Kazatel 5

Bible 21

5 Nespěchej mluvit, neukvapuj se, než něco řekneš před Bohem. Bůh je v nebi a ty na zemi, proto si ušetři spoustu slov.

³ Když Bohu něco slíbíš, neotálej to splnit; ^[a] hlupáky totiž nemá v oblibě. Cokoli slíbíš, splň! ⁴ Bylo by lepší nic neslibovat, než když jsi slíbil a nesplnil. ⁵ Nedovol svým ústům, aby tě přivedla k hříchu, neříkej Božímu poslu, žes to tak nemyslel. Proč máš svou řečí hněvat Boha, takže by zničil vše, cos dokázal?

Peněz se nenasytíš

⁷ Když někde uvidíš, jak je utiskován chudý a jak je lidem odpíráno právo a spravedlnost, nebuď tou věcí nijak překvapen. Vysoce postaveného totiž chrání vyšší a ještě vyšší jsou nad nimi. ⁸ Úrodu země si dělí všichni, na poli přece vydělá i král.

Jak přišel, tak odchází

¹² Je hrozná bolest, kterou jsem viděl pod sluncem: Bohatství, které majitel kupí ke svému vlastnímu neštěstí. ¹³ Nešťastným obratem může to bohatství ztratit; když zplodí syna, nezanechá mu vůbec nic. ¹⁴ Z lůna své matky vyšel nahý a stejně, jak přišel, zase odchází – vůbec nic si s sebou neodnese přes všechno svoje pachtění. ¹⁵ To je právě ta hrozná bolest: Stejně, jak člověk přišel, tak zase musí odejít. Co z toho bude mít, že se pachtil za větrem? ¹⁶ Všechny své dny strávil ve tmě – v tolika trápeních, v bolesti, ve zlobě!

¹⁷ A tak jsem viděl, v čem spočívá štěstí: Je správné jíst a pít a užít potěšení při všem tom lopotném pachtění v těch pár dnech života pod sluncem, které člověku Bůh dal – vždyť to je jeho údělem. ¹⁸ Komu Bůh dopřál bohatství a jmění a dovolil mu jich užívat, ať přijme svůj úděl a raduje se uprostřed svého pachtění – vždyť je to Boží dar! ¹⁹ Komu Bůh dává do srdce radost, ten sotva pomyslí na krátkost života.