1.list Korintským 14

Bible 21

Jazyky a proroctví

14 Následujte lásku, horlete po duchovních darech, nejvíce však, abyste prorokovali. ² Kdo mluví v jazycích, nemluví totiž k lidem, ale k Bohu. Je puzen Duchem, ale nikdo mu nerozumí; co říká, zůstává tajemstvím. ³ Ten, kdo prorokuje, však mluví k lidem, aby je posílil, povzbudil a potěšil. ⁴ Kdo mluví v jazycích, posiluje sám sebe, ale kdo prorokuje, posiluje církev. ⁵ Chtěl bych, abyste všichni mluvili v jazycích, ale ještě více, abyste prorokovali. Proroctví je totiž cennější než mluvení v jazycích, ledaže by je někdo vykládal pro posílení církve.

⁶ Co kdybych k vám, bratři, přišel a mluvil v jazycích? K čemu vám budu, pokud vám neřeknu nějaké zjevení, poznání, proroctví či učení? ⁷ Podobné je to s neživými hudebními nástroji, jako je flétna nebo lyra: pokud nevydají jasné tóny, jak má kdo poznat, co se hraje? ⁸ A pokud polnice vydá nezřetelný zvuk, kdo se bude chystat do boje? ⁹ Stejné je to s vámi: nevydá-li váš jazyk srozumitelné slovo, jak má kdo poznat, co se říká? Vždyť budete mluvit do větru! ¹⁰ Na světě je koneckonců tolik různých řečí a žádná z nich není beze smyslu. ¹¹ Mluví-li však někdo řečí, které nerozumím, zůstaneme jeden druhému cizincem. ¹² Stejné je to s vámi. Když jste tedy tak horliví po duchovních darech, snažte se v nich vyrůst pro posílení církve.

¹³ Kdo mluví v jazycích, ať se proto modlí, aby je mohl vykládat. ¹⁴ Když se totiž modlím v jazycích, modlí se můj duch, ale má mysl zahálí. ¹⁵ Co s tím? Ano, budu se modlit duchem, ale budu se modlit i myslí. Budu zpívat duchem, ale budu zpívat i myslí. ¹⁶ Kdybys totiž dobrořečil jen duchem a byl by přítomen někdo nezasvěcený, jak řekne „Amen“ ke tvému díkůčinění, když neví, co říkáš? ¹⁷ Děkuješ sice krásně, ale druhým to nepomáhá.

¹⁸ Děkuji Bohu, že mluvím v jazycích více než vy všichni; ¹⁹ v církvi bych ale pro poučení druhých raději promluvil pět slov srozumitelně než tisíce slov v jazycích.

²⁰ Bratři, přestaňte myslet jako malé děti. Pokud jde o zlo, buďte jako nemluvňata, myšlením však buďte dospělí. ²¹ V Zákoně je psáno:

²² Jazyky tedy nejsou znamením pro věřící, ale pro nevěřící; proroctví naopak není pro nevěřící, ale pro věřící. ²³ Co kdyby na společném shromáždění církve všichni mluvili v jazycích? Když tam přijdou nezasvěcení nebo nevěřící, neřeknou snad, že blouzníte? ²⁴ Když ale budou všichni prorokovat a přijde někdo nevěřící nebo nezasvěcený, bude tím vším přesvědčován a usvědčován. ²⁵ Až vyjde najevo, co skrývá v srdci, padne na kolena, pokloní se Bohu a vyzná: „Opravdu, Bůh je mezi vámi!“

Pořádek při shromáždění

²⁶ Co s tím, bratři? Když se scházíte, každý něco přináší – někdo píseň, někdo vyučování, někdo zjevení, někdo jazyk a někdo výklad. Ať se to všechno děje k vzájemnému posílení. ²⁷ Chce-li někdo mluvit v jazycích, ať mluví postupně dva nebo nejvýše tři a někdo ať vykládá; ²⁸ když tam ale nebude, kdo by to vykládal, pak ať ve shromáždění mlčí a mluví jen pro sebe a pro Boha. ²⁹ Proroci ať mluví dva nebo tři a ostatní ať to rozsuzují. ³⁰ Dostane-li zjevení někdo jiný z přítomných, pak ať ten první mlčí. ³¹ Můžete přece jeden po druhém prorokovat všichni, aby se všem dostalo poučení a povzbuzení. ³² Proroci mohou své puzení ovládat; ³³ Bůh přece není Bohem zmatku, ale pokoje – tak je tomu všude, kde se shromažďují svatí.

³⁴ (Vaše ženy ať při shromážděních zůstávají tiše. Nemají povídat, ale být poslušné, jak ostatně říká i Zákon. ³⁵ Když jim něco není jasné, ať se ptají doma svých manželů. Je to přece ostuda, když žena při shromáždění povídá.) ^[b]

³⁶ Vyšlo snad Boží slovo od vás? Dorazilo snad jen k vám? ³⁷ Kdo si myslí, že je prorok nebo duchovní, měl by poznat, že to, co vám píšu, je Pánovo přikázání. ³⁸ Kdo to neuznává, nebude uznán. ^[c]

³⁹ Nuže, bratři moji, horlete po proroctví a nebraňte mluvit v jazycích. ⁴⁰ Ve všem ať panuje slušnost a pořádek.