Lukáš 15

Bible 21

O ztracené ovci

15 Všichni výběrčí daní a hříšníci ho chodívali poslouchat. ² Farizeové a znalci Písma si ale stěžovali: „On přijímá hříšníky a jí s nimi!“

³ Vyprávěl jim tedy toto podobenství: ⁴ „Kdyby někdo z vás měl sto ovcí a jednu z nich by ztratil, nenechá těch devadesát devět v pustině a nepůjde za tou ztracenou, dokud ji nenajde? ⁵ Jakmile ji najde, s radostí ji vezme na ramena, ⁶ přijde domů a svolá přátele i sousedy: ‚Radujte se se mnou, neboť jsem našel svou ztracenou ovci!‘ ⁷ Říkám vám, že právě tak bude v nebi větší radost nad jedním hříšníkem, který činí pokání, než nad devadesáti devíti spravedlivými, kteří pokání nepotřebují.“

O ztracené minci

⁸ „Kdyby nějaká žena měla deset mincí ^[a] a jednu minci ztratila, nerozsvítí lampu, nevymete dům a nebude pečlivě hledat, dokud ji nenajde? ⁹ Jakmile ji najde, svolá přítelkyně a sousedky: ‚Radujte se se mnou, neboť jsem našla svou ztracenou minci!‘ ¹⁰ Říkám vám, že právě tak je radost před Božími anděly nad jedním hříšníkem, který činí pokání.“

O ztraceném synu

¹¹ Ježíš pokračoval: „Jeden člověk měl dva syny. ¹² Ten mladší řekl otci: ‚Otče, dej mi díl majetku, který mi náleží.‘ A tak jim rozdělil své jmění.

¹³ Za pár dní mladší syn všechno prodal a odešel do daleké země, kde svůj majetek promrhal rozmařilým životem. ¹⁴ Když všechno utratil, nastal v té zemi veliký hlad a on začal trpět nouzi. ¹⁵ Později se uchytil u jednoho občana té země a ten ho poslal na pole pást prasata. ¹⁶ Toužil se najíst aspoň lusků, které žrala ta prasata, ale nedostával ani to.

¹⁷ Nakonec přišel k sobě. Řekl si: ‚Kolik nádeníků má u mého otce jídla nazbyt, a já tu umírám hlady! ¹⁸ Vstanu, půjdu k otci a řeknu mu: Otče, zhřešil jsem proti nebi i proti tobě! ¹⁹ Už si nezasloužím být považován za tvého syna. Udělej mě jedním ze svých nádeníků.‘ ²⁰ A tak vstal a vydal se ke svému otci.

Otec ho spatřil už z veliké dálky. Pohnut soucitem přiběhl, padl mu kolem krku a zasypal ho polibky.

²¹ ‚Otče,‘ řekl syn, ‚zhřešil jsem proti nebi i proti tobě. Už si nezasloužím být považován za tvého syna.‘

²² Otec však nařídil svým služebníkům: ‚Přineste nejlepší šaty a oblečte ho. Navlékněte mu prsten a obujte ho. ²³ Přiveďte vykrmené tele a porazte je. Jezme a oslavujme, ²⁴ neboť tento můj syn byl mrtev a ožil, byl ztracen a je nalezen!‘ A tak začali oslavovat.

²⁵ Starší syn byl zatím na poli. Když se blížil domů, uslyšel hudbu a tanec. ²⁶ Zavolal si jednoho ze služebníků a ptal se, co to má být. ²⁷ Ten mu řekl: ‚Přišel tvůj bratr. Tvůj otec porazil tučné tele, že ho má zpátky živého a zdravého.‘

²⁸ Ale on se rozhněval a ani nechtěl jít dovnitř. Když za ním vyšel jeho otec a prosil ho, ²⁹ odpověděl mu: ‚Podívej se, kolik let ti sloužím! Nikdy jsem nezanedbal jediný tvůj příkaz, ale tys mi nikdy nedal ani kůzle, abych se poveselil s přáteli. ³⁰ Když ale přišel tenhle tvůj syn, který prožral tvůj majetek s děvkami, porazil jsi pro něj vykrmené tele!‘

³¹ ‚Synku,‘ řekl otec, ‚ty jsi stále se mnou a všechno, co mám, je tvé. ³² Ale oslavovat a radovat se bylo namístě, neboť tento tvůj bratr byl mrtev a ožil, byl ztracen a je nalezen.‘“