Izajáš 41

Bible 21

² Kdo na východě vzbudil vítěze ^[a]
a povolal ho ke službě?
Kdo podmanil mu národy
a dal mu vládnout nad králi?
V prach je svým mečem obrací,
svým lukem je jak stébla rozhání.
³ Žene je, sám ale kráčí v bezpečí
stezkou, na kterou dříve nevkročil.

⁴ Kdo to způsobil a učinil?
Kdo od počátku volá lidská pokolení?
Já Hospodin, ten první,
já budu tentýž i na konci!

⁵ Ostrovy to vidí a bojí se,
končiny země třesou se.
Shromáždili se společně,
⁶ podporují se navzájem,
jeden druhému říká: „Seber se!“
⁷ Řemeslník zlatníkovi dodává odvahy,
kovotepec říká kováři:
„Je to dobře spojené!“
a zpevní modlu hřeby, ať se nepohne.

⁸ Ty však, Izraeli, jsi můj služebník,
tebe, Jákobe, jsem si vyvolil –
jsi símě Abrahama, mého přítele!
⁹ Od končin země jsem tě vychvátil,
povolal jsem tě z krajů nejzazších
se slovy: „Jsi můj služebník,
neodmítl jsem tě, ale vyvolil.“
¹⁰ Neboj se – já jsem s tebou,
nestrachuj se – já jsem tvůj Bůh.
Posilním tě a podpořím,
podepřu tě svou spravedlivou pravicí.

¹¹ Hle, jak ostudně budou zahanbeni
všichni, kdo proti tobě zuřili!
Budou jako nic a zahynou
ti, kteří s tebou vedli boj.
¹² I kdybys je hledal, nenajdeš
ty, kdo útočili na tebe.
Budou jako nic a ještě míň
ti, kteří s tebou válčili.
¹³ Neboť já Hospodin jsem tvůj Bůh,
který tě bere za ruku
a říká: „Neměj strach,
já sám ti pomáhám!“

¹⁴ Neboj se, červíčku Jákobův,
hrstko Izraelova!
Já sám ti pomáhám, praví Hospodin,
Svatý izraelský, jenž tě vykoupil.
¹⁵ Hle, učiním tě cepem k mlácení,
novým a s hroty ostrými.
Pomlátíš hory, všechny rozdrtíš,
s pahorky naložíš jako s plevami.
¹⁶ Rozptýlíš je a vítr je uchvátí,
rozmetáni budou vichřicí.
Ty se však budeš v Hospodinu radovat,
Svatý izraelský bude chlouba tvá.

¹⁷ Chudí a ubozí marně vodu hledají
s jazykem žízní vyprahlým.
Já Hospodin je vyslyším,
já, Bůh Izraele, je neopustím!
¹⁸ Vyvedu řeky na holých návrších,
v údolích nechám tryskat prameny.
Proměním pouště v jezera,
z vyprahlé země bude voda vyvěrat.
¹⁹ V poušti vysázím cedry a akáty,
myrty a také olivy.
Pustinu osadím cypřiši
a jilmy spolu s jedlemi,
²⁰ ať to všichni vidí a poznají,
ať to uváží a pochopí,
že to svou rukou učinil Hospodin,
Svatý izraelský že to vytvořil.

²⁵ Ten, jehož vzbudím, od severu blíží se, ^[b]
ten, který na východě vzývá jméno mé.
Po vládcích dupe jako po blátě,
jako když hrnčíř hlínu rozšlape.

²⁶ Kdo to říkal od počátku, abychom to věděli,
kdo odedávna, abychom řekli: „On se nemýlil“?
Nikdo nic neoznámil, nikdo nic nezjevil,
od vás neslyšel nikdo nic!
²⁷ Já první říkám Sionu: „Hle, už tu jsou!“
Jeruzalému dám posla se zprávou radostnou.
²⁸ Dívám se a není ani jediný,
žádný z těch bohů neumí poradit;
kdybych se zeptal, kdo mi odpoví?
²⁹ Hle, jak jsou všichni pouhé nic
a jejich skutky jsou ještě míň –
vzduch a nicota jsou jejich odlitky!