si vzrušením neuvědomoval, co říká; tak byli tím viděním vyvedeni z míry.

Vtom je všechny zahalil oblak a z něho se ozval hlas: "Toto je můj milovaný Syn, toho poslouchejte!"

Když se mrak rozplynul, učedníci se rozhlédli, ale kromě Ježíše už nikoho neviděli.

Cestou dolů jim Ježíš přikázal, aby o té události nikomu nevyprávěli dříve, než vstane z mrtvých.

10 Slíbili, že o tom zatím budou mlčet, ale vůbec nechápali, co myslel tím, že "vstane z mrtvých".

11 Obrátili se na Ježíše s otázkou: "Proč učitelé Zákona říkají, že dříve než Kristus musí znovu přijít prorok Eliáš?"

12-13 lmi trpět a upadnout do opovržení."

14 Když sestoupili k ostatním učedníkům, našli je obklopené množstvím lidí; mezi nimi byli i učitelé Zákona, kteří se s učedníky o něčem dohadovali.

15 Když však uviděli Ježíše, uctivě ztichli a šli mi naproti, aby ho uvítali.

16 On se jich zeptal: "O čem se dohadujete?"

17 Z davu vystoupil jeden muž a řekl: "Mistře, přivedl jsem k tobě svého syna; je posedlý démonem, který ho připravuje o řeč i sluch.

18 Kdykoli se ho ten duch zmocní, svíjí se v křeči, skřípe zuby, má pěnu u úst a upadne do bezvědomí. Žádal jsem tvé učedníky, aby ho od toho osvobodili, ale nedokázali to."

19 Ježíš zvolal: "Ach, vy lidé, jak dlouho bude trvat, než uvěříte? Jak dlouho vás budu ještě snášet a mít s vámi trpělivost? Přiveďte toho chlapce ke mně!"

20 Šli pro něj. Jakmile se s ním ovšem přibližovali k Ježíšovi, chlapec se svalil na zem a svíjel se s pěnou u úst.

21 Ježíš se zeptal jeho otce: "Jak dlouho tím trpí?" Otec odpověděl: "Už od malička.

22 Často byl ve smrtelném nebezpečí, protože ten démon jím smýkal do ohně i do vody. Jestliže je to možné, slituj se nad námi a pomoz nám!"

23 Ježíš se podivil:"Jestli je to možné?" a pak dodal: "Všechno je možné pro toho, kdo věří."

24 Otec zvolal se slzami v očích: "Věřím, Pane, ale pomoz mi věřit víc!"

25 Ježíš si všiml, že se sbíhají další lidé, a tak přikázal: "Duchu, který ovládáš jeho smysly, vyjdi z něho - jednou provždy!"

26 Chlapec vykřikl, ještě jednou se zkroutil křečí a pak ztichl. Démon ho opustil. Hoch však zůstal ležet beze známek života. Davem proběhl šepot, že je mrtvý.

27 Ale Ježíš ho vzal za ruku, zvedl jej a on se postavil.

28 Když pak Ježíš vešel do domu a jeho učedníci s ním byli sami, zeptali se ho: "Proč jsme toho démona nemohli vyhnat my?"

29 Odpověděl jim: "Takový případ vyřešíte jen soustředěnou modlitbou."

30 Když se odtamtud vydali na další cestu, procházeli Galileou, ale Ježíš si nepřál, aby se o něm lidé dozvěděli.

31 Chtěl mít čas pro své učedníky. Znovu je připravoval na to, že Syn člověka - totiž on sám - bude vydán na pospas lidem, kteří ho zabijí. Ovšem třetí den po smrti zase vstane k životu.

32 Oni tomu však stále nerozuměli, ale styděli se ho zeptat.

33 Potom se vrátili do Ježíšova příbytku v Kafarnaum. Tam se Ježíš zeptal svých učedníků, o čem se to cestou dohadovali.

34 Oni však mlčeli. Přeli se totiž, kdo z nich je významnější.

35 Ježíš si sedl, zavolal k sobě svých dvanáct učedníků a řekl jim: "Kdo chce být na prvním místě u mne, bude u lidí jako ten poslední a všem bude sloužit."

36 Pak k sobě zavolal malé děcko a vzal je před nimi do náruče se slovy:

37 "Kdo se zastane takového dítěte a přijme ho v mém jménu, přijímá mne. Nepřijímá však jenom mne, ale i toho, který mne poslal."

38 Jan mu hlásil: "Mistře, viděli jsme člověka, který tvým jménem vyhání démony, a nebyl to nikdo z našich. Zakázali jsme mu to, když mezi nás nepatří."

39 Ježíš na to odpověděl: "Neměli jste mu bránit. Vždyť přece žádný, kdo v mém jménu učiní zázrak, nemůže se hned po tom obrátit proti mně.

40 Kdo není proti nám, je s námi.

41 A kdyby vám někdo podal sklenici vody jen proto, že jste moji - říkám vám, takový člověk za to bude odměněn.

42 Ovšem ten, kdo by svedl ke zlému třeba jen toho nejnepatrnějšího člověka, na němž nikomu nezáleží, ale který věří ve mne, prohřešil se tak, že by pro něho bylo lepší, aby byl vhozen do moře s kamenem na krku.

43-44 Svádí-li tě tvá ruka k činění zla, utni ji! Je pro tebe rozhodně lépe být bez ruky a mít jistotu, že budeš žít věčně, než mít obě ruce a jít do neuhasitelného ohně záhuby, odkud není vysvobození.

45-46 Podobně - svádí-li tě ke zlému tvá noha, zbav se jí. Je lépe být chromý a mít jistý věčný život, než mít obě nohy a přijít do věčného zatracení.

47-48 A tak i oko: je-li původcem zla ve tvém životě, zbav se ho. Lépe je vejít do Božího království jako jednooký, než mít obě oči a jít do ohně věčného zahynutí.

49 Oheň Božího soudu prověří každého člověka. Jako sůl patří do všech pokrmů, tak každý, kdo chce získat věčný život, musí být prosolen ohněm zkoušek.

50 Sůl je dobrá věc. Ztratí-li však svou chuť a schopnost bránit rozkladu, čím ji nahradíte? Nebraňte se proto zkouškám a držte spolu.

Slovo na cestu (SNC)

Copyright © 1988 by Biblica

  Back

1 of 1

You'll get this book and many others when you join Bible Gateway Plus. Learn more

Viewing of
Cross references
Footnotes