A A A A A
Bible Book List

Jan 6 Bible 21 (B21)

Pět chlebů a dvě ryby

Ježíš potom odešel za Galilejské (neboli Tiberiadské) jezero a šel za ním veliký zástup, protože viděli zázraky, které konal na nemocných. Ježíš vystoupil na horu a posadil se tam se svými učedníky. Blížily se židovské svátky Velikonoc.

Ježíš pozvedl oči, a když uviděl, že za ním jde takový zástup, zeptal se Filipa: „Kde nakoupíme chleby, aby se ti lidé najedli?“ (To ovšem řekl, aby ho vyzkoušel, neboť sám věděl, co má udělat.)

Filip mu odpověděl: „Nestačilo by nám chleba ani za dvě stě denárů, [a] aby se na každého dostalo aspoň trochu!“

Jeden z jeho učedníků, Ondřej, bratr Šimona Petra, mu řekl: „Je tu jeden chlapec, který má pět ječných chlebů a dvě rybky. Ale co je to pro tolik lidí?“

10 Ježíš však řekl: „Zařiďte, ať se lidé posadí.“ Na tom místě bylo hodně trávy, a tak se posadili v počtu asi pěti tisíc mužů. 11 Ježíš vzal ty chleby, vzdal díky a rozdával sedícím; také ryb rozdal, kolik jen chtěli. 12 Když se nasytili, řekl svým učedníkům: „Posbírejte zbylé nalámané kousky, ať se nic neztratí.“ 13 Sebrali je tedy a naplnili dvanáct košů kousky z těch pěti ječných chlebů, které zbyly po těch, kdo jedli.

To jsem já!

14 Když lidé viděli, jaký zázrak udělal, říkali: „Je to opravdu ten Prorok, který měl přijít na svět!“ [b] 15 Ježíš poznal, že se chystají přijít a vzít ho, aby ho udělali králem, a tak se o samotě vrátil na horu.

16 Večer jeho učedníci sešli dolů k jezeru, 17 nastoupili na loď a plavili se na druhý břeh do Kafarnaum. Ačkoli se už setmělo, Ježíš k nim nepřišel. 18 Jezero se začalo vzdouvat silným větrem. 19 Když odpluli asi pětadvacet nebo třicet honů, [c] spatřili Ježíše, jak kráčí po hladině a blíží se k lodi. Vyděsili se, 20 ale on jim řekl: „To jsem já, nebojte se!“ 21 Tehdy ho ochotně vzali na loď, a ta se hned ocitla u břehu, k němuž pluli.

Chléb života

22 Druhého dne si zástup, který zůstal na protějším břehu jezera, uvědomil, že tam byla jen jediná loďka a že Ježíš na ni nenastoupil se svými učedníky, ale ti odpluli sami. 23 (Od Tiberiady ovšem připluly jiné loďky blízko k tomu místu, kde jedli chléb, když Pán vzdal díky.) 24 Když tedy zástup uviděl, že tam Ježíš ani jeho učedníci nejsou, nastoupili i oni do loděk a přijeli do Kafarnaum, kde hledali Ježíše.

25 Když ho pak našli na druhém břehu jezera, ptali se ho: „Rabbi, kdy ses sem dostal?“

26 Ježíš jim odpověděl: „Amen, amen, říkám vám: Nehledáte mě proto, že jste viděli zázraky, ale že jste jedli ty chleby a byli jste nasyceni. 27 Neusilujte o pomíjející pokrm, ale o pokrm, který zůstává k věčnému životu, který vám dá Syn člověka. Na něj totiž Bůh Otec vtiskl svou pečeť.“

28 „Co máme dělat, abychom konali Boží skutky?“ zeptali se ho.

29 Ježíš jim odpověděl: „Toto je ten Boží skutek – abyste věřili v toho, kterého on poslal.“

30 „Jaký zázrak uděláš, abychom ho viděli a uvěřili ti?“ zeptali se ho. „Co děláš? 31 Naši otcové jedli na poušti manu, jak je psáno: ‚Dal jim jíst chléb z nebe.‘“ [d]

32 Ježíš jim odpověděl: „Amen, amen, říkám vám: Ten chléb z nebe vám nedal Mojžíš. Můj Otec vám dává ten pravý chléb z nebe. 33 Boží chléb je ten, který sestupuje z nebe a dává život světu.“

34 „Pane, dávej nám ten chléb vždycky,“ řekli mu.

35 Ježíš jim odpověděl: „Já jsem chléb života. Kdo přichází ke mně, nebude nikdy hladovět; kdo věří ve mě, nebude nikdy žíznit. 36 Ale jak jsem vám řekl: I když jste mě viděli, nevěříte. 37 Všichni, které mi Otec dává, přijdou ke mně; a toho, kdo ke mně přichází, jistě nevyženu ven. 38 Sestoupil jsem z nebe, ne abych konal svou vůli, ale vůli Toho, který mě poslal. 39 A toto je vůle Toho, který mě poslal – abych nikoho z těch, které mi dal, neztratil, ale vzkřísil je v poslední den. 40 Neboť toto je vůle mého Otce, který mě poslal – aby každý, kdo vidí Syna a věří v něho, měl věčný život. A já ho vzkřísím v poslední den.“

41 Židé pak na něj reptali, že řekl: „Já jsem ten chléb, který sestoupil z nebe.“ 42 Říkali: „Není to snad ten Ježíš, syn Josefův? Jeho otce i matku známe; jak tedy může říkat: ‚Sestoupil jsem z nebe‘?“

43 „Přestaňte spolu reptat!“ odpověděl jim Ježíš. 44 „Nikdo ke mně nemůže přijít, pokud ho nepřitáhne můj Otec, který mě poslal; já ho pak vzkřísím v poslední den. 45 V Prorocích je psáno: ‚A budou všichni vyučeni od Boha.‘ [e] Každý, kdo slyší Otce a učí se od něj, přichází ke mně. 46 Ne že by někdo viděl Otce; jediný, kdo viděl Otce, je ten, který je od Boha.

47 Amen, amen, říkám vám: Kdo věří, má věčný život. 48 Já jsem chléb života. 49 Vaši otcové jedli na poušti manu, a zemřeli. 50 Toto je ten chléb sestupující z nebe, aby ten, kdo z něj jí, nezemřel. 51 Já jsem ten živý chléb, který sestoupil z nebe. Kdokoli by ten chléb jedl, bude žít navěky. Chléb, který dám já, je mé tělo, které dám za život světa.“

52 Židé se mezi sebou začali hádat: „Jak nám tenhle může dát jíst své tělo?“

53 Ježíš jim ale řekl: „Amen, amen, říkám vám: Nebudete-li jíst tělo Syna člověka a pít jeho krev, nemáte v sobě život. 54 Kdo jí mé tělo a pije mou krev, má věčný život a já ho vzkřísím v poslední den. 55 Mé tělo je opravdu pokrm a má krev je opravdu nápoj. 56 Kdo jí mé tělo a pije mou krev, zůstává ve mně a já v něm. 57 Jako mě poslal živý Otec a já žiji skrze Otce, tak ten, kdo jí mne, bude žít skrze mě. 58 Toto je ten chléb, který sestoupil z nebe. Ne jako když otcové jedli manu, a zemřeli. Kdo jí tento chléb, bude žít navěky.“

59 Toto vše řekl, když učil v synagoze v Kafarnaum.

Těžká slova

60 Mnozí z jeho učedníků, kteří to slyšeli, si tehdy řekli: „To jsou těžká slova. Kdo to může poslouchat?“

61 Ježíš v nitru poznal, že jeho učedníci kvůli tomu reptají, a tak jim řekl: „Tohle vás uráží? 62 A co kdybyste viděli Syna člověka vystupovat tam, kde byl dříve? 63 Duch je ten, kdo dává život; tělo nedokáže nic. Slova, která vám mluvím, jsou Duch a jsou život. 64 Někteří z vás ale nevěří.“ (Ježíš totiž od počátku věděl, kteří nevěřili a kdo ho zradí.) 65 Potom dodal: „Proto jsem vám řekl, že ke mně nikdo nemůže přijít, není-li mu to dáno od Otce.“

66 Mnozí z jeho učedníků kvůli tomu odešli a už s ním nechtěli nic mít.

67 „Chcete odejít i vy?“ zeptal se Ježíš tehdy svých Dvanácti.

68 „Pane, ke komu bychom šli?“ odpověděl mu Šimon Petr. „Ty máš slova věčného života 69 a my jsme uvěřili a poznali, že ty jsi ten Svatý Boží!“

70 „Vyvolil jsem si vás dvanáct,“ řekl jim na to Ježíš; „jeden z vás je ale ďábel.“ 71 A to řekl o Jidáši, synu Šimona Iškariotského. Ten ho měl zradit, ačkoli byl jedním z Dvanácti.

Footnotes:

  1. Jan 6:7 mzda dělníka asi za 8 měsíců (Mat 20:2)
  2. Jan 6:14 Deut 18:15, 18; Mal 3:23–24 (Jan 1:21)
  3. Jan 6:19 asi 5 km
  4. Jan 6:31 Exod 16:4; Neh 9:15; Žalm 78:24–25
  5. Jan 6:45 Iza 54:13
Bible 21 (B21)

21st Century Translation (Bible21). Copyright © 2009 by BIBLION, o.s.

Jan 6 Slovo na cestu (SNC)

Ježíš sytí pět tisíců

Ježíš se vydal na druhou stranu Galilejského jezera, jinak zvaného Tiberiadské. Lidé viděli, že mnohé uzdravil, a hrnuli se za ním v zástupech. Ježíš vystoupil na jednu horu a tam se posadil se svými učedníky. Bylo krátce před velikonočními svátky a Ježíš ze svého vyvýšeného místa viděl, že se mnoho poutníků připojuje k zástupu jeho posluchačů. Obrátil se na Filipa s otázkou: „Kde nakoupíme tolik chleba, aby se všichni ti lidé najedli?“ (Ježíš chtěl tou otázkou vyzkoušet Filipovu víru; sám již věděl, jak tu situaci vyřeší.) Filip mu odpověděl: „Pane, i kdybychom měli chleba za deset tisíc, stále by to pro ně bylo málo, i kdyby každý jen ochutnal.“ Jeden z učedníků, Šimonův bratr Ondřej, Ježíše upozornil: „Je tu jeden chlapec, který má s sebou pět ječných chlebů a dvě ryby. Ale to je jako kapka do moře!“ 10 „Zařiďte, ať se všichni lidé posadí,“ přikázal Ježíš učedníkům. Rozsadili se tedy pohodlně po travnatém úbočí; jen mužů tam bylo asi pět tisíc.

11 Ježíš vzal těch pět chlebů, poděkoval za ně Bohu, rozlamoval je a učedníci je roznášeli sedícím. Stejně tak učinil i s rybami a každý dostal, kolik chtěl. 12 Když se všichni najedli, přikázal Ježíš učedníkům: „Seberte všechny zbytky, ať nic nepřijde nazmar.“ 13 Nasbírali dvanáct košů zbytků. 14-15 Lidé si uvědomili, jak velký zázrak Ježíš udělal, a s úžasem říkali: „To je jistě ten prorok, na kterého už tak dlouho čekáme.“ A chtěli ho provolat králem, třeba proti jeho vůli. Ježíš to však poznal, a proto se vrátil sám do hor.

Ježíš jde po vodě

16 Když nastal večer, odešli učedníci dolů k jezeru. 17 Tma houstla, Ježíš stále nepřicházel, a tak učedníci nasedli do člunu a plavili se do Kafarnaum. 18 Začal vát prudký vítr a jezero se vzdulo silným vlnobitím. 19 Když učedníci urazili pět šest kilometrů od břehu, uviděli Ježíše, jak k nim přichází po vodě. Protože ho hned nepoznali, zmocnil se jich strach. 20 Ježíš je však uklidnil: „Nebojte se, to jsem já!“ 21 Tak ho pozvali s radostí k sobě do člunu a brzy byli u břehu.

Ježíš je pravý chléb z nebe

22 Zástupy na protějším břehu čekaly na Ježíše až do rána. Věděly totiž, že učedníci odpluli do Kafarnaum bez něho na jediném člunu, který měli. 23 K místu, kde Ježíš nasytil zástup, připlulo příštího dne několik člunů z Tiberiady. 24-25 Když lidé poznali, že se nedočkají ani Ježíše, ani učedníků, nasedli někteří do těch lodí, přeplavili se do Kafarnaum a tam Ježíše skutečně nalezli. Ptali se ho: „Mistře, jak jsi se sem dostal?“ 26 Ježíš jim místo odpovědi řekl: „Stále ještě nechápete pravý smysl mých činů. Hledáte mne teď jen proto, že jsem vás včera nasytil. 27 Proč se staráte pořád o tak pomíjivé věci, o jídlo a pití? Usilujte o duchovní pokrm, kterým byste rostli pro věčný život. Nabízím vám ho, protože mne k tomu pověřil Bůh, můj Otec.“ 28 „A co bychom měli dělat, abychom se Bohu líbili?“ ptali se. 29 „Bůh od vás žádá jenom jedno,“ odpověděl. „Věřte v jeho Syna, kterého poslal!“

30 „Jak nám dokážeš, že jsi Bohem poslaný Mesiáš?“ namítli někteří. „Ty jsi sice nasytil několika chleby zástup, 31 ale Mojžíš dělal pro naše předky na poušti větší zázraky. Je přece o něm psáno: ‚Sytil je manou – chlebem z nebe.‘ “ 32-33 „Ten chléb jim nedával Mojžíš, ale můj Otec,“ řekl na to Ježíš. „On vám nabízí pravý chléb a tím i život věčný.“

34 „Pane,“ prosili ho lidé, „dávej nám ten chléb pořád!“ 35 „Já jsem ten životodárný chléb. Kdo přijde ke mně, nebude už nikdy hladovět, 36 a kdo ve mne uvěří, nebude nikdy žíznit,“ odpověděl jim Ježíš a pokračoval: „Slyšeli jste má slova, viděli jste mé činy, a přece mi nevěříte. 37 Každý, koho mi Bůh dává, přichází ke mně a já ho neodmítám. 38 Přišel jsem z nebe ne proto, abych dělal, co chci, ale abych plnil vůli nebeského Otce. 39 A ten si přeje, abych nikoho z těch, které mi svěřil, neztratil, ale vzkřísil je v den svého druhého příchodu k věčnému životu. 40 Boží vůle je, aby každý, kdo se rozhodne pro Syna a uvěří v něho, získal věčný život. Já ho vzkřísím v onen den.“

Židé popírají, že Ježíš je z nebe

41 Židy pobouřilo, že se přirovnal ke chlebu přicházejícímu z nebe. 42 „Je to přece Ježíš, Josefův syn! Dobře známe jeho rodiče. A to se nám odvažuje tvrdit, že pochází z nebe?“ volali rozhořčeně. 43 „Nevzpírejte se tomu,“ řekl Ježíš. 44 „Sám Bůh mne poslal k vám a vás přivádí ke mně, abyste ve mne uvěřili a já vás vzkřísil k věčnému životu. 45 Proroci přece předpověděli, že Bůh ke každému člověku promluví. Kdo dbá na tento Otcův hlas, přijde určitě ke mně. 46 To ovšem neznamená, že pozná o Bohu všechno – jenom já jsem Otce viděl a znám ho. 47 Znovu vám opakuji, že každý, kdo mi uvěří, získává věčný život. 48 Já jsem ten životodárný chléb. 49 Vaši předkové jedli na poušti manu, a přesto zemřeli. 50-51 Kdo však okusí skutečný nebeský chléb – a to jsem já, nezemře. Kdo se mnou sytí, bude věčně žít. Tím chlebem je mé tělo a já je obětuji, aby svět mohl žít.“

52 To vyvolalo mezi posluchači nový rozruch: „Jak si to představuje, cožpak můžeme jíst jeho tělo?“ 53 Na to jim Ježíš řekl: „Je to tak. Žádný z vás sám o sobě nebude žít věčně. Chcete-li mít věčný život, musíte se sytit mým tělem a krví. 54 Jedině ten, kdo přijme moji oběť, bude žít na věky a já ho vzkřísím v poslední den. 55 Moje oběť je váš pravý duchovní pokrm a nápoj. 56-58 Kdo ji přijme, ten je se mnou nerozlučně spojen. Já mu budu zdrojem života, který vyvěrá z Otce. Proto je moje oběť ten pravý nebeský chléb. Vaši předkové jedli manu, a přece zemřeli. Jestliže vy přijmete mne jako svůj chléb, budete žít věčně.“ 59 To Ježíš prohlásil v kafarnaumské synagoze.

Někteří z učedníků opouštějí Ježíše

60 Mnozí z jeho dosavadních přívrženců teď říkali: „Co je to za nesmysly, to se nedá poslouchat!“ 61 Ježíš uslyšel, že se je ho posluchači rozhořčují, a zeptal se jich: „To je vám kamenem úrazu? 62 A co řeknete, až uvidíte, jak vystupuji tam, odkud jsem přišel? 63 Mluvil jsem o duchovních skutečnostech, ale vy chápete moje výroky hmotně. Váš rozum na to nestačí, jenom Duch vám pomůže, abyste pochopili a získali tak život. 64 Ale někteří mi nevěříte.“ Ježíš totiž hned poznal, kdo k němu přistupoval s nedůvěrou a kdo ho zradí. 65 Pak dodal: „Proto jsem vám řekl, že vám ke mně může otevřít cestu jedině Bůh.“

66 Tehdy Ježíše opustilo mnoho dosavadních přívrženců. 67 Obrátil se tedy ke svým dvanácti nejbližším s otázkou: „Co vy, chcete mě také opustit?“ 68 Šimon Petr odpověděl za všechny: „Pane, ke komu bychom šli? Tvoje slova pro nás znamenají věčný život. 69 Uvěřili jsme a poznali, že jsi Kristus, Boží Syn.“ 70 Ježíš na to řekl: „Vás dvanáct jsem si vyvolil, a přece i v jednom z vás je ďábel.“ 71 Myslel tím Jidáše, syna Šimona Iškariotského. Věděl, že ten ho zradí, třebaže byl jedním z jeho dvanácti učedníků.

Slovo na cestu (SNC)

Copyright © 1988 by Biblica

Viewing of
Cross references
Footnotes